Frankovka, Garganega a pinotová směska

V posledních dnech jsem si doma vinně užíval. Sice neotevíral žádná vyloženě velká vína, určitě ne cenami, ale stejně se dobře bavil. Třeba u Kékfrankos Balf 2012, základní maďarské biodynamické frankovky vinařství Weninger (psal jsem o něm několikrát, třeba tady, a nedávno znovu navštívil). Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Poměrně temná barva. Vůně do tmavších peckovin, zralé višně, hutnější, teplejší ale jasně naznačuje i kyseliny, trochu tér, dotyk lékořice. Ze začátku sevřenější a potřebuje čas. Suché, středně plné, šťavnatě ovocné, pěkně postavené a solidně dlouhé, seriózní červené. Jedenáctka mi přišla o něco hutnější, tohle má lepší strukturu, takovou zajímavou kombinaci teplejšího a trochu oxidativního projevu ve vůni a zároveň tvrdší mladé šťavnatosti v chuti. Chci další lahve :-)

Zobraz celý článek →

O výrobě vína ve velkém & klokani a drogy

Pokud sledujete pořad Romana Vaňka Jídlo s.r.o., asi vám neuniklo, že poslední díl se věnuje právě vínu. Konkrétně tomu, jak se vyrábí ve velkém, na příkladu společnosti Vinium a.s. z Velkých Pavlovic. Kdyby nic jiného, tak se divák (a že jednotlivé díly mají běžně několik set tisíc shlédnutí, takže rozhodně zasáhne i běžné konzumenty a nejen vinné nadšence) alespoň dozví, že většina na první pohled domácích levných vín je prostě z dovozových hroznů či přímo v zahraničí zakoupena a tady jen nalahvována. A spoustu dalších věcí, které dost možná ani netuší. Jako základní osvěta dobrý, byť samozřejmě mnoho řečeného je spíše úsměvné, když víte co se momentálně ve světě „moravského“ vína děje. Vyloženě zábavná je část o „pajcování vína“, kde ředitel vinařství mluví s takovým zvláštním úsměvem, protože sami toho mají na triku docela dost. Přiznává, že v minulosti naletěli při nákupech v zahraničí a měli ve víně vodu, tak opustili dodavatele z východního bloku a raději nakupují na západě, zhusta ve Španělsku. Kde nakoupí lacině a kvalitně, potažmo bez nedovolených přídavků. Tak nevím, ale třeba tenhle jejich Sklepmistr, z velkoobchodu s nápoji a testovaný letos v červenci, v sobě měl asi „západní“ glycerol. Bušek z Velhartic, a šlo o letošní čerstvou nabídku v Makru, zase nabízel glycerol a navíc vodu. Co naděláte… glycerol sem, voda tam…

Zobraz celý článek →

Čtyři víkendová bílá, šumivá úspěšnější

Víkend jsem trávil ve svém rodném kraji, Podkrkonoší. Poprvé jsme dorazili k příbuzenstvu s druhým dítětem, velká zábava. Taky jsem v místní krajině otestoval oblečení na běhání v chladnu a zjistil, že to nějak půjde. U prarodičů se mi opět podařilo odmítnout děsivé polosladké moldavské červené i archivní muškát v kameninové karafě od templářů, na to prostě už nemám (viz starší článek Říkáte pravdu o víně?, kde jsem se tématu věnoval obšírněji). Děda je zklamaný, že přeci má ve sklepě lahve a proč jako nosím další. Vždycky toho navezu dost, aby odmítnout hrůzy bylo snazší, ale tentokrát jsem slinu zúčastněných trochu podcenil a nakonec vyzkoušel i něco z místní nabídky.

Zobraz celý článek →

Pijete medovinu?

Dodělával jsem teď článek o medovině a k němu logicky popíjel i trochu té zkvašené včelí práce, inspirace je nutná. Loni okolo vánoc mne zaujala Včelovina školená v dubových sudech, ale tentokrát jsem sáhl po nerezové verzi. Slovenská Včelovina Original (web, stáčení/šarže 10.3.2014/G1 v 0.5l balení, koupeno U Lachtana) má fajn světle medovo-zlatou barvu. Vůně příjemná medová s jemnými sladkými bylinkovo-kořenitými podtóny a propolisem, v prázdné vysychající sklence skořicové. Sladší v chuti ale ne ulepené, hebké, slušně postavené a delší s decentním dotykem zemitosti v závěru, možná jsou to plástve o kterých mluví v oficiálním popisu. Má to docela blízko jednoduššímu mladému sladkému vínu, solidní kousek. Vlastně jsem si nalil znovu a pak i podruhé a taky potřetí, což považuji za úspěch, obvykle tu láhev medoviny mám rok a postupně ji upíjejí některé návštěvy, tohle asi zmizí rychleji.

Zobraz celý článek →

Zdeněk Vykoukal a především slavkovská bílá

Dnes budou zase jednou tématem vína z Moravy, konkrétně od Slavkovského bojiště, na degustaci do vinotéky Fajnšmekr totiž dorazil Zdeněk Vykoukal (web) a po dlouhých třech letech v Praze opět představil průřez svou produkcí. V minulých ročnících jsem spíše chutnal či pil jednotlivá vína a příležitost ochutnat toho více si samozřejmě nenechal ujít. Zdeněk promluvil o mnohém… o pronajaté známce Austerlitz (mimochodem tématem jeho diplomové práce byla analýza možností pro založení „VOC Austerlitz“) pro některá jeho vína, na kolik by musel rozšířit současné výsadby (1 ha pozemků, z toho polovina plodných) aby mohl vůbec uvažovat u ukončení práce na směny jako výpravčí a věnovat se vinaření na plný úvazek („musím práce přizpůsobovat tomu, kdy mám čas, ne fázím měsíce“), promluvil o biodynamice (nijak ho nebere, je to spíše pragmatik co chce mít věci vyzkoušené, často ji považuje spíše za marketing a chybí mu víra v to, že biodynamika funguje, která možná jiným ve výsledcích pomáhá), jako ho nezajímá světový trend snižování alkoholu a nevadí mu trochu vyšší, o vlastních (vinice Stará hora u Hostěrádek-Rešova) a nakupovaných hroznech, nových viničních akvizicích, někdy až příliš dogmatickém přístupu k síře (on se jí zas tolik nebrání), o problémech se suchem a mnoha dalších věcech. Ale více třeba u jednotlivých vín…

Zobraz celý článek →

Čtyři červené vobludy

Mimo jiné proto, že manželka má tenhle styl nejraději, jsem v poslední době otevřel několik mohutnějších červených, vyzrálejších záležitostí s vyšším alkoholem. Padla kupříkladu láhev Wallace 2010 od Glaetzer Wines z Austrálie, odrůdově 80 % Shiraz a 20 % Grenache, vše staré keře z oblasti Ebenezer v severní části údolí Barossa. Shiraz je školen v použitých dubových sudech přes rok, Grenache je jen nerez. Ben Glaetzer je jedna z tamních vinařských hvězd a více sepíšu časem. Víno má temnou až neprůhlednou barvu. Intenzívní, hutnější vůně, tmavě ovocná, kořenitost, kožený pásek, vrstevnatá, pěkná. Suché, plné, hutné, koncentrované, nabušené ale nijak utahané, s bezva kyselinou, fajn struktura, delší teplá dochuť. Přes tu explozivnost se skvěle pije a více než patnáct alkoholu snáším překvapivě dobře. Na jejich vlastně základní červené hodně dobré! Koupeno v Meinlu za výprodejovou cenu tuším okolo 350 Kč a za tu bych klidně bral další, běžně u Best Wines něco přes šest stovek.

Zobraz celý článek →

Bibi radí aneb pár vzpomínek na vinné začátky

Dorazila mi včera pošta od kamarádky a napadlo mne, že odpovím a zavzpomínám veřejně, z dotazu by se nakonec mohlo stát i zajímavé diskusní téma. Takže dneska trocha těkání k tématu a vzpomínek, budu se případně těšit na vaše komentáře a poznatky. „Mám na tebe takový zvídavý dotaz, Honzo. Čím dál častěji se mi stává, že jdu někam na víno a chci vyzkoušet něco nového, nechat si doporučit, a uvědomila jsem si, že otázka „A jaké víno máte ráda?“ je hrozný problém. V dobré víře začnu vysvětlovat a skončím u toho, že vlastně hergot nemám žádnou preferenci, která by mi výběr omezila; nemusí to být nutně bílé ani suché ani konkrétní odrůda (pokud teda zrovna nemám na něco konkrétnějšího chuť), vlastně to nemusí být nic kromě toho, aby to safra bylo prostě dobré! Což samozřejmě určitá obecná měřítka má, ale pak už je to hodně individuální. Tak by mě zajímalo, jak to má někdo, kdo se ve víně fakt vyzná. Předpokládám, že máš chutě docela široké a rád zkoušíš; když přijdeš někam na ochutnávku, jsi schopen srozumitelně vyložit, co rád piješ? Pokud ano, měl jsi v tom jasno vždycky, nebo až co máš „napito“ a líp víš, co máš rád a jak to popsat? A jak to mají jiní znalci vína...?“

Zobraz celý článek →

Beaujolais pro dnešek Nouveau

Ano, dnešek je opět svátkem mladého Beaujolais. K tématu jsem zde už napsal mnohé a pravidelný čtenář asi ví, že nouveau mánie mne nechává chladným, zatímco poctivá kvalitní vína z regionu si dám s velkou chutí. Pro letošek ještě chystám ochutnávku pár tamních špičkových vinařů a k tomu report z degustace několika desítek vín z všemožných cru. Ale dnes to bude o třech mladých vínech. Ročník 2014 je v Beaujolais velmi kvalitní a s potenciálem zařadit se mezi ty opravdu špičkové. Stylově určitě ne jako hodně vyzrálá 2009tka, ale kvalitativně možná i dál. Pierre-Marie Chermette z Domaine du Vissoux ročník přirovnává k legendárnímu 1947, který jsem ovšem z Beaujolais nikdy neměl možnost ochutnat :o) Ale že letos to bude slušné je vlastně vidět už na mladých vínech, která netrpí žádnou řídkostí, zelenými tóny a podobně, byť teprve až dorazí klasická cru a pár let si poleží, tak bude jasné, mezi které ročníky se 2014tka zařadí.

Zobraz celý článek →

Podzimní plískanice se čtyřmi fajn ryzlinky

Tradiční každoroční aukce vín v Hospices de Beaune letos opět překonala rekord. A jelikož je obvykle brána jako lakmusový papírek vývoje cen burgundských vín jako takových, můžeme čekat jen zdražování. Někteří vinaři jsou nervózní a začínají mít obavy, že na trzích jako USA už se ceny blíží psychologické hranici, kdy o jejich vína přestane být zájem. Zprávu jsem četl se sklenkou ryzlinku v ruce, právě ryzlinky mívají vzhledem ke kvalitě cenovou politiku trošku lidumilnější, překvapivě právě vína původem z USA. Takže dneska budou tématem právě ryzlinky, byť cenově spíše „vyšší střední třídy“ :-)

Zobraz celý článek →

Postarší ryzlink k výročí sametové

V ulicích Prahy to včera žilo. Na Národní třídu jsme se s dětmi už nevešli a po marné snaze protlačit se Spálenou vyrazili sledovat události alespoň doma v televizi. Kočárek je sice dobré rozrážedlo, ale starší dítě se v davu nějak ztrácelo. Je tedy poněkud škoda, že se zrovna oslava jednoho z nejdůležitějších momentů naší moderní historie změnila na demonstraci proti prezidentovi, ale vlastně kdy jindy? A házet vajíčka / rajčata bylo už trochu příliš. Ale upřímně Zeman, na rozdíl od ostatních prezidentů na Albertově, také vlastně jen útočil na lidi pod pódiem a mluvil o sobě, spíše než významu výročí. Ani tentokrát si neodpustil být člověkem, kterého nejen že nejsem schopen jako prezidenta akceptovat, ale vyloženě se za něj stydím. Nu což, tohle téma sem stejně nepatří, zpět k vínu. Rozhodl jsem se alespoň důstojně oslavit ten sedmnáctý a hledal doma flašku z ročníku 1989, skvělý byl třeba na Loiře, ale bohužel žádná taková mi nezbyla. Nejblíže byl Riesling z ročníku 1990 a pod vývrtku šel ten. Nevadí, taky dobrý! Bez událostí před pětadvaceti lety bych podobný „problém“ nejspíš řešit nemusel a ani nemohl :o)

Zobraz celý článek →