Do ČR dorazil Aaron Ayscough, autor knihy The World of Natural Wine, a také blogu/newsletteru/webového občasníku Not drinking poison. Jeho poslední číslo nese titulek Za železnou oponou vnímání a zabývá se (naturálním) vinařstvím na našem území. Najdete v něm návštěvy vinic a rozhovory s Milanem Nestarcem, Bogdanem Trojakem, Alešem Svatošem, Martinem Vajčnerem, Richardem Stávkem a dalšími + články o popíjení na Natural wine festu, v justWINE baru a tak. Část je k dispozici zdarma, část jen pro předplatitele. Jde o rozhodně zajímavý pohled zvenku na to, co se u nás aktuálně děje, doporučuji vaší pozornosti! A tu knihu ostatně taky :-)
středa 19. dubna 2023
Aaron Ayscough o našem naturálnu, Volnay bez herbicidů, Rollandova mezikontinentální směs
úterý 18. dubna 2023
Odrůda Moribel a fajn Riesling z Rheingau
Vína od Bodegas Parra Jiménez (web, dováží BIO Sueño) ze španělské oblasti La Mancha jsou určitě jedněmi z nejlevnějších biodynamických vín s certifikací Demeter, které můžete na našem trhu koupit. Běžně se v krámě pohybují v rozmezí 170-200 Kč a je to příjemné, čisté, nezprzněné pití. Pod Parra Family spadají další zajímavé projekty, podnik krom révy pěstuje i olivy a hromadu dalších plodin (hrách, čočku, slunečnicová semínka, česnek…), má stáda krav a ovcí a dělají sýry (hlavně Manchego) a tak. Ročně vyšvihnou 4+ miliony lahví bio certifikovaných vín a nemalá část je i biodynamická (sejry taky!) a také nesířená. Jasně, suché teplejší větrné podnebí je přeci jen na omezení postřiků z těch nejsnazších. Vinařství aktuálně přišlo s novou řadou vín, cenově postavenou o pár korun výše než jejích základy. Začal jsem lahví Moribel 2022, což není název vína, ale odrůdy. Místní téměř vymizelé, u které se před pár lety potvrdilo, že jde o křížence Tempranilla a odrůdy Moravia Dulce (viz zmínka ve starším článku) aka Marufo. Fermentace v dřevěných tancích, lahvováno do bordó lahve se šroubovým uzávěrem. Rubínová barva, nic hutného a tmavého. Svěží, spíše „betonově“ čerstvě šťavnatě červeně ovocně působící, sladkost, florální a pikantnější linka. Suché, čisté, šťavnaté, spíše uhlazenější sladce červeně ovocné, s málo výraznými tříslovinami, lehce svíravé, přístupné, velmi snadno pitelné se slušnou délkou. Nekomplikovaně fajn, tak nějak milé, stylisticky vlastně trošku ve směru, co očekávám od běžných Beaujolais. Taky ideální lehce přichladit. Baví mne to a těším se na dvě nová bílá, otevřu brzy.
pondělí 17. dubna 2023
Riesling z Gobelsburgu a fajn výrazný Fronsac
Minulý týden jsem tu psal o opulentnějším vídeňském ryzlinku a teď otevřel další rakouský, ze Schloss Gobelsburg (web), konkrétně Schlosskellerei Gobelsburg Urgestein Riesling 2021 a tedy víno z jádra jejich produkce. Zámek Gobelsburg je nejstarším vinařstvím v Kamptalu, a plným právem členem „Österreichische Traditionsweingüter“, podnikem s doloženou vinařskou historií sahající až do 12. století. Jako leckde jinde zde tradici založili cisterciáčtí mniši a to již v roce 1171. Dnes jedou už na nemalých zhruba 85 ha a v ekologičtějším režimu, ale certifikováni bio nejsou. Odrůdově jasně dominuje Grüner Veltliner a Riesling je na druhém místě, ale najdete u nich i Frankovku, Pinot Noir, Chardonnay, Svatovavřinecké, Ryzlink vlašský či Zweigelt. Pracují hezky se starými velkými sudy (ale samo i nerezy, třeba tohle víno v nich zraje), snaží se kvasit spíš spontánně a tak. Tenhle ryzlink pochází z mladších výsadeb (<15 let) v tratích Gaisberg a Heiligenstein, cílem je spíš „odrůdový projev“ než nějaký větší odraz terroir, ačkoliv se teda jmenuje podle šutru v podloží :-) Láhev pistole, šroubový uzávěr. Trochu výraznější žlutá barva. Ovocnější, docela výrazná zrale ovocná vůně, žluté až exotické ovoce, ananas, jasně medová linka a trochu botrytický štych, lehce kouřové. Suché s trochou zbytkového cukru, středně plné, s velmi fajn kyselinou, vše z vůně se opakuje v trochu exoticky žlutě ovocné, lehce medové a botrytické a krémovější chuti s dobrou stavbou i dochutí. Není to vůbec špatné! Můj ideál je trochu jinde (a častěji ho nalézám v Německu a sem tam v Čechách, v Rakousku či na Moravě řídčeji), ale tohle je moc dobře udělaný ryzlink co nadchne mnohé.
čtvrtek 13. dubna 2023
Vídeňský Riesling a uměřenějších 380V
V rámci neutuchajícího nadšení ze zkoumání ryzlinků jsem otevřel Wiener Riesling 2020 z Weingut Wieninger (web, dováží Der Weinschmecker). Takže jsme ve Vídni, v už docela velkém 50 ha vinařství Fritze Wieningera, bio certifikovaném a biodynamickém (v dalším projektu Hajszan Neumann i různě víc experimentuje s úplným naturálnem). Fritz je mimo jiné spoluředitelem asociace respekt-BIODYN a její centrála je právě v jeho vídeňském vinařství. O vinařství se rozepíšu víc asi časem, dneska odhrnu tenhle jejich úplně základní rýňák. Původ hroznů je Wiener Bisamberg (65 %, lehčí písčité spraše na vápencem) a Nussberg (35 %, zvětralý lasturnatý vápenec nad vápencovým masivem) vedených biodynamicky od roku 2008, sběr ruční a třídění na vinici a dále ve vinařství, 5 hodin macerace a pak lis, fermentace spontánně v nerezu. Zrání na jemných kalech jednotlivé polohy zvlášť a pak někdy v březnu spojeny. Láhev pistole se šroubovým uzávěrem. Citronová barva. Docela výrazná, koncentrovaná vůně, kombinace florální linky, meruněk a trochy exotiky do citrusů. Suché, silné, koncentrované v chuti, dost dobrá kyselina, vyšší alkohol tomu dává kulatost, trochu svíravé, meruňková pecka a meruňkovice, fajn teplejší dochuť. Pil bych to k nějaké trochu pikantnější Asii klidně. Mám u ryzlinku raději lehčí projevy, tohle už je takové trochu „smaragdy z Wachau vibe“, ale není to vůbec špatné.
středa 12. dubna 2023
Fajn maďarský Cabernet a k naštvání Vavřinec
Přihodil jsem nedávno při nákupu do košíku láhev od vinařství A. GERE (web) z Villány. Naposledy jsem tu psal o jejich elitním Cabernetu Franc, tentokrát šlo o běžnější základní Cabernet Sauvignon 2018. Základka, ale aktuálně pětiletá, což je fajn :-) Vinice Csillagvölgy, réva v průměru asi třicetiletá, vykvašeno v nerezu a následně do dubových sudů. Většina byla ve velkých, 2500 až 5000l, pětina 16 měsíců v klasických barrique sudech použitých podruhé či potřetí. Bordó láhev, celokorek. Rubínová barva. Výraznější ovocná aromatika v kombinaci se zralou červenou a tmavší ovocností, klasický černý rybíz, k tomu pěkná kořenitá linka a hezky zapracované dřevo. Suché, se sladší zralou ovocností, dobré kyseliny, středně plné ale s lehkostí a dobrou pitelností, fajn stavba, trošku hranatější, slušně dlouhé. Pěkně udělané víno, které mne bavilo popíjet. V Maďarsku je to v přepočtu za 250, u nás spíš k 370 Kč. Což mne přivádí k druhé láhvi z nákupu…
úterý 11. dubna 2023
Nejen červené Carnuntum s Weingut Glatzer
O víkendu jsem s kamarády otevíral na srovnání několik lahví odrůdy Sauvignon blanc (jasným vítězem byla pro mne dvě vína ze štýrského Kitzeck im Sausal, dvou různých vinařství a dost odlišná, ale o tom někdy příště) a zařadil také víno od Weingut Glatzer (web) z Göttlesbrunnu v oblasti Carnuntum. Což mi připomnělo, že jsem tu nic nepsal z degustace, na kterou do Prahy na pozvání dovozce Der Weinschmecker dorazil Matthias Glatzer, nastupující mladá generace v podniku. Tak napravím teď. O vinařství jsem krátce už něco psal před rokem. Odrůdově ze tří čtvrtin modré odrůdy Zweigelt (dost zásadní pro ně a ve vinicích mají nejvíce), Blaufränkisch, St. Laurent, Blauburgunder, Cabernet Sauvignon, Merlot a Syrah a ze čtvrtiny bílé Grüner Veltliner, Welschriesling, Weißburgunder, Chardonnay a Sauvignon Blanc. Výsadby jsou rozprostřeny na více či méně těžkých jílovitých půdách s menších či větším podílem štěrku a také na píscích a naplaveninách blíže Dunaji. Mezi jejich top polohy určitě patří tratě Haidacker, Rosenberg a Bärnreiser.
čtvrtek 6. dubna 2023
A když nemáte Chardonnay, dejte tam rebarboru
Loni touto dobou jsem vyrazil na výlet do Lotyška. Nebylo to úplně za vínem, i když i tam už najdete komerční vinohrady, hranice pěstování révy se dost posunula. Jako suvenýr jsem si dovezl jeden z produktů vinařství Abavas (web), jejich viněty s vážkou jsou snadno rozpoznatelné, konkrétně… Abavas Rabarbers Bruts. Šumivé víno stoprocentně z odrůdy… ehhh… prostě šumivé víno z rebarbory! Není to tam nic unikátního, rebarboru tam v alkoholickém zpracování najdete v různých podobých, třeba i coby přísadu v jablečném cideru. Každopádně tenhle konkrétní kousek je rebarborová šťáva (s přidaným cukrem) vykvašená v kádích, hotové víno následně jde do tlakového tanku, kde projde druhotnou fermentací (běžná metoda Charmat). Víno výrazně zašumí, ale následné perlení spíše jemnější. Barva jemná starorůžová. Vůně florální a výrazně rebarborová, lehce navinulá a fajn. Chuť suchá, čistá, s fajn kyselinou. Dobře pitelné, ovocné, zajímavé víno. Tedy dost vychlazené, jakmile začne teplat, je o dost znatelnější, že postrádá nějakou zajímavější strukturu a je to vlastně dost jednoduché. Ale upřímně jsem měl už i dost i DOC prosecca, které bylo znatelně horší než tenhle rebarborosekt. Když budete náhodou v Lotyšsku, tam mu dejte šanci!
středa 5. dubna 2023
Navždy poslední ročník Château Pontac Lynch
Jedním z vín, které mne na návštěvě Bordeaux dost zaujalo, bylo Château Pontac Lynch 2019 (web, k nám dováží Kupmeto), Cru Bourgeois z Margaux. Je to málo známý „menší“ producent, ovšem s osmi hektary vinic na místě celkem prestižním. Z jedné strany mají hlavní vinici Château Margaux, z druhé je to Château Palmer, sousedí ještě s Rauzan Ségla a Château d'Issan. Mají další dva hektary na hranici Margaux, ale již „jen“ jako Haut-Médoc. Samotné château nechal postavit v roce 1720 hrabě Lynch coby svůj lovecký zámeček, v následujícím století koupil dům tehdejší správce města Bordeaux, hrabě Pontac. Vinařství je majetku rodiny Bondon od padesátých let, a dlouhodobě řízené ženskou rukou. Po Marie Helene Falleur-Bondon dnes podnik převzala čtvrtá generace v podobě mladé Valentine Falleur. Od roku 2010 začali osekávat chemii ve vinohradech, jsou HVE již od 2013 a dokonce bio od 2020. Na vinicích dominuje trochu překvapivě Merlot s téměř polovinou, další velkou část tvoří Cabernet Sauvignon a v menší míře je to Cabernet Franc a Petit Verdot. Průměrné staří keřů je nějakých 35 let.
úterý 4. dubna 2023
Z deníčku nad Château Le Puy 2009
Neumím francouzsky. Teda… je to složitější. Text, pokud je o víně, s velkými rezervami nějak zvládnu. I jakž takž jídelní lístky, ale tam už mohu být překvapen mnohem snáz. Naštěstí jím veškeré divnosti, co mi mohou na talíři ve Francii běžně přistát, takže nestresuji. Mnohé z nich dokonce aktivně vyhledávám, všechny ty andouillettky a telecí hlavy a ovčí mozky či koule. Pokud mluví vinař, tak se u ledasčeho taky chytám. Ale obecný francouzský hovor dávám fakt jen základy a pokud mám sám mluvit, je to vyloženě tragédie. Zároveň mám i jednu superschopnost. Bohužel takovou, že do Avengers, Justice League nebo mezi X-Men mne díky ní nevezmou. Schopnost spočívá v tom, a je irelevantní o jak kvalitní podnik se jedná a jak moc pečlivý je sommeliér, že z vinného lístku nejprve s železnou pravidelností vybírám víno, které z nějakého důvodu už (či právě) není. Stává se mi to tak často, že se tomu už spíš směju. A fakt u míst, kde mne překvapuje, že vůbec víno mají, po podniky vínem vyhlášené a s různými těmi hvězdami od výrobců pneumatik a podobnými prestižními oceněními. Zábavné situace nastávají v momentě, kdy se neznalost jazyka spojí s objednáním vína, které na lístku není…
pondělí 3. dubna 2023
4 Kilos aneb co vše může znamenat 97 bodů
Co si představíte pod vínem s 97 body „od Parkera“, tedy z průvodce Robert Parker Wine Advocate? O tématu bodové inflace posledních dvou dekád jsem tu psal opakovaně a tentokrát se zrovna jí zabývat nehodlám, dnes pojedeme na pozitivní vlně! Každý hodnotitel má svůj vkus a i když by mělo být samozřejmostí, že víno oboduje „objektivně“, tak… je to samozřejmě složitější. Luis Gutiérrez, který pro Wine Advocate hodnotí Španělsko, je bodově docela štědrý, byť myslím nepatří mezi ty úplně největší hříšníky současné scény vinné kritiky. Skvělé na něm ale je, že dokáže být – a to i bodově – úplně stejně nadšený z naturálního lehkého vulkanického nízkoalkoholického nervózního červeného z betonu jako ocenit nesporné kvality novým dřevem nastřelené silné obludy z Riojy či Ribery del Duero. Ovšem bez degustačních poznámek se tím pádem neobejdete, pokud budete u 95+ bodů a červeného Španělska očekávat právě spíš ten mohutnější styl, můžete se dnes (resp. u Gutiérreze) šeredně zmýlit. Čímž se dostáváme k 4 Kilos 2020, vlajkové lodi skvělého vinařství z Mallorcy, které si 97RP odneslo a údajně jde o nejlepší inkarnaci tohoto vína od jeho vzniku v roce 2006.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
