Před pár týdny, mám trochu skluz v reportech z akcí, se uskutečnilo zajímavé výjezdní zasedání naturálních vinařů. Z Moravy vyrazil Ota Ševčík, Petr Kočařík, Petr Koráb, Luboš Osička (vinařství Jaroslav Osička) a Karel Koždoň, pro snížení nákladů na minibus doplněni pár dalšími vinnými nadšenci. Jsem si tak cestou říkal, že kdyby vůz havaroval, tak tenhle styl vinaření u nás zažije významné zpomalení. Příště diverzifikovat rizika do více vozů, po vlastní ose jel jen Bogdan Trojak! :-) Z Wagramu se přidal biodynamik Hans Czerny, z Kamptalu taktéž biodynamik Matthias Hager (akce se konala v restauraci jeho bratra), ze Strekova přijel Zsolt Sütő.
Cílem akce bylo přechutnat si navzájem hlavně mladá vína posledního ročníku (a obecně spíše mladší věci v procesu přípravy a co teprve půjdou na trh), pobavit se o strastech a radostech, sdílet zkušenosti z různých terroirů mezi podobně naladěnými vinaři. Debatovalo se o vinifikaci, o síření, o filtraci, o tom co chce majoritní zákazník. Častěji byli vinaři překvapeni, že je nějaké víno už čiré, než že by někdo řešil zakalenost :-) Ač nevinař, posloužil jsem alespoň jako překladatel. Vína bylo hodně, vzhledem k tomu že jsem před akcí ještě zvládl sklep(y) u Osičků, byl jsem již v závěru akce notně unaven a poznámky k posledním vínům jsou poměrně strohé, ono se zrovna moc neplivalo a ti vinaři snesou nějak víc :-) Přesto si dovolím pár dojmů a fotek.
První, co udělali Petr Kočařík a Ota Ševčík po příjezdu, bylo začít zkoumat vedení vinic a jak to dělají u sousedů :o)
Na úvod si nemohu odpustit prohlášení, že Ota Ševčík je geniální vinař, prostě pro to má neuvěřitelný cit. Vůbec nechápu, proč jeho věci nepiju častěji. Aha, věčně nejsou, díky homeopatické velikosti produkce :-) A pokud si některé kousky člověk neuloví včas, tak v nějaké restauraci skončí prakticky celý sud. Neuburské 2012 z akátového sudu je jednou z nejlepších ukázek téhle odrůdy co jsem za hodně dlouho dobu pil, sofistikované strukturované bílé, vyvážené, precizní. Naprosto mne odstřelilo už v autě do Kamptalu a pak znova tam. Krásné, chci karton jen co bude k dispozici! Ryzlink rýnský vyvážený, plnější, s decentním zbytkovým cukrem, ovocný, parádní. Mladá Frankovka s pětinou vavřince fresh, vyvážené, výborně postavené a pitelné víno, trochu zakulacené, už teď přístupné. Moc fajn.
Petr Kočařík zase ukázal, že s burgundskými odrůdami mu to jde. Pinot Noir 2012 je ukázkový, šťavnatý, logicky velmi mladičký ale s obrovským potenciálem. Jo! Pinot Gris pár dní na slupkách strukturovaný, suchý, výrazný, s výbornou kyselinou, bohatý. A líbil se mi, ač jsem s jejich bílými měl v poslední době docela potíže, živý nesířený Ryzlink rýnský od Korába, ten musím přechutnat v klidu.
V Kamptalu mají bezva knihu, detailně zpracované tamní vinice včetně přesných rozborů na různé důležité látky v půdě.
Asi nejvíc vzorků přivezl Hans Czerny, ostatně se měl čím chlubit, i letos je to hodně povedené. Výtečný expresivní klasický sprašový veltlín je Fumberg, delší a složitější než fresh ovocný živý Wagramterrassen, oboje bych chtěl pít doma. Veltlín Weelfel byl ještě hodně uzavřený, ale plný a důrazný, potřebuje čas. Ryzlink Weelfel vápenitě meruňkový, čerstvý, s bezvadnou kyselinou a pitelností, to se taky těším až se lehce srovná a bude běžně na lahvi. Weissburgunder ze starých výsadeb ještě hodně mladičce kvasný, ale jinak úžasně postavený, strukturovaný, zajímavý, bavil. No a samozřejmě je tu ještě bohatý, složitější, čerstvý, bylinně výluhový PUR 2011, veltlín delší dobu na slupkách. Za pár dní bude v Praze, půjdu si to přechutnat znova, to se nepřepije…
O vínech Matthiase Hagera, ač jsem si absolvoval průřezovou degustace a poseděl s ním delší dobu, jsem tu ještě nepsal (jen kratičce u jedné lahve), nějak se k tomu nedostal. Mnohá jeho vína mne velmi bavila, ale občas mi přišla taková trochu „zbytečně“ těžší, hodně důrazná, chybělo mi v nich něco odlehčujícího (= víc mi vlastně seděla jeho čerstvá modrá řada, spíš než vyšší hnědá). Jeho dvanáctkový veltlín delší dobu na kalech je ovšem povedený, minerální, delší, moc fajn. Ryzlink z kamptalských teras čerstvý, živý až s perličkou v chuti, tak akorát plný, moc příjemný. Bez čehokoliv dodaného a jak to jde! Ochutnali jsme i o rok starší ročník 2011 a ten byl již bezvadně připravený, meruňkový, minerální, suchý, živý, delší, krásný. Mívá moc zajímavý Gemischter Satz, směs několika odrůd zpracovanou v případě základní řady z celých hroznů, fresh příjemné pití.
O vínech ze Strekov 1075 jsem tu psal obšírněji, novinkou je snad jen to, že vinařství už je dnes jen Zsolt Sütő a Tibor Melecsky si jde po vlastní ose. Zsolt přivezl Ryzlink vlašský 2011 dva týdny na slupkách a v pětistovkách sudech, víno mladé co potřebuje čas, přišlo mi trochu jednodušší než ročník 2009, ale uvidíme. O vínech od Osičky budu psát samostatně později, od Bogdana se chutnala stará dobrá Ryvola, padla i další vína… náročné ale krásné to bylo, na jednu sobotu odskok do světa vinařů s názory co mi sedí a víny, která mne opravdu baví. Jen víc takových setkání.
A zpět do reality. Velké Bílovice, autobusové nádraží v neděli ráno…
