Občas se mi doma zjeví něco trošku exotičtějšího, před Vánoci kupříkladu návštěva donesla RPF (Reserva Personal de la Familia) Pinot Noir 2011 vinařství Pisano (web) z Uruguay (konkrétně department Canelones, z vinic u města Progreso, s výrazným vlivem Atlantiku) Francesco Pisano, prapradědeček současných vlastníků, přišel do země z Itálie v roce 1870 a první vinice vysadil jeho syn v roce 1914. A od těch dob se u nich tradice vinaření drží, dnes připravují něco přes 200 tisíc lahví ročně, spíš vín vyšší kvality. Za rodinným vinařstvím dnes stojí bratří Daniel, Eduardo a Gustavo, vinice dnes vedou v (bio)dynamickém režimu (a již v roce 2011 to tak bylo) a i ve sklepě se snaží jet maximálně čistě. Víno je Pinot v čisté podobě, z jílovo-vápenitých půd, ruční sklizeň a selekce starších výsadeb. Školeno rok ve francouzských dubových sudech. Jde o jejich top představitele odrůdy.
středa 15. ledna 2020
Parádní Pinot Noir z… Uruguaye!
úterý 14. ledna 2020
Mencía & Bierzo nad lahví okvětních lístků
Pravidelným čtenářům netřeba připomínat, že jsem se s velkým nadšením pustil a zatím vytrvale pokračuji ve zkoumání španělské odrůdy Mencía. V minulosti byla spojována především s lehčími voňavými červenými víny (a tato podoba je stále nejčastější v Portugalsku) na rychlou konzumaci a víny růžovými z obrovských výsadeb na rovinatých vinicích. Od 90. let minulého století začíná její obroda. Spojte staré výsadby, dramatické strmé zterasované svahy (viz i tento zápisek a fotka) na břidlici vyžadující oddané vinaře (ne nadarmo zde pěstování révy označují jako „viticultura heroica“) a pečlivou práci při školení v kvalitních sudech a získáte nádherná, strukturovaná, šťavnatá červená s potenciálem vyzrávání v lahvi. Bohatě aromatická, často s lákavou kamenitou minerální linkou. Září hlavně v oblastech Bierzo či Ribeira Sacra, ale též Valdeorras, Ribeiro či Monterrei. Leckdy je Mencía doplňována odrůdami Brancellao, Merenzao, Sousón či Caíño Tinto pro další komplexitu, ale perfektní je i sama o sobě. Bývá označována (a teď riskuji, že se mnohým zvedne tlak a začnou vidět rudě) jako „španělský Pinot Noir“, citlivost na terroir a schopnost odrážet místo původu má skvělou a dokáže dát i podobně delikátní vína, velmi odlišná od opulentnějšího jižního stylu, kteří si mnozí pod Španělskem představí. Před lety jsem se tomuhle přirovnání, radě „když vám sedí červené burgundské zkuste Mencíu z Galicie“, vyloženě vysmál. Dnes se za to trochu stydím. Každopádně má Mencía schopnost zaujmout či dokonce nadchnout nejen milovníky Burgundska a kvalitních pinotů obecně, ale třeba i ty, kteří rádi podléhají klasickým středoevropským frankovkám.
pondělí 13. ledna 2020
Frankovka 1994 a ulítlejší naturální Tempranillo
Mám rád vinohradský Výčep, pro jeho (někdy snad až příliš) koncentrované chutě a nápaditá jídla. A výtečné čepované Dalešice, na jedenáctku nedám dopustit! Navíc mají ale na lístku i dost fajn vína, takže už jsem si tam dával třeba výtečné pinoty Novosady od Kočaříka a Roučí od Springera. Nebo frankovku od Halma a naposledy opět zástupce téhle úžasné odrůdy od Josefa Valihracha (web) z Krumvíře. A ne ledajakého. Archivní víno Frankovka 1994 jakostní, tedy kousek starý přes čtvrt století! V době, kdy vznikal, jsem ještě nesměl pít :-) Nijak tmavá zralejší barva. Zřetelně nazrálá starší vůně, ale stále s ovocností do švestek, herbální linka, něco kořenitosti. Sklenice starého ovocného džemu, decentní dotyk zeleniny. Suché, čisté, výraznější kyselina, tříslo už tam prakticky není ale švestková sušená ovocnost stále ano, lehce badyán, mírně sladší docela dlouhý lehce karamelkový dojezd. Fajn stále živá věc a pohled do minulosti. Potěšilo!
pátek 10. ledna 2020
Bubliny z Penedès a fajn Blanc de Noirs z Bouzy
Další vzorek do mozaiky zkoumání slušných španělských bublin. Balma Brut Reserva 2015 vinařství Mas Bertran (web). Nejde o apelaci cava, ale Classic Penedès, se všemi jejími přísnějšími požadavky. Vinařství je menší rodinný producent ze Sant Marti Sarroca, ale docela úspěšný. Tohle víno patří mezi jejich spíše základní šumivky, odrůdově 55 % Xarel·lo a 45% Macabeo, odstřeleno v listopadu 2018 a na kalech skoro tři roky, dozážováno na 7 g/l. Čerstvá, trochu hlubší aromatika, dost ovocným směrem do malvic, sušené bylinky, anýz, krémovost a nečekaně linka evokující „ryzlinková“ petrolej. Suché, čisté, s fajn kyselinou a dozáží nerušivou, hezky postavené, čisté, vyvážené, příjemné dobře pitelné bubliny. Které osloví i ty, co zrovna nepreferují mé vyloženě řízné oblíbence :-) Zaplatil jsem zhruba deset euro a nestěžuji si.
čtvrtek 9. ledna 2020
Lichtenberger González & Edgar Brutler
Dnes bych rád odhrnul (rozuměj „uložil si sem, abych na to nezapomněl“) první dva objevy z letošní přehlídky Karakterre ve Vídni. Vín a vinařství, kterým se chci časem pověnovat trochu pečlivěji než jen prolétnout sortiment u jejich stolečku v davu dalších degustujících. Rozhodně mne zaujalo vinařství Lichtenberger González (web), které sídlí mezi Neziderským jezerem a Litavskými vrchy. Nebyl to jediný případ multinárodně znějícího producenta na festivalu, zde jde o spojení jmen Martin Lichtenberger a Adriana González. Oba nejsou žádnými vinařskými začátečníky, on dělá sklepmistra pro Gernota Heinricha a ona pro Birgit Braunstein, tedy v obou případech bio(dynamické) podniky. Společně ovšem připravují nevelké šarže (obvykle stovky lahví) zajímavých, čistých, parádně udělaných poctivých vín. Od základů v bílé i červené, tak akorát voňavých a vyvážených, přes charakterní tvrdší strukturované frankovky o kterých ještě uslyšíme ze špičkových terroir, po všemožné zajímavosti. Třeba pét-nat na slupkách nebo parádní bílé školené dva roky pod flórem, na první pokus překvapivě výtečné víno.
středa 8. ledna 2020
Dvě nostalgické lahve – Leroy a Croix-Mouton
Na vánoční svátky jsem vylovil asi už mou poslední láhev Bourgogne blanc 1997 z Maison Leroy, tedy základní bílé burgundské ve 22 letech věku, ovšem od tamní legendární vinařky. Před rokem a půl jsem tu psal o Montagny stejného ročníku. Od běžného vína téhle kategorie by nedávalo smysl mít příliš velká očekávání, ala madam Leroy je čarodějnice, v pozitivním smyslu :-) Jako obvykle prosáklý a olezlý korek, to je u jejích vín normální a netřeba se tím znepokojovat. Výrazná, tmavší, zlatá barva. Ve vůni byl věk samozřejmě už velmi zřetelný, první dojem evokoval bylinkový čaj s medem, ale v druhé vlně a se vzduchem se přidala až překvapivá energie a citrusová ovocnost. V chuti suché, čisté, stále při životě, projevy kopíruje vůni a přidává toastové tóny, slušně dlouhé, vyvážené. Nic velkého, ale veskrze sympatické bílé v letech. A já si ho, a ostatně to vše co s ním mám spojené a celou svou historii s tímhle vinařstvím, moc užil. Leroy dost ovlivnilo mé vnímání, kde jsou hranice úžasu, které může víno přinést.
úterý 7. ledna 2020
Duboeuf, Galet, kalný festival, stoprocentní clo a další škatulata v Champagne
První souhrn událostí z vinného světa v tomto roce zahájíme smutně. 5. ledna zemřel ve věku 86 let nekorunovaný ale nesporný král Beaujolais, někdy označovaný též papežem oblasti, Georges Duboeuf. Asi žádný z tamních vinařů nedokázal v moderních dějinách Beaujolais ovlivnit oblast tolik jako právě no. V dobrém i špatném. Skvělý vinař, négociant i marketér dokázal dostat Beaujolais na nové trhy, zpropagovat konkrétní terroiry a odrůdu Gamay jako málokdo jiný. A ano, je z velké části zodpovědný za vše, co se strhlo ohledně Beaujolais Nouveau a jakým způsobem se následně na regionu podepsalo. Ale Beaujolais znovu letí nahoru a nabývá ztracené prestiže, takže vše se v dobré obrátilo.
pondělí 6. ledna 2020
El Cim del Turó a Leopardi
Stále objevuji nové bubliny ze Španělska, je toho teď spousta a kvalita jde nahoru. Opakovaně mne bavila produkce vinařství Raimat. Což není žádný drobeček, ale dost veliký podnik spadající pod giganta Grupo Codorníu. Veškeré vinice mají ale v „udržitelnějším“ režimu a na cestě k plné bio certifikaci. Jejich Cava „El Cim del Turó“ Brut Nature Reserva je trochu nezvykle postavena na šampaňských / burgundských odrůdách, složení je 70 % Chardonnay a 30 % Pinot Noir, místo klasiky v oblasti. A je to dost znát. Fermentace v nerezu, na kalech v lahvi zrání minimálně 15 měsíců ale zde bych si tipnul určitě více. Tmavší citronová barva, krásné vytrvalé perlení. Čisté, ovocné ve vůni, čerstvé, s citrusovými tóny, dotykem jablka, minerální linka, hodně fajn. Suché, dobré kyseliny a energie, opět hlavně citrusová ovocnost, pěkně postavené, delší, vyvážené, s lehce sušeně bylinkovým dozníváním. Na Xarel·lo nedám dopustit, ale tohle je fakt pěkná cava. Kupováno za asi 12€ a to je fér.
pátek 3. ledna 2020
Roučí a lepšící se nabídka restaurací
V poslední době mám v restauracích pocit, i těch co se vínem zas tak moc nezabývají, že je tam o chlup snazší narazit na slušné víno. Třeba něco z bioprodukce a dokonce rozumně, jako že bez postupů vhodných spíš pro velké průmyslové producenty, i ve sklepě. Právě takhle jsem mezi hromadou balastu objevil Roučí 2016 vinařství Jaroslav Springer (Stapleton-Springer), navíc za cenu v podniku nižší, než jsou dnes běžné maloobchodní. A to potěší dvojnásob :-) Roučí je čistý Pinot Noir z tratí Čtvrtě a Trkmanska, z vinic v certifikovaném bio režimu, školeno rok a půl ve francouzských dubových sudech, nečiřeno a nefiltrováno. Uloženo samozřejmě v burgundské lahvi (byť pro archivaci šlo něco i do bordeauxských, který se jim lépě štosují), s kovovou záklopkou a celokorkem.
čtvrtek 2. ledna 2020
Dvakrát Mencía z Valtuille
Už je to pár měsíců, co jsem zde psal o základním víně od Vinos Valtuille a od té doby ochutnal i jejich vyšší řady, prestižní kousky i bílé. Navíc mají nově dovozce, Foltýn Wine, s dost férově nastavenými cenami. Než se budu věnovat vyloženě starým keřům, tak se podíváme na El Valao 2016. I to je čistá Mencía, tentokrát z jediné polohy Finca el Valao a keřů okolo 90 let starých. Takže taky žádní mladíčci :-) Poloha má západní orientaci a je spíš na jílu. Víno kvasí v nerezu a pak zraje něco přes půl roku v použitých francouzských dubových sudech. Burgundská láhev, zavoskované hrdlo. Tmavé, ne vyloženě hutné. Krásná, energická ovocná vůně, taková ta přirozeně „právě nadrcené ovoce“ čerstvá, kamenitá, s kořenitou lékořicovou linkou. Višně, divočejší plody. Suché, šťavnaté, s bezva kyselinou, trochu tmavší ovocnost, lehce „zrnitě“ strukturované, vyvážené, s jemnějším tříslem. Výborně pitelné, zábavné červené přístupné teď ale s potenciálem se hezky vyvíjet. Za tři stovky super nákup.
