středa 20. dubna 2016

66.6 aneb sada výborných moravských vín

Minulou neděli jsem se účastnil hodnocení vín ve Velkých Bílovicích. Původní plán sice byl dorazit na Moravu už dříve a postíhat nějaké návštěvy vinařství, ale nakonec jsem byl rád, že stihnul na otočku alespoň přislíbené hodnocení. Byl jsem součástí jedné ze dvou komisí velkého velkobílovického koštu, která hodnotila „naturální vína“ (tohle označení mi přijde divné, ale co už), kategorii „Víno 66,6 a nic navíc“. Ďábelské číslo uvádí maximální obsah veškeré SO2 v miligramech na litr jako jediné povolené příměsi, dalšími podmínkami jsou minimálně integrovaná produkce a přísnější (bio, biodynamika etc.) nebo zbytkový cukr do 4 g/l. U vín je tolerován zákal, ale laboratorní rozbor nejen kvůli síře je vyžadován. Jinak musí splňovat běžné podmínky výstavy. Vína navíc byla hodnocena ve dvou kategoriích – již komplet nalahvovaná hotová vína ročníku 2013 a staršího a pak „vína ve vývoji“, 2014 a mladší, kde může jít a často šlo o vzorky ze sudu / tanku (u stolků vedle, v rámci běžné části koštu, byla zhusta již hotová a dávno nalahvovaná vína ročníku 2015).

Vylosoval jsem si komisi hotových vín a zasedl v ní mimo jiné se zásadními osobnostmi domácího vinařství, Milošem Michlovským a Lubomírem Glosem. Za své názory na víno se nestydím a nějaké to vinné vzdělání jsem již stačil pojmout, ale dobrovolně přiznávám, že sdělit přede nimi (a ostatně i dalšími členky komise, byl tam též docent Mojmír Baroň, vedoucí ústavu vinohradnictví a vinařství na Mendelově univerzitě v Brně) jako první svůj pohled na sadu právě ochutnaných vín bylo… mírně stresující :-) Na druhou stranu, především u vín s výrazným charakterem, která vždy budou trochu kontroverzní, bylo krásně vidět, že ani oni se na nich (a leckdy výrazně) neshodnou. To člověku zase na klidu přidá. A dost jsem se bavil u momentů, kdy si pánové vinaři poznali (nebo mysleli, že poznali) vlastní víno, které jim přeci logicky musí chutnat ;-)

Oproti běžným komisím jsme jeli z jiných sklenic, větších než běžné degustační, a také v setech po 4 až 6 „logicky souvisejících“ vzorcích najednou. Celkem jsme, myslím nadprůměrně pečlivě, projeli 35 různých vín. Trvalo nám to určitě nejdéle ze všech komisí (se závěrečným druhým hlasováním o třech top bílých a třech červených skoro čtyři hodiny), skoro na nás nezbylo občerstvení, především řízky :o) Vyloženě vadných vín jsem nepozoroval příliš, nejčastější problémem pak byla přílišná oxidace a ta ještě někdy trochu sporná, nakolik je to opravdu už mimo (věc názoru spíš než cokoliv objektivního, ale je naprosto jisté, že u kteréhokoliv stolečku vedle by leckterá z našich vín šla rovnou vyřadit a jistě bude zábavné, až si některé nejlépe hodnocené budou mít všichni možnost ochutnat na výstavě). Pokud jde o body, tak byla použita docentem Michlovským modifikovaná stobodovka. U některých vín padala i hodně vysoká čísla, až jsem se divil, osobně jsem nešel přes 91 bodů (byť jednou to bylo těsně).

Takže moji favorité? V bílém jsem měl velmi vysoko celou sérii vín s macerovanými bobulemi od Lubomíra Glose, o chlup nejvýše zemský Sauvignon 2013, ale jen s malým odstupem za ním Viognier 2013 a Chardonnay 2013 (to ovšem dopadlo v průměru nejlépe a je bílým šampionem). Ten Sauvignon je víno s výraznější sladší ovocností, až bych řekl docela navoněné a „líbivě“ efektní, ale s výtečnou strukturou chuti, skvělou kyselinou, vyvážené, komplexní, s velkým potenciálem k dalšímu zrání. I Chardonnay je aromatičtější než bývá zvykem, vrstevnaté, s pěknými tóny bylinek a decentní svíravostí v chuti, strukturované, seriózní, s velkým potenciálem. Špičkové víno, opravdu. Na body jsem na stejné úrovni jako Sauvignon měl ještě dvě další „bílá“. Prvním byl Tramín červený 2013 zemský (Čejkovice – Niva hrbatá, varianta macerovaná přes dva týdny, zrání v novém dubu na kalech, bez filtrace) od Petra Kočaříka, což je voňavé, výrazné víno s plnější silnou strukturovanou chutí, s výraznými tříslovinami, komplexní, bohaté, ale po pravdě teprve na začátku cesty a nutně potřebuje zrát. Dopadlo velmi dobře i u mnoha dalších z komise. Hibernal 2013 zemský (Čejkovice – Helezný díl, macerace přes dva měsíce a více než dva roky v dubu bez síření, minimální síra při lahvování bez čiření a filtrace) od Františka Veverky vzbudil určitě největší debatu a názory od vyřadit po body v devadesátkách. Problémem bylo přesvědčení, které vůně prostě evokovala, že víno muselo být fortifikováno (osobně bych si na to vsadil). Je výrazná, likérová, s medovými tóny, evokuje vína portského typu. Chuť je likérová ale naprosto suchá, s jasnou macerací, tříslovinami, zvláštní ale hodně dobře strukturovaná, netradiční, dlouhá. Tohle je jiné, hodně, ale za mne výborné.

Hodnocení vín ve vývinu, některá mají před sebou očividně ještě dlouhou cestu... :-)

Z kategorie trochu netradičních vín mne dost oslovilo Veltlínské zelené qvevri 2012 z Dobré vinice (Znojmo-Popice – Pod lesem, 9 měsíců na rmutu v qvevri a pak 14 měsíců na kalech v novém dubu). Velmi tmavá oranžovo-zlatá barva, čajové výluhy, bylinky, pomerančová kůra, efektní. Suché, svíravé, ale celek v rámci stylu relativně jemný a vlastně docela elegantní, krásně dlouhé, výborně pitelné, komplexní zábavné víno. V průměru se ale líbilo méně než mně. Další „specialitu“ z Dobré vinice jsem ale zařízl, Nejedlík Orange 2011 tak trochu ve stylu jury a kvasinkového závoje je možná aromaticky docela zajímavé víno, ale v chuti je svíravost fakt nepříjemná, je to takové podivně zelené a vyloženě mne nebavilo. Oslovilo mne, opět více než ostatní, Chardonnay 2013 Petra Kočaříka (Čejkovice – Niva hrbatá, klasika ve dřevě s jen dvoudenní macerací). Je to docela voňavé, s možná až příliš výraznou kyselinou, ale moc pěkně postavené, seriózní, rád bych si někdy otevřel k jídlu. Naopak znatelně níže než ostatní jsem byl u Ryzlinku vlašského 2012 VOC z Vinselektu Michlovský (Perná – Purmice, zrání rok v 60 hl sudu na hrubých kalech, lahvováno se sedimentem), nepřišlo mi to v chuti úplně vyvážené a po pravdě jak nemám problém s opalizací ve víně i znatelnějšími zákaly, tak zde mi výrazný nános v podobě vloček vířících ve sklence přišel… tak nějak za hranou :-) Vlastně to bylo jednou ze dvou vín, které jsem bodově penalizoval ve vzhledu/barvě, jinak to obvykle neřeším a zrovna u vzhledu dávám plný počet.

Neméně zajímavá byla červená, pro mne rozhodně některými jmény u favoritů i celkovým vítězem. Byť i zde bylo mnoho rozporů a u některých vzorků mohla část tvrdit, že je to krásná skvěle udělaná klasika burgundského typu, zatímco někdo jiný víno označit za již přezrálé a mimo. Je to boj :-) Zde jsem nejvyšší počet bodů udělil třem vzorkům, jedno z nich bylo i v rozstřelu na šampiona a nakonec vyhrálo (u dalších dvou vín z TOP 3 jsem byl o pár bodů níže než průměr). Velmi se mi líbilo Cuvée Mlask 2008 jakostní Františka Mádla (30 % Frankovka + 30 % Zweigeltrebe + 40 % Pinot Noir, 14 měsíců v barrique sudech, celková síra jen 11 mg/l), s nazrálejší pikantnější vůní, s peckovinovým ovocem směrem již do sušených plodů, složitější vrstevnaté aroma, zajímavé, železitě-krvavé, s jemnou těkavkou. Suché, čisté, pěkně postavené, zralejší ovocnost, stále znatelné třísloviny, bezva kyselina, kvalitní dřevo, seriózní, vyvážené, delší. Výborná věc za dvě stovky! Velkým překvapením pro mne byl Pinot Noir 2013 výběr z hroznů Stanislava Škrobáka (Čejkovice – Stará hora, starší vinice, 20 měsíců ve francouzských dubových sudech bez síření, jemně zasířeno až před lahvováním, nečiřeno, nefiltrováno), kde jsem po dlouhém váhání nakonec nedal plný počet bodů za vůni, ale dvakrát body přepisoval a asi bych mu dal i více než výsledných 91. Seriózní, masité, bohatší, pikantní ve vůni, komplexní „burgundský“ dojem. Suché, středně plné až plnější, výborně strukturované, kyseliny, třísloviny, skvěle zakomponované kvalitní dřevo, délka, potenciál zrání. Určitě jeden z top domácích pinotů, pro mne. V průměru skončil jen na 84 bodech a moc to nechápu. Rulandské modré 2012 výběr z hroznů Vladimír Tetura (Velké Bílovice - Dlouhá hora, fermentace po 6 týdnů ve vinifikátoru, třetina celých hroznů včetně stopky, 24 měsíců v dubovém sudu o objemu 5000 l, zasíření před lahvováním s hrubou filtrací) působilo hodně mladistvě, trochu divoce, s ovocností do třešní, s fajn jemnějšími odbočkami, zajímavé a seriózní v projevu. Suché, bezva kyseliny, mladistvá ovocnost, výraznější kyseliny, třísloviny a svíravost, hodně koncentrované, dlouhé, teprve na začátku cesty ale bude výtečné. Opět dvoustovková záležitost, rozhodně doporučený nákup. V průměru vyhrálo, šampion v červených. Přitom výběr z hroznů, patnáct alkoholu… normálně bych byl u takového pinotu s nákupem dost opatrný, podobná obvykle moc harmonie nepoberou, tady to neplatilo.

Docela vysoko jsem měl, kdo by to byl kdy z Moravy čekal, Syrah 2013 pozdní sběr Lubomíra Glose (Moravská Nová Ves – Stará hora, macerace 5 měsíců na rmutu, zrání 24 měsíců v barrique sudech). Víno s velkým potenciálem a teprve na cestě, strukturované, koncentrované, hodně zajímavé. Na body sice nevyskočilo nijak vysoko ale moc rád bych pil André 2013 kabinetní z Vinselektu Michlovský (Rakvice – Trkmansko), takové lehčí ovocné trochu divočejší, dost na kyselině postavené, ale zábavné a skvěle pitelné. Mezi favority u ostatních patřil od Michlovského Laurot 2012 pozdní sběr (Břeclav – Prostřední čtvrtky, macerace na rmutu ve vinifikátoru 6 týdnů, zrání 12 měsíců v dubových sudech, jemně zasířeno až před lahvováním), ale ten mi nějak unikal. První láhev měla korek, náhradní v chuti pocitově až jemňoučké perlení a lehký zbytek cukru, jinak solidní ovocnost, dobrá délka, slušná stavba… ale co na tom vidí ostatní jsem úplně nepobral. Alibernet 2008 pozdní sběr Františka Mádla (Velké Bílovice – Široká hora, zrání 18 měsíců v barrique sudech, nefiltrováno, celková SO2 jen 9 mg/l) je víno výrazné, poměrně aromatické, stále ještě krásně sladší efektní tmavší ovocnost, trochu moruše. Suché, intenzivní, dobré kyseliny, kyseliny, třísloviny a svíravost, koncentrace, stále dobrá ovocnost, velmi slušné. Líbilo se mi dost a ostatním taky, skončilo dokonce v rozstřelu tří nejlepších, ale přišlo mi, že ve sklence docela rychle padá. Od pana Glose ale dostalo dost neuvěřitelných 96 bodů :-)

Každopádně výborná zkušenost, několik parádních vín a možnost ochutnat si spoustu dalších dobrých a zajímavých, klidně příští rok dorazím znovu :-) „Bobulky“ od Lubomíra Glose lze rozhodně doporučit bližšímu zkoumání a rozhodně bych se nebál nákupu žádného z těch tří top červených, sám se teda chystám něco pořídit…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails