Na dotaz, jak může Bronco Wine Company prodávat víno levněji než láhev vody, vinař pověstně odvětil: „Vodu předražují. Copak to nechápete?“ Ve věku 79 let zemřel Fred Franzia, šéf jedné z největších amerických vinařských společností, kterou založil na vánoce roku 1973 společně se svým bratrem a bratrancem. Mezi vinnými nadšenci a hledači velkých vinných zážitků určitě neměl tak velké jméno jako jiní zásadní američtí vinaři, přesto mezi ně bezesporu patřil. Franzia si zakládal na důležitosti vín v segmentu „hodnota za peníze“ a byl přesvědčen, že většina vinařského odvětví se až příliš upíná k vysokým cenám, kultu jména a prestiži. Chtěl „demokratický“ trh a méně snobismu. Bronco Wine Company asi nejvíce proslavilo obnovení staré značky z údolí Napa, Charles Shaw, kterou koupili roce 2002. Výsledná vína ale byla známější jako „Two Buck Chuck“, prodávala se výhradně v síti Trader Joe's za pouhých $1.99 za láhev a k dispozici byla z odrůd jako Cabernet Sauvignon, White Zin, Merlot, Chardonnay, Sauvignon Blanc či Shiraz. První rok dokázali otočit 2 miliony beden (po 12 lahvích, tj. 24 milionu lahví), o rok později už to bylo 5 milionů beden. Vínům se dostalo docela pozitivních hodnocení i od kritiky. A za roky od uvedení dokázal tenhle archetyp spotřebních vín získat i mnohá ocenění, jejich šardonka si třeba z jedné soutěže odnesla dvojitou zlatou medaili a 98 bodů ;-) Dnešní cena je spíš už $2.99 (a mimo Kalifornii $3.99), jen občas spadne na legendární původní částku v rámci propagačních akcí. A když si připlatíte dolar, dostanete některá vína i z bio hroznů! Vzhledem k mnohé konkurenci se ale už ročně prodává „jen“ zhruba milion beden.
středa 14. září 2022
Fred Franzia, Louis Latour
úterý 13. září 2022
Eugenio Bocchino a Raìca
Už je vlastně pár měsíců, co jsem měl možnost přechutnat si několik vín od Azienda Agricola Eugenio Bocchino (web) z La Morra, tedy jedné ze zásadních obcí produkujících Barolo. Nějak jsem se nedostal k článku, ale teď si všiml (když jedno jejich víno získalo 95 bodů a platinovou medaili na Prague Wine Trophy, tak to k něčemu přeci jen je :-D), že dovozce Víno pro Vás podnik zařadil do sortimentu, takže dobrá příležitost se zmínit. Manželé Eugenio Bocchino a Cinzia Pelazza (mimochodem bioložka s odborným zájmem o houby v půdě a jejich interakci s révou) se dostali od jednoho sudu a 250 lahví připravených v garáží před pětadvaceti lety na dnešních 20-25 tisíc lahví z pěti hektarů vinic, ze sedmi parcel u obcí La Morra, Verduno, Alba a Roddi. Odrůdově samozřejmě především Nebbiolo a trocha Barbery. Od konvence rychle přešli k ekologickému hospodaření, bio certifikaci a následně též biodynamice, jsou i členy uskupení Renaissance des Appellations Nicolase Jolyho. Ve sklepě vína kvasí spontánně v nerezu a macerují, dle potřeby různě dlouho, s ponořeným matolinovým kloboukem (spíše než s jeho potápěním nebo skrápěním). Nepracují s novým dřevem jen staršími a typicky většími sudy, hodně omezují přetáčejí, nečiří a pokud filtrují tak jen velmi hrubě a i síření minimální. Cílem je spíše (ovšem velmi relativní) lehkost a elegance než výrazná váha a síla.
pondělí 12. září 2022
Dva povedené ryzlinky z Rheinhessen
V minulosti jsem se tu krátce zmiňoval o jejich Scheurebe a bílé burgundě, ale vlastně ne o ryzlincích. Přitom jsem vypil docela dost základního (když pominu litrovky) gutswein a asi ještě víc, hlavně za poslední rok v ročníku 2020, vesnického Bechtheimer Riesling -S- trocken. Jsme tedy v Rheinhessen, ve vinařství Geil (web, celým jménem Weingut Oekonomierat Johann Geil I. Erben, pojmenováno po synovi zakladatele, který byl též mnoho let starostou Bechtheimu a také spoluzakládal Raiffeisenbank), rodinném podniku s pětatřiceti hektary vinic, z nichž si nejvíce považují tratě Geyersberg, Hasensprung a Rosengarten. Tohle jejich víno stojí o úroveň níže než traťovky (pochází z top vinic ale mladších výsadeb), ale je to skvěle udělané spätlese-styl nerezové suché bílé, které za nimi kvalitativně moc nezaostává a cena přívětivější. Aktuálně je už v prodeji ročník 2021 a já neodolal. Láhev pistole, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Čerstvá, energická, slinosbíhavá vůně. Lehce pikantní, kombinace ovocnosti až směrem do tropika (ananas, citrusy) se zralým jablkem. Suché, šťavnaté, jen velmi decentní dotyk cukru, osvěžující, s fajn ovocností do broskve a citrusů, slušná délka. Baví! Dobrovolně přiznávám, že mám ryzlinky v téhle mladistvé říznější podobě rád, ať si o tom myslí kdo chce co chce a nejraději by je ještě pár let archivoval. Což tohle klidně může, ono se bude pozitivně pár let vyvíjet. Beru u Kupmeto, kartonové počty :-)
pátek 9. září 2022
Rozloučení s lahví Bollingeru
Přemýšlel jsem včera večer co otevřít, u zpráv. Padla sklenička ginu, ale měl jsem tu jen kanadský (a japonský) a pokračovat v něm mi přišlo nevhodné. Na její korunovaci se pil trochu nečekaně Traminac 1947, ročník svatby s Filipem, z Iločki podrumi (Ilok Cellars), ale žádné obdobné chorvatské víno jsem tu neměl. A tak nakonec sáhl po jedné klasice, nic lepšího na uctění její památky jsem nenašel. James Bond a tak, však víte. Navíc má vinařství Royal Warrant, hezky „By appointment to Her Majesty the Queen Elizabeth II.“. Nebyla to moje královna, že jo, a vlastně mne překvapuje, jak mne docela vzalo. Ale byla nedílnou součástí moderní historie Evropy po sedm dekád a zároveň připomínkou její bohaté minulosti. Jako klasické velké víno z tradičního regionu :-) S její smrtí tak trochu definitivně skončilo dvacáté století. A to víno? Báječné, lepší než před třemi lety. Třeba sepíšu víc časem.
čtvrtek 8. září 2022
Nové generace, velké frankovky a jiné problémy
Včera jsem vyrazil do observatoře na Žižkovském vysílači na degustaci šesti rakouských producentů, zastoupených přímo vinaři, kterou pořádal dovozce Umění vína. K tématu, respektive některým z vinařství, tu budu mít časem samostatný článek. Dnes jen dvě lahve a z toho jedna vlastně bez větších degustačních poznámek. Jen dva takové dojmy, co mám potřebu teď odvalit. Ale vydržte to se mnou, občas mám snad i smysluplné texty :-) Začneme ve Weingut Anita und Hans Nittnaus (web), u burgenlandské biodynamické klasiky, ale s víny v podstatě tradičního střihu. A teď přichází nová generace, synové Martin a Andi a jejich sestřenice Lydia. A do zažitých tónů přinášejí trochu toho punku. Z části za to určitě může právě Lydia, která je dcerou protestanské pastorky a, aby to bylo netradiční ještě trochu víc, tak její otec pochází ze severovýchodní provincie Papuy-Nové Guineje, Nového Irska.
středa 7. září 2022
Dva základní Rieslingy od Weingut Schloss Lieser
Jedním ze zásadních prestižních jmen na střední Mosele, a v podobě efektního neorenesančního zámku i jednou z nejvýraznějších budov oblasti, je určitě Weingut Schloss Lieser (web) z Lieseru, člen VDP, podnik s maximálním hodnocením ve všech důležitých německých časopisech a vinařství s 25 hektary často velmi starých vinic na 185+ různých parcelách v nejslavnějších tratích od Piesportu po Zeltingen. Ještě na začátku devadesátých let minulého století nebyl podnik ve zrovna dobrém stavu, postupně několikrát změnil majitele, z původních téměř 45 ha vinic se propadl na 6 ha v podstatě už jen v Lieser Niederberg Helden a kvalita vín také významně utrpěla. Až s Thomasem Haagem (který své ostruhy a zkušenosti získal v další z moselských legend, rodinném podniku Weingut Fritz Haag) a jeho manželkou Ute, nejdříve z pozic sklepmistrovských a ředitelských a o pět let později už jako majitelů celého vinařství, se začala psát moderní historie podniku a jeho vzestup k metám nejvyšším.
úterý 6. září 2022
Ryzlinky! Žernosecký a VOCčko ze Sonberku
Ryzlinky! Nakoupil jsem teď zase jednu fajn degustační sadu z Německa a navíc, narychlo na nečekané posezení s přáteli, ulovil i něco domácího. Tak vás zas mohu oblažovat poznámkami :-) Třeba k Riesling 2017 VOC ze Sonberku (web), který svého času posbíral kvanta zlatých medailí a špičkových hodnocení, třeba 95 bodů na Decanter World Wine Awards nebo Premium Gold na Prague Wine Trophy 2018 a 2019. Já ho naposledy chutnal v říjnu 2019 a to mi přišel, vzhledem k věku určitě, až překvapivě přístupný a nazrálejší, ale opravdu výborný, šťavnatý a prostě skvěle udělaná klasika. Aktuálně zakoupená láhev má výraznější, tmavší žlutou nazlátlou barvou. Původní meruňková ovocnost už je spíše pryč a zůstává něco sušeného ovoce a bylinek, hodně výrazná toastovost a nazrálost. Suché, čisté, s výraznější kyselinou, minerální linka, pečené ovoce a toast, dobrá délka… stále má co nabídnout, ale na mne působí už trochu unaveně. Po těch letech ale nelze garantovat, při nákupu z regálu běžné vinotéky, že bylo dlouhodobě ideálně skladováno a třeba z chladného sklepa nebude živější. To je obecně riziko a zábava u starších vín. A taky otázka vkusu, někomu by tenhle projev přesně vyhovoval a určitě existuje skupina, která by horovala pro dalších pět let ležení :-)
pondělí 5. září 2022
Krupobití, národní sommelier ČR, ISBN pro vína
V Evropě zuří sklizeň hroznů, vzhledem k suchu a vlně brutálních veder začala v některých regionech (třeba španělská Rueda) historicky vůbec nejdříve a v mnoha dalších jde pak o jednu z nejčasnějších vůbec. Což je něco, co v poslední dekádě slyšíte každé (v lepším případě) druhé vinobraní, takže žádná novinka, vlastně. V části Katalánska za vinaře sklízelo, a bohužel mělo i oběti na životech, krátké ale intenzivní krupobití, v některých místech s kroupami až deseticentimetrovými. Na video ho zachytil třeba jeden z mých oblíbených producentů bublin, Celler Mas Candí. Kruté. Další regiony a vinaři snad budou mít více štěstí. Na jednom z míst na Krétě sklizeň ale ani nezačala, požár zde zničil přes sto hektarů starobylých unikátních předfyloxerových vinic a také staleté olivovníky.
pátek 2. září 2022
3/4 Cabernet Moravia a fajn Blaufränkisch
Jsou vína, která vzniknou tak trochu omylem. U dnešního kousku je to poznat už z viněty, písmenko F na ní očividně původně být nemělo! V ročníku 2020 vinařství Tři čtvrtě (web) nevycházel Cabernet Moravia na celý sud a naopak zbylo trochu Frankovky. A tak vznikla tahle směs, CmF 2020, přídavku mé odrůdy z jejich portfolia nejoblíbenější je tam zhruba do pětiny. Obě odrůdy jsou z ještě relativně mladých výsadeb, z roku 2004. Morávka je sbírána na výročí vzniku Československa, Frankovka o týden dřív, obě odrůdy macerace po dobu fermentace a sud francouzský dubový. Korek byl proteklý a na venkovní straně už se usadila plíseň, ale na víně se nijak nepodepsalo :-) Pěkná rubínová barva. Čerstvá, zábavná ovocná poměrně expresivní aromatika. Florální a červené ovoce, kořenitost lehce „studený svařák“, makový závin. Středně plné ale lehkonohé, šťavnaté, čisté, příjemné kyseliny a červená ovocnost, slušná délka, takové… milé. Moc pěkně se to pije, není to složité ale zároveň je zábavné a láká k dalším douškům a zkoumání. Tohle červená od ¾ umí a je to jeden z důvodů, proč je tak rád piju.
čtvrtek 1. září 2022
Valpolicella od Scriani
S odstupem zhruba jednoho roku jsem měl možnost projet si několik úrovní Valpolicelly (a také Luganu a další bílá, ale o tom třeba někdy příště) od vinařství Scriani (web). Vinařství rodiny Cottini, produkci má nyní pod palcem především třetí generace v podobně Stefana Cottini, sídlí v městečku Fumane, nějaký patnáct kilometrů na sever od Verony a podobně daleko to je ke břehu Lago di Garda. Osmihektarový podnik jede na vinicích v udržitelnějším režimu ale bio nejsou, disponují mladými výsadbami i vinicemi přes padesát let starými, povětšinou na zterasovaných svazích. Ve sklepě pracují s nerezem, velkými sudy ze slavonského dubu i menšími a barrique sudy. Jádro produkce tvoří právě Valpolicella v různých úrovních – Classico, Classico Superiore, Ripasso i vrcholné Amarone a Amarone Riserva. A samozřejmě i sladké Recioto. Ale my se dneska mrkneme na suchá červená.
