Bio Riesling, naturální bordó směska a Kopanice

Nestíhám, nestíhám, ale alespoň se podělím o pár lahví, co jsem v poslední době pil s chutí. Tak třeba Weingut Lucashof (web, nejvíc jsem se rozepisoval tu) a jejich bio Riesling Wachenheimer Goldbächel 2021. Většinu vinic mají v okolí Forstu, ale pár i u dalších obcí, třeba právě u Wachenheimu ale i Deidesheimu či Bad Dürkheim. Goldbächel (do roku 1837 jen Bächel od původního Bach aka potůček, jméno proměnil podle všeho nález zlatých mincí nebo dle další zdrojů kočičího zlata, další zdroje pak odkazují i k mnohem starším záznamům a že se poloha nachází „na sever od zlatého potoka“) je zhruba čtyřhektarový jižní dobře exponovaný mírný svah stoupající od obce k lesu, hlinito-písčitá poloha s červeným a žlutým pískovcem a vrstvou říčních naplavenin asi ve dvou metrech hloubky. Sice u VDP Erste Lage, ale nějak zásadní jméno nemá. Někteří vinaři vám řeknou, že v dobrých letech dokáže dávat vína na úrovní slavných jmen z Forstu a Deidesheimu a Dr. Bürklin-Wolf (který vlastní drtivou většinu polohy a také nejstarší keře) nebo Georg Mosbacher odtamtud rozhodně umí špičková vína. A v letech ostatních minimálně velmi chutná, výrazně ovocná a dříve přístupná. Tenhle konkrétní kousek od Lucashofu, školený částečně ve velkých sudech a uzavřený do klasické pistole s kovovou záklopkou a aglomerovaným korkem, je rozhodně velmi povedený. Jen 12% alkoholu. Citronová barva. Stále docela čerstvé a energické, ale už jasně nazrávající. Vlastně docela hlubší, žluté ovoce, zralé peckoviny a florální linka, trochu exotiky evokující kokos, krémovost. Suché, čisté, středně plné, super kyseliny a dotyk cukru, moc pěkná struktura a fajn délka, minerální dozvuk. Jemnější komplexní odbočky, hodně slušné! U Weinschmeckera bylo okolo pětistovky.

Výborný Müller a jedna Rioja ze staré školy

V poslední době doma i u přátel otevírám spíše osvědčené kousky a lahve, kterých mám větší zásobu, ale občas se vyskytne i nějaká novinka. Nebo alespoň nový ročník něčeho, o čem už jsem třeba psal dřív. S velkou chutí jsem kupříkladu vdechnul mladičký Escherndorfer Müller-Thurgau trocken 2024 z Weingut Horst Sauer (web, poprvé jsem tu o nich psal v souvislosti se sylvánem a pak ještě několikrát). Takže Německo, Franky a VDP.Ortswein z vinic v okolí domovské obce vinařství, Escherndorfu. Ještě mají řadu pod tímhle + hlavně pro gastro i veskrze chutné litrovky, ale zde se dostáváme řekněme k těm už opravdu charakterním kouskům a navíc v tamní tradiční lahvi. Ke které, ale to se opakuju, mám hodně ambivalentní vztah. V momentě, kdy ji v chladničce kombinuji s dalšími tvary, každopádně převažuje čirá nenávist :-) Zde jsme klasickém muschelkalku, podstatná část hroznů bude pocházet z trati Fürstenberg, a se zpracováním čistě v nerezu s nějakým tím ležením na jemných kalech. Barva světlá, zelenkavá, a ve víně ještě decentní perlička. Čerstvé, mladičké ve vůni, čisté, zelené jablko a trocha citrusových tónů, florální linka, hodně příjemné. Suché, čisté, s dobrou kyselinou a šťavnatostí ale zároveň dotykem cukru o trochu výraznějším než v předchozích letech, ovšem veskrze vyvážené, opět malvice a šťavnaté peckoviny, slušně dlouhé, skvěle pitelné, zábavné… Není to velký Müller, ale zároveň za mne bezesporu víno, které by pro mnohé mohlo tuhle odrůdu rehabilitovat :-)

Nejen s veltlíny od Taubenschuss

Z letošního ročníku festivalu Praha pije víno mám jedinou fotku a není z těch nejlichotivějších :-) Je od stolku Weingut Taubenschuss (web) z rakouské oblasti Weinviertel, konkrétně z Poysdorfu a tedy z důležitých vinařských obcí vinorodé Moravě (společně třeba s Retzem) těch nejbližších. S mladou generací v podobě Markuse a Thomase Taubenschuss jsem se viděl opakovaně a jejich vína chutnám rád, ale vlastně jsem tu o nich – s výjimkou vína na kterém spolupracovali společně s vinařstvím Baláž z Dolních Dunajovic – nic nepsal. Jelikož jsem právě doplnil pár lahví do domácích zásob, tak je tu dobrá příležitost opomenutí napravit.

Tři Cru Beaujolais 2020 v magnum lahvi

Na posezení s přáteli jsem si nedávno udělal radost a otevřel vedle sebe horizontálu tří Cru Beaujolais z nejslavnějších, v jednom ročníku a jednoho producenta, ve formátu magnum. Konkrétně šlo Château des Jacques (web, o vinařství jsem toho sepsal už hodně, dováží je Kupmeto) a jejich „základní“ Morgon, Fleurie a Moulin-à-Vent ročníku 2020. Ještě mám doma v magnumce i nějaké ty specifické vinice v Moulin-à-Vent, ale to už by bylo moc a navíc je na ně ještě brzy. Což, upřímně, u těchto velkých lahví platí i o teď otevřených vínech. Sedmičky už začínají být přístupné. Roli hraje nejen formát, ale i přístup vinařství a samozřejmě též covidový a poněkud extrémní ročník. Šlo o ten vůbec nejteplejší od počátku 20. století a nutno dodat, že toto tvrzení bohužel připomene jeden oblíbený simpsonovský meme. Na Château des Jacques sbírali vůbec nejdříve co pamatují, už od 21. srpna, nakolik se pozdní srpen / začátek září začíná stávat normou. Je dobré si uvědomit, že třeba ve špičkovém a za teplý považovaném ročníku 2005 se sbíralo od 13. září a „tenkrát“ jim to přišlo hodně brzo.

Archivní Maidenburg, „ikonické“ Neuburské a dva ryzlinky z Lidlu

Prý se tu málo věnuji Moravě, tak to dneska alespoň trošku napravím. Já Moravu chutnám často, ale dostávám se k reportům nějak pomálu, ostatně jako v poslední době i u jiných vín. Doma navíc otevírám spíš různé oblíbence, o kterých jsem tu už psal. Nebo různé lahve z archivu či zajímavosti, které ani nejsou k dispozici, a nechci vás s nimi pravidelně trápit. Ale právě takovou lahví dnes začnu :-) Reisten Maidenburg Riesling 2007 kabinetní suché z viniční trati Valtická. Ryzlink z tohohle vinařství měl ve své době (a nejen mé vinné bublině) skvělé jméno, popíjel jsem je pravidelně a mnohokrát o nich i psal. Po… změně majetkových poměrů už jsem je moc nechutnal. Viněta tohoto kabinetu mluví o „výjimečném potenciálu pozitivního vývoje v lahvi“, ale je otázkou, zda tím bylo myšleno 18 let (nakolik některá moravská vína jsou v tomto věku stále báječná!) :-) Víno je deklarováno i s deseti gramy cukru jako suché a to díky více než 8 gramům kyselin, alkohol pouhých 10.5 %. Ať hledám ve starých poznámkách jak hledám, a to jsem to víno tenkrát určitě pil, tak nalézám z téhle doby pouze kousky z Classic i Maidenburg řady ročníku 2006 a 2008, sedmičky ne. Každopádně tohle víno, nakolik láhev olezlá ze sklepa, má korek v perfektní kondici. Barva tmavá, matnější zlatá. Hodně nazrálá vůně, lipový čaj s medem, sladší koření, železitost a výrazná stařinka, taková trochu zatuchlá spíž někde na chalupě. Suché, štíhlé, cukr v podstatě neznatelný, přísné a jedoucí na kyselině, medové, docela dlouhé. Mrtvé to není, upřímně si dovedu představit nemálo akcí, kde by asi nepadlo jako první láhev, ale v průběhu večera dost možná zmizelo. Vyloženě radost to ale už nevzbuzuje a spíš zajímavá zkušenost. A teď pojďme na něco, co ještě reálně na trhu je :-)

Prý extrémní ale výborné bubliny od Loxarel

Drtí mne vedro, nesnáším ho zrovna dobře, a nedaří se mi dopsat žádný pořádný článek :-) Jestli se zítra trochu ochladí, tak doklepnu nějakou Moravu. Dnes alespoň jedny bubliny na osvěžení! Po mnoha letech jsem otevřel A Pèl Ancestral od vinařství Loxarel (web), tentokrát v ročníku 2022. O vinařství i starší variantě tohoto vína už jsem tu psal. Ale jen ve zkratce… Jsme ve Španělsku a konkrétně Penedès, jde o biodynamické hrozny odrůdy Xarel·lo spontánně kvašené ve volně stojící 1000l amfoře společně se slupkami, víno potom dokváší v lahvi. Pét-nat, že jo. Ač to nějak neuvádí, jsem přesvědčen, že před finálním uzavřením odstřelují kaly. Láhev je zavřená klasickým korkem a nad ním je ještě korunkový uzávěr. Je to trochu matoucí :-)

Fritsch z Wagramu a báječné biodynamické (nejen) veltlíny

Je potřeba hledat záminky k zábavným vinným akcím a tak jsem využil letní slunovrat a narozeninovou grilovačku k tomu, abych s kamarády otevřel pár magnumek. Na některé z připravených nakonec ani nedošlo, k tématu se nejspíš vrátíme už tento víkend :-) Každopádně jednou z těch lahví byl Grüner Veltliner Ried Steinberg 2023 (1.ÖTW Erste Lage) od Weinberghof Fritsch (web, dováží Der Weinschmecker) z Oberstockstallu ve vinařstké oblasti Wagram. Tedy čistý veltlín, školený delší dobu na kalech a čistě v nerezu, ze spíše spodní části jinak strmějšího jihovýchodního svahu u Ruppersthalu, na žule a břidlici pokryté spraší, z ručně sbíraných hroznů z mladších i starých (16-65 let) výsadeb. Je to víno sotva na začátku cesty, tuplem v magnumce a zavřené šroubem, ale už teď skvělé! Světlejší žlutá barva, poměrně efektní trochu pikantnější až kouřovější aromatika, malvice do zelených jablek a hrušek, kořenitá linka, bohatší. Suché, středně plné, šťavnaté, krásně vyvážené, delší. Minerální slaná linka a mokré šutry, malvice a peckoviny, opět ona pikantnost, fajn délka. Tohle je krásné víno se vším všudy!

Pietro Caciorgna rozkročen z Toskánska k Etně

Aktuální počasí volá po svěžím bílém a bublinách, ale odskok do slunného Toskánska a na svahy sicilské Etny snad také nebude úplně od věci. Novinkou na domácím trhu je totiž vinařství Pietro Caciorgna (web, dováží Víno pro Vás). Rodina původně vinařila v Marche, ale v padesátých letech přesídlila (se sedmi dětmi!) do Casole d’Elsa, tedy v podstatě doprostřed Toskánska, do místa mezi Sienou a San Gimignano. Dnes hospodaří na zhruba 23 hektarech, ovšem na většině pěstují kukuřici, obílí, slunečnice, zeleninu a krmivo pro malé stádo místního skotu. Vinic mají jen 2.3 ha na svahu kopce Osteria delle Macchie, vše výsadba v roce 2001 a pouze odrůdy Sangiovese a vedené v ekologickém režimu. O farmu se stará především Pietro Caciorgna s manželkou Eldou, ale ve víně jim více než konzultuje Pietrův bratr Paolo, poměrně vyhlášený enolog (Altesino, La Serena ale třeba i dohled nad Il Palagio pro Stinga a či Bocelli 1831 Andrea Bocelliho, konzultuje několika desítkám producentů).

Třikrát povedená Jura

Ve volném čase stále dokončuji přípravy na přednášku na téma Jura, součást páteční tematické degustace několika dovozců. Na degustaci míst zatím dost, na přednášku už pokud vím zbývá jen asi pět, pokud by měl ještě někdo zájem tak si pospěšte :-) Coby tematický doprovod k souboji s prezentací jsem zvolil třeba Château d'Arlay (web, o vinařství jsem psal opakovaně a více třeba zde) Côtes du Jura Blanc Tradition 2018. Lahvováno v lednu 2022 po třech letech v použitých dubových sudech, jde o kombinaci třetiny odrůdy Savagnin a dvou třetin Chardonnay ze starých keřů a bio vedených výsadeb, kvašených již společně. Pro mne je trochu matoucí Tradition v názvu, které je obvykle vyhrazeno sice této odrůdové kombinaci, ale zároveň z nedolévaných (nebo jen částečně / některých) sudů, zatímco toto je kompletně ouillé, dolévané. Láhev burgundská, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Ve vůni podzimní ovoce, zralé malvice, pečený citron, lehce oříšková a pikantnější linka. Suché, plné, poměrně intenzivní, zakulacené, žluté ovoce a lehká oříškovost, delší teplejší dochuť jasně upomínající na vysoký alkohol a zároveň se slanou příjemnou linkou. Dost zajímavá věc, které extrémně pomohl čas, první setkání v červnu 2022 bylo trochu zklamání. S tímhle se slajdy tvoří o dost lépe, nakolik by v současném vedru možná bylo lepší sáhnout po crémantu :-)

Vertikála pravokořenného ryzlinku a kalamár

Už je to nějakých dva a půl roku, co jsem se tu rozepisoval o „Der Wurzelechte“ Graacher Domprobst Riesling trocken z Weingut Eifel-Pfeiffer (web), ryzlinku z pravokořenných keřů na jedné ze špičkových moselských tratí. Bylo to hlavně o ročníku 2019 a v článku najdete dostatek detailů k samotnému vínu i vinařství. Minulý týden jsem měl to štěstí dát si další ročníky tohoto vína v moc fajn vertikále – 2023, 2022, 2021, 2020 a nečekaně i 2017. Vína jsou u dovoze CCVino stále dostupná a cenově +/- pár korun za 440 Kč dle ročníku, jen sedmnáctka už je jen na příděl :-)