Něco červené Moravy do chladných dní

Salon vín 2026 otevře své brány už tento víkend a jsou známa všechna vína, která se v něm objeví. Sepisoval jsem tu na konci listopadu nějaké dojmy z hodnocení finálového kola, konkrétně to bylo za tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A teď už tedy oficiálně vím, kterému vínu jsem dal nejvíce bodů a opravdu mne nadchlo. A dost mne bude zajímat, jaký dojem vyvolá po ochutnávce znovu na místě :-) B\V vinařství (web) Merlot Rezerva 2018 výběr z hroznů (č.š. 1845) původem z trati Unédy v Popicích, z v té době fakt mladičkých výsadeb. Školeno dva roky v 600l sudech Mercier. Uhlazená, expresivní, opulentnější záležitost, tmavě ovocná, dlouhá, vyvážená a i přes tu „nabušenost“ nepostrádající eleganci, vrstevnatost a jemné nuance. Dřevo výraznější, ale ne rušivé, a navíc to má myslím ještě potenciál dál zrát. Za mne velké červené víno. Takže gratuluji, tohle se opravdu povedlo! U ostatních vín si bohužel přiřazením dojmů/bodů ke konkrétní lahvi nejsem, takže tím kapitolu Salon uzavírám :-)

PAN a Měsíčník

Aktuálně se vzpamatovávám z festivalu Bottled Alive, doháním práci a finalizuji přípravy na celovíkendovou tolkienovskou akci pro tři stovky lidí, takže mne omluvte, že jsem tu toho moc nesepsal :-) Ale u registrací, tabulek, kontroly projektorů a kabelů a redukcí všeho druhu k nim jsem se přeci jen trochu vinně lubrikoval. Při nedávné krátké návštěvě sklepa u Jaroslava Osičky (web) jsem si (než budou hotová jiná vína…) odvezl krabici P.A.N 2022. Psal jsem tu o starších ročnících (obsáhleji 2018, něco k 2021, …) a pravidelně mne baví, ale tohle konkrétní jsem měl teď opakovaně a opravdu uzrálo do krásy. Pinot Noir, André a Modrý Portugal z Velkých Bílovic, zrání v sudech a nerezu, lahvováno bez úprav a jen s minimálním sířením do burgundské flašky pod šroub. Přijde mi to jako taková lokální variace na Beaujolais udělané spíš klasickým způsobem. Trochu výraznější rubínová barva. Prospěje tomu nechat prodýchat, na úvod je to sevřené a lehce reduktivní. Ale se vzduchem! Čerstvá svěží aromatika, červené ovoce, peckoviny, jemně herbálně-kořenitá, lehce pikantní a s postupem času trochu krvavé masitosti. Suché, pocitově trochu štíhlejší a striktnější (André?) i přes 13 alkoholu, červeně ovocné, šťavnaté, s jemnozrnným uhlazujícím se tříslem, chlastací a zábavné a přitom ne jednoduché. Nic pro fanoušky jihu, ale pro ostatní… :-)

Český Charpin & moravské WTB

V rámci adaptačních příprav na festival Bottled Alive (vím, že ho tu propaguji nějak moc, ale já si prostě myslím, že lepší/vlivnější vinnou akci u nás aktuálně nemáme a že je to navíc zaměřeno na natur segment je jen bezva bonus, viz můj loňský komentář; a ne, nemám z propagace žádné speciální benefity, lístek jsem si kupoval a na místně nemám VIP přístup a u plivátek se budeme tlačit společně :-)) jsem si v předvečer akce otevřel Charpin 2017 z vinařství Porta Bohemica (web). O tomhle víně jsem se poprvé rozepisoval před čtyřmi lety právě po návratu z festivalu, pořídil si domů (bohužel jen) karton a postupně lahve otevírám. Aktuální podoba je stále báječná a víno v klidu může zrát dalších mnoho let, já už mám jen poslední kousek. Láhev burgundská, plastová záklopka, celokorek do tří čtvrtin prosáklý. Tmavší matnější zlatá barva. Efektní, výrazná aromatika. Trochu pikantní a jasně evokující výraznější kyseliny, žluté ovoce, hruška, pečený citron, teplý vosk, kouřovost a znát dřevo. Minerální linka, zábavné vrstvy ke zkoumání. Suché, čisté, středně plné až plnější, výborné kyseliny ale zároveň trochu krémovost, trochu ostřejší to je ale nic dramatického a hrany docela ohlazené, malvice, něco citrusů, fajn délka… to je tak dobrý! Stylistika šardonky z Jury z dolévaných – ale přeci jen trochu flórem / terroirem sklepa štrejchnutých – sudů.

Dvě frankovky s pozvánkou na festival, degustace a konferenci

Před pár dny jsem otevřel láhev od Weingut Krutzler (web), jejich už ne úplně základní Blaufränkisch Eisenberg DAC 2023. Jsme tedy v docela prestižní části Burgenlandu, ve výše položených vinicích na břidlici a půdě s vysokým obsahem železa („Železná hora“ se to nejmenuje pro nic za nic), konkrétně s 20-25 let starými keři v tratích Reihburg a Weinberg. Po fermentaci v nerezu dále zrálo v nerezu a velkých dřevěných sudech. Krutzler je jedna z rakouských frankovkových legend, hlavně tedy díky vínu zvanému Perwolff, a obecně jeho produkce patří mezi seriózní a stabilně kvalitní rakouskou klasiku. Současná pátá a nejmladší generace vinařství, Clemens Krutzler, bude zítra na festivalu Bottled Alive v Táboře a určitě se u něj zastavím. Ale bude předpokládám prezentovat svou nízkointervenční a lehce experimentální CK řadu, ne hlavní produkci. Podpultovým Perwolffem bych nepohrdl, co vám budu nalhávat :-) Ale zpět k tomuhle kousku. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Tmavší barva, tón lehce do fialové, ale nijak hutné. Čerstvá, čistá svěží aromatika. Přímě energicky ovocná, evokuje trochu „chladnější“ beton, puristická, precizní. Ovoce do tmavších plodů až lesních, borůvky, herbální linka. Suché, čisté, šťavnaté středně plné v chuti, dobrá struktura a stavba, pevné, slušně dlouhé s minerální linkou. Sympaticky tvrdší a kamenité. Velmi solidní sic mladý kousek, prospěje tomu ještě nějaký čas v lahvi. Vysolil jsem ve Sparu lehce přes 14€ a nelituji.

Malá ochutnávka Liracu

Mám kamaráda, se kterým v poslední době celkem často hraju deskovky, a jedním z jeho oblíbených vín je „kodyrón“. Takže vína z téhle části Francie piju trochu častěji než dříve. Před pár dny jsme se zase sešli (nad Battlestar Galactica s rozšířením Pegasus, kdyby tu byl nějaký fanda…) a já využil příležitosti a zkombinoval hraní s malou srovnávací degustací. K původní připraveným kouskům přihodil ještě pár dalších z jedné místní vinotéky a náhodou se to tak sešlo, že se z toho stal průzkum apelace Lirac. Tedy místa na opačném břehu řeku proti nejslavnějšímu Châteauneuf-du-Pape, ale s vinicemi taktéž proslavenými velkými oblázky (galets roulés), ale jsou tam i písčité půdy a sem tam vápenec. Z tamních cru je to jedno z menších, zhruba 841 osázených hektarů, ale se spoustou starých keřů a velkým potenciálem. Drtivá převaha jsou červená, bílá tvoří sotva desetinu (ale stoupá to, většinu francouzského propadu spotřeby vína tvoří červené…) a roséčka jednotky procent. Aby to bylo pestré, tak jsem ale i to bílé a růžové pořídil.

Starší moravský pinot a Rhôna z výprodeje

Nevím jak vy, ale já nakupuji víno velmi sofistikovaně! ;-) Volba lahví, které pořídit, se zakládá na složitých úvahách o párování s jídly plánovanými v následujících týdnech, vychází z nutnosti doplněním archivu o nové ročníky klasických vín a lahvý vždy potřebných mít při ruce. Nutné jsou nové akvizice odrážející zážitky z degustací v průběhu roku, nákupy též reflektují studium názorů prestižních kritiků a mnoho dalších zásadních faktorů. To vše se propojuje do jednoho uváženého, kvalifikovaného nákupu, kdy následný obsah lahve nemůže ve sklence prakticky nikdy zklamat. Anebo se mi taky jen líbí viněta lahve, na kterou jsem náhodou někde narazím. Či dorazí slevová nabídka a já prostě neodolám! :-) Reálně většinou netuším, co budu ten den večeřet, a na doplnění chladničky o chybějící vína by mne nesmělo nestále překvapovat, co tam vlastně (ne)mám. Takže zas tak promyšlený to prostě není. Každopádně nákupům ve slevových akcích (nakolik na domácí půdě sem tam bohužel jen narovnají cenu na úroveň běžnou ve světě) podléhám s chutí. A v lednu je jich přehršel. Ideál doplnit zásoby vypité o svátcích!

Vinná setkání roku 2025 – část I.

Rok 2025 byl docela náročný, sepsal jsem toho mnohem méně než bych chtěl (na blog historicky vůbec nejméně článků od spuštění v roce 2007) a i vinařských akcí a setkání bych si dovedl představit trochu více. Ale vzhledem k faktu, že je to furt jen koníček a ne práce… to zas tak špatné nebylo :-) Teda po pravdě to už úplně jen jako koníček nevypadá. Přednášel jsem o Juře, dvakrát o Beaujolais a také o aktuálním stavu a trendech ve světě vína, hodnotil vína pro několik soutěží, navštívil pár větších festivalů (mimochodem nový ročník jednoho z mých nejoblíbenějších, Bottled Alive, začíná už za méně než dva týdny!) i menších degustací a potkal se s mnoha výtečnými vinaři. S některými jen přes stoleček na festivalu, s jinými si povídal déle u vína v klidu mezi čtyřma očima a – ta nejlepší varianta, kterou bych rád mnohem častěji, ale bohužel zrovna loni se tolik nedařila – další navštívil přímo v jejich vinicích a vinařstvích.

Sváteční trojice sauvignonů

Po nedávné zkušenosti se stobodovým moravským Sauvignonem jsem si řekl, že bych zase mohl svou dietu o tuto odrůdu trochu obohatit, znovu si zkalibrovat dojmy a kvalitativní stupnice. A tak jsem o svátcích i učinil. Dnes se podělím o poznámky ke třem různým kouskům, pravda v prvním případě nebude odrůdově čistý :-) Při návštěvě Bordeaux a konkrétně vinařství Château Latour-Martillac mne hodně zaujal jejich Pessac-Léognan Blanc 2019 (Grand Cru Classé de Graves), vlastně víc než červená :-) Třeba se ještě rozepíšu časem, dnes jen k tomuhle konkrétnímu vínu. Podnik jede v udržitelnějším režimu (alespoň HVE3, ale bio na vinicích není), v ročníku 2019 najdete 58 % odrůdy Sauvignon Blanc a 42 % odrůdy Sémillon z místních štěrkových půd. Víno již kvasilo v sudech, následně ve francouzských barrique sudech (čtvrtina nová) zraje 10 měsíců na kalech a ještě dalších pět měsíců na jemných kalech leží smíšené sudy v nerezu. Bordó láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. Trochu tmavší žlutá barva. Efektní, vyzrálejší sladší aromatika s již známkami zrání v lahvi. Komplexní, bohatší, žluté ovoce, citrusová linka, hezky zakomponované dřevo, trochu karamel a toast, vrstevnaté. Suché, čisté, středně plné až plnější, sladce peckovinově ovocné, fajn kyselina ale zakulacenější, toastové, s delší citrusovou dochutí a fajn minerální linkou. Pěkný kousek hezky spojující svěžest a důraz, oproti projevu před dvěma a půl lety oblejší a hlubší. Cena dvanáct stovek (Kupmeto), což už není zrovna málo. Každopádně příznivce stylu rozhodně potěší.

PF 2026 z Jižního svahu

Ať v novém roce nepřijde ani kapka vína nazmar! Do roku 2026 přeji z Jižního svahu vše nejlepší, nejen zdraví a štěstí, ale i pravidelný přísun chutných a zajímavých vín. A pokud nějaká taková otevřete již v tomto svátečním čase, pak mne potěší, pokud se v komentářích podělíte o své zážitky :-)

Poznámky z rakouských sámošek

Strávil jsem nedávno prodloužený víkend s rodinou a přáteli v Rakousku. Zatímco ostatní lyžovali, já si oběhl místní jezero (v každém směru jednou, aby to nebyla nuda) a postaral se o nákupy. A samozřejmě neodolal vinné nabídce místních sámošek. Šlo o spíše menší varianty Sparu a Billy, ale i tak bylo z čeho vybírat. Pokud vlezete do vinné sekce rakouského hypermarketu Interspar, tak tam je selekce samozřejmě na ještě úplně jiné úrovni (i když teda celý velký regál nealko vín o aktuálních trendech napovídal mnohé…). Cestou domů jsem neodolal a nabral si tam lahve od pár skvělých vinařů (Erwin Sabathi, Umathum, Krutzler, Heinrich, Feiler-Artinger, Markus Huber, Paul Achs…), při šesti kusech vám dají ještě pět procent slevu a hezkou krabici s uchem na odnos, to se to pak hromadí :-) No nic, zpět k těm malým obchodům. I tam jsem něco pořídil. Samozřejmě nešlo o náhodný výběr, ale volbu poučeného konzumenta. Vína od velmi dobrých výrobců, typicky z bio certifikované (či dokonce směrem biodynamické) produkce a slušně vyrobená. A ano, ne láhve za 3,99 €, ale spíše v kategorii 8–12 €, a chutnající znatelně lépe než základní supermarketovky. Prostě „supermarketové víno“ nemusí být nutně levná spotřebka úplně bez duše, nakolik vína, která opravdu chci pít, obvykle kupuji přímo u svých oblíbených dovozců či vinařů. Ale s touhle sámoškovou selekcí jsem netrpěl a alespoň ve zrychleném režimu se o poznámky podělím…