Atlas vinic českých, Vinařství roku, bodování

Mám rád nadšenecké projekty, které vznikají především z touhy něco vytvořit, předat dál, podělit se s ostatními, předat jim kousek své záliby. Finanční stránka věci u nich jde stranou, nejsou motivovány touhou po zisku a je to na nich vidět. Takovým je i splněný sen Pavla Jelena, vínomilce kterému vděčím za mnohé a bez kterého by určitě můj vztah k vínu vypadal jinak, Atlas vinic českých. Pokud znáte jeho viniční práci na portálu O Víně, pak víte, s jakou pečlivostí se tématu věnuje. Opakovaně jsem nechápal, kolik energie a času (a inkoustu) věnuje do překreslování map jednotlivých obcí, získávání detailních informací a jejich katalogizování, a s nadšením poslouchal zapálené vyprávění o tom či onom svahu, který je výjimečný terénním zářezem a proto už v minulosti byl… :-) Naopak chápu Pavlovu touhu všechno si vyřešit sám a mít plnou kontrolu nad výsledkem (ostatně tohle je jeden z důvodů, proč vypadá tenhle blog jak vypadá a proč jsem spoustu vinných nápadu nerealizoval… nebyl čas, nezvládal jsem udělat ideálně sám a raději se na to vykašlal). I proto, a protože se na výsledek už opravdu moc těším, si rozhodně jeden výtisk pořídím. Jen více podobných nadšenců a domácí vinná scéna bude lepším místem!

Zobraz celý článek →

Uherské Hradiště, Brod a víno z Lidlu

Jak jsem psal už v zápisku o jídle a pití v RailJetu, tak několik uplynulých dní jsem trávil na cestách. Po Brně to bylo Uherské Hradiště a následně ještě Uherský Brod. Dobrovolně přiznávám, že jsem zase na chvilku vystřízlivěl, alespoň ve smyslu některých iluzí o vzestupující úrovni gastronomie a práce s vínem mimo velká města (rozuměj Prahu, že jo). Hradiště v některých ohledech příjemně překvapilo, možná ho kultivuje letní filmová škola, v Brodě jsem ale propadal depresi. A nebylo to zrovna jen ubytováním na dohled od smutně proslulé restaurace Družba.

Zobraz celý článek →

Průmyslové bio a něco jídla ve vlaku

Od středy jsem s celým rodinným cirkusem na cestách, po degustaci v Brně a zkoumání dalších jeho zajímavých lokalit (slušná kuchyně v Bohémě, Champagne & wine bar Garage Wine, kde jsem mimo jiné objevil nové skvělé vinné sklo, ale taky bezva kavárna Humpty Dumpty, ideální pokud je třeba vypustit dítě aby si hrálo) to byla zastávka v Uherském Hradišti, kterému dáme prostor ještě dnes, a pak ještě dál směr Bílé Karpaty. Dnešní zápisek bude krátce vlakově-gastronomický. Naposledy jsem se tu zmiňoval o vínu v Pendolinu, téměř přesně rok to je, tentokrát zkusil jídlo a víno znovu u ČD, ale v RailJetu. Na úvod mne trochu vyděsila cenová politika. Vyloženě nesmyslné částky, které vypadají o to hůře u hned vedle uvedených Happy Hour cen, znatelně smysluplnějších. Kdy platí snížené ceny se hledá blbě a okolo oběda jsem je nečekal. Ale realita je taková, že Happy Hour je vyhlašována operativně a to tak, že platí po celou dobu pobytu vlaku na území ČR. Takové chytré obcházení nedovolených dvojích cen, prostě :-)

Zobraz celý článek →

Champagne seminář v Brně

Včera jsem páchal pro brněnské vinné nadšence degustační seminář na téma nejlepších, nebo minimálně nejdůležitějších, šumivých vín světa, tedy Champagne. Oceňuji, jak si Brňáci umí zorganizovat prostory & vše ostatní, vyřešit účastníky a poslat peníze na vzorky hezky včas, to se to spolupracuje! Podobným způsobem rád akci spáchat kdykoliv a kdekoliv znovu, tedy pokud se líbila, což nemohu posoudit já. Každopádně psát si poznámky k aktuální podobě vín jsem nestíhal úplně ideálně, ale přeci jen alespoň krátké mám. Takže pro zajímavost co a proč se chutnalo v dnešním zápisku.

Zobraz celý článek →

Dvě levné stálice v mé chladničce

V tomto článku odbočím od svých oblíbených biodynamiků, malých šarží speciálních vín a těžko dostupných podpultovek. Přišel mi totiž včera dotaz ohledně (ne)kvality Château Bois de Favereau 2012 „Cuvée Jean-Jules“ a jelikož dovozce používá odkazy na mé články o starších ročnících jako referenci v e-shopu a v reklamních materiálech při propagačních akcích („Dlouhodobě pozitivně hodnoceno je i na…“), cítím se trošku povinen k dvanáctce vyjádřit, byť už je vlastně vyprodaná :-) Sám jsem ji kupoval naslepo, ostatně jako vždy od ročníku 2005. Je to pro mne docela „zásadní“ víno v tom, že je stabilně dobré, láhev vypadá slušně, je na tom slavný nápis Bordeaux v kombinaci s dobře znějícím Supérieur a jde tak o ideální „jen tak pití“ s vínu úplně nepropadlou návštěvou, kterou typicky nadchne, a víno které mi zároveň chutná. Navíc když ode mne nějaký příbuzný či kamarád chce narychlo nějaké „lepší“ víno, doprovázeno dodatkem „ale do dvou stovek“, tak vím kam sáhnout. A nemusím řešit, jestli toho mám víc lahví a nedávám něco, co jsem chtěl sám ochutnat :o) Pravidelně v akci na začátku roku kupuji pár kartonů a během roku zmizí, ale ze zkušenosti s archivními vzorky vím, že 5+ let vlastně v pohodě vydrží a u dobrých ročníků se pozitivně vyvíjí. Všechna tahle radost u vína, které běžně stojí při kartonových počtech dvě stovky a v té akci se dostanete až někam k 125-150 Kč.

Zobraz celý článek →

Moselský ryzlink od čtyř výtečných producentů

Jedna z nejlépe investovaných pětistovek v poslední době byla degustace moselských ryzlinků, kterou pořádala společnost OHMS. Připravili si 20+ vzorků, část z mladého ročníku 2013 a k tomu něco starších kousků stejných vinařství na srovnání, nejstarší víno bylo tentokrát z roku 1999. A nešlo o vína od žádných ořezávátek, ale první moselskou ligu, jména jako Fritz Haag, Grans Fassian, Schloss Lieser a Reinhold Haart. Budu se jim určitě věnovat i v budoucnu u jednotlivých lahví, dneska jen tak letem světem co mne zaujalo nejvíc.

Zobraz celý článek →

Dvakrát bubliny od Dufka

Před nějakou dobou se mi ozval spolumajitel sítě vinoték Víno&Destiláty s polemikou na téma medaile na lahvích, jejich významu a efektu na našem trhu, jako reakci na některé články co jsem k tomu psal. Jelikož významně spolupracují s vinařstvím Josef Dufek (web), pro mne jeden z příkladů občasného až nevkusného olepování lahví, a protože si všiml mého zájmu o bubliny, nabídl mi od Dufka pár vzorků. Nakonec nejen šumivek, ale i pár zajímavějších bílých vín, s medailemi i bez nich :-) Ta mne teprve čekají, ale bubliny jsem projet zvládl. Základem Dufkových bublin jsou jejich tichá vína, která jsou dále zpracována a zrají v sektárně Szigeti v rakouském Golsu (od nich mám také degustační sadu), jde o klasickou druhotnou fermentaci přímo v lahvi. Na kalech jsou a další ročníky budou nejméně osmnáct měsíců, což je i případ vín níže hodnocených (degoržování v prosinci 2014), ale není odstřelena celá šarže najednou a stejná vína tam leží i nadále a další část bude odstřelena až letos v zimě se zráním měsíců třicet.

Zobraz celý článek →

Nesířená beruška, protišmejdská novela vinařského zákona a další novinky

Strašně mne baví, jak se i u nás rozšiřuje trh s vínem. Pár let zpátky a o specialitách typu vína bez síry se jen šeptalo mezi pár devianty. Před pár dny jsem zapadl nakupovat pro manželku k narozeninám do showroomu Sardinie (v rámci kampaně „podprahové ovlivňování, kam vyrazit na dovolenou“), okolo kterého chodím už několik let a zatím nikdy se nezastavil, a k mému velkému překvapení narazil právě i na nesířené Vermentino se zábavnou beruškovou vinětou i záklopkou, konkrétně vinařství Contini (web) a jejich Mamaioa Bianco Isola dei Nuraghi 2013. Prý se dobře prodává. Na úvod sice jemná perlička a trošku divočejší vůně, ale jakmile se nadechlo, tak myslím bez problémů přístupný čerstvý kousek s pěkným mixem citrusů, bylinek, lehké krémovosti a zároveň výrazné slanosti, suché, čisté, dobře pitelné. Nic zásadního, ale potěšilo. Po pravdě hlavně jako ukázka, že to prostě jde i mimo specializované svérázné podniky. Ostatně nesířená vína mají v nabídce třeba i britské řetězce Sainsburys.

Zobraz celý článek →

Přehlídka vín z Kalifornie

Zaskočil jsem včera na velkou přehlídku vín z Kalifornie, jako poslední zastávka turné vinařů ze „zlatého státu“ totiž letos posloužila Praha. K širší nabídce amerických vín se nedostávám zas tak často a podobnou příležitost jsem tudíž nemohl vynechat, obzvláštně pak proto, že k ochutnání bylo více než 150 různých značek (záměrně neříkám vinařství, někdy šlo vlastně o jeden podnik s de-facto různými řadami, jindy třeba několik různých vinařství ale se stejným majitelem) a vín… no ne nepočítaně, ale nejspíše přes pět stovek ano. Akce se odehrávala v Petschkově vile, spíše zámečku, a tohoto času sídle velvyslance USA. Který měl docela vtipný proslov a degustace se sám aktivně účastnil mezi ostatními hosty. Docela mne překvapilo, že do prostor byl dav lidí vpuštěn jen na občanku (zatímco přijíždějící auta byla pečlivě zkoumána od podvozku po kufr) a všem ponechán dost volný pohyb, čekal jsem trochu výraznější bezpečností opatření, možná moc koukám na televizi. Ale třeba je ČR známa jako země, kde se hodně chlastá a ani v současné geopolitické situaci nemá na instalaci odposlechů či terorismus nikdo ani pomyšlení :-) Zpět k vínu.

Zobraz celý článek →

Polozapomenutá Marsala

Když se sicilské město Marsala stalo Evropským městem vína pro rok 2014, sliboval jsem si od toho, že k tamní vinné specialitě přitáhne větší pozornost. Což se příliš nesplnilo, i když díky několika akcím pro novináře a vinné odborníky na chvilku tématem ožil Twitter i Facebook. Řádově větší efekt měla paradoxně událost s vínem související spíše okrajově, kdy byla Marsala aka Pantone 18-1438 jakožto „zemitě vínově červená“ a „barva symbolizující hojnost, důvěru a sebejistotu“ vyhlášena barvou roku 2015 :-) Čímž se najednou dostala do módních magazínů a na stránky běžných deníků a lifestyle časopisů. Logicky díky tomu stoupl i počet hledání vlastního vína. Pravidelně také narážím na dotazy ohledně vína Marsala do receptů, naposledy včera. A tak jsem se konečně dokopal něco k tématu sepsat, doplnit a rozšířit článek dříve psaný pro Hospodářské noviny a dnes už zamčený v jejich archivu.

Zobraz celý článek →