Ulovil jsem v pondělí láhev Svatovavřinecké 1996 od Jožky Valihracha (web), původ hroznů je ve vinici Barany v Krumvíři. U starých zahraničních vín se mi to tolik nestává, a nebo možná hraje roli nucené omezení kontaktu s dalšími lidmi, ale nedalo mi to a hodně jsem se zamýšlel, co jsem vlastně v tomhle roce dělal. Co zásadnějšího by se vybavilo vám? :-) Každopádně víno bylo hodně tmavé, ale již výrazně nazrále, s oranžovo-hnědým okrajem. Na úvod hned po otevření pěkně sladce výrazněji až džemově ovocné, se vzduchem se ale poměrně rychle měnilo. Postupně projev až likérově sladší, kořenitý a trochu evokující fortifikáty, s krvavě železitou linkou. V chuti docela výrazné, čisté, stále ještě s nějakými těmi tříslovinami a trochou tmavší ovocnosti a zároveň pocitově trochu nasládlé. Věk je rozhodně velmi znát, ale víno ještě určitě není mrtvé a upřímně jsem měl pětiletá moravská červená v horší kondici :-) Byť tedy dobrovolně přiznávám, že jejich Frankovka 1994, kterou jsem chutnal nedávno, se mi pila určitě lépe.
Děti vyvážejí následky izolace do tříděného odpadu.
Lehce monotematické výhledy v průběhu celého dne… práce, školení o Krug Grande Cuvée s Olivierem Krugem i večerní „posezení v hospodě s přáteli“ vypadají hodně podobně…
Jak se nejsnáze dostat domů bez nutnosti MHD a blízkého kontaktu s dalšími lidmi? Jako 22k s rouškou nic příjemného, ale mohu si třeba představovat, že simuluji trénink v horských oblastech s řidším vzduchem…
