Za klasický a původní highball se považuje „whisky & soda“ (viz i fotka zde v titulce), obecně jde ale o mix destilátu(ů) s větším množstvím nějakého nealka, různých limonád a tak. V Japonsku podobné mixely dost jedou, obchody jsou plné různorodých variant od všech hlavních nápojářských výrobců. Plechovky obsahují nápoje na většinou 4 – 5% alkoholu, někdy jen dvou, jindy i osmi, a ke všemu je zrovna nějaký trend (před dvěma lety mi to nepřišlo) velkým písmem uvádět počet kalorií. Nejčastějším zdejším highball je „chu-hi“, o kterém jsem se tu už rozepisoval dříve, mix místního destilátu (sladké brambory, rýže i obilný, kvalita od naprosto děsivé po relativně pitelný alkohol) s ovocnými limonádami. Z předchozích zkušeností víme, že nejúspěšnější jsou chu-hi s příchutí různých citrusů, zatímco jiné varianty mohou dopadnout dost tragicky (třeba chuť hroznová, brrr). Ale nepoučíme se a zkoušíme co jen jde. Nízká cena a snadná dostupnost pokusům dost napomáhají, skoro každou cestu vlakem nějaký chu-hi (či nové místní pivo) pokoříme. Ale dnes je to o highballs, tak hurá na degustační poznámky.
Suntory Zero Dry pomeranč 5% má překvapivě fajn poměrančovou chuť, takovou trochu nahořkle slupkovou, ale zároveň nezaměnitelnou linku umělého sladidla. Na opití pro diabetiky, mne nějak nebere. StyleOne Chu-Hi Lemon 6% není chuťově moc přestřelené, takové uměřené, a působí chemicky jen drobně, dost perlí, osvěžující pití, ale se zákeřně vyšším alkoholem. StyleOne grapefruit 6% je mu dost podobný. Zato Suntory asi třešeň (viz fotka) 3% voní jako PEZ třešňové bonbóny, prostě „jak si chemik představuje třešeň”. Chuť je pak nečekaně o trochu blíž opravdové třešňové šťávě, byť to má stále dost falešný tutti-frutti štych. Bublinek spíš jen trochu, alkohol tam je, takový párty drink pro mládež.
Topvalu Chu-Hi citron 75kcal 3%, místní diskontní značka, je moc fajn pití. Dost slušná citronová limoška s alkoholem prakticky neznatelným, nesladké, osvěžující. Kandidát na hodně špatné ráno, protože ani netušíte, že nepijete nealko. TaKaRa zázvorové (ta nerozluštitelná plechovka) 7% je drsný mix sodovky, chuti čerstvého zázvoru a alkoholu, jen pro silné povahy, žádné milé párty pití. Při dopisování tohoto článku (a konverzaci s holanďankou a francouzskou obývající stejný ryokan, holky ze Singapuru i manželka už nejspíš spí… jsem tu jediný chlap, zajímavé; jinak Kyoto je asi nejturističtější část Japonska vůbec, s angličtinou tu nemáte problém) se snažím plechovku dopít a nejspíš to vzdám.
Suntory Zero Dry Black Punch 5% chutná jako kola s trochou rumu a skořicí, je to nasládlé (umělé sladidlo, ale lépe skryté než u pomeranče) a dost divné. Suntory Strong Zero Yuzu 8% je silné, hodně suché, alkohol znát, limetko-mandarinková chuť s rozkousnutou peckou (hořčina), dost fajn drink, ale leze do hlavy. Kirin Strong citron 8% vůbec nepůsobí chemicky, je to silněji alkoholická fajn limonáda.
Dost zajímavé jsou různé Umeshu záležitosti (na fotkách Umeshu Sparkling a pak Asahi Slat), švestkové. Krom likérů a destilátů roztodivných kvalit (stejně jako slivovice u nás) mají i highballs a ty mne jako baví. Vše, co jsem pil, je švestková limonáda s alkoholem, spíše sladší, moc dobrá. Pokud uvidíte cool & trendy plechovku s nápisem umeshu, tak jděte do toho! Pijte pořádně vychlazené, možná i nějakou Japonku v nesmyslně krátké sukni na to ulovíte :o)
No máme se dobře :o) ČR je holt pivní země a tenhle klasický alkohol je tam tak levný, že nějaké mixely se asi hned tak v obchodech neprosadí (nevadí). Tady stojí i méně něž pivo, ceny se i v této jinak docela drahé zemi pohybují okolo směšných (v přepočtu) 17 až 40 korun za 0.350ml plechovku. Piva (ovšem skvělá a v průměru lepší než běžná nabídka u nás, ale to je na jiný a trochu smutný zápisek) začínají spíš až tak na 28,- Kč, takže pro mládež je volba snazší. Tímhle zápiskem naše experimenty s highballs myslím končí a zůstaneme u piva, ale zkušenost to byla zajímavá.
Výsledek? Citrusy jasně vedou, není třeba se bát diskontních značek a šumivá švestka je fajn :o) Úplně na závěr ale něco „východní filozofie“ v pravém dolním rohu fotky, aneb místní pokusy o překlady do angličtiny leckdy hodně pobaví…
