Rapp, Rataraura, Reitemp…

Ne, nesnažím se nadpisem o nějaké tajemné vzývání. Jde o jména tří vín, která jsem postupně upíjel od minulého týdne. S vinařstvím Rocco di Carpeneto (web) z kopců Alto Monferrato jste se už mohli potkat na loňském ročníku festivalu Praha pije víno. Pěstují tradiční tamní odrůdy Dolcetto (ze které připravují i poměrně dost seriózní vína), Cortese a především odrůdu Barbera v několika podobách. Už dříve jsem od nich díky Víno pro Vás něco chutnal, ale opravdu mne zaujal průřez na festivalu. A teď si doma udělal pěknou srovnávačku jejich DOCG Barbera del Monferrato Superiore. Vše vína s roční produkcí okolo tří tisíc lahví, ruční sběr a spontánní fermentace v nerezu, síření do maxima 50 mg/l (Reitemp do třiceti), pak jsou tam ale už drobné rozdíly.

Zobraz celý článek →

Svérázná červená z Rocco di Carpeneto

Dnešní zastávka bude v Piemontu, u vinařství Rocco di Carpeneto (aka Azienda Agricola il Rocco di Lidia Carbonetti, web). Už jsem tu o nich psal opakovaně, například v článcích Tři charakterní Barbery od Rocco di Carpeneto nebo Rapp, Rataraura, Reitemp…, ale už delší dobu jsem se nezmiňoval a jelikož dovozce Víno pro Vás s nimi opět začal pracovat, tak je to dobrá příležitost k opáčku. Vinařství Lidie Carbonetti a jejího manžela Paola jede certifikovaně bio a dost naturálně, jsou členy VinNatur a sami si do podtitulku dávají „Vini radicali in Alto Monferrato“ a nelze s nimi než souhlasit. To, co u nich nalézáte v lahvích, rozhodně nesedne zdaleka každému. Sídlí na náhorní plošině v kopcích Alto Monferrato, v Carpeneto (či Castrum Carpani jak bylo známo za římských časů). Pracují jen s místními odrůdami – hlavně Barbera, Dolcetto a Nebbiolo, ale též Freisa, Albarossa či Cortese – a především staršími výsadbami. Na 12 ha vinic jen síra a ve velmi omezení míře měď, ve sklepě žádná aditiva, vlastně ani ta síra ne (celková u všech vín se pohybuje do 10 mg/l, přidávají naprosto výjimečně). Vína zpracovávají v betonu a nerezu (ty jen fermentace či míšení sudů před lahvováním) i v sudech různých velikostí a původů (hlavně dub a též akát pro bílá) či amforách… prostě komplet sada. Fermentace spontánní (od počátku a v úplně novém provozu bez kontaminace případnými přidanými), delší macerace u červených a obvykle alespoň pár dní u bílých, vše bez kontroly teploty, žádné filtrace a čiření. Lahvování často až po několika letech.

Zobraz celý článek →

Tři charakterní Barbery od Rocco di Carpeneto

Dnes se mrkneme na tři kousky čistě z odrůdy Barbera, její rázovitá pojetí a vína která rozhodně nebudou pro každého, ale mají své specifické kouzlo. Jsme ve vinařství Rocco di Carpeneto (web) z kopců Alto Monferrato, o vinařství i leckterých vínech už jsem tu psal, včetně vysvětlení zajímavých názvů. Ruční práce, certifikované bio (a na vinicích jen měď a síra), fermentace spontánní, často delší macerace (až dva měsíce), minimální (jednotky či nízké desítky mg/l) nebo žádné síření, bez filtrace a čiření, sudy různých velikostí (od malých barrique po 15 hl dubové, trocha akátu), sem tam nezakopaná terakotová amfora ale i betonové tanky a nerez pro fermentaci, vinařství v několika patrech a co jde čistě gravitačně, přírodní systém čištění odpadové vody… :-)

Zobraz celý článek →

Erche, Dolcetto v trochu vážnější podobě

Dolcetto je odrůda, ze které vína prakticky nikdy neaspirují na označení „velká“. Měl jsem spoustu parádně chlastacích, zábavných, mile nenáročných vín, obvykle lepších pokud bylo dřevo omezeno na minimum. Ale málo takových, která bych popsal jako seriózní, komplexní, s potenciálem zrát a tak… prostě ty „dražší“ degustační obraty :-) Přiznávám samozřejmě, že mé zkušenosti se omezují téměř výhradně na Itálii, o Dolcettu třeba z USA vím prakticky prdlajs a teorie nestačí, prý ho tam umí velmi dobře. Otázkou také je, zda tato serióznější vína vůbec očekávat a chtít, když v Piemontu se o vážný výsledek v pohodě postará staré dobré Nebbiolo. Dolcetto di Ovada je ovšem samostatnou apelací, která jako jedna z mála nabízí odrůdu právě v podobě vhodné ke zrání a trochu vážnější. Já teď pil Erche 2014 Dolcetto di Ovada Superiore vinařství Rocco di Carpeneto (měl jsem tu článek o jejich Barbeře), které rozhodně předpoklady naplňuje.

Zobraz celý článek →

Ovíněný zpět z Itálie

Zpět z dovolené s rodinou a přáteli v Itálii a připraven vám opět dodávat články o víně a věcech okolo :-) Naplněn novými zkušenosti (nedávejte dětem tuňákovou majonézu, oblíbí si ji více než kečup) a zážitky (třeba že je možné dorazit uondaní v noci s dětmi do hotelu v Livornu a zjistit, že vám zrušili rezervaci, a ještě se diví že se divíme když nám přece „před hodinou poslali e-mail“). Opět jsem si ověřil, a tohle selhání tím zrovna nemyslím, že některá italská specifika prostě nevyhovují mé mentalitě. A samozřejmě jsem si vzpomněl na scénu z Dobrého ročníku… protože jsem to samozřejmě já, kdo nezapadá do tamního prostředí :-) Během pobytu jsem toho vypil… docela dost. Ale poznámky jsem si příliš nedělal, ve výsledku snad jen asi ke třem vínům a z toho v jednom případě šlo o pěstitelské Champagne ze solery, které jsem v té restauraci „prostě nemohl nechat“. Ale o tom třeba někdy příště.

Zobraz celý článek →

Dva Pinoty a Dolcetto

O víkendu jsem vyrazil s rodinou a přáteli do Jižních Čech a samozřejmě nabral zásoby různorodých vín. Od osvědčené klasiky „tohle chutná skoro každému“, přes zajímavá charakterní vína po trochu netradiční kousky až vinařský punk. Selekce byla myšlena i jako experiment, těšil jsem se jaká (pokud vůbec nějaká) vína vyvolají výraznější reakci, bude se o ně někdo zajímat víc a prostě se jen nevypaří coby doprovod hovoru a jídla. Výsledkem bádání je zápisník prakticky bez poznámek, dva více než příjemné večery s fajn víny a ověření známého faktu, že na náladě a společnosti záleží podobně, jako na obsahu lahve :-) Ale pár řádků jsem si přeci jen zapsal a dnes bych se chtěl, přes venkovní tropické teploty, podělit hlavně o tři červená.

Zobraz celý článek →

Admura, osobitá piemontská hračka

Z vinařství Rocco di Carpeneto (web) jsem tu již popisoval povedené Barbery a také charakterní Dolcetto. Stylově mi sedí a pokračuji ve zkoumání nabídky, nyní přišla na řadu Admura 2016. V místní dialektu jméno znamená hračka, víno je čistě odrůda Albarossa z velmi mladých výsadeb. Albarossa byla vyšlechtěna v roce 1938 coby spojení dvou zásadních odrůd Piemontu, Barbery a Nebbiola. Nedávné zkoumání DNA však odhalilo, že nešlo o Nebbiolo ale starou francouzskou odrůdu Chatus, původem z Ardèche (o čemž se tedy také vedou spory, dle některých zdrojů přicestovala do Francie z Itálie a ne naopak). Mýlka vznikla nejspíše proto, že Chatus je znám také jako Nebbiolo di Dronero (dle městečka v Piemontu, kde se pěstuje společně s pravým Nebbiolem). Chybky se stávají, šlechtitel zodpovědný za tuto konkrétní ji učinil prakticky ve všech svých výtvorech :-)

Zobraz celý článek →

Naturální Barbera a Veltlín

Otevřel jsem nový ročník Barbery od Rocco di Carpeneto (web), konkrétně Reitemp 2015 Barbera del Monferrato DOCG Superiore. Psal jsem tu o ročníku 2013 a také o 2014, v prvním článku se dozvíte původ jména a v tom druhém zase nejvíce informací okolo o vinařství. Psal jsem tu o nich ovšem i u odrůd jako Dolcetto či Nebbiolo, mají hodně specifický styl co ne každému sedne, ale nelze jim upřít mocný charakter. Tohle víno, čistě vinice Rocco a výsadby z roku 1955, fermentuje v nerezu a macerovalo 23 dní. Zrání 38 měsíců ve větších použitých dubových sudech. Lahvováno v prosinci 2018 do burgundské lahve (č. 1386 z 2000) s kovovou záklopkou a celokorkem, celková síra jen 6 mg/l. Temná barva, fialový odstín, hluboká, se spoustou jemných částeček a „zrnitá“. Expresivní, výrazná, divočejší vůně upozorňující na vyšší kyseliny, jen přivoním už začnu slintat :-) Tmavá, vrstevnatá, s ovocností do lesních plodů a uzených švestek, uzené maso, zaschlá krev, staré dřevo. Hodně se mění s teplotou, vzduchem a časem, každou chvilku jiný zážitek. Suché, se sladkostí ovoce ale hodně výraznou kyselinou, velmi šťavnaté, plnější, svíravost, delší. Vyžaduje trochu pozornosti, ale když tomu dáte prostor… veliká zábava! Je to mohutnější než předchozí ročník, ale rukopis nezaměnitelný.

Zobraz celý článek →

Kosmokulturní GSM(C) směs a nesířené Nebbiolo

Z cosmoculture od Domaine Viret z Côtes du Rhône už jsem tu v minulosti představil tři červená vína – Solstice Rouge 2014 a Energie 2018, v článcích se o vinařství a jejich přístupu něco dozvíte, a Fratis 2016 ze spolupráce s Fredem Nigerem z Domaine de l'Écu. Dnes se mrkneme na kousek z vinařství možná nejoblíbenější, Renaissance 2015, a jedno z vín, které dala Klára Kollárová na svůj degustační seminář o naturálních vínech ve Vinografu. Jde o spontánně fermentovanou směs odrůd Grenache, Mourvèdre, Syrah a Carignan ze starých keřů na jílu a vápenci. Delší macerace, měsíc až měsíc a půl. A poté školeno více než dva roky v betonu a lahvováno bez úprav, celková síra přirozeně (nepřidaná) jen 13 mg/l. Nic odebráno ani přidáno, neovlivněno dřevem.

Zobraz celý článek →

Výtečná zralá Barbera a elegantní růžová cava

V uplynulých několika týdnech jsem se postupně propíjel 24 lahvemi italské Barbery (a jednou vysokohorskou z Argentiny z jiného zdroje, o té časem) od Víno pro Vás, o pár vínech už jsem tu psal. Nakonec jsem si do domácí zásob objednal tři kousky. Parádní svéráznější Rocco di Carpeneto Reitemp 2014 Barbera del Monferrato Superiore a seriózní krásné La Ca' Növa Barbera d’Alba 2016. I o třetím kousku už tu byla řeč, ovšem v květnu roku 2017, Poggio Paolo Colli Tortonesi Barbera „Derio“ 2012. Ale za tu dobu víno uzrálo do krásy. Vinařství z kopců Val Curone je rodinný podnik, krom vinic má také několik hektarů sadů, takže od nich můžete mít několik odrůd jablek (a případně i hrušky a meruňky). Vinice ošetřovány především mědí a sírou (ale bio nejsou), mošt kvasí spontánně, v podstatě jediný přídavek je síra v omezené míře. Derio pochází z 60+ let starých keřů, zraje rok v dubových sudech a další rok a půl nechávají ve vinařství než jde na trh. Burgundská láhev, kovová záklopka, celokorek. Již trochu zralejší tmavší barva. Výraznější, tmavší peckovinově ovocné ve vůni, teplejší, dobře zakomponované dřevo, trocha živočišnosti a celkově divokosti, poctivé, již nazrávající, s fajn kořenitými tóny. Suché, šťavnaté, trochu svíravé, poměrně dost kyselin a i přes zralost a plnost a ovocnost živé, tříslo se již uhlazuje ale stále relativně výrazné. Klasické, starosvětské, poctivé červené. Za tři stovky fajn nákup.

Zobraz celý článek →