pátek 27. listopadu 2009

Chvála německých kabinetů

laible_riesling_2007 Chce se mi napsat, že když se nemohu rozhodnout, na jaké víno mám chuť, otevřu si suchý německý kabinetní ryzlink. Je v nich nějaká zvláštní magie. Mají skoro všechno, co od lehkého suchého bílého vína mohu chtít, ale přitom vás vždy nechají tak nějak chtít víc. Všechna ta vína (od dobrých vinařů, samozřejmě) jsou si v mnohém podobná, vždy víte co očekávat v  základu, ale každé nabízí něco pěkného navíc, něco trochu odlišného a zajímavého. Mají krásnou kyselinu, ale často nabízí i příjemný jemný dotyk cukru. Krásně voní a jsou lehoučká, pijí se úplně sama. Láhev zmizí, nestoupne vám přitom do hlavy a máte chuť na další. A zároveň ty kabinety tak nějak šeptají „zkus mého bratříčka z vyzrálejších hroznů, to bude teprve něco“. Víte, že ač vás to víno nadchlo, perfektně doprovodilo jídlo a pilo se skvěle i po něm, že opravdu nejspíš existuje i nějaká plnější, intenzivnější varianta stejného nápoje, která by třeba potěšila ještě víc. Ale vlastně stačí jedno takové „nabušenější“ na karton těch lehkých, snadno pitelných a přesto úžasných kabinetů. Najdete je i v Čechách a stojí za pozornost, ale dnes je řeč o Německu. Tam není třeba poohlížet se jen po Mosele či Rýnu, výborně lze nakoupit v Nahe či třeba Bádensku…

V okolí Durbachu narazíte na jméno Laible u nejméně dvou vinařství. Raketově stoupá popularita Alexandera Laible, vyhlášeného nedávno nejlepším nováčkem na scéně a nejlepším mladým vinařem Německa a následně i Evropy. „Rodičovský“ podnik s historií píšící se od sedmnáctého století, Weingut Andreas Laible, může být na svého syna jedině pyšný, ale ani oni se nemají za co stydět. V Bádensku jsou považování za špičku a z různých časopisů pravidelně sbírají hromady ocenění, třeba i pro nejlepší ryzlink světa. Ale to jsem, po pravdě, zjistil až po vypití lahve Andreas Laible Riesling Kabinett „Durbacher Plauelrain“ 2007. Víno pochází ze strmého kamenitého svazu, pouze ručně obdělávaného, kde vinařství na 6ha pěstuje především Riesling a něco Pinotu Noir, doplněno o menší plochy Pinot Gris, Pinot Blanc, Gewürztraminer , Scheurebe, Chardonnay a odrůdy Müller-Thurgau. Vinařství si zakládá, pro větší komplexitu připravovaných vín, na kombinování mnoha různých klonů, krom původních z Německa a různých vlastních selekcí používají i velmi staré kousky z Francie a Chorvatska. Vše fermentuji v nerezu a prakticky ve všech případech jen díky přirozeným kvasinkám z vinice (a sklepa). Jsou členy sdružení VDP (Verband der Deutschen Prädikats- und Qualitätsweingüter).

laible_fotky_web
Víno je uzavřeno v zelené vysoké (pistole) lahvi, s kovovou záklopkou a plastovým (nomacorc) špuntem. Barva je spíše trochu bledší, zelankovo-zlatavá. První připojení tradičně nenechá na pochybách, vyvalí se na vás klasická ryzlinková svěžest, která okamžitě spustí slintání. První dojem je velmi čistý, medový, příjemný. Víno postupně nabízí kořenitost, květinové vůně a květinový med a taky moc příjemná kamenitost a prašnost, evokuje léto a bílé rozpálené kamenité terasy někde nad vinicí. Moc příjemné. V chuti suché, čisté, živé, výrazná (byť někdy pocitově trochu odtržená a ostřejší) kyselina, medovost a slušná délka, to vše v lehkém a skvěle pitelném hávu, není třeba usrkávat a je možno pít. Vyvážené, moc pěkně udělané. Prostě fajn ryzlink. V kombinaci s kyselejším salátem s nějakou mořskou potvorou se ve víně akcentoval dotyk cukru a i tahle podoba bavila. Prostě ryzlink, co dodat. Vinařství má dobré jméno a ceny už nejsou vyloženě „lidové“, ale těch 12€ jsem rozhodně nelitoval.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails