Malá ochutnávka Liracu

Mám kamaráda, se kterým v poslední době celkem často hraju deskovky, a jedním z jeho oblíbených vín je „kodyrón“. Takže vína z téhle části Francie piju trochu častěji než dříve. Před pár dny jsme se zase sešli (nad Battlestar Galactica s rozšířením Pegasus, kdyby tu byl nějaký fanda…) a já využil příležitosti a zkombinoval hraní s malou srovnávací degustací. K původní připraveným kouskům přihodil ještě pár dalších z jedné místní vinotéky a náhodou se to tak sešlo, že se z toho stal průzkum apelace Lirac. Tedy místa na opačném břehu řeku proti nejslavnějšímu Châteauneuf-du-Pape, ale s vinicemi taktéž proslavenými velkými oblázky (galets roulés), ale jsou tam i písčité půdy a sem tam vápenec. Z tamních cru je to jedno z menších, zhruba 841 osázených hektarů, ale se spoustou starých keřů a velkým potenciálem. Drtivá převaha jsou červená, bílá tvoří sotva desetinu (ale stoupá to, většinu francouzského propadu spotřeby vína tvoří červené…) a roséčka jednotky procent. Aby to bylo pestré, tak jsem ale i to bílé a růžové pořídil.

Starší moravský pinot a Rhôna z výprodeje

Nevím jak vy, ale já nakupuji víno velmi sofistikovaně! ;-) Volba lahví, které pořídit, se zakládá na složitých úvahách o párování s jídly plánovanými v následujících týdnech, vychází z nutnosti doplněním archivu o nové ročníky klasických vín a lahvý vždy potřebných mít při ruce. Nutné jsou nové akvizice odrážející zážitky z degustací v průběhu roku, nákupy též reflektují studium názorů prestižních kritiků a mnoho dalších zásadních faktorů. To vše se propojuje do jednoho uváženého, kvalifikovaného nákupu, kdy následný obsah lahve nemůže ve sklence prakticky nikdy zklamat. Anebo se mi taky jen líbí viněta lahve, na kterou jsem náhodou někde narazím. Či dorazí slevová nabídka a já prostě neodolám! :-) Reálně většinou netuším, co budu ten den večeřet, a na doplnění chladničky o chybějící vína by mne nesmělo nestále překvapovat, co tam vlastně (ne)mám. Takže zas tak promyšlený to prostě není. Každopádně nákupům ve slevových akcích (nakolik na domácí půdě sem tam bohužel jen narovnají cenu na úroveň běžnou ve světě) podléhám s chutí. A v lednu je jich přehršel. Ideál doplnit zásoby vypité o svátcích!

Vinná setkání roku 2025 – část I.

Rok 2025 byl docela náročný, sepsal jsem toho mnohem méně než bych chtěl (na blog historicky vůbec nejméně článků od spuštění v roce 2007) a i vinařských akcí a setkání bych si dovedl představit trochu více. Ale vzhledem k faktu, že je to furt jen koníček a ne práce… to zas tak špatné nebylo :-) Teda po pravdě to už úplně jen jako koníček nevypadá. Přednášel jsem o Juře, dvakrát o Beaujolais a také o aktuálním stavu a trendech ve světě vína, hodnotil vína pro několik soutěží, navštívil pár větších festivalů (mimochodem nový ročník jednoho z mých nejoblíbenějších, Bottled Alive, začíná už za méně než dva týdny!) i menších degustací a potkal se s mnoha výtečnými vinaři. S některými jen přes stoleček na festivalu, s jinými si povídal déle u vína v klidu mezi čtyřma očima a – ta nejlepší varianta, kterou bych rád mnohem častěji, ale bohužel zrovna loni se tolik nedařila – další navštívil přímo v jejich vinicích a vinařstvích.

Sváteční trojice sauvignonů

Po nedávné zkušenosti se stobodovým moravským Sauvignonem jsem si řekl, že bych zase mohl svou dietu o tuto odrůdu trochu obohatit, znovu si zkalibrovat dojmy a kvalitativní stupnice. A tak jsem o svátcích i učinil. Dnes se podělím o poznámky ke třem různým kouskům, pravda v prvním případě nebude odrůdově čistý :-) Při návštěvě Bordeaux a konkrétně vinařství Château Latour-Martillac mne hodně zaujal jejich Pessac-Léognan Blanc 2019 (Grand Cru Classé de Graves), vlastně víc než červená :-) Třeba se ještě rozepíšu časem, dnes jen k tomuhle konkrétnímu vínu. Podnik jede v udržitelnějším režimu (alespoň HVE3, ale bio na vinicích není), v ročníku 2019 najdete 58 % odrůdy Sauvignon Blanc a 42 % odrůdy Sémillon z místních štěrkových půd. Víno již kvasilo v sudech, následně ve francouzských barrique sudech (čtvrtina nová) zraje 10 měsíců na kalech a ještě dalších pět měsíců na jemných kalech leží smíšené sudy v nerezu. Bordó láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. Trochu tmavší žlutá barva. Efektní, vyzrálejší sladší aromatika s již známkami zrání v lahvi. Komplexní, bohatší, žluté ovoce, citrusová linka, hezky zakomponované dřevo, trochu karamel a toast, vrstevnaté. Suché, čisté, středně plné až plnější, sladce peckovinově ovocné, fajn kyselina ale zakulacenější, toastové, s delší citrusovou dochutí a fajn minerální linkou. Pěkný kousek hezky spojující svěžest a důraz, oproti projevu před dvěma a půl lety oblejší a hlubší. Cena dvanáct stovek (Kupmeto), což už není zrovna málo. Každopádně příznivce stylu rozhodně potěší.

PF 2026 z Jižního svahu

Ať v novém roce nepřijde ani kapka vína nazmar! Do roku 2026 přeji z Jižního svahu vše nejlepší, nejen zdraví a štěstí, ale i pravidelný přísun chutných a zajímavých vín. A pokud nějaká taková otevřete již v tomto svátečním čase, pak mne potěší, pokud se v komentářích podělíte o své zážitky :-)

Poznámky z rakouských sámošek

Strávil jsem nedávno prodloužený víkend s rodinou a přáteli v Rakousku. Zatímco ostatní lyžovali, já si oběhl místní jezero (v každém směru jednou, aby to nebyla nuda) a postaral se o nákupy. A samozřejmě neodolal vinné nabídce místních sámošek. Šlo o spíše menší varianty Sparu a Billy, ale i tak bylo z čeho vybírat. Pokud vlezete do vinné sekce rakouského hypermarketu Interspar, tak tam je selekce samozřejmě na ještě úplně jiné úrovni (i když teda celý velký regál nealko vín o aktuálních trendech napovídal mnohé…). Cestou domů jsem neodolal a nabral si tam lahve od pár skvělých vinařů (Erwin Sabathi, Umathum, Krutzler, Heinrich, Feiler-Artinger, Markus Huber, Paul Achs…), při šesti kusech vám dají ještě pět procent slevu a hezkou krabici s uchem na odnos, to se to pak hromadí :-) No nic, zpět k těm malým obchodům. I tam jsem něco pořídil. Samozřejmě nešlo o náhodný výběr, ale volbu poučeného konzumenta. Vína od velmi dobrých výrobců, typicky z bio certifikované (či dokonce směrem biodynamické) produkce a slušně vyrobená. A ano, ne láhve za 3,99 €, ale spíše v kategorii 8–12 €, a chutnající znatelně lépe než základní supermarketovky. Prostě „supermarketové víno“ nemusí být nutně levná spotřebka úplně bez duše, nakolik vína, která opravdu chci pít, obvykle kupuji přímo u svých oblíbených dovozců či vinařů. Ale s touhle sámoškovou selekcí jsem netrpěl a alespoň ve zrychleném režimu se o poznámky podělím…

Vídeňská burgundská směska a Syrah z Languedocu od tamní legendy

Domácí gastro & alko scéna teď řeší Michelina (taky mám svůj názor, ale není důležitý, snad jen že ani zmínka o El Camino je trestuhodná nedbalost), všude se objevují různé žebříčky top vín a kdo ví čeho dalšího (já se třeba s něčím podělím v lednu) a vůbec je živo. Dozvěděli jsme se také, že „vinnou révu pěstovali na Moravě už ve třetím století“, tedy o hezkých pár set let dříve než se předpokládalo. To jsou věci! Já nějak nestíhám, jak jste si všimli, a už snad ani nebudu slibovat že se zlepší. Každopádně jsem teď ve volném čase sestavoval pár lidem krabici vín na svátky a rovnou k tomu i sepisoval informace, tak se o lehce rozšířené/upravené podělím i s vámi! Dnes to bude „velkoměstské bílé“ a pak zajímavý Syrah z Languedocu.

Průvodce nejlepšími víny ČR a poprvé sto bodů pro suchý Sauvignon

Minulý týden jsem vyrazil na křest/tiskovou konferenci/degustaci u příležitosti vydání publikace Nejlepší vína České republiky – Průvodce 2025–2026 (web). Jedná se už o dvanáctý ročník a aktuálně je v něm 179 domácích vinařských podniků z Čech, Moravy a nově i ze Slovenska a vybráno/obodováno 1060 vín, ta nejlepší z nich i se senzorickým hodnocením. Tiskovky se zúčastnilo i několik vinařů a autorů těch z nejlépe hodnocených vín, bylo to fajn akce s řízenou ochutnávkou 12 vín z letošní špičky (z té pocházejí následující poznámky) a následně volnou degustací desítek dalších. Ne vždy bych se s hodnocením odborné komise (ve složení Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss + Mirec Jajcay, prezident Asociace sommelierů Slovenska, coby garant slovenské selekce) shodnul v tom, jestli to či ono víno opravdu patří úplně do čela domácí produkce, a nebo se s nimi minimálně rozešel v udělených bodech. Jistá „bodová inflace“, která postihla mnoho magazínů a kritiků, se trochu projevuje i zde a nad pár čísly jsem se dost podivoval a rozhodně bych byl níže. Ale to je můj pohled a názor, vycházející z odlišeného vkusu, zkušeností i přístupu k hodnocení. A především jsem se tu k tématu již jednou rozepsal obšírněji. Každopádně se tím dostáváme k nejlepšímu vínu průvodce…

Rings, špičkové bubliny z Pfalze

Jedny z nejlepších bublin, které jsem za dlouho dobu pil, mají původ… v německé oblasti Pfalz, konkrétně část Mittelhaardt. Bohužel opět nejde o nějaký objev, se kterým vás seznámím jako jeden z prvních… vinařství má pět hvězdiček (a titul vinařství oblasti v nejnovějším průvodci) od Eichelmanna a čtyři od Falstaffu, jsou členy VDP a takové ty věci. „Naturálnější“ sekce mého čtenářstva ale nemusí hned utíkat, zároveň mají všechny vinice v bio režimu a tenhle sekt je dokonce nesířený! Weingut Rings (web) z Freinsheimu, 35+ hektarové vinařství (včetně obnoveného monopolu Leistadter Felsenberg nebo elitní polohy Kallstadt Saumagen) s novými výsadbami v poměrně hustém sponu, podnik řízený bratry Steffenem a Andreasem Rings a zaměřující se na seriózní, suchá a docela striktní vína s potenciálem zrání. Zdaleka to u nich není jen o obligátním ryzlinku. Mají i nějaké ty výsadby bílých burgundských odrůd, něco Sauvignonu, nějaké ty cabernety a Merlot a dokonce trochu Syrahu a umí z toho skvělé věci. Excelují ale především v Ryzlinku a zásadně se zaměřují také na Pinot Noir, i s ním umí divy. Před pár lety také dodělali úplně nové vinařství, z většiny zapuštěné pod zemí, které je ještě posunulo dál.

Z čeho pít víno, smutné zprávy ze světa vína a viněta Moutonu

Patlal jsem teď na sociálky video s vinnými sklenkami a chtěl ho odkázat na blog na tematický článek, ale zjistil, že by si zasloužil aktualizaci! Vlastně nejblíže tomu důležitému ve zkratce jsem psal v textu Za co okolo vína utrácím a za co už ne a více se tématu věnoval před dávnými deseti lety v článku Z čeho pít víno. Obecné rady v obojím jsou myslím stále platné, můj domácí přístup se trochu vyvinul. Prakticky úplně jsem opustil univerzálku od Zalto a 90 % vín v současnoti piju ze dvou různých riedelovek, Veritas Pinot Noir a Veritas Champagne. Sem tam proložím nějakou sklenicí na Bordeaux styl vín, větší burgundskou sklenicí „montrachetkou“ na některé oranžády či bílá s výraznějším dřevem či výše zmíněným Zaltem (nebo spíše Linden Nº 3 White od sklárny Izaak Reich). A tím to hasne. Jak to máte teď vy? Co je váš nejčastější skleničkový „pracovní nástroj“? :-)