úterý 29. června 2021

Dvě výtečná Prosecca a profláklé Champagne

Dneska zase bubliny a trochu opáčko z loňska touto dobou, ale dobré věci je třeba připomínat :-) Opět jsem otevřel Marchiori (web) RocciaMadre 2019 Brut Valdobbiadene Prosecco Superiore a další rok zrání vínu rozhodně neublížil. Stále je to ve vůni čerstvé, především do ovocných tónů, žluté malvice, něco citrusů a minerality. Čisté, suché, šťavnaté, pěkně postavené a vyvážené, s fajn ovocnosti a dobrou délkou s decentní mandlovou nahořklostí. Opravdu hodně povedené, serióznější Prosecco. Takhle prosím ano! Vozí Prosecco Solo aka Prosekárna, stejně jako následující láhev.

Už jsem se opakovaně zmiňoval, že mezi mé oblíbené producenty patří L'Antica Quercia (web) a nejčastěji jsem určitě otevíral jejich bio Sú Alto Indigeno Colfondo Frizzante, teď naposledy v ročníku 2018. Oproti dřívějšímu popisu se nic nezměnilo, stále čistá Glera dokvašená v lahvi a s ponechanými kaly, bez síření, doškolená ve vysoké nadmořské výšce. Výrazně zašumí a pak jemnější vytrvalé perlení. Opalizující výraznější žlutá barva. Čerstvé, aromaticky hlavně do malvic, jablko, lehce pikantní a minerální, chladnější, dost fajn vůně. Suché, čisté, lehkonohé v chuti, opět pikantnější, s moc fajn kyselinou a decentní minerální slaností, lehce svíravé, mandle v závěru, dobrá délka. Pije se samo, osvěží, ani sklenka nenudí a baví mne si s tím hrát. A fakt se mi moc líbí jejich viněty, tato obzvlášť.

Nedávno jsem si po delší době zase dal skleničku základního „yellow label“, Champagne Veuve Clicquot Ponsardin Brut, bohužel jsem se nevyfotil zadní (ani přední, ale moc známějších vín není) vinětu a netuším, o jaký ročníkový základ šlo. Svěží a čisté ve vůni, slinosbíhavé, tak nějak koncentrovanější než jsem si pamatoval, citrusy a toastovost / přismahlá bageta, žluté zralé malvice a trochu kořenité. Suché s velmi fajn kyselinou a osvěžující. S docela znatelnou dozáží, co mne neruší u jedné sklenky, ale na celý večer už by na mne bylo spíš moc. Ale to je spíš o vkusu. Trošku plnější a důraznější, s citrusovou pomelo linkou, opět kouřovost/toastovost a fajn mineralita. Proč ne, upřímně. Loni jsem dost nadšeně prochutnával krásnou La Grande Dame 2008, fenomenální La Grande Dame 1990 z magnumu (až směrem Manzanilla Pasada, úžasná věc) a pár dalších jejich top kousků a dost se u toho bavil. S překvapením zjišťuji, že z toho nebyl článek. Možná bych měl ještě napravit.

Komentáře používají Disqus