Přišel podzim, venku se zbarvilo listí, je kosa a občas pěkně lezavo. Z nějakého důvodu mi tohle počasí vyloženě vyhovuje a místo depresí vyvolává zasněné nálady, chuť na dobré červené a různé hutné vývary, kusy masa, pečené řepy, tuříny, slaninu… ale chtělo by to spíš věnovat se práci a dietu :o) Včera jsem měl zase francouzštinu, což vždy znamená, že po návratu domů padne nějaká tamní láhev, tak nějak abych si připomenul, proč to vlastně dělám. Po včerejších číslovkách bylo třeba něco temně rudého, třeba Bordeaux. No uznejte, co je to za národ, když například prosté 97 řeknou jako složeninu „čtyři dvacítky deset sedm“, je tohle normální? Není! Francouzsky dobře mluvící osoba k mému postesknutí na Facebooku poznamenala: „Otázka zda si dám láhev 1997 a nebo 1998 je ve francouzštině na dýl než jí vypít.“ U vín z let 2000 – 2009 to jde naštěstí snadno, to už zvládnu i já. Ale zpět k vínům.
Château de Malleret 2004 jsem otevíral a popisoval před více než dvěma lety, na závěr recenze pak poznamenal: „Víno si zaslouží další dva roky ležet a pak bude moc fajn.“ No a tentokrát to vyšlo. Lákavá tmavá barva s decentně nazrálým okrajem, na dně lahve trocha depotu. Ve vůni veskrze příjemné, tmavší ovoce, dřevo, asfalt, káva, nazrálost. Dost fajn, bohatší než bych čekal. V chuti suché, středně plné, dost kyselin, stále tříslo, živé, nijak komplikované ale výborně pitelné, vyvážené a stále docela mladě působící Bordeaux s delší dochutí. Na desetieurové víno spousta zábavy. Pobavilo hodnocení na Cork’d, kde víno propadlo a většina recenzentů si stěžuje na „funky“ vůni, přirovnávají ji třeba k žrádlu pro psy či ponožkám. Nepozoroval jsem, asi do USA přišla nějaká divná šarže :o)
Opravdu hodně příjemně překvapila Vinařská škola Valtice a její s „bude to zajímavá zkušenost a když tak vylijeme“ otevíraná Frankovka 2003 pozdní sběr barrique původem ve viniční trati Pod Reistnou. Jak archivace podobných vín často nepřináší kýžený výsledek, tak tohle vyšlo. Aromaticky velmi příjemné, stále ještě trocha bobulového ovoce a k tomu něco vánočního koření a starého vlakového vagonu (milovníci „peaty & smoky” whisky asi tuší, co tím myslím). V chuti středně plné, suché, stálé živé, pěkně vyzrálé čisté delší červené, trochu tvrdší, povedené. Nijak složité, ale zráním doplněné o další rozměr.
Na fotce výše jsou dvě nová jídla z mé oblíbené Restaurace Na Kopci, báječná burrata s marinovanou červenou řepou a opečenými piniemi a dušená telecí líčka se šťouchanými bramborami a smržovou omáčkou, prostě podzim (ještě tam je teď skvělá plněná kapusta, pamatuji si jí víc než ten filet z candáta, ke kterému je jako příloha, zajímavé). Navíc tam mám nového vinného oblíbence, Château la Poujade Grande Réserve 2005, dostupnou připomínku odrůdy Malbec (s nějakým tím Merlotem) pro všechny, kteří si ji spojují již jen s Argentinou. Plnější, vyzrálé tmavě ovocité víno, poměrně aromatické, s pevným tělem, dobře zakomponovaným dřevem, výborná kyselina drží na uzdě sladké ovoce a alkohol, tříslo, délka. Takový ten docela nabušený styl, ale ne přestřelené, tak akorát že i mne baví. Nějak zásadně jsem ho nezkoumal, ale už opakovaně si ho hodně užil k jídlu ke kusu masa. U dovozce stojí 265,- Kč a za ty prachy mu dám šanci i na doma.
Na co máte chuť a co pijete v tyhle dny vy? :-) Zásobujete se na zimu řepou? A jaký nejlepší tuřín jste kdy jedli?
