Dnes to bude zase taková všehochuť informací, na které jsem narazil ve dnech předchozích, a nějak mne zaujaly. Tak třeba to, že Sean Myles (Institute for Genomic Diversity na Cornell University) společně s kolegy zkoumal genom více než tisícovky odrůd révy vinné a k jeho překvapení zjistil, že většina (75%) je velmi úzce příbuzná, tedy vychází ze stejných kořenů a nejde o několik odlišných rodin. Na webu je k tomu PDF se spoustou detailů, v The New York Times zase zajímavý článek navíc s efektním nákresem vazeb mezi (především) nejznámějšími odrůdami. A mluví o nebezpečí, která taková výrazná podobnost (způsobená řízeným křížením, množením z mateřské rostliny etc.) přináší a nedostatku přirozené sexuální reprodukce, která by přinesla větší diverzitu (přirozenou a nekontrolovanou, což se dneska moc nenosí). Článek se též dotýká budoucnosti a geneticky modifikované révy. Prostě zajímavé čtení a celkem přístupné nejen vyloženým nadšencům a odborníkům.
A když jsme u těch článků v mainstreamových médiích… V hospodářkách vyšel článek „Každá desátá láhev s vínem je falešná. Etiketa nabízí kvalitu, ale jde o podvod“, kde mne zaujalo několik věcí. Rozhodně prohlášení pana Tauše z Bohemia Sektu, ze kterého tak nějak není úplně zřejmé, kolik procent hroznů/moštu do jejich sektů je ve skutečnosti dovoz (na rozdíl od jiných to ale na lahvích netají, ovšem prohlášení o konkurenceschopnosti se tím dostává do trochu jiného světla). Dokonce i Johnsonův kapesní průvodce vidí ČR jako zemi, kde se vyrábějí sekty „především kvašením v tanku za použití hroznů dovezených z Rakouska“ (viz i zde), což je trochu smutné. A, krom chyby ve jménu odrůdy, kterou dávají jako příklad, pobavila fotka v titulce článku. Proč je u textu o podvodech s vínem foto Františka Mádla a navíc má nesmyslný (v kontextu loňské produkce a jako bonus s překlepem) popis „Domácí produce vína byla loni rekordní - ilustrační foto“, to mi hlava nebere.
Což ovšem není nic proti článku v MF Dnes „Moravští vinaři snižují „obrátky“, do módy přišla lehká vína“. Pominu-li velmi vykonstruovaně působící prohlášení paní Kolářové z Brna, tak mne zaujala především jedna naprosto zásadní informace: „Například Francouzi se snaží vyšlechtit révu s nižší cukernatostí. Snížit obsah alkoholu se však dá i jinak.“ Nechme stranou obrat s cukernatostí révy (doufám, že vím, jak to myslí), jde mi hlavně o snižování alkoholu. Čekal jsem něco o reversní osmóze, ale dozvěděl se, že tou tajemnou metodou je… „Proces kvašení nenecháme dojít až do konce, zastavíme ho dřív. Někdy pak ve víně zůstane zbytkový cukr, ale některým lidem chutná právě takové.“ Takže módním trendem jsou vína lehká, nízkoalkoholická, „zdravější“… ale tím pádem sladká? Cože? Ještě že tam mluví i Miloš Michlovský a dodává tomu trochu soudnosti. No nic, zanadával jsem si, pojeďme dál…
Můžeme ale zůstat u sladkosti ve vínech. Olivier Humbrecht, držitel titulu Master of Wine a jeden ze špičkových vinařů v Alsasku, pro Decanter prohlásil, že Alsasko potřebuje jasný a přehledný systém označování množství cukru ve vínech. Tak alespoň v tomhle jsme před jednou francouzskou oblastí napřed :-) Což mi připomíná, že o našem vinařství psal Wall Street Journal a naštěstí to nebylo o podvodech (o těch se zmínil Decanter, taky dobrý), ale že se jako cizinec už nemusí bát zakoupit a ochutnat, byť tedy vinaři se stále učí a ke špičce mají daleko. Klára Kollárová a vinný bar Vinograf součástí :-)
Jo a jen připomínám vinnou fotosoutěž, posílejte své příspěvky! Pár už jich přišlo, ale několik dalších by se rozhodně hodilo. Neříkejte, že nemáte žádnou fotku se sklenkou v hlavní roli! ;-)
