Pokud se v nějakém moravském vinařství stavuji trošku častěji, tak je to určitě u Jaroslava Osičky. Ale jen málokdy mám ucelené poznámky, vždycky proběhneme obě místnosti v horní časti, pak se zasekneme ve spodním „šardonkovém“ sklepě a bavíme se tím, jak třebas totožné víno chutná jinak z různých sudů, a pak už většinou jen něco pijeme :-) Jinak řečeno si vždycky odvezu dost dojmů, pro sebe si zaznamenám co chci sledovat dál a časem koupit, ale nikdy jsem nespáchal nějak ucelený výstup (a vlastně ani pořádně z degustací v poslední době v Praze). Pravidelně se mi u nich stává, že mne nejvíc baví ještě nenalahvovaná „mladá“ (což mohou být i dva ročníky zpět) vína, ale potom v lahvích už o trochu méně, jako by něco z té syrové živelnosti sudu chybělo. Během asi dvou týdnů bych tu měl mít report z velké přechutnávky více než dvaceti jejich vín, dneska jen sdělím nadšení z jednoho jejich moc fajn kousku co si i v lahvi tak nějak zachovává veškerou energii jejich sklepa, a podělím se o fotky (leccos už tu možná bylo, jen různě rozprostřeno po jiných článcích).
Nejdřív to víno. Jde o Chardonnay 2011, z výsadeb zhruba 25 let starých ve velkobílovické trati Zadní hora. Leželo v sudech, z části v nové 500 l, přes měsíc navíc na bobulích. Tato konkrétní šarže byla v počtu několika desítek sedmiček lahvována v létě 2012 s rozmíchanými kaly, bez filtrace a síření. Většina vína byla ale stočena na konci roku 2012 do nerezového tanku, kde došlo ke spojení jednotlivých sudů, a zde je stále bez síry (pod dusíkem) ještě teď. Ovšem tak do měsíce půjde do lahví, část kalná a část ne. Šarže stočená v létě byla na Jiných vínech, ještě nedávno (a možná stále je) po skleničce ve Veltlínu a pár posledních lahví se mi zadařilo ulovit domů. Schválně tak dvě uložím pro srovnání s šarží lahvovanou později na nějakou degu.
Tohle víno má jednu zásadní výhodu… jsou to totiž vína dvě! Buď můžete nechat několik dní kaly hezky sedimentovat na dně lahve (krásně to demonstruje, co se postupně děje i v sudech a jak je možné získat poměrně čisté víno i bez filtrace a podobných věcí) a pak opatrně nalít, ideálně přes karafu, nebo kaly naopak v lahvi rozvířit a víno nalévat kalné. Úplně nejlepší je tohle víno, alespoň z mého pohledu, pokud dostane pořádně vzduchu (hodiny či den a více v karafě, několik dní či třebas týden v rozpité lahvi). Barva je tmavší kalná zlatavá. Vůně výrazná, žluté ovoce, efektní, něco dřeva až lehce do vanilky, sušený pomeranč. Čerstvé, přirozené, parádní. V chuti suché s krásnou kyselinou, strukturované, delší, mladé ale poměrně vyvážené, s dotykem kávy v závěru, zajímavé, krásně pitelné. Tučnější, vrstevnaté, neustále se mění. Chce to pořádné sklo, nejlépe montrachetku. Čím déle je otevřené, tím výraznější jsou různé jemné nuance a ovocitost a ustupuje vliv nového dřeva. Nějaké funky vůně a divnosti, které leckdy u nesířených vín najdete, zde neděsí. Moc mne to baví! Víno jsme jednou chutnali s Niki Moserem, jednou ze špiček Rakouska, nedlouho po jeho veltlínu Minimal. A vypadal s touhle šardonkou spokojoně, vypil jí docela dost :-)
Jinak pokud jde o poslední návštěvu u Osičků v polovině února, tak mou pozornost vzbudilo více vín, ale o tom třebas někdy později. Teď už pár fotek…
P.S. Něco k fotce zmrzlého víno… zapomněl jsem několik jejich vín po degustaci na terase, kde v lednovém počasí postupně zmrzla a zase roztála. Nevím, jak to Osičkovic dělají, ale jejich tramín tři týdny otevřený a po tomto poněkud nevhodném zacházení chutnal stále výborně :-)
