Tenhle týden davy vínomilců vyrážejí do Burgundska na Grands Jours de Bourgogne. Poslední dva ročníky jsem byl a letos nemohu, pěkně mne to štve, ale co už, taky nemám úplně debilní program. Každopádně o víkendu jsem alespoň otevřel jednu postarší burgundu, aby mne přešla závist při sledování sociálních sítí a přátel plánujících odjezd směr Beaune / Meursault / Vosne-Romanée a tak. Před nějakou dobou jsem chutnal výtečné Mercurey 1er Cru Clos l'Evêque 2003 z Domaine Jean Maréchal (web), ale bohužel už to byla na degustaci jen vzpomínka na vyprodané lahve. Dovozce Vins de France (mail, web jim momentálně nejede) mi alespoň nabídl od stejného producenta základní Bourgogne 2002, že nebudu zklamán. Tak jsem vzal na zkoušku.
Víno pochází z trochu starších výsadeb ve dvou polohách na okraji Mercurey a podle všeho je pár měsíců školeno v sudech, asi i částečně nových. Papírově by základní burgunda od málo známého producenta neměla být po dvanácti letech v nijak zářné kondici, ale tohle jsem si užil moc. Bledší rubínová barva, naleželejší ale nijak zásadně. Čistá, vyzrálá ale stále především ovocitá vůně s dominancí třešní a višní, něco minerality, podhoubí a živočišnosti, slušně výrazné, sympatické. Suché, tak akorát plné a dobře postavené v chuti, višňově šťavnaté s výraznější kyselinou, lehce vysušující a svíravější v závěru, dotyk dřeva, fajn délka. Výborně pitelné jasné burgundské, na svůj věk hodně překvapivé. Pilo se to samo a zmizlo rychle.
O víkendu jsem v rámci vinného vzdělávání zabrousil také na Loiru v její sladké podobě. Slaďáky obecně otevírám dost málo, dal bych si maximálně malou sklenku či dvě a totéž platí o manželce, a co pak s načatou lahví. Pravda, dají se udat dál tchýni či babičce, když se zrovna chystají na návštěvu, takže tohle víno nazmar nepřijde. Domaine des Deux Vallées (web) sídlí v St-Aubin de Luigné, tedy v jedné z klasických obcí odkud pochází sladké Coteaux du Layon, v tomto případě šlo o Le Clos de la Motte 2011 ze sortimentu Jiřího Hrona. Nerezovka z odrůdy Chenin Blanc, z botrytidou napadených hroznů, lahvováno v pěkné půllitrovce s trochu divokou ale ne nezajímavou vinětou.
Jasná nazlátlá barva. Čistá, velmi intenzivní mladistvá vůně, květový med, konfit z meruňek a broskví, mučenka, něco citrusových tónů, trochu gumovo-plastový a lehce těkavý štych (kachnička do vany …) a prostě botrytický charakter. Sladké ale s poměrně výraznou kyselinou a ne utahané, střední tělo, opět medové, broskvové, grapefruit, dlouhé, intenzivní, trochu výraznější projev těkavek co vlastně ale neruší. Efektní slaďák, který bude dalších 10+ let bez problémů zrát do krásy a zaslouží si to, ale jde ho v pohodě pít už teď (obzvláště k pikantnímu výraznému sýru s modrou plísní).
