O odlepování vinět

V sobotu se udála naprosto zásadní věc. Po mnoha letech došlo k tomu, že se v bytě neválí prázdné lahve čekající na odlepení vinět (když nepočítám ty tři „na výstavce“, které si chci nechat, a lahve nahromaděné od sobotního večera). Vzepřel jsem síly a vše, co bylo k nalezení, zpracoval. A že toho nebylo málo, z každodenní konzumace to přibývá rychle, ale z různých ochutnávek ještě rychleji. A tam je navíc každá láhev jiná, zatímco běžně piju vína co mám rád opakovaně a tudíž vinětu stačí sundat jednou :-) Každopádně se mne teď pár lidí ptalo, jak že ty viněty sundávám. Někdy je to fakt snadné a díky změnám v používaných technologiích vinět vlastně čím dál snazší!

Zobraz celý článek →

Něco málo mladých vín s „Cuvée Kyselé Lužiny“

K tématu mladých vín, tedy hlavně těch Svatomartinských, jsem se tu už rozepisoval. Každý svého štěstí strůjcem, já si k pečlivě připravené husičce dám raději něco pořádného, klidně i mladého (třeba loňský, pořádně udělaný a nijak neuspěchaný, Modrý portugal). Ale co už. V neděli jsem vyrazil ochutnat čtyři mladá vína, připravená přeci jen trochu jinak než běžná Svatomartinská, do Fajnšmekra. A vzal sebou jako prezent, majitel je totiž Martin, láhev čerstvě dokvášející záležitosti z demižonu v koupelně. Dar je to trochu danajský. Už jsem tu trochu naznačoval, jak víno vznikalo, ale společně s „degustačními poznámkami“ se podělím o víc detailů. Takže „Lužinská kyselina #1“…

Zobraz celý článek →

Blanc de Champagne Exhibition 2012

Celá země sice tenhle víkend žila, pokud jde o víno, především Svatomartinským, já se teda trochu více věnoval Champagne. Nějaká mladá vína sice také popil, i to své vlastní ochutnal a přežil, ale o tom třeba někdy příště. Dneska bubliny. Zásadní součástí Grand Jour de Champagne, asi největší oslavy těchto ušlechtilých bublin v ČR (a myslím nejen zde, jde o docela velkou akci i v rámci Evropy, řízené degustace často představují unikátní špičková vína) je Champagne Exhibition, volná degustace (teoreticky jen jednou každý vzorek díky kupónům v degustačním karnetu, prakticky je ale skoro nikdo nevybíral) několika desítek šampaňských v efektních prostorách Obecního domu. Jedná se o fajn příležitost, jak si za 1000 – 1200 korun přechutnat docela dost různých domů a udělat si na ně názor. Bohužel musím říct, že jsem z akce sice neodcházel nespokojen, ale přeci jen mne to letos bavilo o kus méně než dříve.

Zobraz celý článek →

Uzrálý Alibernet od Františka Mádla, degustace sortimentu a pár otázek a odpovědí

Diskuse u včerejšího článku se stočila i na vína na Moravě obecně, odpoledne jsem pak znovu narazil na jeden článek v Reflexu a moji následnou reakci. Večer bylo maso (skopové, bramborové placky, špenát…) a vylovil jsem tedy nějaké červené. Moravské a ne úplně mladé. Alibernet 2006 pozdní sběr barrique od Františka Mádla z viniční trati Zadní hora ve Velkých Bílovicích, společně s jeho barrique Zweigeltrebe (mimochodem obvykle fantastické pití) asi to nejdražší a v červeném také nejlepší co nabízí, běžně někde mezi třemi a čtyřmi stovkami. Víno jsem přinesl před pár dny ze sklepa, kde už několik let v klidu zrálo, a dost se na něj těšil. Inu… zklamán jsem nebyl :-)

Zobraz celý článek →

Burčák, mladá vína, hodnocení ryzlinků…

Tak mi to doma vře! V demižonu se to převaluje úplně zběsile, jak kdyby mošt někdo mixoval, a dere ven. Úplné Hrnečku, vař! :-) Konečně má kus pitomé rohové vany nějaké využití, manželka stále zvládá s humorem („Ten sturm v koupelne ucpal vicko, az ho vytlacilo, ze upadlo. Doufam, ze nam to nevyjackson-pollockuje i koupelnu“). Část moštu jsem zredukoval asi na pětinu, je z toho zajímavý ovocný protlak, a teď řeším co se vznikajícím vínem. Asi by bylo lepší rozdat a vypít už v téhle fázi, vzhledem k surovině je pravděpodobnost, že to dojde k výsledku alespoň vzdáleně připomínajícímu pitelné víno, dost mizivá. Jsem si říkal, že největší škoda by byla, po tom bordelu co s tím bylo, vylít nerozkvašený zkažený mošt. Teď si zas říkám, že když už to tak pěkně jede, proč nevytrvat. No v nejhorším za pár dní vyleju „víno“ a otevřu si něco pěkného od opravdových vinařů.

Zobraz celý článek →

Cupano, Brunello s dotykem Francie

Vinná část mého srdce leží někde úplně jinde než v Itálii, přesto tamním vínům (nutno podotknout, že v poslední době trochu častěji) občas rád podléhám. A určité charakteristiky vinařství touhu jej ochutnat jen usnadní. Cupano (web) je relativně malé a nové vinařství na jihozápadě Montalcina, za kterým stojí Lionel Cousin a Ornella Tondini. Francouz, původem z míst kde vzniká Cognac, a Italka… to musí být napínavý vztah :-) Pokud jde o víno, tak ideálem pro Lionela je Burgundsko. Tam žil, studoval i vinařil. Vzhlíží k Henri Jayerovi, což byl v Burgundsku tak trochu „modernista“ (přišel se studenou macerací a podobně, ale jeho vína jsou kultovní a kdyby mi někdo fakt chtěl udělat obrovskou radost, tak mne prosím pozvěte na ochutnávku Cros Parantoux), cílem je dělat dokonalá terroirová vína s potenciálem zrát. Sangiovese sice nikdy nedá tak komplexní víno jako Pinot Noir (to nejsou moje slova, to pravil Lionel… a také říkal, že chce být „vigneron“ a ne „winemaker“, prostě Francouz…) a je nutno k němu přistupovat trochu jinak, přesto některé „burgundské“ metody aplikuje.

Zobraz celý článek →

O trpící ale chápavé manželce

Tímto zápiskem bych chtěl veřejně poděkovat manželce za její neutuchající trpělivost s mými koníčky, především tím vinným. Otevření prakticky každého vína je provázeno rituálem, kdy dostane sklenku naslepo a musí odpovědět na sadu zásadních otázek – co, odkud, jak staré, kolik tak asi stálo… :-) Trpí, ale odpovídá. Veškeré dovolené a výlety se plánují s ohledem na to, zda v místě roste réva, dělají víno či alespoň mají zajímavou restauraci, pivovar a tak. Opravdovou zkouškou pak prošla předchozí dva dny. O víkendu jsme si sklidili a dovezli domů dvacet kilo hroznů (půlku hezky pod kočárkem, snad mošt nerozkvasí mikroflórou tramvaje číslo 16), koupelna se tak změnila na zpracovatelský závod se vším bordelem co to provází – odstranit vadné bobule, odstopkovat, podrtit (šťouchadlo na brambory!). Pokus o lisování skrze plátno nedopadl dobře, látka nevydržela a podrcené hrozno se rozletělo po celé místnosti. S úklidem se to protáhlo přes půlnoc, kdy jsem ještě začal otevíral lahve na pondělí degustaci… a provázel je dotazy „jak si myslíš, že je tohle staré“. Nezabila mne :-)

Zobraz celý článek →

Novozélandský pinot šroubovací z Albertu a další z Rakouska

Víno v sámošce normálně nenakupuju, ale stejně mi to nikdy nedá a ty regály proběhnu. Sem tam mne něco zaujme, působí o trochu zajímavěji než všechen ten balast okolo, a pár korun vydám. Obvykle následuje kruté poznání, že intuice zklamala a v lahvi je stejná nuda jako vždycky. Naposledy jsem zkusmo šáhl po Flaxbourne Pinot Noir 2010 původem z jižního ostrova Nového Zélandu (Marlborough), Albert ho prodával za 199,- Kč. Dováží ho jejich holandská matka i pro tamní trh, kde je podle všeho dost populární. Flaxbourne Station je místo dříve proslavené ovcemi, vlnou Merino, dneska se ho vinařství snaží zpopularizovat vínem. Láhev je z produkce Yealands Estate (web), což je poměrně známé vinařství, které sice dělá kvanta různých kvalitativních i stylových řad, ale vždy si drží poměrně slušnou úroveň. Známé je mimo jiné svými eko aktivitami, od spotřeby energie po recyklace všeho co jde (ona jak jinak se taky chovat na relativně malém uzavřeném ostrově), jsou také zakládajícími členy carboNZero, něco jsem tu už psal, v podstatě jde o vyrovnání vypouštěných skleníkových plynů odpovídající výsadbou či obnovou lesů a tak podobně. Inu proč ne. Důležité ale stejně je, jak to albertí víno chutná, jen poznámka „nezapomeňte tuto láhev recyklovat“ na vinětě ho nezachrání…

Zobraz celý článek →

Champagne Fleury aneb biodynamické bubliny

Příští týden nás čeká Grand Jour de Champagne, největší svátek šampaňského u nás a v rámci Champagne Exhibition jeden z cenově nejdostupnějších způsobů, jak se seznámit s produkcí téměř dvou desítek producentů. Letošním tématem je Blanc de Blancs, s čímž bude mít trošku problém minimálně jeden z účastníků. Svá vína dorazí osobně představit Champagne Fleury Pere & Fils (web) z jižní části Côte des Bar, jehož vína stojí spíše na Pinot Noir a menším poměru Chardonnay, Pinot Blanc a Pinot Gris. Côte des Bar bylo dlouho hlavně oblastí, ze které pěstitelé hrozny pouze prodávali velkým domům v Remeši a Épernay. Dnes právě odsud lze získat, navíc v zajímavých cenách, stále více pozoruhodných vín. Pěstitelé se mění na vinaře a vznikají zde hodně lákavá vína. Fleury má ovšem tradici od roku 1895, kdy do obce Courteron přišli z Burgundska, a je považován za jednu ze špiček regionu a velké inovátory. Na začátku dvacátého století byli prvními, kdo po fyloxeře vysazoval Pinot Noir. Už v roce 1929 začali připravovat vlastní vína (výkupní ceny hroznů v té době nebyly žádná sláva a šlo tedy i o ekonomické rozhodnutí) a od sedmdesátých let experimentovat s ekologickými formami pěstování révy, dnes patří mezi to málo biodynamiků v Champagne a koně na vinici jim věříte :-) Vlastně jde o průkopníka tohoto vinařského stylu, začali už v roce 1989 na třech hektarech a tedy v Champagne jako první, po velmi pozitivních výsledcích dnes takto obdělávající celých svých 15 ha a inspirují i další producenty v obci (od dvou sousedů mají hrozny z dalších 8 ha). Dovozce, Champagnier, nedávno představil průřez sortimentem Fleuryho. A bylo to hodně zajímavé!

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Plošný zákaz kouření v restauracích?“

Další anketa u konce, přes drobný technický výpadek nakonec s docela vysokým počtem hlasů. Však také otázka byla jednoduchá. Zakázat kouření v restauracích? Je to dost ožehavé téma a jakékoliv debaty (alespoň na internetu) většinou končí smrští obviňování a urážek. Výsledek zde na blogu je celkem očekávaný, většina (71 %) je pro zákaz. Zbylá část je půl napůl proti a nerozhodnuta. Ještě před dvěma roky bych byl pro jasný zákaz, teď už chvílemi uvažuji, zda je to vůbec nutné. Kvalitních nekuřáckých podniků rychle přibývá a těch, kam bych vyloženě chtěl chodit (kvůli nabídce jídla či pití) a přitom s tam kouří, vlastně tolik není. Pro mé specifické nároky se stav už hodně zlepšil, byť k ideálu má stále daleko. Už i místa, kde se dá kvalitně popíjet pivo, se objevují v nekuřácké podobě. Jenže to je řeč o Praze, najít pivnici i normální restauraci bez cigaretového kouře na menších městech je o hodně složitější.

Zobraz celý článek →