čtvrtek 7. března 2013

Zakaleně od Osičků

jara_osickaPokud se v nějakém moravském vinařství stavuji trošku častěji, tak je to určitě u Jaroslava Osičky. Ale jen málokdy mám ucelené poznámky, vždycky proběhneme obě místnosti v horní časti, pak se zasekneme ve spodním „šardonkovém“ sklepě a bavíme se tím, jak třebas totožné víno chutná jinak z různých sudů, a pak už většinou jen něco pijeme :-) Jinak řečeno si vždycky odvezu dost dojmů, pro sebe si zaznamenám co chci sledovat dál a časem koupit, ale nikdy jsem nespáchal nějak ucelený výstup (a vlastně ani pořádně z degustací v poslední době v Praze). Pravidelně se mi u nich stává, že mne nejvíc baví ještě nenalahvovaná „mladá“ (což mohou být i dva ročníky zpět) vína, ale potom v lahvích už o trochu méně, jako by něco z té syrové živelnosti sudu chybělo. Během asi dvou týdnů bych tu měl mít report z velké přechutnávky více než dvaceti jejich vín, dneska jen sdělím nadšení z jednoho jejich moc fajn kousku co si i v lahvi tak nějak zachovává veškerou energii jejich sklepa, a podělím se o fotky (leccos už tu možná bylo, jen různě rozprostřeno po jiných článcích).

sklenka

Nejdřív to víno. Jde o Chardonnay 2011, z výsadeb zhruba 25 let starých ve velkobílovické trati Zadní hora. Leželo v sudech, z části v nové 500 l, přes měsíc navíc na bobulích. Tato konkrétní šarže byla v počtu několika desítek sedmiček lahvována v létě 2012 s rozmíchanými kaly, bez filtrace a síření. Většina vína byla ale stočena na konci roku 2012 do nerezového tanku, kde došlo ke spojení jednotlivých sudů, a zde je stále bez síry (pod dusíkem) ještě teď. Ovšem tak do měsíce půjde do lahví, část kalná a část ne. Šarže stočená v létě byla na Jiných vínech, ještě nedávno (a možná stále je) po skleničce ve Veltlínu a pár posledních lahví se mi zadařilo ulovit domů. Schválně tak dvě uložím pro srovnání s šarží lahvovanou později na nějakou degu.

osicka_kalneTohle víno má jednu zásadní výhodu… jsou to totiž vína dvě! Buď můžete nechat několik dní kaly hezky sedimentovat na dně lahve (krásně to demonstruje, co se postupně děje i v sudech a jak je možné získat poměrně čisté víno i bez filtrace a podobných věcí) a pak opatrně nalít, ideálně přes karafu, nebo kaly naopak v lahvi rozvířit a víno nalévat kalné. Úplně nejlepší je tohle víno, alespoň z mého pohledu, pokud dostane pořádně vzduchu (hodiny či den a více v karafě, několik dní či třebas týden v rozpité lahvi). Barva je tmavší kalná zlatavá. Vůně výrazná, žluté ovoce, efektní, něco dřeva až lehce do vanilky, sušený pomeranč. Čerstvé, přirozené, parádní. V chuti suché s krásnou kyselinou, strukturované, delší, mladé ale poměrně vyvážené, s dotykem kávy v závěru, zajímavé, krásně pitelné. Tučnější, vrstevnaté, neustále se mění. Chce to pořádné sklo, nejlépe montrachetku. Čím déle je otevřené, tím výraznější jsou různé jemné nuance a ovocitost a ustupuje vliv nového dřeva. Nějaké funky vůně a divnosti, které leckdy u nesířených vín najdete, zde neděsí. Moc mne to baví! Víno jsme jednou chutnali s Niki Moserem, jednou ze špiček Rakouska, nedlouho po jeho veltlínu Minimal. A vypadal s touhle šardonkou spokojoně, vypil jí docela dost :-)

tabule

Jinak pokud jde o poslední návštěvu u Osičků v polovině února, tak mou pozornost vzbudilo více vín, ale o tom třebas někdy později. Teď už pár fotek…

hrozno_v_suduklickrizskleplubos_osickamusky_1sklenka_velkobilovicti_vinarimusky_2sklep_horniplastyzaklopkovaniosicka_sudosicka_mrazenypinot_chardonnaymince

P.S. Něco k fotce zmrzlého víno… zapomněl jsem několik jejich vín po degustaci na terase, kde v lednovém počasí postupně zmrzla a zase roztála. Nevím, jak to Osičkovic dělají, ale jejich tramín tři týdny otevřený a po tomto poněkud nevhodném zacházení chutnal stále výborně :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails