úterý 26. května 2009

Pichler, Walch, Pauleczki

V poslední době jsem nějak moc nepřepisoval na web poznámky k doma degustovaným vínům, tak to teď zkusím napravit. Mám toho slušnou zásobu, budu to brát po trojicích či podobných skupinkách. Dneska jedno suché bílé z Rakouska, příjemné červené z Itálie a pak supermarketová sladká Tokaj. Pestrost nade vše! :o) I když někdy se spíš vyplatí vybírat nějaké osvědčené kousky, než provádět náhodné nákupy. Ale třeba ten Rudi Pichler. Jméno je to známé a svým způsobem docela slavné. Mrkněte na jejich povedené stránky. Veltlíny jim tam ve Wachau jdou krásně, ročník 2007 nebyl určitě žádná tragédie, Federspiel je vyšší třída (o klasifikaci jsem něco psal dříve) a očekávání jsou tedy velká. Navíc jsou tyhle vysoké lahve, pistole, tak nějak lákavější než klasické bordó, alespoň já to tak mám. Pořádná kovová záklopka a plný kvalitní korek zase napovídají, že vinař to nezamýšlel k vypití v prvním půlroce od vypuštění na trh. Každopádně obsah je to, co rozhoduje o dalších nákupech po prvním náhodném…

Barva je světlejší, do zelenkava, ve sklence se protočí i pár bublinek. Vůně je docela výrazná, květinová a kořenitá, lehce kvasnicové tóny. V chuti krásně suché a živé, výrazné a vlastně i docela dlouhé, ovšem s jakousi hořčinou a celkově nepříliš harmonickým závěrem. Takové jako že OK pití, ale spíš obyčejnější, nic zvláštního na tom nevidím a vlastně mne nudí. Nu což, deset euro jsem už utratil i horším způsobem :o)

A jak dopadne vinařství z Alto Adige, konkrétně Tramínu, Wilhelm Walch (neplést s mnohem slavnější Elenou Walch)? Jejich Blauburgunder / Pinot Nero (píší na láhev oba názvy) 2006 Riserva jsem dostal jako dárek a do vkusu se mi celkem trefil. Láhev zelená bordó (u Pinotu mám nějak větší důvěru k těm buclatým burgundským, člověk je plný předsudků…), tlustá kovová záklopka a trochu „ožužlaný“ celokorek. Barva odstínem tmavě třešňová, nic temného a hlubokého, pohoda. Krásná živá ovocitá vůně, třešně včetně dřeva a pecek, trochu ostřejší alkohol, ale celkově příjemné. V chuti suché, živé, čisté, plnější se sladkým ovocem, fajn délka. Teplejší a trochu líbivé a plošší, výrazný hutnější úvod, ale pak poněkud prázdnější střed chuti. Víno na pití a ne rozjímání, cena tomu snad odpovídá. Když budete v Alto Adige na dovolené a u Eleny zrovna nebude možnost nic ochutnat či koupit, tak podniku (dost velikému) Wilhelma se bát netřeba, pokud zrovna nehledáte něco vyloženě výjimečného :o)

A ještě něco sladkého. Podnik Pauleczki-Vin a jejich Édes (sladké) Tokaji Szamorodni 2000 je jednou z experimentálních akvizic v hypermarketu Globus, nějakých 175,- Kč ta půllitrovka stála. Ve sklence potěší pěkně zlatavou barvu a i přivonění je veskrze příjemné, aromat je tam spousta a botrytická Tokaj je zřejmá okamžitě, hromady medu a ovoce, s již sadou nazrálých tónů. Nic komplikovaného, přímočaré ale příjemné. V chuti sladké hodně, o trochu kyseliny navíc by se hodilo, ale při dostatečném vychlazení se pije i jen tak „na chuť“ dobře, úplně ulepený neharmonický sirup to rozhodně není. Není to nijak zvlášť hutné, spíš lehčí, s lehce závěrem jablečných slupek. Korektní sladké Szamorodní, které samozřejmě nemá na koncentrované mnohapuťnové Aszú, ale za tyhle peníze jde o výborný slaďák a ideální dárkovou záležitost pro babičky :o)

A to bude pro dnešek vše, žádný superskvělý tip na úžasný nákup jsem nepřinesl, ale není každý den svátek. Snad tedy jen jedna vinná novinky na závěr… vypadá to, že u zámku Zbiroh vznikne (respektive bude obnovena) vinice! Podobným aktivitám moc fandím. Před pár lety byla vysázena vinice u Kuksu (kde to mám navíc rád), tam dokonce můžete vinařské aktivity podpořit tím, že si pár hlav révy „adoptujete“ :o)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails