Stává se mi pravidelně, a je nemalá pravděpodobnost že jsem se tu o problematice za těch 18+ let co píšu blog, a už předtím o víně psal jinde, opakovaně zmiňoval, že se mi doma hromadí lahve, které „je nutné otevřít dohromady“. A teď, co se z velmi častých domácích degustací stala spíše příjemná vzpomínka, je to ještě horší. Pravidelně dostávám chuť na vína, která ale neotevřu, protože si je šetřím. Ne proto, že by šlo samo o sobě o víno drahé, vzácné nebo výjimečné, ale protože jsem přesvědčen, že by bylo fajn otevřít je s nějakým konkrétním vínomilcem, který si ho obzvlášť užije. Hodně častá je také situace, že bych víno chtěl mít vedle sebe s nějakým dalším a při běžném večeru to nedává smysl. V nemálo případech je to nějaká horizontála, další vína stejného vinaře a téhož ročníku či další vína ze stejné vinice od jiných producentů. Anebo vertikála, více ročníků téhož, co by prostě chtělo hezky srovnávat s podobně „vědecky“ naladěnými nadšenci (sofistikovanými alkoholiky). A čím déle trvá set otevřít, tím větší riziko, že bude doplněn o další láhev a vše se jen zkomplikuje!
