středa 25. srpna 2010

Třikrát Francie – Weid, Montus a bio sekt

wolfberger_bio_brut Včera jsem doma páchal další z řady ochutnávek, tentokrát na téma „co jsem nechtěl otevírat sám a přišlo my smysluplnější degustovat ve větší skupině“, jinak řečeno taková všehochuť částečně zaměřená na vyčištění vinné chladničky od lahví, na které nějak nepřicházela řada při běžném večerním popíjení. O některých z nich, respektive konkrétních vinařích a větší části jejich produkce, se budu rozepisovat později. Dnes zatím odtlačím poznámky ke třem kouskům z Francie. Řeč bude o barikovaném pinotu z Alsaska, již dost „archivním“ vzorku z Madiranu a zašumíme sektem z bio hroznů.

Nejdříve ty bublinky, mají totiž takový „aperitivní“ projev. Jde o Crémant d'Alsace Bio, certifikováno Ecocertem, pocházející z velkého alsaského družstva Wolfberger. Více jsem se o nich rozepisoval v článku Rangen na fotkách a ve skleničce a něco najdete i v zápisku o dalším jejich sektu, Oslava víkendu lahví Blanc de Noirs. Osmieurový (zakoupeno přímo ve vinařství, v akci jde sehnat ještě o 1 – 1.5€ levněji, když máte štěstí) sekt je vyroben klasickou metodou kvašení v lahvi z odrůd Chardonnay, Pinot Blanc a Riesling, je to tedy čistý „blanc de blanc“, bílé z bílých. Spíše bledá barva, ale poměrně bohaté perlení středně velkých bublinek. V chuti čisté, svěží, především hodně květinové, jednodušší ale příjemné. I chuť je taková, čistá suchá květinová, spíše lehčí a připomínající mi některé normální Prosecca. Každopádně je to vyvážené, ve středu chuti potěší sladké hrozny, v naprosto dostatečné dochuti je lehká hořčina, ale sedí tam. Lehký, snadno pitelný crémant, u kterého bych si dovedl představit, že někdy v létě na zahradě vypiju ve dvou celou láhev a pak přejdu na něco serióznějšího :o)

Chateau_Montus_1995 Už je to více než rok, co jsem se tu rozepisoval o Château Montus, tentokrát otevřel ročník 1995 jejich „běžného“ cuvée (minule to byla Prestige řada) postaveného na odrůdě Tannat. Styl tohohle vinařství, a ostatně i jejich sesterského Bouscassé, mi hodně sedí. A ač se tu prakticky neprodávají, dají se lahve sem tam ulovit v aukcích (i tohle je z aukce přes Dominec & spol., získáno za necelých sedm stovek). Stejně jako ostatní vína jsem i toto naléval naslepo a patnáct let staré víno netipoval nikdo ani přibližně, působilo v chuti stále dost neotesaně. Mám obavu, že se už nikdy nevyhladí a zůstane takhle divoké, což se mi v podstatě líbí. Aromaticky je ovšem nazrálé již dost znatelně, intenzivní, s různými bylinkovými výluhy a ovocem spíše sušeným, k tomu docela silná živočišná linka. Elegance svého druhu, aromaticky připomene zralejší dobré Bordeaux, baví mne. V chuti suché, čisté, již nazrálé ale s dostatkem temného ovoce, dost kyseliny, stále KVANTA tříslovin, živočišnost (myslím až na úrovni, kdy by leckdo mluvil o znatelné bret vadě), svíravé doznívání. Moc pěkný, byť ne každého to oslovilo stejně jako mne. Bral bych další láhev na zkoumání celý večer :o)

lucien_albrecht_weid Už několikrát tu byla řeč o vinařství Lucien Albrecht, naposledy jsem dával rozcestník do článku Dvě předsilvestrovská bublání a od té doby něco psal ještě v článku Jeden ryzlink tichý a druhý bublavý. Tohle vinařství je totiž slavné především svými sekty a následně výbornými bílými, jenže my chutnali něco úplně jiného a na Alsasko ne úplně typického – barikovaný Pinot Noir „Weid“ 2007 z vinice v okolí obce Orschwihr (i když to na vinětě není nijak uvedeno, mělo by jít o Bollenberg, s keři vysazenými v roce 1997). Lucien Albrecht se snaží o důraznější, plnější pinot než je v Alsasku obvyklé, ale se zachováním elegance co tahle odrůda umí. Výnos z keře je redukován někam ke kilogramu, víno kvasí v otevřených kádích za ponořování matolinového klobouku a zraje rok v dubových soudcích z poloviny nových, lahvováno je bez filtrace. Výsledné víno má krásnou trochu hlubší rubínovou barvu. Ve vůni jde o efektní záležitost plnou zralého ovoce, kupa třešní, pěkná linka „vánočních“ koření (která trochu způsobuje dojem, jako by šlo o fajn Frankovku, naslepo ji to docela evokuje), hodně povedené. V chuti suché, čisté, živé, trochu trpčí třešně a výrazná kyselina, elegantní, vyvážené. Perfektně udělaný mladý a ještě ne úplně uhlazený pinot, moc rád bych tohle víno viděl za 3 – 4 roky, protože na to bez problémů má, byť i tahle jeho mladá ovocitá podoba je skvělá. A klidně bych bral další lahve, byť tedy ceny nejsou úplně mírné a Weid stoji 15€+. Láhev dovezl spíše jako kuriozitu Jiří Matějka a v běžném sortimentu ji bohužel nemá.

sklenky
V další sadě poznámek přijde řada na odrůdu Albariño, víno z Japonska a mladou láhev mého oblíbence La Croix Mouton…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails