Ruská řeka a Pinot Noir…

Ne, dnes nebude řeč o víně z bývalého Sovětského svazu. Ba přímo naopak! Pinot Noir, který se leskne ve sklence, pochází z oblasti Russian River v Sonoma County, tedy slunné Kalifornie. Je vůbec v těchto podmínkách možné vypěstovat něco tak delikátního, jakou jsou kvalitní hrozny na klasickou odrůdu z Burgundska? Inu…

… odpověď je ano i ne. I v Kalifornii se dají objevit nádherná vína z této odrůdy, ale se stylem těch klasických, z Evropy, mají pramálo společného. Tedy pokud mohu soudit na základě průřezu asi dvaceti vzorky různých kvalitativních tříd, které jsem měl zatím možnost ochutnat či pít. Dle encyklopedií (a ostatně i té zkušenosti) ty nejzajímavější pocházejí z trochu chladnějších oblastí Russian River či Carneros, byť i zde praží sluníčko pořádně. Úplně jiný případ, co se kvality pinotu týče, je stát Oregon, ale tam zabrousíme někdy jindy. Dnes ještě zůstaneme v Kalifornii a ochutnáme Pinot Noir 2005 z produkce Malm Cellars.

Tato malé vinařství je téměř „one man show“, Brendan Malm je sklepmistrem, obhospodařovává vinice a sbírá hrozny, navrhuje si viněty a z velké části i sám zajišťuje distribuci, což je všechno možná běžné u nás, ale ve státech je to dnes již trochu jako zjevení. Základ produkce tvoří Syrah a Pinot Noir, pěstuje ale i Cabernet Sauvignon. Z bílých je to pak obligátní Chardonnay. Pinot se skrývá v těžké lahvi téměř burgundského tvaru, vršek je „zalit voskem“, tedy alespoň to tak na první pohled vypadá. Realita je taková, že jde o plastovou záklopku matoucí vzhledem. Korek je překvapivě z drti s plnými konci (dvojploška), v této kategorii vín není dvakrát častý.

Barva vína je vysoká, ovšem nic neobvyklého, na okrajích již lehce nazrálá. Vůně exploduje šťavnatou ovocitostí červených plodů (třešně) a snad ostružin, alkohol štípne překvapivě jen lehce (byť je ho 14.4%), zato sud s jeho vanilkou jsou dost výrazné. Objeví se zvláštní a netypické tóny žlutého melounu a lehká kořenitost. Vůně je velmi „teplá“, ten původ je znát, byť odrůda se také snaží prosadit a celkový komplexní dojem pinot připomíná. Chuť je středně plná, opět překrásně ovocitá, především s tóny třešní, a podpořena překvapivě svěží kyselinou. Tříslovin je akorát, dochuť dlouhá a velmi příjemná. Víno nepůsobí těžce, alkohol je dobře skryt a tak vysokou hodnotu bych určitě netipoval. Víno není komplikované ani nudné, není to klasická „ovocná bomba“ jak je v novém světě stylem, má i další rozměry a nuance, byť jistá líbivost celku přeci jen dominuje. Víno není na delší zrání, v aktuální podobě je tak akorát, po nějaké době ve sklence se rychle hroutí. Je to pinot takový, jaký ho mám rád, a vždy s potěšením si otevřu? Určitě ne, ale jako další a více než „legitimní pohled“ na tuto odrůdu obstojí. Možná je to zbytečná „recenze“, víno se tu vůbec neprodává a jde o dovoz přímo ze států, to spíš jen kdyby chtěl někdo podobná vína zkoušet, tak se snad klíčová slova jako „Russian River“ či „Carneros“ uchytí :)

Tento pinot je v produkci Malm Cellars „základní“ varianta, produkuje se jí zhruba 300 bedýnek ročně a stojí okolo 25 dolarů. Jak vypadá jejich vyšší řada by mne skutečně zajímalo, byť na pořadníku jsou nyní spíš další vinařství. Víno bylo konzumováno nejprve ke kousku šťavnatého masa a následně byl proveden i pokus s vanilkovým krémem s brusinkami (respektive sladce naložené brusinky říznuté kyselejším rybízem „a-la brusinky“) a kombinace to nebyla nezajímavá. Ale něco trochu méně sladkého a hutnějšího se k podobným vínům hodí lépe. Bohužel na našem trhu je pinotů z USA velmi málo a když už, tak spíše jen od velkých producentů a z Kalifornie. O Oregonu si zatím musíme nechat jen zdát. Podnikatelský záměr?

Odkazy: Další dva pinoty z USA | Degustace vín z USA

Zobraz celý článek →

Degustace Châteauneuf-du-Pape, Bandol & spol

Další z výprav do Viničního altánu jsem učinil minulý pátek, na programu byla totiž velmi zajímavá degustace vín z jihu Francie. Dle očekávání jsem našel místnost natřísknutu k prasknutí, opět dorazilo i pár těch, co se prostě jen chtějí levně napít skvělých vín (tlačenice na závěr degustace, dolévání po okraj sklenek a tak podobně tomu odpovídalo). Ale což, pokud si i tito návštěvníci odnesou nějaké informace… jen ten hluk je opravdu otravný. Vína prezentoval Tomáš Dominec, náš bez asi větších debat největší odborník na Francii (se „specializací“ na Bordeaux), který všechna vína doprovodil tradičně naprosto skvělým komentářem. Upřímně těch 150,- Kč, co celá degustace stála, bych zaplatil bez váhání i za tu dvouhodinovou přednášku bez vín. Ale vína k dispozici byla, hned dvanáct vzorků, navíc z moc pěkných skleniček Schott Zwiesel…

Skoro úplně přeskočím dva bílé vzorky, byť Felicité Blanche 2005 z Domaine Monplezy je dost kvalitní ukázkou suchého jihu Francie, bohužel dost mimo mé chuťové preference (výrazný sud, nízké kyseliny). Vrhněme se rovnou na červená. Jako první byl prezentován levný „supermarketový“ Cabernet Sauvignon 2005, víno nejspíš pro účely „nevinných návštěv“ a jakýsi nultý vzorek, aby vynikla dobře udělaná červená později. Zajímavý tah, ani jsem netušil, že v sortimentu Domince jsou i podobná vína. Ale víc není potřeba dodat, byla to opravdu obyčejná, průmyslově ovocná, konzumka. Druhé červené již potěšilo více, šlo o Plaisirs 2006 opět z Domaine Monplezy, o tomto víně jsem více psal před pár dny. Následovalo Cuvée Expression 2004 z Chateau Beaubois (oblast Costieres de Nîmes), dost slušně vyrobené jižní víno a veskrze univerzální „pohodové pití“ (ovocité, bez vady, bez technologických pachutí a tuny síry, žádná bomba ale neurazí) za pěknou cenu. Jako další v řadě se prezentovala oblíbená (v sortimentu hned několika našich dovozců) „slepička za staré farmy“ – La Vieille Ferme rouge 2005 z produkce Domaine Perrin v oblasti Côtes du Ventoux. Jednoduchá přímočará ovocnost (červené peckové), lehčí, tak akorát tříslo i dochuť – opět jednoduché a pohodové pití. Tím skončila část vín na všední pití.

Z produkce rodiny Perrinů, kteří stojí i za legendou Rhôny v podobě Château Beucastel, pocházel i další vzorek – „Perrin Reserve“ 2004 z všeobjímající apelace Côtes du Rhône. Klasická „GSM“ asambláž (Grenache – Syrah – Mourvedre) se prezentuje vysokou, mladou barvou. Ve vůni je klasická ovocnost této oblasti, ale starosvětsky elegantní a okouzlující. V kombinaci s ovocnou, delší, plnější chutí, stále ještě s výrazným tříslem, jde o moc pěkné víno. Cena 270,- na degustaci (takže zrhuba 335,- běžný maloobchod) znamenala jasný nákup. A vyšší kvalita vzorků pokračovala. „Les Genevriers” 2003 z Domaine La Réméjeanne (Côtes du Rhône Villages), opět GSM asambláž, měla již nazrálejší, ale stále vysokou barvu. Vůně nezapřela ročník a ovocitost byla silně poznamenána táhnutím do džemových tónu, víno je vyzrálejší, trochu zbytečně vystupoval alkohol, ale naopak velmi příjemná byla stopa „apatyky“, lékárenských bylinkových tónů. V chuti je víno plnější, šťavnatě ovocné, tříslo stále přítomno, stejně jako výraznější alkohol, především v delší dochuti. Ale jako celek pěkné víno, pro oblast a ročník typické.

Dalším vzorkem, představeným s velkou pompou, bylo „Becs Fins” 2005 z vinařství Tardieu-Laurent (Côtes du Rhône Villages). Michel Tardieu je velmi slavný vinař, který bez větších problémů prodává vše, co se mu podaří vyrobit. Není snadné se k jeho vínům (jako obchodník) dostat. Tomáš Dominec rád dává k dobru, že když se potřebuje ve Francii blýsknout, říká, že „bere od Michela Tardieu“ :o) Očividně jde o jeho oblíbence. Toto víno mi leží v archivu a uvítal jsem tedy možnost jej zde přechutnat. Směs Grenache a Syrahu má vysokou mladičkou barvu a ve vůni se prezentuje přímočarou ovocitostí. Trochu nechápu, co je na něm tak zajímavého. Vymíchávám ve sklence co mi síly stačí a postupně se víno otevírá – k ovoci se přidává elegantní směs kůže a apatyky. V dlouhé chuti dominuje spolu s ovocem především tříslo, toto víno bylo zavražděno příliš brzy. Ale za dva, tři roky… při ceně okolo tří stovek pokus, který rád podstoupím.

A postupujeme dál, ve sklence se s opět mladičkou vysokou barvu prezentuje „Petit Domaine“ 2006 z Vignobles Jean Royer. Jedná se o Châteauneuf-du-Pape deklasované jako Vin de Pays (přiznám se, že důvody si již nepamatuji, ale kvalita vína to nebyla). I zde se jednalo o zavraždění neviňátka, výrazná mladičká vůně i tříslovinová chuť s tóny tmavého ovoce zatím jen naznačuje, jaké víno bude za dva či tři roky. A nyní přeskočím k poslednímu vzorku, byť před ním následoval ještě jeden. Tečkou programu se stalo Chateauneuf-du-Pape Prestige 2003 opět z Vignobles Jean Royer, víno s barvou již velmi silně nazrálou, moc pěknou komplexní nazrálou vůní s ovocností do džemu, tóny jeřabin, s naprosto typickou delší chutí, slušně plnou, stále s výrazným tříslem a efektním ovocem, moc pěkné. Pro mne trochu chyběl „X“ faktor, víno mne nezasáhlo, byť objektivně bylo skvělé. Možná to způsobil předposlední vzorek, který mi naopak sedl dokonale…

U vína Bandol Rouge „Longue Garde“ 2004 z Château Jean-Pierre Gaussen jsem upřímně netušil, co mám očekávat, obzvláště po informaci, že se jedná o v podstatě stoprocentní Mourvedre. Vysoká, ale již znatelně nazrálá barva, nenapovídala nic o tom, s čím se ve sklence setkám. První přivonění a jsem polapen, absolutně a nekriticky. Přezrálé až kvasící ovoce, živočišně bariková fantazie, zemitost, bylinky… v chuti následováno slušně plným tělem, opět krásnou ovocitostí, nekontrolovanou živočišností, alkoholem, tříslem a tím vším v dlouhé dochuti, zakončené lehce „pecičkovou“ horčinkou. Klasické, starosvětské, omamné, nádherné! A navíc bude v klid zrát dalších několik let do krásy. Kolik bodů by dostalo na soutěži netuším, ale pro mne se jedná o 90+ a výjimečné víno. Pro podobné objevy stojí za to chodit na degustace, protože pravděpodobnost, že bych si toho víno jen tak náhodou koupil, se limitně blíží nule. Tohle víno a steak z divočáka na bylinkách… už aby to bylo :o)

Závěr? Rhôna je momentálně jedním z posledních „klasických“ regionů Francie, ze kterého lze získat nádherná vína za snesitelné peníze, byť ceny letí nahoru. Živočišnější a divočejší projev mnoha vín z této oblasti mi sedí, vám ovšem nemusí. Zkoušejte, degustujte, objevujte, komentujte články a dávejte své vlastní tipy! A budu se těšit i na nějaké nevirtuální setkání na jedné z mnoha degustací, které se v těchto měsících (nejen v Praze) odehrávají…

Zobraz celý článek →

Tesco víno v plechovce – „Coca-cola culture“

Víno pro mne není a nikdy nebude „jen pití“, případně „jen alkohol“. Víno sebou nese neuvěřitelné množství rituálů, historie a celou svoji specifickou kulturu. Zvuk vytaženého korku, stará a třeba i zaprášená láhev v rukou, napjaté očekávání tajemného obsahu. Pěkná sklenka, dobré jídlo, chvíle pohody a momenty, kdy se máte opravdu dobře… všechny ty asociace, které jsou s vínem nerozlučně spjaty, jen těžko a výjimečně naleznete u něčeho jiného. I proto je někdy těžké smířit se s tím, co se na tuto kulturu nabaluje a pod nálepkou „víno“ objevuje na trhu v dnešní době…

Srovnal jsem se s plastovými uzávěry, pro určité typy vín je to skvělá volba, rozhodně lepší, než levný a nekvalitní korek lepený z drti. Podobný případ jsou i plechové „screw caps“ (šroubovací uzávěry), případně různé elegantnější varianty v podobně skleněných uzávěrů. Srovnám se i s tím, když se víno natočí přímo ze sudu do PET lahve, pokud jde jen o to přenést jej větší množství na nějaký večírek. Ale víno v plechovce ve mně vyvolalo pocit zhnusení, který jsem zatím nepřekonal. Představuje pro mne absolutní posun toho všeho krásného, co okolo vína je, někam k totálně konzumnímu a unifikovanému chemickému produktu stylu coca-coly. Pravda, alespoň tento produkt nelže obalem, neskrývá se v běžné lahvi a pod hezkou vinětou. Zatím jsem tyto plechovky viděl jen v sortimentu Tesca, ale je dost možná jen otázkou času, kdy snaha zvýšit prodeje a momentálně populární cílení na mladou generaci (různá „seznamovací“ vína a podobné podivnosti) uvedou toto balení do praxe i v jiných řetězcích. S tím nic nenaděláme…

Bohužel jsem neodolal a dvě plechovky koupil. „French red wine“ a „French white wine“ pak vozil dva roky na různé vinařské akce jako ukázku „čistého zla“ a spotřební kultury v její krystalické podobě. Dva roky plechovky putovaly po různých místech a v mezičase ležely za pokojové teploty na poličce. Včera večer, při přípravě jiného článku k publikováni (holt vyjde až zítra), jsem se rozhodl červenou variantu „popravit“. Nemá smysl objektivně hodnotit, víno rozhodně nebylo skladováno dvakrát kvalitně a podle nápisu na plechovce je už rok za ideálním datem spotřeby, ale šlo o v zásadě snesitelný lehký „chemický“ produkt, který více připomínal alkoholizovaný džus „lesní směs“ (ostružiny, borůvky). Nic, čeho bych už v minulosti pár lahví nevypil, a co se běžně objevuje v padesátikorunových lahvích z celého světa. Ale ten pocit při nalévání z plechovky je… podivný, nepříjemný. V uších mi znělo „This is the end, my only friend, the end“ a záběry z filmu Apocalypse Now. No dobře, to už trošku přeháním. Jen trošku.

A to by asi pro dnešek stačilo, prostě jsem si musel „ulevit“ veřejně. Jaký je váš názor na podobná „alternativní“ balení vína? Máte s nimi problém, nebo se vám daří potlačit znechucení racionální úvahou nad tématem marketingu a ekonomického přínosu podobné novinky? Vadí vám plasty a „screw caps“, nebo je u rosé či svěžích mladých vín spíše oceníte?

Zobraz celý článek →

Zajímavá vína, speciality a koňaky na Jánském vršku

Někdy, když si uvědomím, jak obrovské množství rozličných typů vín je jen ve Francii a jak málo vím o těch mimo nejznámější apelace, propadám chmurám. Určitě je lepší zaměřit se jen na určitou oblast a té věnovat intenzivněji. Ale co když právě v některé z těch maličkých, dosud nepoznaných, méně známých se skrývá takové víno, která vám sedne úplně dokonale? Proto jsem vděčný, že se i na našem trhu objevují dovozci, kteří vozí nejen „profláklé“ regiony a značky, ale i vína netypická, ne tak snadno prodejná (zatím, touha po něčem „speciálním“ je ovšem také výborný marketingový trik) a svým způsobem unikátní. Jedním z takových dovozců je firma Royal Crafts, jejíž další degustaci jsem si minulý týden absolvoval.

Vína a speciality prezentoval jako vždy Marek Jan Lopko, který o sobě s oblibou říká „já nejsem obchodník, ale umělecký kovář“. Když si s ním potřesete pravicí pochopíte, že o svém povolání nekecá. Do ČR začal po svém delším pobytu ve Francii dovážet především koňaky a Pineau de Charentes, když zjistil, že tyto nápoje zde (za snesitelné peníze a od menších producentů) v podstatě nejsou k dispozici. Později rozšířil sortiment o kupu různých vín, ale následně jej opět „zkrouhl“ na spíše zajímavější věci než klasické známé záležitosti. Royal Crafts vděčím díky jejich předchozím akcím za své první setkání s opravdu vyšší třídou koňaků (v podstatě špičkou), k mé velké lítosti to možná přišlo trochu brzo a bylo by lepší se k těmto nápojům pomaličku propít od těch úplně obyčejných… ale což, tak holt půjdu opačně :o)

Degustace probíhala v prostorách nově vzniklého Grand Gourmet klubu na Jánském vršku, v místnosti svým stylem trochu připomínající klasický britský klub. Základem ochutnávky bylo deset vín, z toho jedno fortifikované. Následovala volná degustace (za víněnky) koňaků a dalších specialit a zároveň se objevilo pár dalších vinných lahví. Nebudu se zmiňovat o všech vzorcích, pouze o několika osobních tipech a zajímavostech, které bych třeba rád „testoval“ dál nebo nějakým jiným způsobem stojí za pozornost.

A začneme hned fortifikovaným vínem Macvin du Jura (producent Zanada et Fils). Nádherná záležitost, kde se až medová sladkost hroznů mísí s pěknou kyselinkou, tóny pečených jablek, celé obaleno vůní, chutí i teplem alkoholu z pálenky použité k fortifikování. Macvin du Jura se vyrábí podobně jako Pineau de Charentes, do čerstvé hroznové šťávy se přidá pálenka (v tomto případě Eau de Vie de Marc z místních vín) a celá směs nechá zrát i několik let v dubových sudech. Pineau jsem propadl, ale tato záležitost je v určitých ohledech snad i zajímavější. Po degustaci jsem neodolal a nechal si nalít sklenku čistého destilátu Eau de vie de Marc, který připomínal něco mezi koňakem a v sudech vyzrávanou grappou, moc pěkné!

A v oblasti Jura ještě zůstaneme a ochutnáme dvě tradiční vína, opět z produkce Zanada et Fils. Zdejší „technologie“ se trochu liší od klasického zpracování ve Francii, bílá vína vyzrávají v dubových sudech i několik let (3 – 6 úplně běžně) a tyto nejsou po odpaření části obsahu doplňovány, takže víno je mnohem více v kontaktu s kyslíkem, byť na hladině se často vytváří kvasinkový film, který oxidaci částečně zabraňuje. Jako první jsem ochutnal Côtes de Jura z odrůd Savagnin a Chardonnay ročníku 1999. Víno vysoké, až zlato-měděné barvy, s výrazně oxidativní vůní do ořechů a jablek, aromaticky i chuťově silně připomínající fino sherry, s delší dřevitou dochutí. Druhý vzorek byl již čistý Savagnin ročníku 2002, opět s velmi zlatavou barvou, znovu silně oxidativní, ale zároveň velmi připomínající calvados, whisky říznutou medem a to vše zastřeno uzenými a kouřovými tóny, to vše se více či méně opakující v delší, suché chuti. Zvláštní, podivné a stojící za bližší prozkoumání celé lahve. Následný odskok k červené burgundě ročníku 1999 byl jako návrat domů z ciziny, od vína typově naprosto podivného k důvěrně známému.

Velmi potěšila i návštěva apelace Morgon v oblasti Beaujolais. Prezentovaná bio vína Marcela Lapierre, stoprocentně z odrůdy Gamay, krásně ukázala, čeho je tento region schopen, pokud jej nepijete jen v podobně mladých vín v polovině listopadu. Vína mne osobně nijak zvlášť nezasáhla, ale k přímočarým, pouze jednoduše ovocným vínům, jak je z Beaujolais zná většina konzumentů, měla velmi daleko.

Poslední vinná zastávka se uskutečnila na jihu Francie, v oblasti Cahors. Na tomto místě stále drtivě dominuje odrůda Malbec, která za doprovodu Tannatu a Merlotu vytváří historicky slavná „černá“ vína. Dnes si Malbec většina milovníků vína spojí spíše s Argentinou, ale podobně jako dnes v Chile slavné Carmenére jde o odrůdu tradičně francouzskou, kdysi s obrovskou výsadbou a jednou z těch, která je povolena i v asamblážích z Bordeaux. Měli jsme možnost ochutnat dva ročníky stoprocentního Malbecu „Cuvée Un Jour“ z bio produkce Stéphane Azemara, z vinice o rozloze 2.5ha, obehnané zídkou ve stylu Burgundska. V ročníku 2004 obludně vysoká, neprůhledná barva, explozivní ovocné aroma s trochou selských tónů, mohutným tělem a výrazným tříslem, celkově s dost „novosvětským“ projevem, ale bez jakýchkoliv falešných a umělých tónů. Ročník 2002 byl již aromaticky nazrálejší, ale na opět velmi vysoké barvě se stáří moc neprojevilo. Ovocnost stále dominuje vůni i chuti, podobně jako výrazné tříslo. Šlo o krásná vína, u kterých jsem se ale nemohl zbavit pocitu, že jde o skvělý nový svět spíše než klasickou Francii.

Před návratem do podzimních uliček Malé strany jsem ještě ochutnal pár destilátů a učinil objev v podobě koňaku Landreau X.O. původem někde z okolí roku 1965, magicky opojné záležitosti s ručně psanou vinětou (vždy, když přijede obchodník, tak si Jean-Louis Landreau vezme pero a píše…), na jejíž popis nemám dost zkušeností. Vždy jen trpím u toho, jak několik let stáří navíc, drobné zajímavé rozdíly ve vůni a chuti, maličké a „nepodstatné“ změny a odlišnosti vytvářejí tisícové skoky v ceně… Kolik jste ochotni zaplatit za nápoj, jehož část byla destilována v letech, kdy ještě existovalo Rakousko-Uhersko, František Josef I. měl stále vše pod kontrolou a o nějakém „blogování“ se nesnilo ani těm největším magorům? Který navíc skvěle chutná a neuvěřitelně krásně voní… vánoce se blíží :o)

Ještě něco dodat závěrem? Svět vína je obrovský, v kombinaci s hromadou ušlechtilých destilátů téměř nekonečný. Není v lidských silách poznat ho celý… ale musí se to zkoušet! Až do hořkého konce platební neschopnosti :o) Objevujete rádi, nebo spíše zůstáváte u osvědčených značek? Jaké je vaše nejoblíbenější „ne úplně obvyklé“ víno?

Zobraz celý článek →

Vínem na erekci a orgasmus

Přiznám se, že dneska žádný článek vyjít neměl (šetřím si je na příští týden), natožpak s podobně „bulvárním“ nadpisem. Ale zpráva v internetové verzi Týdne mne opravdu pobavila a odkázat na ni skoro donutila. Inu přečtěte si ji sami na webu magazínu.

Krom mnoha jiných zajímavých informací (tentokrát nejspíš vinařská lobby zaplatila hodně) se zde mluví i o tom, že „přiměřená a zdraví prospěšná denní dávka vína se podle lékařů pohybuje kolem dvou až tří decilitrů u žen a tří až čtyř decilitrů u mužů.“ Ideální! Sedmička pro pár, tak to má být :o)

Podobných výzkumů (chápu, že zkoumat vliv vína na erekci a orgasmus musí být velmi zajímavé) se v posledních letech vyrojilo spoustu. Na tuším minulém ročníku konference o víně a zdraví jeden náš slavný kardiolog prohlásil, že kladný vliv mnoha látek ve víně na naše zdraví je sice již prokázaný, ale to, co pomáhá oběhovému systému nejvíce, je vlastně jen ten alkohol jako takový, takže v zásadě je jedno, jestli si dáte panáka slivovice nebo to víno. Pokud ale chcete léčit i něco jiného než cévy a žíly, pak se vínu nevyhnete, a to především červenému – zde je jednou z nejdůležitějších látek resveratrol, který pak už najdete tak akorát v arašídech či jadércích černého rybízu. Bohužel tato látka se u vína vyskytuje především ve slupkách (čím silnější, tím více – například u vín pěstovaných ve větších nadmořských výškách jsou slupky silnější a i koncentrace resveratrolu větší), takže můj milovaný Pinot Noir je na něj velmi chudý…

Odkazy: Článek v Týdnu | Wiki záznam o resveratrolu

Zobraz celý článek →

Pohodový pátek nejen s filmečky…

Když máme ten pátek, nebudu vás trápit nějakým rádobyodborným textem, ale doporučím několik oddychovým videí z internetu. A kdo by přeci jen chtěl něco trochu vážnějšího a počíst si, ten tu najde i nějaké tipy na zajímavé články. Nebudu to dlouho protahovat, jdeme na první kousek…

Na úvod jedna reklama na seznamku, snad nikoho neurazí. Před nějakou dobu aktivně kolovala po mailech, ale rozhodně má krom sexuálního podtextu i… lehce vinnou tematiku :o)

Pokud pravidelně nesledujete Winelibrary TV a Garyho Vaynerchucka, doporučuji se podívat na aktuální díl s tematikou Sancerre, kde si opět vyzkoušel „vážnou“ podobu vinného pořadu (byť trochu rozstřelenou plastovou dýni jako plivátkem). Schválně si vyberte, zda by vám na domácí televizi víc seděl k prezentování vína uhlazený gentleman (či dáma), nebo vám víc vyhovuje ten původní, lehce ujetý, formát. Nebo něco mezi? Jak byste si ideální pořad o víně představovali?

No a poslední video je trochu delší, jedná se o rozhovoro-dokument o Robertu Parkerovi, momentálně asi nejvlivnějším vinném kritikovi. I pokud vás jeho osoba nezajímá, mrkněte alespoň na úvodní minuty, kde je krátký sestřih všemožných scén s tematikou vína z mnoha filmů (od Bonda po Mlčení jehňátek).

A slíbené články? Na prvním místě bych doporučil text „Co listopad líhne v hlavě línému vinaři“ s anotací „Dnešní část pravidelného měsíčníku původně věnovaného... čemu vlastně, sakra... aha, už to mám, biodynamice! ...tak ta část má dnes název Co listopad líhne v hlavě línému vinaři. Jak si lze všimnout, z názvu zmizelo slovo "bio", což rozhodně není tím, že bych se snažil dovršit zmatení vážených čtenářů, kteří podle této předpony můj seriál rozpoznávali. V dnešním dílu jsem se mimo jiné snažil opět otevřít téma, do jaké míry může přirozeným způsobem vyrobené víno s minimem sklepmistrových zásahů vyhovět současnému obecnému ideálu vína, a jak se můj vlastní vkus liší od toho všelidového, živeného odbornými i obchodními kruhy.“ Text o tématu bio a dvou zajímavých degustacích, prodchnutý lehkou podzimní melancholií a nějakým způsobem perfektně vyhovující mému vkusu a z podstatné části i pohledu na vinný svět. Doporučuji!

Druhým textem je pak trochu reklamní vinná příloha IN Magazínu Hospodářských novin „22 skvělých vín - Vína, která se nemusíte stydět darovat“. Text z pera Libora Ševčíka přináší tipy na vína ze sortimentu hned několika prodejců/dovozců a je celkem hodnotným infoprůřezem především o nich. Skoro zajímavější než vlastní článek je ale diskuse pod ním. Jsem upřímně rád, že podobné příspěvky se (zatím) neobjevují i tady. Aneb pražák prostě vínu nemůže rozumět a prodáme mu druhák a jak si bude pomlaskávat… :o)

Zobraz celý článek →

Téměř dokonale slepá degustace

Jak si poradíte s popisem a identifikací vína, u kterého neznáte žádné detaily, dokonce ani barvu? Tento „experiment na zákaznících“ zhruba dvakrát do roka provádějí v AdVivum, společnosti dovážející sklo Riedel. Používají k tomu sklenku z jejich sommeliérské řady, ručně vyráběnou „Blind tasting glass“, která je černá, světlo propouští naprosto minimálně a skutečně nelze ani pohledem dovnitř přesně říct, jakou barvu víno má. Snad jedině přímo pod velmi ostrým světlem, ale za běžných podmínek barvy dokonale splývají. Jak tento zajímavý pokus na šesti vzorcích dopadl se dozvíte na následujících řádcích.

V Showroomu Riedel ve Slovanském domě se sešel plný maximální počet degustujících, tedy dvanáct. Za doprovodu osazenstva obchodu ve složení Dominika Rácová, Ivana Vítová a Jiří Janovský jsme ochutnali celkem šest vzorků. Každý z nich byl nalit mimo náš dohled v jiné místnosti, víno nebylo předem nijak popsáno a před jeho odtajněním koloval „formulář“, kde si každý mohl zaškrtnout barvu vína, zemi původu, tipnout konkrétní oblast, zda jde o čistou odrůdu (a jakou) či cuvée, případně i zkusit odhadnout ročník. Před začátkem degustace i v jejím průběhu panovala zvláštní a velmi příjemná atmosféra. Organizátorům se podařilo udržet ideální poměr mezi „domáckým prostředím“ a formální akcí, ale zároveň ve vzduchu visela i nervozita. Takový drobný strach z neznáma, trochu jako před zkouškou ve škole. Nikdo by nebyl za špatný tip jakkoliv perzekuován či zesměšněn, přesto… neudělám ze sebe úplného pitomce? Co za hovadiny si napíšu do poznámek, když nebudu vědět, zda mám ve skleničce bílé z Moravy či vyzrálý Montrachet? Ja hodně nás ovlivňuje při hodnocení znalost toho, co právě pijeme?

Nervozita zesílila, když dorazil první vzorek. Naštěstí byl zvolen tak (díky!), že mi trochu zvedl sebevědomí. Mladé, svěží, minerální, s lehce petrolejovým nádechem, suché, víno s pěknou kyselinkou a docela dlouhé. Typický suchý ryzlink z Alsaska, podle všeho Léon Beyer. Odhadoval bych nějakou vyšší třídu, ale šlo o základní Riesling 2005. Cena v AdVivum bohužel odpovídá tomu, za co pořídím jinde některá Grand Cru, faktem ale zůstává, že toto víno je opravdu krásné a stojí za ochutnání. Naladěn prvním úspěchem těším se na druhý vzorek. Po očichání zřetelný Sauvignon Blanc v jeho trošku „zelenější“ podobě, včetně angreštů, rybízu a podobných tónů. V chuti krásně suché, delší, květinové a opět typicky odrůdové. První tip by možný i mířil do nějaké opravdu dobré Moravy, ale spíše se kloním k Pouilly-Fumé a ročníku 2005. Nakonec to není úplně mimo, ve sklence bylo přilehlé Sancerre 2006 od Pascala Joliveta. Stále to vypadá nadějně, na to, že se v bílých necítím dvakrát silný v kramflecích, mnohem častěji ochutnávám i konzumuji vína červená. U dalšího vzorku je první přivonění trochu zmatené a dlouho se trápím. Víno obestírá výrazný (možná až příliš) barik, navíc z něj mám pocit opravdu značné lahvové nazrálosti, možná až spíš stavu, kdy už se víno hroutí (po přetestování za asi tři hodiny se ukáže, že šlo o méně výraznou korkovou vadu). Aromaticky má víno nejblíže k Chardonnay, ale určitě nejde o nějaké čisté Burgundsko. Nakonec zapojuji dedukci a výhodu v relativně slušné teoretické znalosti sortimentu AdVivum a víno identifikuji jako Moravu, konkrétné cuvée Chardonnay + něco od Nejedlíka, zmaten vadou tipuji nějaký starší ročník. Pilo se skutečně víno z Dobré vinice, Velké dobré bílé (Chardonnay 40%, Pinot blanc 20%, Pinot Gris 30%, Sauvigon blanc 10%), ale ročníku 2005.

Mé sebevědomí stoupá do výšin zatím až nečekaným úspěchem (před akcí jsem tipoval správný odhad jednoho vína ze tří) a těším se na další vzorek, tentokrát už doufejme červený. A skutečně je to víno červené, barikované, mladé, divočejší, s tóny švestek a tmavého ovoce. V chuti docela plné, výrazné, tříslovinové a delší. Naštěstí má v závěru zvláštní nahořklou stopku, kterou si dobře pamatuji z jiné degustace, takže tip je jasný – vavřinec (možná s lehkou příměsí frankovky či pinotu) z Bořetic od vinařství Stapleton-Springer, ročník 2004 či 2005. A je to skutečně Saint Laurent 2005. Většina degustujících uznává, že bez předsudků a naslepo by bývala poslední dvě vína jako Moravu určitě nezařadila. Pravda, oba výše jmenovaní vinaři umí skvěle pracovat s bariky a nejsou zrovna typickými představiteli našeho vinařství, ale i tak je to úspěch. Pátý vzorek vrací mé sebevědomí zpět do těch správných mezí. Víno je to červené, aromaticky krásné a vyloženě opojné – šťavnaté červené bobule, trocha lékárenských tónů (sladké až medové kapky na kašel), trocha kořenitosti. V chuti hladké, nádherně pitelné, ovocné s pěkně zakomponovaným tříslem. Tak dlouho se snažím víno napasovat někam do Francie, nejčastěji do okolí Languedocu, až rezignovaně označuji víno jako „neidentifikovatelné zajímavé Španělsko ročníku 2005“. A ono ne. Ve sklenkách se nacházelo Crozes Hermitage 2005 od Alaina Graillota, nefiltrovaný a spíše ve starších baricích školený stoprocentní Syrah. Poslední vzorek pak jen potvrzuje, že červená jsou mnohem záludnější a mám se ještě hodně co učit. Víno s výraznou a velmi pěknou ovocnou aromatikou, hromadou kandovaného ovoce, třešní a višní v čokoládě a vůní krabičky cigaret (tak krásně voní, než je zapálíte – čichejte, nekuřte!). V chuti opět skvěle ovocné, s hodně výrazným tříslem, čokoládou a dlouhou dochutí. Čekám na závěr zákeřný a pro sortiment AdVivum netypický vzorek, takže tip míří k nějakému mnou nikdy nechutnanému, ještě stále mladě se projevujícímu Bordeaux (odhadem ročníku 2002). Realitou je pak cuvée Les terrasses 2005 (30% Garnacha, 60% Cariňena, 10% Cabernet Sauvignon), víno prohnané francouzským a americkým barikem, z produkce Alvara Palacia z Prioratu, tedy Španělska. Chutnal jsem jiný ročník a víno mi přišlo mnohem méně zajímavé než tento vzorek, který je skutečně krásný, ale holt už stojí tisícovku.

Víno je zábava! A ještě jednou, aby si to každý zapamatoval – víno je zábava! A degustace podobné tomuto „Blind Blind Tasting“ jsou potřeba. Hodnotit víno bez předsudků k regionu či naopak podvědomého „nadržování“ určitému výrobci, pobavit se svými tipy, zjišťovat, jak se necháváte ovlivnit poznámkami z okolí (snad ještě silněji, než na běžné ochutnávce)… to vše stojí za ozkoušení. Třeba i v domácích podmínkách s běžnou sklenkou. Stačí, když každý účastník přinese jednu láhev, a máte o zábavu postaráno.

Zobraz celý článek →

Svatomartinská vína – trénink na apelační systém?

„Obnovená tradice“ Svatomartinských vín se očividně uchytila. V ročníku 2005, prvním v novodobé historii mladých vín, šlo na trh zhruba 120 tisíc lahví (46 různých vín od 27 výrobců). V ročníku 2006 putuje na trh již 350 tisíc lahví a pro ročník 2007 se mluví o 620 tisících lahví (73 vinařů se 165 víny), hodnocení komise a případné vyřazení některých přihlášených vinařů však probíhá právě dnes a výsledky ještě nejsou známy. Pár vinařů svá klasická mladá vína (například „Bunžolé“) do této akce, podpořené slušnou marketingovou kampaní, v minulosti nepřihlásilo, ale čísla jsou i tak přesvědčivá. Do propagace se zapojují spousty restaurací se speciálním menu (konečně mix gastronomie a vína, tak to má být!), obchody připravují své akce a různé červenobílé balíčky s mraženou husou, o Svatomartinském se píše na každém rohu… očividný úspěch.

Ale není vše tak růžové, jak se na první pohled zdá. Na trhu se objevila i „Svatomartinská vína“ (tedy takto označená buď přímo vinětou, nebo alespoň záklopkou), která schvalovací komisí neprošla (s doslovným odůvodněním "plíseň, nečisté tóny" či "nečistá vůně, zadušené, ostrá kyselina "), konkrétně šlo o večerku z Bisenc s.r.o. (na fotografii) a Modrý portugal z vinařství Vaďura Jaroslav. V obchodech byla k dispozici a vinařstvím je nejspíš jedno, že nekvalitním vínem protentokrát nepoškozují jen své jméno, ale celý smysl klasifikace. A bohužel ani některá z těch vín, jež komisí schválena byla, nedělala této značce příliš dobrou pověst. Přitom právě společná značka a relativně striktně definované podmínky pro to, co může být nazýváno Svatomartinským, navíc podpořeno kontrolou opravdu těsně před uvedením na trh, mají být zárukou kvality pro zákazníka. Doufejme, že letos už to bude lepší. Osobně považuji celou tuto kampaň za výborný trénink k případnému zavedení „VOC“ (vína originální certifikace, obdoba apelačního systému jak existuje ve Francii, Itálii či nově třeba Rakousku). Dodržování podmínek, schopnost sejít se na určitém společném a v něčem typickém výrazu vín, kvalitní práce kontrolní komise… to vše završeno následným zájmem zákazníků o vína takto připravená a zařazená může ukázat, zda zavedení apelace typu „Znojemský veltlín“ má vůbec smysl zkoušet.

V Rakousku jsem z „DAC Weinviertel“ (krásné veltlíny) či „DAC Mittelburgenland“ (ještě lepší frankovky) nadšen. Vím, co mohu v lahvi očekávat, a opravdu to funguje. Proto doufám, že na letošní trh Svatomartinských vín opravdu půjdou jen taková, která maximálně splní dané podmínky. Taková, jaká se mnohým vinařům loni povedla a mnoho milovníků vína, včetně mne, si je moc užilo. Budu s napětím očekávat svěží vína s odrůdovou aromatikou, taková, jaká Vinařský fond popisuje ve svých materiálech. Osobně se mi nelíbí ani to, když je jako svěží mladé víno prodáván vavřinec se třinácti a půl procenty alkoholu, čekám spíše vína lehká, ale to už může být i o osobním vkusu jednotlivých členů komise a holt si tyto konkrétní kousky nekoupím (loni bylo takto „přestřeleno“ kousků hned několik). Pokud se však na trhu objeví něco, co bude vonět jako kompot z exotického ovoce říznutý zralým banánem a tóny růží (kvasinky udělají s odrůdou Müller-Thurgau divy), pak ztratím veškeré iluze, že kontrola a snaha dát na trh skutečně kvalitní a typická vína existuje. Nezklamte mne!

Na závěr drobná noticka od autora fotografie jedné z podvodných lahví (označeno na záklopce jako Svatomartinské, dle komise však myšina a plíseň, naivně mohu doufat, že šlo pouze o opomenutí vinaře u již naplněných a ozáklopkovaných lahví ): „Nejhorší je, že s tím vším nic neuděláme – je to všecko jedna pakáž. Když jsem to říkal vloni jednomu dost známému člověku z oboru, odpověděl – ‘No, přeci to nevylijou…‘.“

Doplnění 1.11. - Celkem bylo hodnoceno 178 vín, z čehož 144 bylo ohodnoceno kladně a může užívat značku Svatomartinské 2007. Z toho je 64 vín bílých, 26 vín růžových a 54 vín červených. Odrůdové zastoupení: Veltlínské červené rané 11 vín, Müller Thurgau 53 vín, Modrý portugal 34 vín, Svatovavřinecké 41 a cuvéé M. Portugalu a Svatovavřineckého 5 vín. Na oficiálním webu Svatomartinského najdete seznam schválených vzorků.

Odkazy: www.svatomartinskevino.cz

Zobraz celý článek →

Dvě červená dvoustovková potěšení

Najít slušné „konzumní“ červené víno v cenách okolo stokoruny není problém. Tedy pokud konzumním vínem rozumíme takové, které neurazí, nemá objektivní vadu a dá se v klidu pít, ale zároveň nepřekvapí, nezaujme. Stejně tak jde najít vína velmi dobrá až skvělá v cenách něco přes tři stovky. Problémem je, alespoň pro mne, kategorie vín dobrých, pěkně pitelných, která vás již dokáží nějakým způsobem potěšit a přitom se pohybují v cenách pokud možno pod hranicí 200,- Kč, v nejhorším jen lehce nad ní. Taková nalézám stále méně často a závidím vám, pokud máte tuto hranici (zatím) ještě níže (stále mluvíme o červených, u bílých to přeci jen díky domácí produkci jde tak nějak snáz). Možná je to mou zmlsaností, ale prostě mám pocit, že takových vín je čím dál méně. Minulý týden jsem na dvě červená v této kategorii, z nichž každé mne svým způsobem oslovilo, k mému velkému potěšení narazil…

Domaine Monplézy "Plaisirs" 2006
Domaine Monplézy je malé rodinné vinařství, roční produkce se pohybuje okolo 20.000 lahví. Chutnané víno je jejich základní červené, nebarikované, určené k rychlejší spotřebě a příjemnému popíjení „jen tak“ k jídlu. Ostatně to napovídá i název, v překladu „požitky“. Toto cuvée z Languedocu (Vin de Pays Côtes de Thongue) se skrývá v lahvi burgundského tvaru a je postaveno na odrůdách Carignan a Grenache, s příměsí odrůd Syrah a Cinsault. Carignan prochází karbonickou macerací, grenache je vinifikována klasickým způsobem. Barva je dost vysoká, hezká rubínovka. Vůně je velmi pěkně ovocná (žádné „falešné a umělé“ tóny), s kořenitým podtónem, lehkým náznakem kůže, příjemná. V chuti opět šťavnatá ovocnost, překvapivě dobře stavěné tělo, tak akorát třísla i pěkných kyselin, opět kořenitost a delší dochuť. Víno vybízí k dalšímu napití, živě se ho představuji k nějakému grilování nebo posezení na zahradě. Víno chce trochu rozdýchat v lahvi či karafě, takže až si ještě trochu poleží (byť je tedy pod plastem), bude výborné! V ročníku 2005 vyhrálo soutěž Languedoců okolo 200,- Kč v časopise Víno & Styl a získalo v této cenové kategorii dost neobvyklých 88 bodů. Tento ročník jsem bohužel nechutnal a tak nemohu posoudit, o kolik se proti nulašestce liší. Ale i ta je hodně povedená. Běžná koncová cena 210,- Kč (Dominec.com)

Dolcetto di Dogliani "Doujot" 2005
Toto víno z Cantina del Dolcetto di Dogliani bylo posledním, zapomenutým a náhodou vyhrabaným, vzorkem z pokusného nákupu na jednom e-shopu s italským zbožím. Neočekával jsem, po zkušenostech s předchozími víny, dvakrát velký úspěch. A víno překvapilo. Je vyrobeno kompletně z hroznů odrůdy Dolcetto, dle webu prodejce nenazrávalo v baricích. Najdete ho v hnědé lahvi bordeauxského tvaru, viněta není dvakrát úchvatná, ale což. Barva je hlubší, vyšší rubínovka, decentně nazrálá na okrajích. Vůně je harmonickou směsí hroznové ovocnosti a lehce živočišných tónů, zaobaleno již zřejmou lahvovou zralostí. Osobně bych si tipnul, že víno prošlo nějakou dobu sudy (byť třeba ne klasickým barikem). V chuti středně plné, líbivě ovocné, podpořeno zřetelným tříslem a živou kyselinou. Víno je spíše lehčího typu a velmi jednoduše se pije, ale přitom nenudí a naprosto skvěle doprovází jídlo (jednodušší těstoviny s masem, červená omáčka), je k tomu přímo dělané. Jde o takový ten typ vína, který sice není tabulkově nějaká špička, ale přitom do sebe obrátíte láhev a hledáte další :o) Cena na webu 214,- Kč (Italiedodomu.cz)

Zobraz celý článek →

Drastická selekce aneb sázka na Bordeaux 2007

Letošní ročník v Bordeaux měl našlápnuto na malou katastrofu, ale víte, jak to dopadlo? Inu jako vždy… ti nejlepší a nejbohatší budou prý mít skvělá vína! Lze očekávat něco jiného? Pokud to příroda jen trochu dovolí, v kombinaci s radikální selekcí hroznů, se skoro vždy podaří udělat velmi slušné víno. Drastická zelená sklizeň, mobilní třídící pásy přímo na vinici, další třídění ve vinařství (na Angélusu prý nově používají jako další krok jakýsi „větrák“, který z pásu sejme hrozny příliš lehké, plesnivé, nebo tak jsem to alespoň pochopil), kupáž pouze menšího počtu těch nejlépe se vyvíjecích… Očividně se daří. Když je dobrý rok, jsou vína skvělá a ceny vysoké. Když je rok „špatný“, vína jsou taktéž výborná, ale je jich málo a… ceny jsou vysoké. Stále mluvíme o špičkových vinařstvích. I ten průměr ale dnes naštěstí těží z vysokých cen a stále častěji si může dovolit výraznější selekci a moderní technologie. A zákazník platí čím dál víc. Krom špiček se ale z Bordeaux ozývají spíše tiché poznámky, že letos to asi nebude velký úspěch. Již nyní zaznívají varování „en primeur 2007“ nekupovat a aktivní tlaky na prosazení trochu pozapomenutého „klasického“ ročníku 2004, který leží ve stínu špičkové nulapětky, je ho na trhu spousta a v zásadě je momentálně výhodnější jako investice i na pití (během pár let). Je to jedna velká hra, ve které se točí obrovské peníze. Už se těším, za jaké ceny châteuax s novým ročníkem vyrukují…

Dnešní malé zamyšlení nejspíš mnoho informací nepřineslo. Ono tu prostě tohle divné ticho a „informační embargo“ je. Pokud si do Bordeaux nezajedete sami nebo nemáte dobré (= objektivní, nijak ekonomicky nevázané na prodej vína) kontakty, nevsadil bych si na žádné zaručené zprávy ani zlámanou grešli. A vsázet se nechci, raději si naliji zajímavé víno…

Connetable de Talbot 2001 – druhé víno Château Talbot
Château Talbot se v klasifikaci z roku 1855 nachází společně s Chateau St. Pierre, Chateau Branaire-Ducru a Chateau Beychevelle ve „čtvrté třídě“ klasifikovaných Grand Cru Classé oblasti Saint-Julien, ale plochou vinic 102 ha je naopak jedním z vinařství největších (z klasifikovaných). Přes velikost a pořadí v žebříčku produkuje obvykle skvělá vína a mnoho odborníků se shoduje na tom, že v případě úpravy klasifikace by si zasloužilo „povýšit“. Château nese jméno po Johnu Talbotovi, bývalém hraběti ze Shrewsbury a místodržiteli Akvitánie. Ten o château přišel po bitvě u Castillonu v roce 1453.Od roku 1917 je vinařství v majetku rodiny Cordierů. Současným majitelem jsou sestry Lorraine Rustmann a Nancy Bignon-Cordier, za jejich „vlády“ se začala psát novodobá historie château, například nákupem špičkových technologií. Velmi pěkné webové stránky vinařství najdete na adrese www.chateau-talbot.com. Vlajkovou lodí vinařství je Château Talbot s roční produkcí okolo 300 tisíc lahví. Druhým vínem, připravovaným každoročně již od sedmdesátých let, je dnes hodnocený Connétable de Talbot, taktéž produkovaný v poměrně velkém množství (dle kvality ročníku). Vinařství vyrábí i víno bílé, z 5 ha vinic, lehce barikované Caillou Blanc du Château Talbot, sestávající především ze Sauvignonu Blanc a Sémillonu. Rozdíl mezi prvním a druhým vínem je v tom, že Connétable de Talbot je připravován z mladších keřů a nezraje v sudech tak dlouho a z tak velké části, jako jeho dvojče. Zachovává si však hlavní znaky terroiru a přitom je připraven k pití mnohem dříve. Sklepmistr Ramon Jorajuria volí různý poměr tradičních odrůd, základ (obvykle okolo dvou třetin) tvoří Cabernet Sauvignon, další podstatnou částí je Merlot a vše je pak „okořeněno“ několika procenty drůdy Cabernet Franc. Každá odrůda je fermentována samostatně, buď v dřevěných sudech obsahu 4200 hl či nerezových tancích obsahu 5000 hl při kontrolované teplotě kvašení. Kontakt se slupkou se pohybuje okolo 3 týdnů. Connétable zraje v nových barikových sudech pouze z 20 %. Jedním z výrazných znaků terroiru Château Talbot, který je některými považován spíše za napadení kvasinkovým kmenem rodu Brettanomyces a chybu, jsou živočišné tóny koňského sedla či stáje. Něco podobného se výrazně objevuje například u vín z Beaucastelu.

Ročník 2001 je v Bordeaux považován za „klasický“, vína jsou již dnes pěkně pitelná (samozřejmě krom špiček, které musí ještě zrát) a krásně vyjadřují to, pro co tolik lidí Bordeaux miluje. Connetáble se prezentuje krásnou vysokou a jiskřivě rubínovou barvou, v lahvi je celkem dost depotu, je vhodná kratší dekantace nebo opatrné nalévání. Korek po vytažení až explozivně zavoněl pryskyřicí, čerstvou smůlou a vůbec lesem. A tato aromatika se v trochu méně výrazné podobě opakuje i ve víně. Je výrazně doprovozena ovocností, ušlechtilým dřevem, zráním v sudu, vše pěkně obaleno lahvovou nazrálostí a lehkou stopou živočišných tónů. Aromatický dojem je velmi svěží, příjemný. Na druhé víno až překvapivě povedený. V chuti je víno středně plné, stále krásně ovocité, třísloviny jsou již hodně uhlazeny (byť se stále projevují) a dochuť je hezky dlouhá, byť v závěru lehce zazlobí jakýsi mírně nahořklý dojem. Ve sklence, oxidací, se víno poměrně rychle „sype“ do mnohem obyčejnějšího dojmu, v případě konzumace tedy dobré vypít co nejrychleji, víno zbytečně dlouho nevystavovat kyslíku. Nějaké další zrání asi nebude zrovna ideální.

Connetáble mne, jako už několikrát dříve, velmi potěšil. Krásně udělané klasické víno na pití k flákotě masa i jen tak, večer ke knížce. Za cenu okolo zhruba pět stovek nákupu nelituji, při pořizování v en primeur, kde v ročníku 2001 stálo pod tři stovky, malý zázrak. Obecně jsou mnohá druhá vína velkých jmen výborný nákup a „relativně levný“ start v poznávání toho zajímavějšího z Bordeaux.

Zobraz celý článek →