Víno na historických fotkách z Tour a Gira

Mrazivé počasí láká věnovat se kupříkladu svařáku, ale tohle téma jsem zde již zpracoval. V uplynulých dvou měsících jsem na výlety pár termosek domácím veskrze povedeným naplnil, ale jak pracuji s badyánem a pepřem a jalovcem vás určitě nezajímá. Tak se budeme místo toho věnovat cyklistice! O té sice vůbec nic nevím, nesleduji ji a (oproti překvapivému množství lidí v mém blízkém okolí) mne prakticky nezajímá, narazil jsem ovšem na několik historických fotografií souvisejících jak s tímto sportem tak s vínem a musím se o ně podělit. Možná jsou to samé známé věci, ale někomu třeba přinesou trochu úsměvu a ubezpečí sportovně založené milovníky vína, že skvělých (nebo rozhodně zapamatovatelných!) výsledků lze dosáhnout i když si dáte pár sklenek!

Zobraz celý článek →

Krásný Saint-Aubin a parádní šampaňská Solera

Už je to přes čtyři roky, co jsem se na degustaci měl možnost seznámit s několika víny z Domaine Bachelet-Monnot. Ovlivněn (a ovíněn…) pozitivním zážitkem jsem několik dalších lahví, i z těch nechutnaných, pořídil domů. Zmiňoval jsem se o Meursaultu a tuším nic nepsal o štíhlejším veskrze fajn Bourgogne Blanc. Tentokrát přišel na řadu Saint-Aubin 1er Cru „En Remilly“ 2014, tedy víno z jedné z nejlepších (a podle mnohých vůbec nejlepší) poloh v obci. Kvašeno spontánně, školeno v 350l sudech částečně nových zhruba rok a pak ještě směs sudů v tanku. Burgundská láhev, jak jinak, se zavoskovaným hrdlem a celokorkem. Nijak tmavá, citronová barva. Potřebuje docela dost vzduchu aby se otevřelo. Výrazně citrusové, citronový krém s dotykem vanilky, poměrně koncentrované a expresivní, s efektní kouřovostí a mineralitou. Suché, středně plné až plnější, docela koncentrované ale s báječnou kyselinou, energií a určitou „nervozitou“ štíhlejších vín, kamenité, šťavnaté, citrusové, delší, strukturované. Krásné, klasické bílé Burgundsko! Naštěstí nemůžu najít, kolik jsem za to tenkrát u AdVivum zaplatil. Uf! :-)

Zobraz celý článek →

Mannucci Droandi s Chianti a starými odrůdami

Dostal jsem nedávno chuť na nějaké tradiční starosvětské červené a volba padla na láhev od Società Agricola Nuova Agricoltura, spojení dvou farmářských rodin známější spíše jako Mannucci Droandi. Jsme v Toskánsku, konkrétně v Chianti, s podnikem přes dvacet let v bio režimu, s obvyklými tamními odrůdami révy (a také olivovníky) ale zároveň mnoha méně častými, původními a dříve hojně rozšířenými. Mají vyloženě vinici určenou pro „konzervaci“ těchto odrůd a zajištění jejich přežití. Hrozny zpracovávají do mikrošarží pro zkoumání či rozpustí ve směsích se Sangiovese, ale některé „obvyklejší“ odrůdy (Foglia Tonda, Barsaglina, Pugnitello…) znovu rozšiřují i do běžných výsadeb a zpracovávají do samostatných vín, která jsou k dispozici pak i nám, vinným nadšencům. Za vinice i sklep (ač mají i enologa) je zodpovědný Roberto Giulio Droandi, jeho manželka Maria Grazia Mammuccini je CEO toho všeho :-) A také současnou ředitelkou FederBio, Federazione Italiana Agricoltura Biologica e Biodinamica, a dřívější i současnou členkou různých organizací a sdružení zabývajících se především ekologickým zemědělstvím, biodiverzitou, výzkumem v lesnictví a zemědělství a podobně. A oba jsou to více než sympatičtí lidé, soudě tedy podle krátké doby, po kterou jsem měl možnost s nimi degustovat a hovořit :-)

Zobraz celý článek →

GSM směs z Chile a povedená Cava

Mrazivé počasí volá po rozvalení ke krbu s knížkou a sklenkou něčeho teplého. Krb nemám a místo rozvalení i nadále běhám, ale alespoň jsem si nalil červené z Chile. Po delší době jsem sáhl od svých oblíbenců Viña Errazuriz (web) po víně z řady specialit, konkrétně The Blend Collection Red 2016. Jsme v údolí Aconcagua (Ocoa na kamenitých sedimentech a Aconcagua Costa s relativně tenkou vrstvou jílu nad břidlicí), ale složením odkazují k jihu Rhôny a „GSM“ směsi – víno tvoří Grenache ze 45%, k tomu 30 % Mourvèdre a 25 % Syrah (a obzvláště Syrah si myslím v tamních podmínkách dává úžasná vína a ještě se o nich bude víc mluvit). Školeno 16 měsíců v malých francouzských dubových sudech z 18 % nových. Zkosená láhev, kovová záklopka, celokorek. Rubínová barva, ne vyloženě temné a již lehce nazrálé. Zralé ve vůni, spíše červené sladší a k tomu trocha tmavého (černý rybíz), decentní masitost a něco dřeva, s florální lehce „marihuanovou“ linkou a dotyky koření (hřebíček). Poměrně expresivní. V chuti suché, čisté, šťavnaté, středně plné až plnější ale nic přestřeleného a zbytečně mohutného, svíravost a jemnozrnné třísloviny, slušná délka, balanc a pitelnost. Pěkně postavené, přístupné velmi slušné červené které má ještě ledasco před sebou, s jistou dávkou elegance a zároveň s efektním projevem. Pěkné. Ovšem oproti běžnějším vínům producenta z řad Estate (~ 215 Kč) a Max (~ 400 Kč) po lahvi znatelně dražší, u dovozce Kupmeto za 575 Kč (cena po jedné lahvi). A to už je cenově rozhodně vyšší liga a konkurence veliká…

Zobraz celý článek →

Dvakrát Lambrusco z lahve a ne kohoutku

Jméno Cantina Settecani (web) možná budete znát ze zpráv z běžných deníků. Je tomu necelý rok, co obyvatelé několika desítek domácností městečka Castelvetro nedaleko Modeny zjistili, že jim z kohoutků a sprch teče místo vody Lambrusco. Konkrétně pak Lambrusco Grasparossa právě připravené k lahvování. Problém způsobil poškozený ventil v umývacím okruhu lahvovací linky a spousta vína, kterému se podařilo přetlačit vodu. V domácnostech se ale prý lahvovalo o sto šest a i když to nebyla pro vinařství úsměvná záležitost, tak prý alespoň přinesli obyvatelům v době masivně zuřící pandemie trochu radosti.

Zobraz celý článek →

Kauerův Riesling a vavřinec od Trpělky & Oulehly

Devatenáctkové ryzlinky pokračují. Tentokrát Weingut Dr. Randolf Kauer (web) a jejich Mittelrhein Riesling 2019, tedy základ vinařství sídlícího v Bacharachu a s vinicemi okolo. Obvykle od Kauera beru spíš vyšší řady, hlavně různé suché varianty Kloster Fürstental a Oberweseler Oelsberg, ale základ má vždycky povedený a v devatenáctce to samozřejmě platí taky. Z bioprodukce, původ hroznů je nejvíce Beulsberg v Urbaru. Láhev klasika pistole se šroubovým uzávěrem. Světlejší citronová barva. Čerstvé, docela voňavé, s ovocností trochu žlutou do hrušky a jablka, lehce minerální a kouřová linka. Spíše suché ale dotyk cukru tam je zřetelný, živé, fajn kyseliny ale nic ostrého, především žlutá ovocnost a solidní délka. Přímé a nekomplikované ale žádná nuda, moc dobře pitelné. „Jen tak“ ryzlink s něčím navíc. Vozí Vinonaut.

Zobraz celý článek →

Sherry úspěšná s lahví Amontillado Escuadrilla

Vítězem koronavirové krize se v UK stalo, kdo by to byl čekal, sherry. Prodeje letěly nahoru celý loňský, tradičně se výrazně prodalo před vánoci ale teď v lednu nenastal propad, vůbec nikdo to nečekal ale prodej furt rostl. „Pracoval jsem na marketingu sherry a propagaci značek sherry šestnáct let, ale až pandemii se něco takového podařilo”, říká Martin Skelton, ředitel Gonzalez Byass UK. Důvodů je prý hned několik. Sherry a dalším fortifikátům nahrává, že je lidé více konzumují doma (v retailu se prodá 91 % dovozu, oproti třeba Champagne kde je to 68 %) a minimálně v restauracích a barech. Navíc byla spousta rodičů zavřená doma i se svými dospělými dětmi, častěji sdíleli skleničku a sherry se dostalo i k úplně novým konzumentům. V ČR se holt musím i dál snažit, zde podobný efekt nenastal :-) A že já se snažím a snažit budu! Pevně doufám, že brzy zase bude možnost uspořádat nějakou pěknou degustaci. A pro dnešek alespoň fajn víno…

Zobraz celý článek →

Mohutnější Juan García

Nedávno jsme doma neodolali, udělali si doma španělský večer a znovu vyzkoušeli restauraci El Camino. Samozřejmě a bohužel jen krabičkovým systémem sebou, už aby tohle skončilo. Jídlo bylo výborné. Otevřel jsem k němu něco ze svých zásob a z restaurace vzal láhev Paraje de los Bancales Crianza 2015 z Bodegas Pastrana (web), vinařství v Castilla y León, konkrétně z apelace Arribes která se táhne podél portugalských hranic a řeky Duero. Vinařství sídlí ve Fermoselle, o moc blíž hranici už to nejde, víno je to vlastně z národního parku Arribes del Duero. Zlákalo mne ale především odrůdové složení, 60 % totiž tvoří Juan García, raritní záležitost více méně rozšířená jen v Arribes (a v menší míře v Ribeira Sacra a za řekou v Portugalsku coby Mouratón), kde jsou to často předfyloxerové pravokořenné výsadby a keře velmi staré. Což platí i pro tohle víno, keře jsou to nezavlažované a ve stáří 80 až 120 let! Zbylou část vína tvoří další místní odrůdy, ale primárně je to Tinta Fina alias Tempranillo. Školeno rok v dubových sudech různých typů, částečně nových.

Zobraz celý článek →

Třískleničkové Etna Rosso a osvěžující col fondo

Dobrovolně přiznávám, že zlákán hodnocením Tre Bicchieri od Gambero Rosso, který by mělo znamenat výjimečné víno (a z mého pohledu alespoň garantovat když ne zrovna úplnou špičku, tak víno ukázkové, typické v rámci konkrétního regionu), jsem přihodil do košíku Etna Rosso „Lenza di Munti“ 2017, s výrazným doplňkem 720 m a.s.l vyjadřujícím nadmořskou výšku vinic, z Cantine Nicosia (web). Vinařství rodiny Nicosia, s historií od konce 19. století, se v posledních třech dekádách rozrostlo na poměrně velký „supermoderní“ (jejich slova) podnik, s 250 hektary vinic a téměř dvěma miliony lahví roční produkce. Nemalou část vinic ale mají alespoň v udržitelném režimu či přímo certifikovaném bio. Vína mají v několika řadách, tohle je z určitě nejšíře obsazené „classic“, úplný základ to není ale selekce ze specifických cru také ne. Pochází z vinic na jihovýchodních lávových svazích Etny, odrůdově 80 % Nerello Mascalese a 20 % Nerello Cappuccio. Den studené macerace, fermentace do dvou týdnů, školeno v nerezu a tak 3-4 měsíce v pětistovkách sudech.

Zobraz celý článek →

Tři čtvrtě s výbornou Frankovkou

Otevřel jsem a s chutí vypil nový ročník frankovky od jednoho z mých aktuálních (ono se to teda mění dost pomalu, spíš by šlo říct „nejnovějších“) moravských oblíbenců, vinařství Tři čtvrtě (web) z Bořetic. Nejvíce jsem o nich psal asi před dvěma lety a postupně se dostal k dalším jejich vínům. Mají fajn bílá a i oranžová, ale mnohem víc mne oslovují relativně lehkonohá, upřímná, snadno pitelná a přitom zajímavá červená. Frankovka 2018 zemská z viniční trati Čtvrtě má tmavší rubínovou barvu, ale nic hutného. Vůně je čerstvá, lehce pikantní, s ovocností tmavších červených plodů (višně), s fajn kořenitostí, linkou zeleného pepře a trochou dřeva, tak nějak pocitově „ostříhaného réví“. V chuti suché, spíše středně plné a trochu plnější než pamatuji starší ročníky, šťavnaté, na pomezí červené a tmavé ovocnosti, višně, trochu svíravé ale třísla nijak moc, opět kořenité, výborná pitelnost. To mne baví velmi! Experimenty s degustačním sklem jsem zakončil tam kde začal, v burgundské balónové sklence. Především vůni dala největší prostor.

Zobraz celý článek →