Tak lehce prodloužený víkend utekl jako voda. Ale jelikož jsem si ho užil, určitě z něj bude materiál alespoň na dva zápisky :o) Ten první se bude věnovat letošní návštěvě Salonu Vín ve Valticích a pár drobnostem okolo. Kamarádka nás krmila jakýmsi zrním jménem „ostropestřec mariánský“, který údajně zrychluje činnost jater a zmírní vliv alkoholu, tedy přírodním antiethanolem. Jestli fungoval nevím, ale přímo při degustaci doporučuji nebaštit, má trochu hořkou pachuť :)
Návštěvu Valtic jsme zahájili prohlídkou sklepů Vinných sklepů Valtice, které se nacházejí přímo pod zámkem. Pravda, je zde spíše expozice starých sudů (byť v nich zrají červené archivy) a pár desítek barikových sudů různého původu (viz foto), ta „pravá“ firma sídlí o pár set metrů dál a už je to přeci jen trošku „továrna“, ač některá vína dělá skvělá. Sklepením nás provázela milá a příjemná slečna, na závěr nám dala ochutnat tři vína (jakostky a nějaká ta známka), ve všech případech čistě udělané supermarketovky, ale veskrze v pohodě. Zbyla nám každému i koštovačka s logem firmy (která se ten den ještě měla hodit) a za 60,- Kč v zásadě ucházející zážitek. Byť tedy pokud máte omezené časové možnosti, je zajímavější projít několikakilometrovou vinařskou stezku okolo Valtic. Něco málo se i třeba dozvíte, pokocháte vinicemi a výhledem z Reistenu a příjemně rozproudíte krev před sestupem do salonu vín :o) I když tedy před degustací doporučuji se najíst, velmi slušně vaří, opakovaně ověřeno, v restaurantu Albero hned na náměstí. Kousek vedle je Vinařský dům, ale tomu bych se vyhnul (už vzhledem k tomu, že mít s tímto jménem a na náměstí pár kroků od zámku tak zoufalý sortiment vína je skoro urážka).
Letos jsem svou trasu po vzorcích naplánoval předem, hodlal navštívit všechna čistě suchá bílá vína (jelikož stále láteřím, jak se jich v poslední době u nás dělá málo… i v Salonu je jich ze zhruba 50 bílých vín v základní části expozice ani ne třetina) a několik zajímavěji vypadajících červených, která jsem ještě nikdy nechutnal. Pokud bych, ještě před pár tipy na konkrétní vína, vše shrnul, tak výsledek byl takový, že jsem konečně pochopil, kde se mi doma vzalo tolik sladších vín, která nemám kdy pít – prostě a jednoduše na těchto hromadnějších degustacích cukřík snáz zaujme a kupujete ani nevíte jak, kdežto těm kvalitnějším sucháčům je obvykle potřeba věnovat více pozornosti, ve sklence si s nimi hrát a celkově je méně snadné je opravdu ocenit za těch pár minut a z degustačního vzorku. Kdežto výrazná aromatická slaďounká Pálava je v košíku po prvním oblíznutí :o)
Ze zhruba třiceti ochutnaných vín, ke kterým mám nějaký ty poznámky, bych opravdu doporučil k přechutnání jen pár, o kterých se zmíním níže. Ta další nebyla špatná, ale mně osobně nezaujala (a u některých jsem vůbec nechápal, co v Salonu dělají). Jako příjemné, jednodušší ale čistě připravené víno ideální k jídlu, navíc krásně odrůdové, mi přišlo Veltlínské zelené 2004 pozdní sběr od Moravína Valtice (vzorek 7, všechny detaily k vínům jsou ke stažení na webu Salonu, viz odkaz níže). První opravdu skvělý počin jsem objevil ve vzorku č. 12 od SOŠ vinařská a SOU zahradnické Valtice, překvapivě Müller Thurgau v pozdním sběru ročníku 2004 z viniční trati Pod Raisnou. Krásně připravené víno s medovo-květinovou aromatikou, nějakou tou kopřivou a pár dalšími zvláštními a příjemnými tóny, se svěží čistou suchou chutí, krásně pitelné a velmi povedené. Tleskám studentům! Hodně mne překvapil obyčejný základní jakostní Irsai Oliver z Vinných sklepů Valtice (vzorek 45). Při pohledu na láhev jsem si říkal, že jde o nějaký „podvod“ ze strany místního podniku, že v té konkurenci se podobné, vyloženě konzumní víno za pár korun, do salonu nemohlo dostat. Jenže ono je skvěle udělané. Nijak komplikované, aromatické (květiny, citrusy byť trošku v „umělé“ podobě), svěží, lehké, jemné… prostě pohodové víno, které si otevřete a popíjíte celý večer či vyzunknete na posezení k jídlu. Svým způsobem je, ač se mi to v této třídě vín píše těžko, velmi elegantní. Naprosto zásadně mne oslovil poslední suchý vzorek dne (č. 47), Muškát Moravský ročníku 1997 z produkce Patrie Kobylí z viniční trati Čtvrtě za dvorcama. Upřímně šlo o úplně jinou třídu než vše, co jsem v Salonu ochutnal do té chvíle. Zlatavá barva, fantastická muškátová aromatika s výraznými tóny pampeliškového medu, bezu, ušlechtilé nazrálosti. V chuti vyzrálé, suché, bezchybně čisté bez jakéhokoliv rušivého tónu, s delší dochutí postupně se otevírající do zajímavé dřevitosti. Nádherné víno, na tak starý muškát nečekaně příjemné překvapení.
Nakonec jsem neodolal a vyzkoušel i nějaká sladká vína, z nichž musím vyzdvihnout především dva ryzlinky. Ryzlink rýnský 2005 výběr z hroznů ze Sonberku (č. 32) je odrůdový, medový a lehce kořenitý. Plnější, sladší, ovocný s delší trochu alkoholovou dochutí, moc povedený. A hned následující vzorek 33, Ryzlink rýnský 2005 výběr z bobulí od Špalka. Famózní výrazná vůně, kde se medovost mísí s citrusovým aroma a trochu vůní moře (sůl, jód). V chuti nejen sladké, ale i s živou kyselinkou a harmonickým závěrem. Opravdu krásný slaďák.
Posledním vzorkem, který jsem měl v plánu ochutnat, byl sekt Chateâu Radyně brut (č. 85), ale to bohužel nešlo jinak než v rámci celého dalšího degustačního programu, takže jsem zakoupil láhev. Zatímco dámy se po degustaci vrhly do vln rybníka poblíž kempu, já se věnoval fotografování lahve se sektem a následně i její degustaci (v ten moment přišel čas slávy oněch koštovaček z ranní návštěvy sklepů VSV). Ve vůni primárně vlašák, velmi suché a povedené, prostě hodně dobře udělané víno, určitě vyzkouším i za lepších podmínek a pořádně vychlazené. Každopádně ta lahev na pláži mi silně připomněla, o čem že víno vlastně je. Jak dokonale zapadá do momentů, kdy se bavíte, kdy je vám dobře. Že není určeno k tomu, aby stav nějaké pofidérní „dobré nálady“ způsobilo, ale jak dokáže příjemné chvíle života skvěle obohatit. A o tom to celé je :o)
Odkazy: Salon Vín | Katalog vín | Loňský reportek ze Salonu