Šampaňská exotika od Augustina

Sleduji více či méně pozorně různé internetové diskusní skupiny věnované všemožným stylům vín a oblastem. A pravidelně jedny z největších emocí vyvolávají „divná“ vína z tradičních regionů jako je třeba Burgundsko nebo Champagne. Rozumějte třeba když někdo udělá v Chablis bílé ve stylu „oranžád“, s delší macerací hroznů, nebo v Burgundsku použije úplně jinou odrůdu. Měl jsem teď možnost ochutnat dva pozoruhodné šampaňské kousky, oba patří mezi ukázkovou exotiku. A za oběma stojí biodynamický vinohradník, vinař a neúnavný experimentátor Marc Augustin z Avenay Val d'Or (Montagne de Reims). Ze svých deseti hektarů ročně vystřelí asi deset tisíc lahví, zbytek vína prodává především domům Leclerc Briant (a dříve též Duval Leroy). Sudy, minimum nebo žádná síra, příznivce pojmů jako bioenergetika, homeopatie a aromaterapie. Takový trochu alchymista, ovšem s patřičnými biodynamickými certifikáty a perfektními znalostmi běžné šampaňské technologie ;-)

Zobraz celý článek →

Bio bílá Cava, XIC a Riesling

Vyzkoušel jsem nějaké bubliny z Bodega Cuscó Berga z Les Gunyoles (tj. Penedés, Španělsko), jejich ročníkový Brut Gran Reserva stával pod sedm euro a šlo o výborné bubliny, pravda s hnusnou levně působící vinětou. Základní Brut Reserva (dva roky na kalech a dnes za stejnou cenu jako dříve Gran Reserva) prošel redesignem a „moderní“ viněta je možná horší než ta původní, ale víno se pije dobře :-) Jistý designový pokrok lze sledovat u Gran Reserva Organic řady, já teď otevíral ročník 2013 (nedeklarovaný) ve variantě Brut za necelých 12€ (ještě mají Brut Nature, kde je viněta černá a víno stojí o tři eura více!). Vlastní vinice vedené v certifikovaném bio, odrůdově zhruba Macabeo, Parellada a (obvykle o něco vyšší podíl) Xarel·lo. Sekundární fermentace samozřejmě v lahvi (přídavek bio certifikovaných kvasinek a bio cukru), na kalech čtyři roky, dozáž mezi 6-8 g/l. Citronová barva, vytrvalé krásné perlení malých bublinek. Výraznější aroma, klasické, jasně nazrálejší, fajn ovocnost směrem žluté plody, linka sušených květin, mineralita, decentně toastové a oříškové. Suché, výrazné, bezva kyseliny, dobrá stavba, delší, vyvážené, v chuti se pěkně opakuje projev z vůně. Serióznější, dobře připravená cava.

Zobraz celý článek →

Eggstasy of Wine Alpinist

Tekutá slovenská extáze :-) Slobodné vinárstvo – Majer Zemianske sady (web) je momentálně dost zásadní slovenský naturální producent, jeho vína získávají na popularitě v zahraničí a i díky nim stoupá obecně zájem o celý „náš“ region. O nějakých jejich oranžádách už jsem tu psal, překvapuje mne že ale neměl žádný větší obecný článek. Časem napravím. Eggstasy of Wine Alpinist 2017 je jednou z jejich novinek, stoprocentní deset dní macerovaný Ryzlink rýnský, školeno osm měsíců v terakotových vajíčkách, první jejich víno takto zpracované. Nesířené (celková přirozeně 15 mg/l), nečiřené, nefiltrované. Lahvované pod šroubem a určeno na okamžité pití. Výraznější oranžová barva, opalizující, v lahvi je poměrně dost kalů a je fajn nechat je usadit a nalít opatrně. Efektní vůně, šťavnatá, citrusová, kandovaná pomerančová kůra, trochu bylinková. Suché, středně plné, živé, lehce svíravé, šťavnaté, vyvážené, dobrá délka, decentně zemité. Zní to tak nějak banálně, ale celek je výborně pitelný, zábavný, nijak extrémně složitý ale přitom rozhodně nenudí a je na něm mnoho co zkoumat. Baví velmi.

Zobraz celý článek →

Henri-Frédéric Roch, Leroy není na prodej, čínská razie, aukce v Hospices de Beaune

Na úvod dnešních novinek a zajímavostí ze světa vína jedna smutná zpráva. Na konci minulého týdne podlehl ve věku pouhých 56 rakovině zásadní burgundský vinař Henri-Frédéric Roch. Společně s Aubertem de Villaine řídil od roku 1992 Domaine de la Romanée-Conti a v doméně zastupoval rodinu Leroy (jeho matkou byla Pauline Roch-Leroy, starší sestra Lalou Bize-Leroy), ale měl i vlastní vinařství, Domaine Prieuré-Roch. Jeho viněty jsou nepřehlédnutelné a vína připravovaná v dost naturálním stylu patří mezi velmi zajímavé kousky, byť někdy je to trochu… divočina. Pravou rukou Henri-Frédérica v podniku byl Yannick Champ a styl vín jistě udržet dokáže, úmrtí vinaře ale samozřejmě způsobilo vlnu spekulací, co se s podnikem dále stane.

Zobraz celý článek →

Císařovna Evženie ve sklence

Vyhledávání detailních informací k vínu, které vás opravdu osloví, může být i pěknou (a dobrovolnou!) výukou dějepisu. Vezměte si takovou Evženii z Montijo, do včerejška jsem o této poslední francouzské císařovně nevěděl skoro nic a teď mám informací na rozdávání. Ovšem nebudu vás tím trápit, zájemci mohou Wikipedii navštívit sami. Evženie se dožila požehnaného věku 94 let a zemřela na své poslední cestě do rodné vlasti, Španělska, v roce 1920. Krátce před svou smrtí navštívila Jerez a na její počest zde v roce 1921 jistý Emilio Lustau vybudoval novou soleru určenou pro oloroso sherry. Ta je stále v plné síle a vzniká z ní Lustau Very Rare Oloroso Emperatriz Eugenia, víno zatříděné do jejich řady „specialit“, klasické suché oxidativní sherry lahvované někde ve věku 15 až 20 let a dnes primárně do jejich speciálně hezky tvarované lahve o objemu půl litru.

Zobraz celý článek →

Ryzlink ze Slovácka a z Rheinhessen

Pravidelně za mnou chodí příbuzenstvo a známí, když potřebují doporučit (a nebo rovnou rychle zajistit) nějakou „výjimečnější“ láhev vína. A nebo naopak vícero chutných vín ale levně. Paralelně ke svým zásobám jsem si zvykl hromadit především bílá do sto padesáti korun, ze kterých jde snadno poskládat krabici „budeme mít oslavu a potřebovala bych…“ :-) Mimo jiné je těší, že nejde o lahve, na které běžně narážejí v sámošce. Ale nedávno jsem udělal výjimku a přiznávám, že se pro tyhle účely předzásobil i lahvemi z akce v Albertu. Ten totiž za nějakých 109 kaček (= o nějakých 40-60 Kč levněji než je obvyklé) prodával přívlastky ze Zámeckého vinařství Bzenec v řadě Herbarium Moravicum. V posledních letech jsem měl některá jejich vína z různých řad i naslepo a musím přiznat, že to bylo obvykle hodně slušné a byl jsem (postupně čím dál méně…) při závěrečném odhalení překvapen, že jde zrovna o jejich lahve a navíc dostupné v regálech supermarketů. V nabídce byl třeba suchý Ryzlink rýnský 2017 pozdní sběr (podoblast Slovácká). Světlá citronová barva. Celkem voňavé, svěží, decentně krémové, docela ovocné do tropických plodů, citrusy, lehce kořenité. Suché, čisté, středně plné, velmi dobrá kyselina a jen zaoblující dotyk cukru, slušná délka, dobře udělané, solidní bílé. Nic složitého, ale za kilo bezva. A hlavně mi umožní, při dalším požadavku krabice bílých do sto páďo, nacpat tam i něco zajímavého dražšího a průměr stále udržet v limitu :-)

Zobraz celý článek →

Efektní Sauvignon a punkový šumivý Ryzlink

Z posledních dvou článků to skoro bude vypadat, jako bych nakupoval podle bodů. Ale obvykle tomu tak není. Byť přiznávám, že v případě dnešního vína bylo extrémně pozitivní hodnocení v kombinaci s pro experiment akceptovatelnou cenou důvodem, proč jsem ho zakoupil. Přeci jen 97 bodů v soutěži Decanter World Wine Awards 2018 (tj. nejvíc, co tam Sauvignon dostal), platinová medaile a ocenění nejlepšího vína v poměru k ceně není blbé, k tomu kupa dalších zlatých medailí odjinud a 93 bodů od novozélandského specialisty Boba Campbella MW. Vavasour Sauvignon Blanc 2017 pochází z Marlborough na Novém Zélandu, pro Sauvignon asi nejslavnější světové oblasti s výjimkou klasických vín ze Sancerre a Pouilly‑Fumé, konkrétně z části Awatere Valley. Burgundská láhev, šroubový uzávěr. Světlejší citronová barva. Velmi expresivní aroma, černý rybíz, výrazná herbální linka, zralé broskve, tropicky citrusové, slinosbíhavé. Suché, výrazná kyseliny a krásně šťavnaté, říznější ale zároveň lehce zaoblené, travnatost, citrusy, skvělá pitelnost, dobrá délka. Líbivý aromaticky profil ale jasně pro příznivce suchých vín a ty, kteří se výraznějších kyselin nebojí. Běžná cena po lahvi u Alifea je 366 Kč a pokud máte tenhle styl Sauvignonu rádi, tak je myslím dost v pořádku. 97 bodů je pro mne ovšem dalším důkazem inflace v hodnocení, ale budiž :-)

Zobraz celý článek →

Parádní Rioja za skvělou cenu

V průběhu listopadu jsem zkontroloval „zásoby na zimu“ a rovnou doplnil pár stylů, ve kterých byl s šíří výběru na štíru. Červená na zahřátí, německé ryzlinky a nějaké to sherry, aby se neřeklo. A jako vždy hned začal novinky otevírat. A začneme teda ve Španělsku, s Lindes de Remelluri Viñedos de San Vicente de la Sonsierra 2014, což je vlastně stále relativně nové víno z Remelluri (kompletně Granja Nuestra Señora de Remelluri), významného vinařství v oblasti Rioja. Psal jsem nedávno o jejich hlavním víně (a zakoupil další lahve) a z článku se jde proklikat na další informace. Lindes de Remelluri, v překladu něco jako „hranice Remelluri“, je na trhu od ročníku 2010, kdy do vinařství naplno vstoupil Telmo Rodriguez. Vzniká ve dvou verzích, z vinich v bio režimu u obcí Labastida a San Vicente de la Sonsierra, od několika pěstitelů kteří dlouhodobě poskytovali hrozny pro jejich hlavní Reservu (který je nyní pouze z vlastních hroznů vinařství) a nyní mají možnost zazářit takto samostatně. Cílem je ukázat projev každé ze specifických obcí, na první dobrou bývá San Vicente o něco koncentrovanější, teplejší a také dříve přístupné. Odrůdově i školením je to ale stejné, hlavně Tempranillo doplněné odrůdami Graciano a Garnacha a případně trochy bílé Viury. Ruční sběr, selekce hroznů znovu ve vinařství, fermentace spontánní, školení zhruba rok v klasických 225l francouzských barrique sudech.

Zobraz celý článek →

Tři mladá Beaujolais od Domaines Chermette

Včera byl třetí listopadový čtvrtek, což samozřejmě znamená, že se opět mohlo oficiálně otevřít mladé Beaujolais. Oproti předchozím letům pozoruji zvýšený zájem. Ne nutně v supermarketech a nejprofláklejších producentů, ale mezi vínomilci o zajímavé kousky. I na našem trhu je teď kupa menších vinařství a neprůmyslových lahví, často kousků nefiltrovaných nebo dokonce nesířených (u vín na okamžitou spotřebu to dává celkem smysl, i pro běžné průmyslovky ovšem apelace limituje síření pro mladá vína na 100 mg/l celkové). Navíc s kvalitou úplně někde jinde než průměrné mladé „božo“. O Beaujolais stoupá zájem obecně a letošní ročník by tomu měl dále pomoci, dost se totiž vydařil. Vinaři mluví o výborném počasí. Na úvod dost deštivém, ale po předchozím suchu tohle uvítali a réva měla poté kde brát, následně bylo dost tepla a sluníčka. Sklizeň přišla o něco dříve než obvykle (což ovšem uslyšíme stále častěji…), hroznů bylo hodně a perfektně vyzrálých a zdravých. Letošní vína budou mít o chlup více alkoholu*, koncentrace a „tučnosti“, ale zároveň by jim neměla chybět svěžest a energie. Kvalitou by se mohla zařadit mezi výtečné roky 2017 a 2015 či legendární 2009. Tolik teorie. U špičkových Cru Beaujolais si ji začneme prakticky ověřovat nejdříve za rok, ale spíše za tři až pět. U mladých vín můžeme už teď.

Zobraz celý článek →

Vysokohorská argentinská Criolla

Už jsem se tu zmiňoval dříve, že jsou slovní obraty a klíčové výrazy, která mne v propagačních materiálech vinařství a dovozců spolehlivě zaujmout a přinutí zvažovat nákup. Tentokrát to byla odrůda, o které toho moc nevím, navíc pod méně obvyklým jménem. K tomu původ v nadmořské výšce přes 2600 metrů (Argentina, Valles Calchaquíes, provincie Catamarca) a jako bonus z vinice vysazené na konci devatenáctého století, v roce 1898. Vinařství Vallisto, kooperace tří různých enologů, a jejich Extremo Criolla 2017. Criolla je známá spíše jako País nebo v USA coby Mission, přišla do Ameriky ze Španělska (kde je zvána Listán Prieto) společně s misionáři. Bývala to v Jižní Americe vůbec nejčastější odrůda a v podstatě jediná v Kalifornii, vznikalo z ní naprosto vše od suchých i sladkých vín na běžné pití v bílé i červené podobě, mešních vín, fortifikátů i destilátů, ale i rozinek a moštů. Postupně byla nahrazena odrůdami jinými, hrozno ze zbylých výsadeb končilo zhusta v základních směskách, teď ale zažívá malou renesanci. Tedy pokud se ovšem bavíme o odrůdě Criolla Chica. Problém totiž trochu vzniká s tím, že coby Criollas (criollo znamená španělsky kreolský) je v Argentině označováno vícero odrůd přivezených ze Španělska a Portugalska či vzniklých na jejich základě. Třeba stále masivně rozšířená (ale rychle upadající) Criolla Grande, dost možná příbuzná s odrůdou Tempranillo, odrůda znatelně světlejší používaná pro roséčka či tmavší bílá a spíše naprosto základní vína. Upřímně tohle mne na víně fakt baví, jak se snadno ztratíte v chytrých knihách a článcích všude možně ve snaze dobrat se dalších informací. A jak, přes veškerý pokrok vědy, stále existuje spousta „asi“ a „nejspíše“ :-)

Zobraz celý článek →