Vlašák z Maďarska, Frankovka z Rakouska, Pinot Noir z Nového Zélandu

Opět odhrnuji pár degustačních poznámek k doma vypitím vínům. A začneme vlašákem, ale překvapivě ne z Moravy, ale z Maďarska, konkrétně z  oblasti Csopak u severní části jezera Balaton. Figula Csopaki Olaszrizling Selection 2008 (o dalších vínech od Figuly jsem se zmiňoval v článcích Desítka maďarských vín ve Viničním altánu, 15x Maďarsko – od Olaszrizlingu po Bikavér, Maďarský desetiboj ve Viničním altánu) je uložen v těžké zelená lahvi burgundského typu, má tlustou kovovou záklopku a slušný celokorek. Aromatika je poměrně dost expresivní, výrazná, v první vlně čerstvá a svěží, přecházející do medových tónů a ovoce, především exotického vyzrálého, mango, žlutý meloun a tak. Nepůsobí to ale nějak uměle. Vinařství Figula má vlašáku i poměrně hodně staré keře, tak kdo ví, jak se v téhle vyzrálé podobě projevují. V chuti dost, plné, na úvod živá perlička na jazyku, mineralita, ovocná nasládlost a pěkná kyselina. Vino je suché, dlouhé, opravdu hodně hutné, krémové, teplé, zajímavé. Pro mne postrádá nějakou eleganci a je po pravdě takové poněkud únavné, chce to pít k jídlu. Dost by mne ale zajímal jejich vlašák z keřů 80 – 100 let starých (z obce Arácsi), asi vyzkouším.

Zobraz celý článek →

Šestnácté místo pro winebloggery, něco k Bordeaux a DOC(G)

Už je to tady! Jsme na šestnáctém místě! Decanter po dvou letech opět zveřejňuje seznam padesáti nejvlivnějších postav ve vinařském byznyse a poprvé se zde, a rovnou na takovém pěkném místě, objevuje obecný „amatérský vinný blogger“ (sice to trošku připomíná osobnost roku časopisu Time pro rok 2006 a není vyloženě originální, ale co už). Kolegové vínopsavci, zapijeme to dneska? Takový Robert Parker je sice stále na třetím místě, ale od minula se o příčku propadl a brzy ho myslím předstihneme. Žebříčku vévodí šéf skupiny Pernod Ricard a velmi silně se v něm prosazují osobnosti z Asie, což mi připomíná současné aktivity v Bordeaux…

Zobraz celý článek →

Degustace Valihracha v poklusu

O rodinném vinařství Valihrach toho bylo v posledních dvou letech napsáno opravdu hodně, takže nemá smysl, abych vyráběl i já další stránky navíc. Ale přeci jen si neodpustím pár poznámek ze včerejší neřízené ochutnávky ve vinohradské vinotéce Labyrint. O vinařství jsem se nad jednou lahví trochu zmiňoval dříve, ale stále mi nevycházela nějaká rozumná průřezová ochutnávka. Až včera, ale jako na potvoru jsem byl zase v poklusu (na neřízené ochutnávce, kde si každý mohl určit vlastní tempo, si vyhradil jen ~ 3 – 4 minuty na vzorek), což je zrovna u jeho vín trochu otrava. V nabídce bylo 12 vzorků (Dornfelder 2007 odpadl pro dvě vadné lahve za sebou, obě rozkvašené, pokud jsem to slyšel dobře), nejmladší roséčko ročníku 2009, jinak vše vína starší i na Moravu poměrně dost stará (ročník 2003). Už tohle je na vinaři dost fajn, podobná snaha vyvracet mýtus, že Morava nedokáže zrát (ono to tak většinou je, protože většina vinařů prostě dělá vína na rychlejší vypití, potenciál na jiný směr tu ale je), se cení.

Zobraz celý článek →

Veltlíny v parkové piknikové úpravě

Veltlín, Veltliner, Veltlínské zelené, Grüner Veltliner, GrüVe… tak ho uvidíte nejčastěji. Kdysi to mohlo být ale také Grüner Muskateller nebo poetické Bělošpičák (podle ochmýření výhonků). Jméno prý pochází z italské oblasti Valtellina (kde dneska dělají moc zajímavá červená), ale vlastní odrůda spíše z Rakouska, od jihovýchodního výběžku rakouské části České vysočiny jménem Manhartsberg (Veltlínu se dříve říkalo též Mouhartsrebe). Jedním z rodičů je nejspíše Tramín, ale na tom není nic divného, protože od něj se odvíjí spousta dnes slavných odrůd. Dnešní identitou Rakouska už není „ta země co lila do vína nemrznoucí kapalinu“, ale spíše „Veltlinerland“. Veltlín je současná světová vinná superstar. Možná to není tak patrné v chladničkách koncových zákazníků, ale prestižní světové restaurace, od Evropy přes USA až po Japonsko, dneska zařazují do nabídky veltlíny čím dál častěji – protože skvěle sedí k jídlům, dokážou nabídnout podobně zážitků jako Chardonnay, Riesling či Sauvignon, ale nejsou tak profláklé a zmlsaným zákazníkům nabízejí něco nového :-) Rakouský marketing, společně s kvalitou jejich vín, slaví jasné (a zasloužené) vítězství.

Zobraz celý článek →

Eichberg vůní, chutí, obrazem i hmatem

Když jsem tu loni v listopadu psal o průřezové ochutnávce jedním z Grand Cru Alsaska, Pfingstberg to byl, vypadalo to, že půjde o pravidelnou akci. Každých čtvrt roku se sejdeme nad další alsaskou vinicí s tímto statutem a koníček nám vydrží hezkých pár let :-) Už čekání na druhé kolo se protáhlo a ochutnávka nakonec uskutečnila až na konci května. Holt i pro dovozce je tohle koníček, což dobře dokládá odpověď na otázku jednoho z účastníků „A všechno je na skladě?“, na kterou následovala překvapivá odpověď „Ne, nic.“ Z druhé představené vinice, kterou se stal Eichberg, totiž v sortimentu opravdu nic nemá a prostě jen obešel některé známé (obec Eguisheim, u které se vinice nachází, je jednou z jeho oblíbených) i méně známé vinaře, kteří z něj vína připravují. Celkem 11 vzorků různých ročníků se sešlo, vzhledem k afinitě účastníků k téhle odrůdě tradičně nejvíce ryzlinků, a všichni jsme se snažili v nich najit otisk konkrétního terroir, styčné body. Povedlo se?

Zobraz celý článek →

Tři slušná červená z Bulharska

Měl jsem jedno takové období, už docela hodně let zpátky, kdy byl vyloženě nadšen z vín „obludek“. Prostě si užíval různá brutálně alkoholická a nadubovaná Carmenére z Chile a jim podobná, nabízela totiž velmi jednoduše docela dost. A v té době se mým velkým oblíbencem stal ReDark, tenkrát ještě na Merlotu postavené červené z Bulharska, mohutné temné pití, ke kterému seděla i ďábelská černá viněta s rudým nápisem. Pak se tohle víno ale docela zhoršilo a z regálů prodejce zmizela i nabídka jeho levnějších bratříčků. Což se před pár týdny zase obrátilo a u VÍNO & spol, ke kterému jsem tenkrát chodil, se vína znovu zjevila. Pár kousků jsem zakoupil (ReDark mezi nimi nebyl, u něj stále s novým dovozem váhají), abych si osvěžil vzpomínky. A i jednu novinku do košíku přihodil. Takže dneska to bude vinařství Damianitza, naším cílem je Thrácká nížina :-)

Zobraz celý článek →

Víkendový festival středomořských chutí a vůní

Kus dnešního skoro letního odpoledne jsem strávil na akci, která si říká Festival středomořských chutí a vůní (web), a až do neděle zuří na Náměstí Republiky před Palladiem. Jde vlastně o takovou novou inkarnaci Francouzského aperitivu známého z Ovocného trhu. Něco přes 20 stánků všeho možného (některé mají ke středomoří hodně daleko, po pravdě, ale tím si radost kazit nenechám) – uzeniny, sýry, marmelády, olivy, vína, oleje a tak dál. Ochutnávat se tam dá a taky popíjet po deckách, posedět můžete, hudbu poslouchat, vůni olivového oleje čichat. Má to, i přes davy návštěvníků (gratuluji!), docela sympatickou atmosféru.

Zobraz celý článek →

Formule 1 z Burgundska

Ne, řeč nebude o Domaine de la Romanée-Conti. Dokonce ani o Grand Cru vinicích se bavit nebudeme. V hierarchii vinic Burgundska zůstaneme na nejnižších příčkách. Domaine David Clark je mladé vinařství sídlící v Morey-Saint-Denis, vinař je na většinu prací v podstatě sám, byť třeba sklízet a lahvovat občas přijedou rodiče a můžeme tedy podnik nazvat rodinným. David (narodl se v USA, ale rodiče jsou ze Skotska, kde i studoval) měl sen vinařit v Burgundsku a tak se v roce 2004 sebral a odešel z inženýrské pozice v týmu F1 Williams (řešil software a strategie při zastávcích v boxech), poučil se na Lycée Viticole de Beaune a začal kupovat vinice. Jenže to tam není zrovna snadné, pokud nemáte fakt hodně peněz. A tak začal s obyčejným Bourgogne a dokonce Bourgogne-Passetoutgrain, přidal kousek Côte-de-Nuits-Villages, malou parcelu Morey-Saint-Denis a naposledy, doslova řádek po řádku, trošku Vosne-Romanée. Ale opět jen základní vesnické apelace, na 1^er či Grand Cru, byť by samozřejmě rád, zatím nedosáhl. Jenže se snaží kupovat hlavně starší a dobře udržované výsadby (například vinici s Gamay původně vlastnila Domaine Georges Roumier), dohromady už to jsou celé dva hektary fajn vinic. Na kterých hospodaří bio a ve všech s limitováním výnosů (typicky i dost pod 35hl/ha) a péči „která je normálně vyhrazena jen Grand Cru vinicím“. Tak trochu jej objevil Jasper Morris MW, autor nejnovější velké knihy o Burgundsku, a zmiňoval jsem se o něm už v článku Bossové obchodu s vínem – The Firm. Nevím jak vám, ale mně by tohle stačilo, abych jeho vína chtěl ochutnat. Jenže ono to není vše…

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Jak často pijete pivo?“

Nejen vínem živ je člověk, natožpak v zemi, kde je zatím stále nejvyšší světová spotřeba piva na jednoho obyvatele. Pokud z čísel neodstraníte spotřebu turistů, tak to momentálně vychází na nějakých 135 litrů ročně, kam spadlo z 163.5 litrů v roce 2005. Spotřeba stále klesá (ale pijeme „ekologicky“, oproti jiným zemím hlavně pivo točené a ve vratných lahvích, jinde jedou hlavně plechovky) a jestli to takhle půjde dál, dost možná se brzy propadneme za zatím druhé Irsko. Poslední anketa se ptala na to, jak často si dáváte pivo právě vy, a vypadá to, že návštěvníci tohoto blogu a vinní nadšenci nejsou žádní alkoholoví rasisté :-) Celkem 33% z vás (90 hlasů z celkových 271) si pivo dává tak jednou týdně. Druhou nejčastější odpovědí, světe div se, bylo „téměř denně“. Že by klasické (malé) pivo k obědu? :-) Na třetím místě je možnost „1x - 2x do měsíce“ s 18% hlasů. 13% hlasujících pak pivo nepije vůbec. Komplet výsledky viz dále.

Zobraz celý článek →

Bílé burgundské v tiché i šumivé podobě

Jeden vinař, jeden ročník, dvě bílá vína stejného ročníku. Jen jedno z nich šumí. Jde o ročník 2008 v Burgundsku, který byl poněkud komplikovaný. Většina bílých, která jsem měl možnost pít, vykazuje o něco tenčí tělo a opravdu hodně výrazné kyseliny. Především v méně prestižních oblastech jsou to kyseliny až ryzlinkové :o) Ostatně jsem se o tom zmiňoval v článku Kyselý králíček Burgundska 2008, kde u degustovaného vína padla jízlivá připomínka, zda by nebylo lepší ze sklizené suroviny udělat crémant místo tichého vína. No a Didier Montchovet (web), biodynamik z Nantoux o kterém jsem se tu znovu zmiňoval nedávno, právě má obojí. Vlastně jediným rozdílem v těch dvou vínech je, že šumivka má krom Chardonnay ještě dvacet procent Aligoté a byla dokončena (kvůli nutnosti zařízení, které Montchovet nemá) mimo sklepy vinaře ve specializovaném podniku, ale taktéž alespoň bio certifikovaném. Jak si stojí tiché proti šumivému?

Zobraz celý článek →