úterý 8. října 2013

Fino co vlastně ani není sherry

alvear_fino-en-rama_2006Dnes budeme pokračovat v sherry kurzu, byť ochutnávaný vzorek nápis sherry nenese a od klasické produkce Jerezu se liší v mnoha dalších ohledech. I když naslepo by to nejspíš poznal málokdo. Fino En Rama 2006 vinařství Alvear pochází taktéž z Andalusie, z apelace Montilla-Moriles, od Jerezu to není daleko. A když se zamyslíte nad jménem, asi vás napadne Amontillado… a budete mít pravdu. Právě po tomto regionu je jeden z klasických stylů sherry pojmenován (že by méně vlhkosti či jiný rozdíl a flór umírající dříve?). I zde najdete podobné půdy a stejné odrůdy, jen s tím rozdílem, že naprosto dominantní je tu Pedro Ximénez. A právě odsud, jsou tu proto lepší podmínky, pochází většina vína ze sušených hroznů PX, kterými jsou občerstvovány solery v Jerezu a kde dále i desítky let zrají. Region je zajímavý i tím, že základní víno zde typicky vznikalo v obřích 6000+ litrů keramických nádobách, částečně zapuštěných do země. I dnes je tu ještě najdete, byť nerez s kontrolovanou teplotou vládne

Vinařství Alvear (web) samo vlastní 300ha, v upadající Montille je to hodně, a jde o jednoho z opravdu tradičních a také nejlepších tamních producentů, navíc jde stále o rodinný podnik. Daří se jim i exportovat, nejen sladká vína ale i suché fino, dá se snadno koupit v UK či USA. En Rama v názvu chutnané varianty značí, že jde o víno „přímo ze sudu“, teoreticky by mělo být bez všech těch dnes naprosto běžných úprav (viz třeba zápisek o jedné bezva manzanille), byť hrubou filtrací přesto prochází. Co jistě působí divně, vzhledem ke známému systému solera, je uvedení ročníku 2006. Ano, toto fino není z klasické solery a jde jen o hrozny jediného ročníku, pod flórem v pětistovkách sudech zhruba pět let. „Soleru“ zde tvoří vlastně jen oživování flóru přidání decentní dávky téhož vína vyzrávaného běžným způsobem (bez flóru). Oproti veškeré fino produkci Jerezu se víno odlišuje i tím, že jde o stoprocentní Pedro Ximénez. Skoro těžko tomu uvěřit, po všech zkušenostech s až sirupovými variantami na slunci sušených a oxidativně vyzrávaných PX, ale je tomu tak.

Sympatická žlutá barva, nic vodnatého. Pronikavá až trochu štiplavá vůně, poměrně výrazný acetaldehydový projev flóru (kdo rád La Ina bude doma), hutnější, s vyšší teplotou nabírá na bohatosti a objevují se solené mandle, mineralita a tóny až kouřově uzené. V chuti prachově suché, plnější, decentně oříškové, silnější, výrazné. Na fino širší, opulentnější než bývá zvykem, ale zároveň trochu hrubší. Ovšem s dlouhou minerální dochutí, která dělá divy když k tomu dáte nějaké solené pochutiny. Fakt by mne zajímalo zkusit další ročníky, jak se absence běžné solery na projevu podepisuje, jak velké ty skoky v projevu a tedy vliv ročníku vlastně jsou.

V zahraničí stojí půllitrová láhev do třech stovek, za tyhle peníze jsem ji kupoval v lehce turistické vinotéce uprostřed notoricky předražené Kodaně i já, šlo tam o jedno z nejlevnějších vín. Něco takového jsem v regálu prostě nemohl nechat :-) Ale je mi jasné, že za podobné peníze to asi žádný velký kšeft pro vinařství nebude. Mimochodem Wine Advocate Roberta Parkera vínu dal 93 bodů, pokud na tyhle věci hrajete…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails