Výsledky ankety „Jak často máte pocit, že jste toho vypili příliš?“

Máte dneska kocovinu? :-) Další anketa je u konce. A šlo zase o alkohol. Tentokrát pocit, že jste toho vypili tak trochu moc. Anketa probíhala stylově v prohibičních dnech a výsledky jsou následující. Čtyři procenta z hlasujících mají pocit, že to s alkoholem přehnali, prakticky každý den. Třináct procent naopak velmi výjimečně, klidně i jen jednou za pár let. Vzhledem k vágnímu zadání nelze úplně jasně říct, co je lepší :o) Někdo může fakt chlastat světovou ligu a být „na šrot“ každý den, ale že to přehnal si prakticky nikdy nepřipouštět. Jiný může dát denně půl lahve vína mít blbý pocit, že už je to fakt moc :o) Alespoň jednou týdně lehkou kocovinu očekává 15 % z hlasujících, alespoň jednou do měsíce se to stane 28 %, jen párkrát do roka nejvyššímu počtu hlasujících, 37 %. Osobně jsem zaškrtl každý měsíc, vždy alespoň jednou se vyskytne degustace, která pak tak trochu zvrhne v pijatyku. Ale tím, jak teď spíše piju různá vína méně sířená a jinak „přírodnější“, tak alespoň rána bývají mnohem více v pohodě než před lety :-) A u vás?

Zobraz celý článek →

Kubota & Akashi-tai aneb saké nearchivujeme

Už dlouho jsem se tu nezmiňoval o jednom mém oblíbeném alkoholu, saké. Důvodem je mimo jiné to, že ho prostě nepil. Nebylo kde brát :-) Ale návštěva Berlína to trochu změnila a jednu láhev jsem zakoupil i teď v Praze. Pokud jste je zatím nečetli, tak malý úvod k saké je tu ve čtyřech článcích, rozcestník najdete v zápisku O pití saké nad devíti vzorky. A já se vrhnu rovnou na dvě otevřené lahve a následné spílání dovozcům :o) Začneme vzorkem uloveným tady v Praze. Je jím Kubota Senju (jméno v překladu znamená tisíc snů), Tokubetsu Honjozo od asi nejznámějšího (a největšího?) producenta z prefektury Niigata. Rýže Gohyakumangoku obroušená překvapivě hodně na zhruba 55%, alkohol 15.5 %, papírově spíše suché (sladkost +6, kyseliny 1… s čísly u vína to nemá moc společného, ale všechny tyhle technikálie najdete ve výše odkazovaných článcích). Jak to chutná?

Zobraz celý článek →

Vinobraní v Edenu

Vinobraní jsou v plném proudu. Pokud vinař hledá dobrovolníky / brigádníky na sběr hroznů, musí jasně dát najevo, že termín vinobraní používá v jeho původním významu. A ne jako označení burčákovo-vinné (v poměru různém) slavnosti s hudbou, zpěvy a davy. Právě takových slavností jsou teď kvanta, jak ve vinařských obcích, tak na místech s vínem spojeným opravdu jen okrajově. Třeba ve venkovním prostoru před nákupním centrem Eden v pražských Vršovicích (pravda, co by kamenem dohodil od několika bývalých vinic a minimálně jedné produkční, ale stejně). Jelikož to tam mám kousek, neodolal jsem v sobotu zaskočit. Ochutnávková část vinobraní fungovala pod záštitou soutěže Král vín (web), představila se zde desítka vinařství velmi úspěšných v letošním ročníku. S obrovským logem Tesco nad hlavou investovala spousta lidí sympaticky nízkých 150,- Kč za možnost projet si libovolně moravská vína s korunkami i bez, jako bonus také něco zahraničního z Finest edice právě Tesca. Vína byla navíc rovnou v prodeji, co jsem tak pozoroval tak za ceny (leckdy o hodně) sympatičtější než v běžné obchodní síti.

Zobraz celý článek →

Slovinská Rebula a Syrah ze severní Rhôny

O víkendu oficiálně dorazil podzim. Co otevřít na jeho přivítání? Co na rozloučení s létem? :-) V sobotu jsem si střihnul jednu degustaci, o té snad zítra, dnes odhrnu poznámky k pár jednotlivým lahvím. Od čtvrtečního večera do nedělního odpoledne byla v mé sklence pravidelně, po celou dobu v lahvi neustále vzduchu vystavená, Rebula 2009, nefiltrované bílé z Vipavské doliny připravené delším kontaktem se slupkami, jeden z kousků z Vina Sveti Martin (vinařství Stegovec). Tímto děkuji dlouhanovi za výměnný obchod a doufám, že mu Juhfark ze Somló taky chutnal :-) O vinařství a jejich dalších vínech jsem tu už něco psal. Rebula je autochtonní odrůda Slovinska (Vipava, Goriška Brda a přilehlá část Itálie), měla tendenci neprokvášet úplně a na jaře se rozjet znovu, z čehož nejspíš vychází i její jméno (rebollire, „to reboil“). Příprava macerací na slupkách u ní není nic neobvyklé, žádný moderní trend. Jen dnes už je takto udělaná vína, po období komerční nepřijatelnosti, zase možné v pohodě prodávat :-) Tenhle konkrétní vzorek měl tmavší zlatou až lehce měděnou barvu, na úvod poměrně sevřenou vůni jen s decentními tóny medu a očividného ležení na slupkách. V průběhu dní se postupně otevírala do sympaticky divočejšího projevu, sladce květinového a vyzrále hroznového, těkavějšího, s tóny pomerančové kůry. Suché, svíravější s pěkně znatelnou tříslovinou a zároveň lehce krémové tóny a zajímavý dojem „vaječňák z tuzemáku“ (nebo mi už leze na mozek ten věčný obrázek lahve Božkova v televizi při zprávách o prohibici), velmi fajn kyselina a délka. Přes alkohol 14 % bezproblémová pitelnost. V rámci „oranžového“ stylu trochu přímočařejší záležitost, ale fajn. Víno spíše pro podzimní melancholické večery :-)

Zobraz celý článek →

Druhá hobití snídaně

Už jsem se tu dříve zmiňoval, že krom vína bylo (a v omezené míře stále je) mým velkým koníčkem dílo J.R.R. Tolkiena. Dneska je to právě 75 let ode dne, kdy poprvé vyšel Hobit a byl tak položen základ celého úžasného světa Středozemě. Na oslavu výročí vznikla aktivita hobití druhé snídaně, hezky si v jedenáct dopoledne dát pauzičku, naložit na talíř něco dobrého, ideálně ve společnosti přátel. Pravda, v pracovní den to není zrovna ideální, ale fanoušci se s tím jistě poperou. První snídaní jsem trošku zaskočil směrem Anglie, miluju jejich pomerančovou marmeládu, ty celé kousky kůry a parádní hořkost. Jako dítě jsem ujížděl na kandované pomerančové kůře od babičky a tahle marmeláda mi ji vždycky trochu připomene. A vína, kde cítím pomerančovou kůru, u mne vždy vyvolávají sentimentální náladu. Na druhou snídani asi manželka udělá palačinky nebo lívance, tak to má být! Jen škoda, že všechna hobití vína, která jsem nechával vinětovat na letošní desáté výročí srazu fanoušků, TolkienConu, už jsou vypita :-)

Zobraz celý článek →

Veltlín? Zillingerův Veltlín! A taky Chardonnay…

Moc mne baví degustace, ze kterých odcházím rozzářený jako sluníčko, nadšený, s pocitem že svět vína má smysl (a matnou vzpomínkou na jakýsi vyplněný objednávkový formulář). Byl to případ včerejšího večerního posezení ve winebaru Veltlín s vinařem jménem Herbert Zillinger (web) z Ebenthalu, tedy od Moravského pole a s vinicemi v místech, kde se možná válí ztracená koruna Přemysla Ottokara. Asi by ho šlo označit za vycházející hvězdu rakouského vinařství, kdyby už dnes neměl ve sbírce nějaký ten prestižní titul, jeho vína ve slepých degustacích neporážela co mohou, a nebyl zhusta označován jako jeden z vůbec nejlepších producentů ve Weinviertelu. Tedy žádný objev, tahle hvězda už zazářila hodně jasně. O vinaři se rozepisuje dovozce, já si dovolím jen pár drobností navíc a hlavně poznámky k vínům.

Zobraz celý článek →

Dvě fajn vína ze Slovenska

Už jsem to tu psal dříve. Vínomilci v naší vlasti mají jeden velký rest. Čím dál lépe se orientujeme v různých oblastech Francie či Itálie, lijeme do sebe Nový Zéland, Kalifornii a kdo ví co dalšího, ale málokdo vlastně tuší, jaká vína dělají naši nejbližší sousedé. Sám mám s víny ze Slovenska, s jejich normální produkcí, děsně málo zkušeností. Pravidelné ochutnávání vín ze Strekov 1075 nepočítám, to není typický producent :-) Z opačné strany je to (prý) o chlup lepší. Ale taky ne ideální, na blížícím se mezinárodním festivalu vín v Bratislavě zastupuje naši republiku jen Nové Vinařství a Château Lednice, což je trochu škoda (obzvláště když za Francii je tam třeba Zind Humbrecht nebo za Rakousko Knoll či Ebner-Ebenauer). Každopádně proč tohle píšu. Na sociálních sítích asi nejvýraznější slovenský vínomilec, vinař, enolog, učitel a vinný blogger, Peter Handzuš, mi bez dalšího komentáře poslal dvě slovenská vína. A co jako že já na ně… tak tady to má! :-)

Zobraz celý článek →

Poučení z degustace Champagne

Jen články zde na blogu, třeba takové Jak vzniká šampaňské v obrazech, jako podpora pití bublin nestačí. A tak jsem minulou středu páchal první kolo šumivého degustačního pásma. Samozřejmě by se na úvod nabízelo srovnat bohémku demíčko s šampaňským a podobné obvyklé triky, ale tentokrát jsem vše pojal trochu jinak. „Šampaňské“ dost často funguje jako univerzální výraz pro jakékoliv šumivé víno, já si zvolil za cíl představit nejčastější (současný) tamní typ vína, neročníkové brut Champagne míchané z několika odrůd, a zafixovat ho účastníkům jako jakýsi „nultý vzorek“. Prostě ukázat tenhle styl v jeho různých projevech jako něco, od čeho se budeme moct odpíchnout ve všech dalších kolech při degustování bublin vyrobených jinými postupy, původem z dalších zemí, bublin ročníkových či jinak specifických. A ač to byl myslím celkem příjemný večer, asi bych pro případná opakování pár změn udělal.

Zobraz celý článek →

Výtečné bílé a kovová chuť v ústech za prohibice

Když jsem v pátek psal článek Víno je zatím bezpečné, tak by mne ani nenapadlo, že ještě tentýž podvečer bude vyhlášena, byť částečná, prohibice. Časově neomezená a, jak dvojsmyslně uvedl Lídl u prázdných regálů, „platící do odvolání Vlády ČR“. Obchodníkům a provozovatelům restauračních zařízení věru nezávidím. V hospodě jsem byl o chladném sobotním večeru a tuzemák v čaji panákem Baileys či Berentzenu nenahradíš! Ale je tu samozřejmě ještě griotka, ta se pohybuje okolo dvaceti alkoholu. Ještě že mám doma „protiprohibiční kryt“ (termín zavedl Karel Nešpor) a bez problémů bych vydržel nenakupovat klidně i roky. Nedělní večerní panák mého oblíbeného ginu ovšem snad ještě nikdy nechutal tak dobře! Ale nechme prohibici prohibicí, šup na zatím stále volně dostupné víno!

Zobraz celý článek →

Víno je zatím bezpečné…

Včera jsem dostal od hospodářek úkol vybrat jim k jednomu článku dobrou slivovici. Vzhledem k současné situaci jsem si říkal, že pojmout degustaci příliš zeširoka by nemusel být dobrý nápad… To, co se zrovna děje na trhu s destiláty, nemá v naší novodobé historii žádnou paralelu. Je to velmi, velmi drsná ukázka toho, jak snadno se může daňový únik a snaha vydělat o něco víc zvrtnout. Pravidelně tady otravuji s různými případy podvodů a nečistých her u vína (které se teď stává bezpečnější volbou než panák nějakého sajrajtu s aromatickou trestí v lahvi s falešnou vinětou a kolkem). Možná si řeknete, že srovnávat prodej metylalkoholu s tím, že někdo nalahvuje podezřelý dovoz jako víno z Moravy, je úplný nesmysl. Ale není…

Zobraz celý článek →