Tři mladá vína od Autentistů a jejich charta

Kvalita letošních Svatomartinských je výrazně vyšší než loni, krom páteční trojice jsem něco ochutnal ještě o víkendu a tak strašně jako tenkrát netrpěl. Stále to typicky není víno, u kterého bych viděl nějaký výraznější důvod proč jej kupovat v počtu větším než jedna láhev „aby se neřeklo“. Snad ještě častěji než u vín běžných jsou nepřirozeně převoněná, milerka chutná po banánech a dalším exotickém ovoci (Tetur byl krásná ukázka) a podobně, a to mne moc nebaví. Jednoduše řečeno díky kvalitě ročníku nemuseli vinaři dělat hromadu záchranných zákroků, jinak se ale uchýlili ke stejným „vylepšením“ jako vždycky. O pořádný kus zajímavější je přístup, který zvolilo jedno mé oblíbené sdružení vinařů, Autentisté. Rozhodli se též svézt na vlně zájmu o mladičká vína, ale jelikož mají přeci jen trochu poučenější klientelu, pojali to po svém. Jejich vína by měla být nefiltrovaná, nesířená, čerstvá tak nějak „přímo ze sudu“, nalahvovaná pro konzumaci během pár dní a bez nutnosti je upravovat tak, aby vydržela zacházení v běžné distribuční síti (a byla pitelná ještě někdy v dalším roce po pobytu pod světly v regálech supermarketů, což je osud mnohých svatomartinských). Jejich vlastní popis je tradičně trojakovsky vzletný a moc se mi líbí: „Jedná se o upřímná mladá, rukodělná vína v jejich nejčistší podobě. Mučit listopadová vína filtrací nebo čiřením je podle zásad nekonformního vinařského sdružení Autentisté nesmyslné. Mladé víno by se mělo dostat na stůl ve své ryzí podobě, takové, jaké je s chutí a nedočkavostí pije sám vinař v přítmí sklepa ze sudu. Musí vibrovat mladistvou energií, musí být živým, chvějivým médiem, které přenáší do útrob i duší prozářenost jižních strání, víření barevného hmyzu a závany teplých zářijových větrů.“ Trojici chvějivých médií jsem ochutnal u Fajnšmekra. Jaká tedy jsou?

Zobraz celý článek →

Výprava za mladými víny a možná i husičkou

Tak už je to zase tady. Mladá vína jsem sice měl možnost ochutnat už dříve, v různé fázi jejich vývoje přímo ze sudů/tanků a též hotový bio Malbec z Argentiny, ale dnes přicházejí ta „finální“ lahvovaná i z Čech a Moravy. A budou všude! Asi největší marketingový úspěch moravského vinařství posledních let, Svatomartinské, se poprvé otevírá dnes a jde o velmi efektní datum a čas: 11.11.2011 11:11. Ochutnávky a možnost dát si sklenku očekávejte nejen ve vinotékách, ale i různě na náměstích ve stáncích či v supermarketech (viz i oficiální web). Zahanbeny nezůstanou ani leckteré obchody s dárkovým zbožím nebo květinářství (kde mimochodem z běžných vín nejčastěji najdete zvěrokruhovou řadu z Templářských sklepů a vína od Krista) a samozřejmě též restaurace, u kterých jsem propagační plakáty viděl i na menších městech. Je trochu škoda, že podobné oslavy vína se u nás dějí pravidelně možná tak u burčáku a svatomartinských, ale u pořádných vín nic takhle celorepublikového nenajdete. Obzvláště v některých restauracích je tohle jediný moment, kdy nějak víc tlačí konzumaci vína oproti jiným nápojům. Nechápu.

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Z vinných publikací vrážím peníze do...“

Poslední anketa byla takové opáčko z roku 2008. Ptal jsem se, do jakých vinných publikací (pokud vůbec nějakých) vrážíte peníze. Celkem vás hlasovalo 217 a hned 42.4% (92 hlasů) zvolilo možnost „ničeho, weby zdarma mi stačí“. Z toho mi plyne velká zodpovědnost! :-) 38% investuje do obecných encyklopedií vína a téměř 31% pak do časopisů typu Víno Revue, Wine & Degustation a obdobných. Přes pětinu z vás si kupuje i knihy specializované na určitou vinařskou oblast a podobný počet i knihy o technologii výroby atp. Skoro desetina z hlasujících o víně i sama píše, to je pěkné! A skončilo tu omylem i několik z těch, co si o víně normálně vůbec nečtou. Kompletní výsledky níže.

Zobraz celý článek →

Albert Seltz třikrát jinak

Na nedávném pokračování „Tour de Alsace Grand Cru“, ze kterého ještě poznámky musím zpracovat, přihodil dovozce Jiří Matějka malý bonus v podobě tří lahví od Alberta Seltze z Mittelbergheimu. Zatím ho nedováží a je spíše ve fázi „námluv“. Jedná se o velmi zajímavé vinařství, a není to jen sklepem plným různých podivných kovových skulptur (například nosorožec či koňská hlava) a tím, že vinař (mimochodem čtrnáctá generace, rodinný podnik fungující od roku 1557 převzal v devatenácti letech) na svých cestách po světě vždy fotí láhev Sylvánu s nějakou význačnou památkou :-) Ani bio přístupem na svých 12ha vinic či tím, že na téměř deset let utnul distribuci do USA (měl počet, že nejsou připraveni na jeho styl vín a nedocení je). Důvodem jsou prostě svébytná vína. Vinařství se nesnaží o nějaké přehnané blockbustery na efekt, ale spíš záležitosti „bez make-upu“. Vína kvasí spontánně, na kvasnicích leží tak dlouho jak je potřeba a krom nerezu, byť v produkci jasně dominuje, používá i velké dřevěné sudy a malé staré soudky. Jejich zásadní odrůdou je navíc poněkud podceňovaný Sylvaner. Právě díky aktivitám Alberta Seltze existuje jedna z alsaských apelačních výjimek (viz něco o Alsasku a zatřiďování zde). Sylvaner běžně nemůže nést označení Grand Cru (na vinici je vždy spojeno i s konkrétními odrůdami a sylván mezi ně nepatří), výjimkou je pokud pochází z Grand Cru Zotzenberg.

Zobraz celý článek →

Pivní SCUK se třiceti vzorky

Minulou sobotu se pro hodnotitele na SCUKu uskutečnila hodně zajímavá akce – pivní školení. Na uzavřené skupině byl testován formát, který možná jednou půjde veřejně. Kolik toho sneseme, jak dlouho ta které část prezentace v reálu trvá a tak podobně. V zásadě šlo o základní seznámení s technologií výroby piva, různými styly, degustací, co v pivě hledat, jaké jsou typické vady a tak podobně. Vzorky si připravil tým z Pivní rozmanitosti a vše prezentoval Dan Šabík. Ten mi trochu připomínal, pravda slovensky hovořícího, Jobse při představování nových produktů Apple :-) Hustil do nás informace horem dolem, každou chvíli se u nějakého tématu krásně rozohnil a obzvláště v případě různých moderních „technologických vylepšení“ (svět piva je na tom v unifikaci průmyslové výroby ještě hůře než víno) nebyl k zastavení. Dozvěděl jsem se něco nového a navíc ochutnal pár opravdu úžasných piv!

Zobraz celý článek →

Desítka ryzlinků z Mosely od tří různých vinařů

„Vinice je jako žena. Čím víc ji stresuješ, tím lepší děti ti přinese.“ To prý prohlásil vinař, jehož produkce mi na degustaci, o které se dnes zmíním, chutnala asi nejvíce. Manželce jsem tuto zásadní pravdu sdělil ve chvíli, kdy ji opět nutil sledovat seriál X-Files, a úplně s vinařem nesouhlasila. Dokonce něco vulgárního na adresu mou i jeho dodala. Tím si ale radost kazit nenechám :-) Na nedávně ochutnávce v restauraci CUT představil Petr Očenášek, kterého si možná někteří z vás pamatují jako zástupce vinařství Reisten, několik vinařů z Mosely, které nyní jako Vitisix / dotekvina.cz dováží. A nutno uznat, že jeho ryzlinkový vkus teda není vůbec špatný!

Zobraz celý článek →

Nejlepším sommelierem ČR se stává…

Nejlepším sommelierem ČR pro tento rok se v úterý stal Tomáš Brůha, hlavní sommelier Bohemia Sektu. Ve čtrnáctém ročníku TROPHÉE BOHEMIA SEKT- SOMMELIER ČR, naší nejvyšší sommelierské soutěže, mu bezchybný výkon, ve finále nenuceně elegantní a opravdu parádní (zábavný, skvělá komunikace s hosty Petrem Rychlým a Markétou Plánkovou… ale jelikož šel jako třetí, tak i ti byli už trochu rozehřátí a velmi dobře mu nahrávali), přinesl již třetí vítězství v soutěži a příště se tedy účastnit nemůže. Porazil sebevědomého Jakuba Krále z Merlot Grands Vins, který též bojoval o hattrick, a na třetím místě Pavlu Třasoňovou z Petit Cru, pro kterou šlo o první účast v této soutěži a na pódiu byla viditelně nervózní, obzvláště proti dvěma předchozím suverénům. Ale zase prý měla nejlepší výsledky v dopoledním teoretickém testu o padesáti otázkách (jejich úroveň se mi nepodařilo zjistit), takže příště má velkou šanci. V hlasování diváků finále taktéž zvítězil Tomáš Brůha, na fotografii ho můžete vidět vedle válce, do kterého jsme vhazovali korky pro jednotlivé účastníky.

Zobraz celý článek →

Malá vertikála čtyř vlašáků z Mikrosu

Jednou z vinných legend, pravidelně se objevující ve vlhkých snech mnohého vínomilce, jsou staré pálavské vlašáky z Mikrosu. Manželky uklidňují potem schvácené muže, kteří se z ničeho nic probudí s výkřikem Železná či Goldhammer, ti nejvzrušenější i Kotelná zašeptají a při Liščím vrchu a Ořechové hoře se stulí do klubíčka. Daniel vykřikují po nocích zase manželky. Hned ráno pak spěchají ověřit, zda se ve sklípku ještě pár lahví skrývá, klidně i deset let starých, a něžně z nich oprašují nános nečistot. V dobré společnosti pak bývá zvykem o novějších mikrosáckých vlašácích prohlásit zdánlivě antiterroirový výrok „jó když tam ještě býval Peřina, to byla jiná vína…“ (a já vždy přemýšlím, zda se třeba za deset let bude říkat „jó to tam ještě byl Mlýnek“ o v současnosti asi nejúspěšnějších vlašácích, těch od Volaříka). Ale je fakt, že vinař může terroir umlčet, zvýraznit jen nějaká jeho specifika a posunout víno určitým směrem, ale i nechat terroir promluvit volně a naplno. A v případě Mikrosu roli hrají i skutečné změny ve vlastnictví vinic, přičemž právě tohle vinařství na původ hroznů vždy kladlo velký důraz a mezi nadšenci byli spory o to, ze které vinice je vlašák nejlepší, pravidelnou kratochvílí. Přiznám se, že nejsem jeden z těch úplných fanatiků, ale zároveň musím uznat, že leckteré starší vlašáky Mikrosu byla jedna z nejcharakternějších „konvenčních“ bílých, která jsem z Moravy pil. A při více méně obchodní schůzce ve vinném baru Vinograf prostě nešlo odolat a musel nabízené ochutnávky vlašáku z Mikrosvínu Mikulov čtyř různých aktuálních ročníků využít.

Zobraz celý článek →

Pinot Noir z Čech a Moravy 2006 – část II.

Tradiční přechutnávku vín odrůdy Pinot Noir (Rulandské modré) z Čech a Moravy po pěti letech asi netřeba představovat, psal jsem tu o ní již několikrát. V dubnu tohoto roku šlo o vína ročníku 2006. První kolo dopadlo poměrně dobře (ve srovnání s hrůznými zážitky např. z roku 2004) a na druhé, které obsahovalo velkou část papírově hodně slibných kousků, jsem se tedy hodně těšil. Předem byl znám seznam vín, ale všechna byla chutnána naslepo a odhalena až na konci (s možností si je hned zopakovat), temperována spíše na trochu nižší teplotu a v mém případě testována z Riedel Sommeliers Burgundy Grand Cru a občasném přivonění i z Riedel Grape Pinot Noir. Hned na úvod mohu prozradit, že počet vín vyloženě hnusných nebyl nějak vysoký, ale dost často se paradoxně jednalo o vína na naše poměry již dost drahá či od vinařství, která si na Pinotu zakládají. Ač jsem nebyl nějak často opravdu znechucen, tak ani moc nevzdychal nadšením. Ale zase mne příjemně překvapilo, že oproti minulosti se mi pár vín povedlo tipnout přesně. Pojďme tedy na 23 vzorků detailněji…

Zobraz celý článek →

Tolik medailí až oči přecházejí

Víno s medailí je fenomén! Někdy je to to jediné navíc k odrůdě, ročníku a vinaři, co vám číšník v restauraci dokáže o víně říct – vyhrálo medaili! :-) A očividně jde o zásadní rozhodovací faktor u „dárkových vín“ (rozuměj těch, co stojí mnohem více, než je obdarovávající běžně ochoten dát za víno pro sebe). Vkus milovníka steaků, na které obdarovávající i obdarovaný často chodí, je pravidelně ignorován a místo pořádného červeného dostává polosladkou Pálavu, protože „by to mělo být dobré, má zlatou…“. Když se podíváte na láhev tady v titulce, tak z lesku nálepek až oči přecházejí, a na vinětě je jméno vinaře, nejen podle mne jeden z vůbec nejdůležitějších údajů, dokonce menším písmem než evidenční číslo jakosti a číslo šarže a navíc jednou z medailí částečně přelepeno!

Zobraz celý článek →