Vzhledem k totální nestíhačce si dneska dovolím jen upoutávku na věci příští. Pro ty, kteří mne sledují na sociálních sítích, tam nic nového nebude. Každopádně na Garnatu a parádní šumivé Xarel·lo od Juvé & Camps se opravdu těšte.
Profesor Denis Dubourdieu podlehl ve věku 67 boji se zákeřnou chorobou. Jen krátce potom, co obdržel Řád čestné legie a byl vyhlášen vinařskou osobností roku časopisu Decanter. Spojován je především s oblastí Bordeaux, kde odvedl spoustu práce coby vinař (Doisy-Däene, kde se narodil, a také Clos Floridène a Château Reynon) a konzultant několika desítek vinařství včetně některých top producentů (Château d’Yquem, Cheval Blanc či Margaux). Zároveň šlo ale o významného vinařského výzkumníka, následníka legend jako Emile Peynaud či Jean-Ribéreau Gayon, který má na kontě stovky publikovaných prací a v tisícovkách je citován. Doktorát třeba dělal na čiření a filtraci sladkých botrytických vín, ke kterým měl logicky hodně blízko. Zároveň byl učitelem mnoha současných skvělých vinařů na univerzitě v Bordeaux a později na Institut des Sciences de la Vigne et du Vin, výzkumném a vzdělávacím vinařském středisku, které před sedmi lety založil. Dubourdieu byl jedním z nejdůležitějších jmen Bordeaux posledních desetiletí a ne nadarmo bývá nazýván „papežem bílého vína“.
Nejsem naturální dogmatik a rozumně zasířená vína mi rozhodně nevadí (ani ta s většími dávkami, jinak bych nemohl ujíždět na ryzlincích z Mosely, třeba :-D), ale vždycky rád vyzkouším i kousky bez přidaných siřičitanů. Někdy mi to přijde jako trochu póza a čistě marketingová záležitost a výsledky nejsou nějak zásadní, jindy se v téhle podobě vyskytuje skvělé pití. Dneska se mrkneme na oba dva případy. Conti Dagostino je větší producent s vinicemi na několika místech na severu Itálie, dnešní víno je konkrétně oblast Julské Benátsko (Venezia Giulia) a směs bio hroznů odrůd Merlot a Refosco bez síření kdykoliv v průběhu zpracování. Ročník neuveden. Viněta je v podstatě postavena právě na nesíření, je to to hlavní čím se víno chlubí. Tmavá mladá barva, výrazně do fialové. Čerstvá, tmavě peckovinově a lesně ovocná vůně, zemitější linka. Suché, svíravé, středně plné, s dobrou kyselinou a slušnou délkou, lesní ovocnost, zemitost až lehká myšina. Takové základní „naturální“ červené, které ale ve výsledku vlastně ničím zásadním nezaujme. Spíše zklamání.
Venku vedro, sáhnete po německém ryzlinku… a je to tam! Nevím, jak to dělají, ale suchej (klidně s trochou cukru, ale takovou hromadou kyseliny, že ho ani nepostřehnete) rýňák prostě nemá chybu. Mladý i starý, funguje v obou podobách. Vlastně mne napadá velmi málo vín, u kterých by byla pravděpodobnost zklamání tak malá, pokud nebudu řešit ty úplně nejlevnější supermarketovky. Jasně, na degustacích srovnáváte vína mezi sebou, hledáte proč je tohle lepší než tamto, ale při samostatných lahvích doma to prostě vždycky nějak funguje. Navíc, oproti jiným vínům, mi přijde úspěšnější filtrace ze strany dovozců a ryzlinkových nadšenců v jedné osobě, vozí se sem přeci jen ty chutnější kousky. Takový Fritz Haag (vozí OHMS) je samozřejmě už velká hvězda, tam je to vůbec sázka na jistotu. Otevřel jsem nedávno 2013 Brauneberger Riesling -J- Trocken, což je jejich střední třída z vinic okolo Braunebergu (resp. neuvedená poloha Juffer, podle všeho), srdce Mosely ale ryzlink v suché podobě. Zelená pistole, šroubový uzávěr. Citronová, trochu výraznější barva. Čerstvá, energická, svěží parádní vůně. Citrusy, pomelo, něco meruňky a jablka, mineralita, dotyk medu. Suché, středně plné, šťavnaté s parádní říznou kyselinou, minerální, pěkně strukturované a slušně dlouhé. Pije se perfektně. A hlavně po prvním doušku víte, že to prostě skoro nemůže být z žádné jiné části světa, než ze které je. A to jsou další body navíc. Občas prostě cítím potřebu to zopakovat… pijte ryzlinky!
Propíjím se velkým nákupem španělských bublin a zakopávám v pracovně o lahve, cava kam se podíváš. Poznámky jsem načal jedním biodynamikem, dneska odhrnu pár dalších kousků. A začneme u Bodegas Pinord z Vilafranca del Penedès, u rodinného ale velkého producenta s tradicí století a půl. Taanug Cava Brut je klasická směs Xarel·lo, Macabeo a Parellada (50:30:20), na kalech v lahvi nejméně (ale ne o moc více než) rok. Jméno znamená v překladu z hebrejštiny „potěšení“ a přivádí nás k asi jediné zajímavé věci na tomto víně – je totiž košer. A taky vhodné pro vegany a z bio hroznů :o) Světlá citronová barva, hodně výrazné perlení spíše menších bublin. Čerstvá, energická vůně, sušené květy, lehce hruška, minerální tóny, slušné. V chuti čisté, s výraznou kyselinou, docela intenzivní, projevem kopíruje vůni. Vyvážené, dobře pitelné, s fajn dochutí s lehkou hořkostí v dozvuku. Jediné, co mi na tom vadí, je dozáž nejspíš na vrchní hranici kategorie brut a tudíž znatelnější zbytkový cukr. Líbivější, solidní cava. A košer :-) Za dvě stě pade proč ne (cena s nějakou rezervou za kterou jsem to sem zhruba dostal pro sebe při nákupu přímo ze Španělska, u dovozce by bylo asi dražší; číst o vínech, co se sem nevozí, je asi trochu otrava, ale berte to jako tipy na cesty po Španělsku / Evropě).
Už je to asi dva týdny, co jsme se sešli nad vertikální degustací tramínu z vinařství autentisty Jaroslava Osičky (web). Tramín není zrovna mojí srdeční odrůdou, umím ocenit kvality některých kousků (a některé špičkové třeba z Alsaska a po pár letech zrání umí být perfektní), ale domů si je prakticky nepořizuji. I přesto, že Osička k tramínu přistupuje trochu neortodoxně, a některá jejich vína jsem si v minulosti dost užil, jsem se večera jen s touto odrůdou trochu obával. Ale nakonec to celkem šlo, byť dobrovolně přiznávám, že na celý večer doma bych spíš ocenil zavíňovací moselský Rotschiefer Riesling od Loosena nebo nějakou osičkovic šardonku (či parádní chlastací Milerka Cuvée) :-) Bylo každopádně zajímavé sledovat vývoj vinařství a vína z jedné velkobílovické viniční trati, Zadní hora a výsadeb v letech 2000 a 2001, v ročnících 2007 až 2015.
I v létě se toho okolo vína děje spousta. Kupříkladu Pierre Emmanuel Taittinger oznámil, že přináší novou vizi pro Francii a ve volbách v roce 2017 bude kandidovat na prezidenta. Celkem bych se odvážil odhadnout, čím by tento současný šéf jednoho z nejslavnějších šampaňských domů případné vítězství oslavil. Každopádně je to zajímavý kandidát. To nás nejspíš čekají divočejší jména :-) Ve Francii se každopádně bavíc lecčím, nejspíš kvůli sporu ohledně práv na vysazování odrůdy Sauvignon blanc mimo zavedené apelace na Loiře někdy zlikvidoval hektar mladých výsadeb. A to je přitom docela civilizovaná země. Když tam teda zrovna nevypouštějí cisterny s dovozovým vínem. Ono se totiž ukazuje, že ono superlevné dovozové víno ze Španělska je někdy vydáváno za francouzské. Ale alespoň tam padají jasné pokuty.
Včera se pár vinných nadšenců sešlo u nás doma udělat si pěkný večer s několika lahvemi. Aby to nebyla úplně neřízená chlastačka, tak bylo zvoleno téma Chardonnay s důrazem na Burgundsko a jelo se hezky naslepo. Což vyústilo v zábavnou situaci, kdy si nikdo až do nalití první sklenky nevšiml, že papírově hlavní hvězda večera z Domaine des Comtes Lafon je ve skutečnosti červená burgunda. Víno to bylo krásné a možná se ještě časem zmíním, parametry Chardonnay však poněkud nesplňovalo :-) Závěr večera jsem opět věnoval sherry evangelizaci a ty stále odolávající dorazil trochou japonských destilátů, takže celkově dost vydařená akce. Všechna vína, krom jednoho co se vypilo, jsem si krátce přechutnal už hezky rozdýchaná znovu dnes a rovnou sepsal report (výhoda dovolené, byť je nakonec veskrze pracovní, ale přeci jen v trochu méně svázaném režimu).
Po docela dlouhé době, naposledy jsem měl v roce 2011 ročník 2009, jsem si domů znovu pořídil (vozí Domaine R&W) základní červené Bourgogne od biodynamika Didiera Montchoveta (web), pionýra tohoto stylu vinaření v Burgundsku. A aby to bylo zajímavé, tak rovnou ve dvou dobrých ročnících. Bourgogne Hautes Côtes de Beaune 2011 a 2012. Montchovet sídlí v Nantoux, hrozny na tohle Bourgogne pocházejí z biodynamicky vedených vinic asi 4km od Pommardu, výsadby z let 1950 až 1990. Fermentace a macerace v dřevěných kádích, zrání rok v klasických malých 228l sudech (jen desetina nových). Minimální síření při lahvování (dle ročníku, 2011tka měla jen 29 mg/l celkové), ale nebojí se a nepovažují za problém mírné docukření při kvašení.
K mé velké lítosti jsem na letním táboře zůstal jen pár dní a pak se vrátil do víru velkoměsta (no dobře, Prahy). Víno už nemusím chladit v potoce a má správnou teplotu, sklenky mají vhodný tvar a tak. Ale stejně bych byl raději v lese a u potoka. Co naděláte :-) Pro radost jsem včera sáhnul po lahvi z Egeru, z vinice Pajdos, Egri Bikavér Superior 2012 z vinařství Pók Tamás. Frankovka, Cabernet Franc, Cabernet Sauvignon, Merlot, Pinot Noir a Kadarka, přes dva roky v dubových sudech. Na úvod typická tufová zatuchlinka, která ovšem dá brzy prostor fajn frankovkovému projevu, tmavší švestkové peckovinové ovocnosti, troše zemitosti, je to mladé, od vůně trochu tvrdšího stylu. V chuti suché, trochu svíravé, středně plné s výraznou kyselinou, šťavnatá tmavší peckovinová ovocnost, docela dlouhé, dobře pitelné, pěkně postavené. Příliš mladé, ale má potenciál dobře zrát, měl jsem si pořídit víc lahví :-)
V dubnu jsem tu psal o víně Riva Arsiglia z Agricola Menti Giovanni ročníku 2013, který byl mezitím na trhu nahrazen ročníkem 2014. Jelikož mne to víno v minulosti dost bavilo, neváhal jsem a něco málo zakoupil. Ambaláž se nezměnila, furt zelená bordó láhev se šroubovým uzávěrem a jednoduchou elegantní vinětou. Lehounce nazlátlá tmavší žlutá, mírná perlička. Pikantní, minerální, trochu bezsirný a vulkanický funky projev, navinulejší malvice, mírně těkavka. Čerstvé, energické, zábavné bílé, byť pro někoho možná už trochu na hraně. Suché, moc fajn kyselina, docela lehké v projevu ale s fajn délkou, navinulá žlutá ovocnost a trocha krémovosti, charakterní a dobře postavené. Je to třináctce aromaticky i chutí hodně podobné, akorát znatelně lehčí a vyloženě „chlastací“ a zároveň zajímavé. Líbí se mi hodně.
Jelikož se domnívám, že má smysl psát i o vínech špatně dostupných a (zatím) spíše okrajových, protože svět vína se mění velmi rychle a co platilo dnes může být za pár měsíců úplně jinak, zaskočíme si dnes do Japonska. Ano, nejraději bych tam zase na pár týdnů odjel, ale to zatím nehrozí tak alespoň formou vína. Tamní vinařství slaví stále větší úspěchy, vína se lepší, vyhrávají v soutěžích a tak. Sice se prakticky vše patrioticky vypije na místě, kde i nejsnáze nakoupíte, ale už i do Velké Británie či USA exportují a další země se přidávají. Nikdy se nestanou vinařskou velmocí, jako to dost možná čeká Čínu, ale tamní vína se ochutnat vyplatí, když máte tu možnost. Daří se jim leccos, dnešním tématem ovšem bude tamní unikátní odrůda Koshu (甲州), která docela nabývá na popularitě a mluví se o ní výrazněji i mimo Japonsko. O jejím původu zatím moc nevíme, jedna legenda třeba, praví že byla objevena už před skoro tisícem let coby divoce rostoucí. Zásadní dílo Wine Grapes naopak tvrdí, že jde o přivezenou evropskou vitis vinifera, ale za těch pár let od vydání už začíná zastarávat a nejnovější výzkumy (Nami Goto-Yamamoto, 2015) ukazují, že jde o vitis vinifiera z asi 70 % a zbylou část DNA tvoří východoasijské odrůdy, nejspíše z divoké vitis davidii.
Když jsem včera popíjel a rozléval rakouská přírodní vína na druhém večírku Družstva, některá výborná (Weingut Werlitsch Ex vero Legoth 2011 či Claus Preisinger Kalkundkiesel 2014) a jiná trochu „divočejší“ (minimálně vůní Gut Oggau Theodora 2015 a kompletně Michal Gindl White Bessi), nemohl jsem si nevzpomenout na třídílný seriál článků The rise of the hipster sommelier. V něm Stuart Pigott, populární vinný žurnalista se „specializací“ na Ryzlink rýnský (jeho knihu The Best White Wine on Earth: The Riesling Story jsem coby ryzlinkofil samozřejmě zakoupil, ale po pravdě mne nějak zvlášť nezaujala), rozcupoval současné trendy hnutí naturálních vín a vinu za to, že nám jsou v poslední době nabízena podivná vadná vína, hodil hlavně na hipsterské sommeliéry z New Yorku. Je to docela zábavné čtení plné zajímavých argumentů i poněkud scestných poznámek, každopádně pokud máte trochu času, tak doporučuji vaší pozornost.
O dnešním víně už jsem tu psal. Vlastně o všech třech. Ale myslím, že dává smysl si vše zopakovat pěkně na jednom místě se všemi vzorky ve sklence (třeba i proto, že hlavní enolog a „mistr míchač“ vinařství, muž počatý v pokoji nad solerou s Tío Pepe, Antonio Flores, byl před pár dny na International Wine Challege vyhlášen vinařem roku). Jde totiž o praktickou a krásnou ukázku záměru vinařství, evoluce jednoho vína do několika výrazně odlišných a ve všech případech hodně povedených podob. Toto vína sice nejprve vzniká na vinici, jako ostatně každé, ale přeci jen sklep zde nad terroirem asi hraje výrazně větší roli. Na druhou stranu ale zase lze mluvit o „terroiru bodegy“, specifických podmínkách různých částí prostor vinařství, vlivu teplot v různých patrech, (ne)přítomnosti vlhkého vzduchu a jeho vlivu na životnost flóru a podobně. Je to prostě komplexní záležitost :-)
Včera mi dorazila zásilka sherry a cavy na léto, k objednávce jsem ale přihodil i jednu specialitu, na kterou se už velmi dlouho těšil. Mám rád aromatizovaná fortifikovaná vína, všemožné vermuty a tak, nejen coby nepostradatelnou součást koktejlů, ale vlastně i na pití. Ty opravdu dobré nabízí pestrou paletu vůní a chutí a překvapivou komplexitu, zdaleka to nejsou jen kořenité ulepeniny v podobě některých průmyslových značek. A obecně těmto vínům věštím budoucnost a návrat na výsluní :-) Na vermut se teď vrhnul producent sherry z mých nejoblíbenějších, Emilio Lustau. A myslím, že se jim opravdu povedl. Základem kvality může být i to, že místo fortifikace a ovonění mladého nudného neutrálního vína používají coby základ svého vermutu již vyzrála vína, která měla možnost se s dolihováním srovnat při desetiletém zrání v soleře, jde o mix sladkého Pedro Ximénez a suchého amontillada. Následně ve vínech macerují deset „botanicals“, záležitostí jako koriandr, pomerančová kůra, šalvěj, pelyněk, hořec či andělika. Jednotlivé složky macerují ve víně zvlášť a teprve později ovoněná vína smíchají a nechají společně ještě chvilku zrát.
Dominique Laurent se úspěšně živil jako cukrář, ale postupně se přeorientoval na víno, dnes je to docela známý burgundský négociant, byť nejde o žádnou velkou firmu. Zpočátku se trochu neblaze proslavil něčím, co by člověk čekal spíše v Bordeaux nebo nějakém novosvětském regionu, použitém „200 % nového dřeva“, přetočením vína se vším všudy po pár měsících zrání z jednoho nového sudu do dalšího. Dnes dokonce sudy, jejichž výrobu si dobře hlídá, prodává. Každopádně v sortimentu měl a má vína z velmi starých parcel i špičkových poloh, z nízkých výnosů, často maličká množství připravovaná s minimem zásahů, kvalitní kousky (i tím dřevem) tučnějšího stylu. Já ale otevíral základní mladičký Bourgogne Pinot Noir 2014. Mírně tmavší pěkná rudá barva. Čerstvé a mladé ve vůni, docela efektně peckovinově ovocné, trochu herbální „marihuana“ linka, mineralita, energie. Suché, trochu trpčeji svíravé, s moc pěknou šťavnatou ovocností a hodně dobře postavené, delší, nadprůměrně povedené Bourgogne na začátku cesty. Poslal bych to spíš do lepšího vesnického Côte de Nuits. Určitě tomu prospěje nějaký ten rok v lahvi. Cena u Domaine R&W se blíží pěti stovkám.
Nedávno jsem tu psal o mladém veltlínu od Herberta Zillingera a tentokrát otevřel Chardonnay Horizont 2015. Zase burgundská láhev, fajn viněta, šroubový uzávěr. Citronová žlutá barva. Čerstvá živá vůně, minerální linka, docela důrazná ovocnost do žlutých plodů až dotyk tropika, ale žádná faleš. Lehká krémovost a zrání na kalech. Bezvadně drží v otevřené lahvi i několik dní. Suché, čisté, ovocné, trochu krémové, o něco plnější než veltlín, zakulacené, fajn kyseliny, dobrá délka, pitelnost. Pocitově jakoby nějaké tóny ze dřeva, ale v sudech to myslím nebylo. Bezva věc k jídlu i pití jen tak. Na druhý večírek Družstva (o prvním a vínech tam jsem chtěl něco sepsat, ale zatím se k tomu nedostal), který bude na téma vín z Rakouska a dorazí i několik tamních sommeliérů, jsem tentokrát nominoval nějaké víno i já a zvolil právě tohle. Ale bude hromada dalších báječných, nejen takto uměřených ale i znatelně punkovějších :-) Doražte, koná se 11. července na Letné, popijeme!
První den „prázdnin“, rozhodl jsem se vynechat veškerá zbytečně vážná vinná témata a poznámky k otevřeným lahvím (ani poznatky ze zkumavky s pár mililitry vína z Domaine de la Romanée-Conti, kterou jsem převzal včera, vás neoblažím) a prostě sem dneska fláknout několik s vínem souvisejících vtípků. Přeji příjemný víkend, volné sváteční dny a dovolené a tak! Já si na blogu zatím volno nevezmu a hodlám vás i teď oblažovat svými výtvory, byť v červenci asi vyrazím na pár dní do šumavských hvozdů. A buď se odmlčím úplně, nebo zase přinesu report o lahvích chlazených v potoce či změnách v sortimentu tamních sámošek a stáčíren vín pochybné kvality v řeznictvích :-)
