Klasický starosvětský Riesling od Merkelbachů

Ve včerejším zápisku jsem sliboval, že se dnes budu věnovat ryzlinku trochu vyšší třídy. Konkrétně to bude „Urglück“ 2016er Ürziger Würzgarten Riesling Spätlese z  Weingut Alfred Merkelbach (web). A začneme vinařstvím. Sourozenci Alfred a Rolf Merkelbachovi, věkem někde k osmdesáti letům, dělají už přes půl století dokolečka dokola to samé a od padesátých let minulého století se v jejich sklepě moc nezměnilo. Na necelých dvou hektarech v tratích Ürziger Würzgarten, Erdener Treppchen a polohách nad Kinheimem pěstují jen a pouze Riesling a stříkají jen „nezbytně nutně“. Během pozemkových úprav a přepisování hranic vinohradů navíc jejich polohy unikly přesazování, většina je pravokořenná. A přístupem se jim stále docela daří unikat trendu „přezrálých“ vín vybočujících z kategorií, i přes boj s klimatickými změnami. Mošt pak spontánně kvasí a víno zraje hlavně v klasických 1200l foudres, každá poloha vždy samostatně. Úplně se vykašlali na suchá vína, udělají spíš výjimečně když si to zrovna nějak sedne, ale jejich síla je ve sladších Spätlese a Auslese.

Zobraz celý článek →

Světový den ryzlinku s Kamptalem ze Sparu

Včera, 13. března, byl světový den odrůdy Riesling. Níže můžete vidět jednu z první psaných zmínek o odrůdě pod tímto jménem ve veřejně dostupné literatuře, v podstatě herbáři. O odrůdě Rißling psal německý botanista Hieronymus Bock v knize Kreütterbůch, nejprve vyšla v roce 1552 v latině a na obrázku vydání z roku 1580 v němčině. Vůbec první zmínky jsou ale starší, Rüssling byl poprvé zmíněn v roce 1407 v materiálech města Worms a také, coby Rüßling, na obchodním dokladu z Rüsselsheimu v roce 1435 o prodeji několika hlav révy. Právě tento záznam, ze 13. března, byl zvolen jako datum oslavy odrůdy. Ne že bych k otevírání ryzlinků potřeboval speciální příležitost! Každopádně jsem se ale věnoval hned dvěma a abych navázal na minulý týden, tak dneska se zmíním o rakouském kousku.

Zobraz celý článek →

Bezva Frankovka, Donauriesling a fajn Riesling

Pokračuji v popíjení Rakouska, tentokrát třeba s lahví Blaufränkisch Vom Lehm 2018 od slavného burgenlandského producenta Weingut Gesellmann (web). Před nějakou dobou jsem tu psal něco k jejich frankovce postavené o něco výše, tohle je v rámci odrůdy jejich základ, a zmiňoval se i o dalších vínech. Jak už název napovídá, tak je to víno z těžších jílovitých půd. Samozřejmě certifikované bio, z výsadeb 21 až 63 let starých. Fermentace a macerace v nerezu za pravidelného potápění matolinového klobouku, následně zrání 11 měsíců ve větších dubových sudech. Burgundská láhev, šroubový uzávěr. Tmavší rubínová barva. Poměrně výrazná vůně, trochu tmavší ovocnost, tmavé peckoviny, kořenitá linka, dotyk lékořice. Suché, středně plné, šťavnaté s výraznější kyselinou, peckovinové ovocnost, překvapivě velmi dlouhá kořenitější dochuť doznívající třešňovou peckou a lákající znovu si chuť vína osvěžit. Baví! Ve vinotéce i u vinaře lehce přes 13€ je v kontextu jména a kvality v pohodě.

Zobraz celý článek →

Gober & Freinbichler a tři červená z Burgenlandu

Abych nepsal jen o supermarketovkách… v místní vinotéce jsem pořídil třeba tři červená z vinařství Gober & Freinbichler, v podtitulku mají Weine von Hand. Vinařství Dominika Gobera a Geralda Freinbichlera najdete v Mittelburgenlandu a i když dělají i bílý gemischter satz a trochu Zweigeltu a ve směsce i Merlotu, tak hlavní zaměření je Frankovka, z vinici v okolí Neckenmarktu a také Horitschonu, kde i sídlí. Poměrně rychle se o nich začalo mluvit a není divu, pro start vlastního „frankovkového“ vinařství měli dobrý základ. Oba totiž nabírali zkušenosti dlouhodobě hlavně u Franze Weningera, Dominik s vinařskou školou coby sklepmistr a odborník na cestovní ruch a sommelier Gerald měl na starosti prodej. Aktuálně jedou na pěti hektarech, celkem logicky v bio, dvě chutnaná vína zatím v přechodném období na certifikaci a jednu už se štemplem, od ročníku 2020 by mělo být certifikováno vše.

Zobraz celý článek →

Champagne a Sauvignon ze Sparu

Jsem teď pár dní v Rakousku a, ač tu mám po ruce i vinotéky, určitě zase projedu něco z nabídky místních supermarketů, poblíž je Spar a Billa. Přesněji řečeno už jsem začal :-) Prostě jsem neodolal vyzkoušet Champagne Gruet Sélection Brut, klasickou směs s převahou Pinot Noir doplněnou Chardonnay a Meunier, od baráku z Buxeuil o kterém už jsem se tu zmiňoval. Důvodem byla cenovka 13.49€, tedy na pravé šampaňské velmi nízká. Barva tmavší, lehce nazlátlá, pěkné perlení menších bublinek. Ve vůni sladší ovocnost, zralé jablko, lehce tropiko. V chuti čisté, slušné perlení, sladší jablko, slušné kyseliny a zároveň poměrně velká dozáž a decentní nasládlost, lehce toastové. Korektní, přímočaré, jednoduché a obyčejné, ale že je to Champagne jde poznat. Ovšem v přímém srovnání s tím, jak dobrý crémant nebo cavu za tyhle peníze můžete koupit, se jen kvůli nápisu Champagne z mého pohledu investice úplně nevyplatí. A to nemluvím o tom, že běžně se prodává i za skoro třicet a u nás koupíte okolo osmi stovek. Ale to je můj vkus a přístup k bublinám. Jinak nedávno proběhla na sociálkách debata o Champagne, které pro Tesco a jejich řadu Finest dělá Union Champagne z Avizé. To teď střílí v akci za nějakých 350 Kč a ač aktuální šarži jsem nepil (bylo vyprodáno!), tak tam mi charakter přišel znatelně vyšší. Ale stejně…

Zobraz celý článek →

Riesling a Zweigelt v rakouském vlaku

Včera jsem nějak vůbec neměl energii ani chuť na blog psát. Takže výjimečně výpadek, mimo dovolené se to tu moc nestává :-) Každopádně na podvečerní ochutnávce ukrajinských vín a kousků z mého archivu se na dobrovolných příspěvcích vybralo 17 tisíc, vše už jsem poslal na pomoc válečným uprchlíkům. Sám teď sedím ve vlaku do Rakouska a „místo místenky utratím pár euro v jídelním voze“ popíjím něco z lokální produkce. Už jsem psal dříve, že jejich nabídka se mi líbí. Aktuálně ve sklence mladičký Riesling Federspiel Terrasen 2021 od Domäne Wachau (web). Tohle družstvo umí, už jsem taky psal opakovaně, navíc v současném rakouském duchu postupně převádějí všechny vinice (a že je to podstatná část Wachau!) do ekologičtějšího režimu, bez pesticidů a herbicidů, či přímo bio. Je to taková jejich klasika, z mixu vinic, v nerezu pár měsíců na jemných kalech. Světlá barva. Svěží ovocná aromatika, zelené jablko a trochu meruňka, mírně bonbónové ale to ze zkušenosti za pár měsíců odvane. Suché, šťavnaté, s výraznou svěží kyselinou a prakticky bez zbytkového cukru, trochu říznější osvěžující styl, slušná délka. Pije se skvěle!

Zobraz celý článek →

Zastavte se ochutnat Ukrajinu

Zakoupil jsem pár lahví vín z Ukrajiny a k tomu i trochu jejich brandy. Není toho nějak mnoho, tak přihodím ještě něco zajímavého / méně známého / netradičního / naturálního / exotického ze svých zásob a vše otevřu toto pondělí, 7. března, mezi 17-20 v obchodě u WineGeeka (Řezáčovo náměstí 2, Praha 7). Vstupné bude naprosto dobrovolné (prosím buď hotovost nebo Vám vygeneruji QR kód pro platbu převodem, karty ne), po degustaci všechno rovnou pošlu některé z organizací, které se starají o uprchlíky z Ukrajiny či přímo pomáhají na místě. Na zakousnutí ke vzorkům se budou podávat pravé bubliky od skupiny sociálních podniků Etincelle, na jejichž výrobě se podílejí lidé s hendikepem zaměstnaní v pekárně na Kladně. Přijďte pomoct Ukrajině a zároveň rozšířit své vinné obzory!

Zobraz celý článek →

Naturální Garnacha a netypické Bordeaux

Loni v březnu jsem tu psal o dvou základních nesířených vínech z Finca Casa Balaguer (web) z Alicante a dnes se mrkneme na jejich trochu výše postavený kousek, Rambla del Peligrés Garnacha 2020. To už je „vino de parcela“, z jedné konkrétní polohy po které nese jméno, jejich pohled na středomořskou Garnachu. Čistě vypěstované ručně sbírané hrozny jdou do betonového tanku, půlka celých i s třapinou a druhá odstopkována ale nepomleta. Kvasí spontánně, následně je lehce vylisováno a víno zůstane další necelý půlrok v betonovém tanku. V celém procesu není sířeno a lahvováno je bez čiření a filtrace do burgundské lahve s celokorkem a zavoskovaným hrdlem. Tmavší rubínová barva, ale ne vyloženě hluboké. Čerstvá, trochu divočejší zrale červeně ovocná aromatika, lehce balzamikový tón, florální a herbální linka. Zábavné, docela veselé. Suché, čisté, šťavnaté, s bezva kyselinou a živostí a sladší červenou ovocností, něco svíravosti a tříslovin ale dost jemných a uhlazených, slušná délka, skvělá pitelnost. Příjemné, vyvážené, chlastací ale s něčím navíc co baví zkoumat. Hodně fajn věc. V nabídce BIO Sueño, společně s dalšími novinkami o kterých se snad rozepíšu časem.

Zobraz celý článek →

Víno, pivo, vodka, Ukrajina…

Provádím „doomscrolling“ válečnými zprávami a vůbec nemám chuť psát o víně. Ale mohl bych alespoň zpracovat pár statistik a tematických střípků informací v kontextu alkoholických nápojů, třeba pro někoho zajímavých, byť v kontextu umírajících lidí všechna ta ekonomická témata působí podružně. Pokud na odpor proti válce přestáváte pít či v baru servírovat ruskou vodku (sáhnout místo ní můžete třeba po ukrajinské Nemiroff nebo Dima’s Vodka a připít si s hlasitým búďmo), tak vězte, že symbolicky to určitě smysl má, ale větší efekt asi bude mít stáhnout termostat plynového topení o pár stupňů a tepleji se obléct. Rusko ročně vyexportuje destilátů za nějakých 200 milionů dolarů (největší část do UK a Německa), na celosvětovém obchodu má podíl jen něco přes půl procenta, a vodka se podílí asi 150 miliony. Z ekonomiky země to dělá pod 0.0001%. Tohle je tolik nezabolí. Mimochodem celosvětově jsou exportně trojka, za podobně vyveze Polsko, Francie vodky střelí za více než dvojnásobek. O Švédsku nemluvě. Teda pokud se bavíme o utržených penězích, na objem Rusko vede, jenže prodávají téměř nejlevněji (jen Běloruska a Ukrajina za méně).

Zobraz celý článek →

Dva více než zajímavé německé ryzlinky

Snad nejen pokud jde o víno jsem docela mysl otevřená, ale přiznám se, že v případě ryzlinků z Německa se občas projevuji řekněme trochu konzervativně. Samozřejmě rád piju dobré naturální kousky, nesířeným vínům se nebráním a oranžádu z Mosely taky rád vyzkouším, ale… Už jsem to tu psal dříve, že mne fascinuje, jak dobrý moselský Riesling vždycky voní tak nějak „správně“ jako dobrý moselský Riesling, je tak krásně zařaditelný a řešíte spíše jen nuance, vždy je tam ono jádro hrdě křičící „jsem Mosela“ :-) A když něco výrazně vybočuje – i kdyby to bylo nakrásně víno „nemanipulované“ a teoreticky lépe odráželo terroir – neužívám si ho obvykle tolik. V jiných tradičních regionech a odrůdách se mi tohle tolik neděje. Výrazně také bojuji s projevem dřeva. Tradiční ryzlinky pomalu kvašené a školené ve velkých starých sudech jsou samozřejmě paráda, ale jak se tam začnou míchat sudy menší a novější… nějak to mému ryzlinkovému vkusu jen málokdy konvenuje :-) Ale najdou se výjimky.

Zobraz celý článek →