Minivertikály Vino Nobile od Boscarelli

Ke konci dubna navštívil Prahu Nicolò De Ferrari z rodinného vinařství Boscarelli, podniku specializujícího se na Vino Nobile di Montepulciano, a předvedl svá vína na příjemné komorní degustaci u dovozce Alifea (a později též na degustační večeři). Nicolò je zodpovědný především za vinice, zatímco jeho bratr Luca nese na bedrech sklep. A bylo to krásně poznat, rozhodně se více rozvášnil u tématu vinic (a případné italské byrokracie) než u následného zpracování hroznů, tématu co udělá zmenšení rozestupů mezi řádky o deset centimetrů by jistě dokázal věnovat další hodinku či dvě výkladu :-) Vinařství založil jeho děda, Egidio Corradi, který pořídil 10 ha ploch v Cervognano a vysázel vinice, cílem bylo primárně dělat si víno pro sebe a přátele a zbytek hroznů prodat. V roce 1967 ale zemřel a jeho děti, v té době ve věku okolo dvaceti let, se rozhodly vinařit jako povolání. Zásadní roli sehrála Paola De Ferrari Corradi společně s manželem Ippolitem. Ten bohužel zahynul v roce 1983 při autonehodě a Paola, s šestnáctiletým synem Lucem a třináctiletým Nicolou, zůstala na vinařství sama. Nicola studoval architekturu, Luca směřoval k diplomatické kariéře… ale nakonec se oba vrátili to Toskánska a převzali zodpovědnost za rodinný podnik.

Zobraz celý článek →

Pivo versus víno na 360 km

O víkendu se odehrál epický souboj mezi vínem a pivem. No dobře, to možná trochu přeháním… :-) Favority letošního ročníku Vltava Run, štafetového běhu ze Šumavy do Prahy o celkové délce přes 360 km a s převýšením něco nad 6.5 km nahoru a 8 km dolů, byly týmy Beermental Elite a Winehouse.cz. Od počátku byl jejich souboj hodně vyrovnaný, chvilku vedl jeden tým a pak zase druhý. V polovině začal Winehouse ztrácet, ale jen aby na Živohošti (= po nějakých 316 km a šest úseků před koncem) stáhl ztrátu na pouhých osm minut. Fandil jsem co to šlo! Ale v cíli byl nakonec první obhájce loňského vítězství, Beermental Elite, s časem 23h 6m 28s (což představuje dost ďábelské průměrné tempo zhruba 3:50 min/km) a náskokem na Winehouse.cz 23 minut. Mimochodem třetí v pořadí, ÁBĚS Sedlčany, na vítěze ztrácel 2h 37m, odskok favoritů byl opravdu velký. Náš tým skončil na 61 místě z 302 registrovaných, s odstupem 7h 42m na vítěze. Ale podařilo se nám stáhnout více než hodinu a půl oproti odhadu a dostat se pod 31 hodin na trati. Příští rok pod třicet! :-)

Zobraz celý článek →

Pěstitelské Champagne a biodynamická Cava

Bubliny! S velkou chutí jsem otevřel a vypil Champagne Dhondt-Grellet „Dans un premier temps“ Brut (ale dozáž jen 5 g/l). U nás jde o novinku, dovezeno teprve nedávno. Tohle víno se dříve jmenovalo Tradition a jde o základ vinařství. Což je menší rodinný podnik, hrozny si pěstují sami a vinice, hezké polohy v Côte des Blancs, ošetřuji v eko režimu, krom běžné síry a mědi snad jen bylinné výluhy. Vína už nějakou dobu dělá mladičký (rozuměj znatelně pod třicet) Adrien Dhondt , pod kterým letí podnik docela nahoru. Na vinětách uvádějí prakticky všechny zásadní technikálie, což je paráda. Konzumovaný kousek je odrůdově 50 % Chardonnay, 30 % Pinot Noir a 20 % Pinot Meunier, keře okolo 45 let věku. Víno je ze 70 % ročník 2012 doplněný solerou (perpetuální rezervou) založenou v roce 1986. Což byl rok, kdy se Eric Dhondt a Edith Grellet rozhodli přestat prodávat hrozny négociantům a založili vlastní vinařství. Víno šlo do lahve v květnu 2013 a poleželo si tam na kalech až do začátku prosince 2016 kdy bylo odstřeleno.

Zobraz celý článek →

Mesquida Mora Trispol 2013

V poslední době jsem experimentálně nakupoval různá ostrovní vína. Čímž nemyslím jen bubliny z Anglie, těch není nikdy dost a chtěl bych mít doma o hodně větší zásobu, nebo klasické věci ze Sicílie či Sardinie. Ale spíš kousky z míst jako Tenerife, Mallorca, Santorini, Lanzarote… nevím, možná tak jezdím na dovolenou u moře alespoň ve sklence :-) Nedávno jsem takhle otevřel zemské víno z Mallorky, červené Trispol 2013 vinařství Mesquida Mora. Za ním stojí sourozenci Bàrbara a Jaume Mesquida-Mora. Rodinné vinařství založil už pradědeček v roce 1945 (a mají záznamy, že rodina Mesquida vinařila už někdy v šestnáctém století), ale spíš dělal vína na vypití v rámci rodiny. Jeho syn začal i lahvovat pro další na ostrově a otec současné generace dokonce vystudoval enologii a vše trochu zprofesionalizoval. Jenže Bàrbaru postupně přestal bavit způsob, jakým vína vznikala, a tak se odtrhla a rozjela nový projekt. I proto se dvě její vína jmenují Sòtil (strop) a Trispol (podlaha, ale také směs používaná na výrobu dlaždic), když začínala tak prý neměla nic z toho :-) Poměrně rychle si její vína získala kvalitou fanoušky mimo Mallorku. Od počátku jedou v biodynamice, už nějaký pátek jsou i bio certifikována (týká se i chutnaného vína, biodynamická certifikace přišla později), minimalizují síření (bílá jsou i nesířená), filtrace minimální nebo žádná. A takové ty běžné věci, prostě.

Zobraz celý článek →

7x Barbera pěti různých vinařství

Propíjel jsem se teď sérií vín italské odrůdy Barbera ze sortimentu Víno pro vás, dnes se pokusím odhrnou zbylé poznámky co se mi tu nahromadily. Něco mi stylově sedělo více, něco méně, ale obecně mám dobře udělanou Barberu poměrně rád, z obvyklých vyšších kyselin strach nemám :-) Už jsem tu psal o top barbeře NUDA z vinařství Montalbera, otevřel ale i jejich Barbera d'Asti Superiore „Lequilibrio“ 2011. Ten balanc v názvu má vyjadřovat ideální poměr malých barrique sudů, větších tonneaux i sudů velkých (30 hl), ve kterých stráví celkem asi rok a půl. Jde o trochu starší výsadby a pozdnější sběr lehce přezrálých hroznů. Barva tmavší rubínový. Již lehce nazrálejší, docela výrazná vůně s ovocností spíše do tmavých plodů, lesního ovoce, linkou dřeva, ale zároveň jasně naznačuje i vyšší kyseliny. Ty v chuti jsou, víno je suché a šťavnaté, poměrně plné a docela hutné, opět tmavá ovocnost. Dobrá délka. Pěkně udělané bohatší plnější červené, ale díky kyselinám s fajn čerstvostí a pitelností. Líbí dost. Z vinařství chutnal i základní Barbera d'Asti „La Ribelle“ 2014, což je čistá nerezovka. Čerstvá, šťavnatá, projevem do lesního ovoce, znatelnější kořenitost. Středně plné, s výraznější kyselinou, drobnější ovoce, rybíz, přímý „chlastací“ styl. Proč ne.

Zobraz celý článek →

Psaní, rozhovory, suchá vína, Družstvo v Brně

Zpracovávám docela pravidelně texty i mimo blog. Někdy si to fakt užívám, jindy je to trochu boj :-) Třeba když se snažím na vínech, která mi třeba moc nechutnají, najít pozitiva pro „běžného konzumenta“. Nebo takové sepisování profilu odrůdy, ze které jsem snad nepil víno co by mi přišlo opravdu zajímavé, tak aby vyzněl lákavě odrůdu zkusit. Jo, psát si na blog jen vlastní názory je velká pohoda, ale texty jinam na zakázku jsou leckdy řehole! Když pod některými ale nebudu podepsán, zaplatí to alespoň část mých vinných nákladů a nemusím přitom psát lži ani odposlouchávat třeba šéfa Vinařského fondu... :-) Ne, novinařinou bych se fakt živit nemohl, i když jsem měl před 10+ lety v tomto ohledu smělé plány. Ale jsou i pozitivní momenty. Když se mohu vyřádit a sepsat delší text o nějaké své vinné libůstce (rozuměj sherry, Jura, pěstitelská Champagne, vína z Čech…). Nebo když v rozhovorech dostáváte fajn odpovědi na své hloupé dotazy.

Zobraz celý článek →

Pukni hajzle (s amforou a kanadským pinotem)

Ne, titulek není komentářem k současné politické situaci u nás, i když by se hodil na více než jednoho z našich ústavních činitelů :-) Včera opět dorazil na návštěvu kamarád žijící dlouhodobě v Japonsku a tohle prý říkala jeho česká babička když někdo kýchnul, místo obligátního Pozdrav pánbůh. Zapsal jsem si to do poznámek k vínům, mezi Chardonnay od Tissota a červenou směsku z Mallorky. Ono se to hodilo, mohli jsme se tím častovat v pozdních nočních hodinách. Pokaždé se přecpeme a navíc otevřeme příliš mnoho lahví a vypijeme nevhodně moc vína. Když už se vidíme, že jo. Obvykle dáme nějakou klasiku a pak se snažíme toho druhého překvapit, nabídnout něco co nejspíš nezná. Mám to o chlup těžší, protože on může díky cestování po světě a nabídce v Japonsku snadno pracovat s víny z oblastí, které se k nám vůbec nedostávají. Ať tak či onak je to vždy velká zábava. A byla i včera :-)

Zobraz celý článek →

Mrazy, Bordeaux, Gaja na Etně, Taittinger v Anglii…

Co nového se událo ve světě vína? V Evropě jsou to určitě mrazy, článků na které by šlo linkovat je hromada. Mrazivé počasí zasáhlo Švýcarsko, Španělsko (třeba Rioja, hlavně Rioja Alavesa, či Ribera del Duero nebo Bierzo), části Itálie, Německa, Rakouska a ostatně i naše vinice. Ve Francii výrazně postihlo Champagne, Burgundsko ale i Languedoc, údolí Loiry, Alsasko a opravdu masivně také Bordeaux. Tam jde prý o nejhorší mrazy od roku 1991, alespoň částečně jsou zasaženy tři čtvrtiny vinic a zhruba pětina o potenciální sklizeň ročníku 2017 přijde téměř úplně, nejhůře je na tom pravý břeh (naštěstí to ale nebyl takový masakr jako v roce 1956, kdy brutální mráz ničil samotnou révu a bylo nutné masivně přesazovat). Nejspíš se to odrazí i na ročníku 2016, jehož ceny jsou právě uvolňovány v rámci kampaně En Primeur (ke které se vyjádřil, tradičně vtipně, i Ron Washam). Někdo může nasadit ceny výše než původně plánoval nebo pustit na trh méně vína a něco si nechat do rezervy. Ono to vypadá, že bohaté Bordeaux si může nějaký podobný průšvih sem tam dovolit, ale realita je trochu jiná. Místní superstar s víny za desítky a stovky euro se s tím samozřejmě vyrovnají (a ostatně budou mít i menší škody, protože si mohou snáze dovolit všemožné techniky jak proti mrazům bojovat, od prostých hořáku ve vinicích po pronájem helikoptér, kterými stlačí teplejší vzduch k zemi), jenže jsou tam tisíce menších producentů a pěstitelů, pro které to nebude vůbec snadné. Od roku 1995 se počet pěstitelů propadl na zhruba polovinu, ze 14 na 7 tisíc, a podobné události jen uspíší další konsolidaci, odprodej vinic větším hráčům a skupinám.

Zobraz celý článek →

Třikrát suché Lambrusco

Lambrusco. Už jsem se tu dříve zmiňoval, že to může být (a tradičně bylo) něco úplně jiného než všechna ta sladká průmyslová stěží vína ze supermarketů, projevem bližší limonádě, a nejlevnější víno ve čtvrtlitrové karafě na lístcích všemožných pizzerií a dalších taktrochuitalských restaurací. Oblast Emilia-Romagna, odkud většina Lambrusca pochází, nabízí mnohem více. Lambrusco je vlastně celá rodina odrůd a vín, parádních suchých (ale též bezva sladších) červených a růžových, s množstvím zajímavých projevů. Lambrusco di Sorbara je z nich asi nejstarší a nejblíže divoké révě, nejvoňavější a nejflorálnější z celé rodiny, ale také nejlehčí. Lambrusco Grasparossa (nebo také Lambrusco di Castelvetro) je nejuniverzálnější pokud jde o půdy kde se mu daří a vína z něj bývají plnější, koncentrovanější, s více tříslovinami a také o hodně tmavší. Lambrusco Maestri dává asi nejovocnější vína, někdy působí až přehnaně „falešně“ uměle, a také nejtmavší, byť komplexitou asi nedosahují výše uvedených. Lambrusco Salamino bývá docela ovocné a květinové, tmavší a krémové, často bývá i ve sladších podobách. A pak je tu ještě Lambrusco Montericco, Marani, Viadanese, Barghi, Gonzaga a další, specifická a v lecčems zajímavá. A také jednotlivé apelace, jako třeba Lambrusco Reggiano DOC, která povoluje podstatnou část nejdůležitějších Lambrusco odrůd pokud je tam jedné alespoň 85 % (a doplněna může být třebas libovolným mixem ostatních). Prostě Itálie se vším všudy :o) Teď jsem doma vypil tři vína od dovozce VinoDoc, ve všech případech šlo o tu nejvyšší třídu v jejich nabídce a vína obecně uznávaná jako velmi dobré ukázky stylu (tře sklenky Gambero Rosso, tříhvězdičkové tipy v Native wine grapes of Italy), ale cenově furt v zóně 228 – 289 Kč za láhev. Úplně jsem ta vína viděl k hutnému ragů z divočáka, různým tučným salámkům a podobně. A vlastně i k té pizze, s pořádným rajčatovým základem a zase těmi salámky a tukem. Mám hlad!

Zobraz celý článek →

Fallet-Prévostat, Els Vinyerons, Mas Candí…

V poslední době doma piju často buď taková vína, která už z mých poznámek dobře znáte, nebo lahve ze kterých chci sepsat poznámky až coby součást nějakého setu. A nějak nestíhám. Ale nějaké ty jednotlivé lahve myslím odhrnout zvládnu, než se zase dokopu k většímu článku. Třeba nedávno jsem měl možnost popít jednu z mála dovozených lahví Champagne Fallet-Prévostat Blanc de Blancs Grand Cru à Avize Extra-Brut. Pokud jsem to správně pochopil, jde o dům provozovaný postarší vdovou Fallet, se starými až 80-ti letými vinicemi, skoro pěti hektary v top obcích Avize, Oger a Cramant. A s blíže neurčenými velkými zásobami i velmi starých a dokonce neodstřelených vín ve sklepě. Je to producent, okolo kterého jako supi krouží větší domy a dělají si na vinice (i zásoby) zálusk :-) Tohle vinařství nějak pořádně nemá distributory a ani nechce, prodává pár tradičním klientům a tím to hasne. Nebo krabici když zaklepete u nich doma a ukecáte je. Pracují jen se dřevem, foudres z devatenáctého století původem z Alsaska. Do neročníkových vín používají perpetuální rezervu kdo ví jak starou. Konkrétně tohle víno byl z poloviny ročník 2008 a druhá půlka ona rezerva, do lahví v roce 2009 a odstřel tak rok a půl zpátky. Podle nich jde o „původní“ styl Blanc de Blancs. V projevu je to hodně ovocné, výrazné, až sladší pečené ovoce, toastové tóny, karamel, jasná oxidativní linka. V chuti poměrně silné, koncentrované, opět toastové, delší, trochu peckové. Se vzduchem se hodně mění a je takové vinné, dobře postavené. Sympatické, na Blanc de Blancs trochu netradiční plnější pití. Ale s chutí bych dal další láhev :-) Objevila se u Miloše Danihelky v l’Fleur a doufám, že to nebylo naposledy.

Zobraz celý článek →