Sváteční trojice sauvignonů

Po nedávné zkušenosti se stobodovým moravským Sauvignonem jsem si řekl, že bych zase mohl svou dietu o tuto odrůdu trochu obohatit, znovu si zkalibrovat dojmy a kvalitativní stupnice. A tak jsem o svátcích i učinil. Dnes se podělím o poznámky ke třem různým kouskům, pravda v prvním případě nebude odrůdově čistý :-) Při návštěvě Bordeaux a konkrétně vinařství Château Latour-Martillac mne hodně zaujal jejich Pessac-Léognan Blanc 2019 (Grand Cru Classé de Graves), vlastně víc než červená :-) Třeba se ještě rozepíšu časem, dnes jen k tomuhle konkrétnímu vínu. Podnik jede v udržitelnějším režimu (alespoň HVE3, ale bio na vinicích není), v ročníku 2019 najdete 58 % odrůdy Sauvignon Blanc a 42 % odrůdy Sémillon z místních štěrkových půd. Víno již kvasilo v sudech, následně ve francouzských barrique sudech (čtvrtina nová) zraje 10 měsíců na kalech a ještě dalších pět měsíců na jemných kalech leží smíšené sudy v nerezu. Bordó láhev, kovová záklopka a kvalitní celokorek. Trochu tmavší žlutá barva. Efektní, vyzrálejší sladší aromatika s již známkami zrání v lahvi. Komplexní, bohatší, žluté ovoce, citrusová linka, hezky zakomponované dřevo, trochu karamel a toast, vrstevnaté. Suché, čisté, středně plné až plnější, sladce peckovinově ovocné, fajn kyselina ale zakulacenější, toastové, s delší citrusovou dochutí a fajn minerální linkou. Pěkný kousek hezky spojující svěžest a důraz, oproti projevu před dvěma a půl lety oblejší a hlubší. Cena dvanáct stovek (Kupmeto), což už není zrovna málo. Každopádně příznivce stylu rozhodně potěší.

PF 2026 z Jižního svahu

Ať v novém roce nepřijde ani kapka vína nazmar! Do roku 2026 přeji z Jižního svahu vše nejlepší, nejen zdraví a štěstí, ale i pravidelný přísun chutných a zajímavých vín. A pokud nějaká taková otevřete již v tomto svátečním čase, pak mne potěší, pokud se v komentářích podělíte o své zážitky :-)

Poznámky z rakouských sámošek

Strávil jsem nedávno prodloužený víkend s rodinou a přáteli v Rakousku. Zatímco ostatní lyžovali, já si oběhl místní jezero (v každém směru jednou, aby to nebyla nuda) a postaral se o nákupy. A samozřejmě neodolal vinné nabídce místních sámošek. Šlo o spíše menší varianty Sparu a Billy, ale i tak bylo z čeho vybírat. Pokud vlezete do vinné sekce rakouského hypermarketu Interspar, tak tam je selekce samozřejmě na ještě úplně jiné úrovni (i když teda celý velký regál nealko vín o aktuálních trendech napovídal mnohé…). Cestou domů jsem neodolal a nabral si tam lahve od pár skvělých vinařů (Erwin Sabathi, Umathum, Krutzler, Heinrich, Feiler-Artinger, Markus Huber, Paul Achs…), při šesti kusech vám dají ještě pět procent slevu a hezkou krabici s uchem na odnos, to se to pak hromadí :-) No nic, zpět k těm malým obchodům. I tam jsem něco pořídil. Samozřejmě nešlo o náhodný výběr, ale volbu poučeného konzumenta. Vína od velmi dobrých výrobců, typicky z bio certifikované (či dokonce směrem biodynamické) produkce a slušně vyrobená. A ano, ne láhve za 3,99 €, ale spíše v kategorii 8–12 €, a chutnající znatelně lépe než základní supermarketovky. Prostě „supermarketové víno“ nemusí být nutně levná spotřebka úplně bez duše, nakolik vína, která opravdu chci pít, obvykle kupuji přímo u svých oblíbených dovozců či vinařů. Ale s touhle sámoškovou selekcí jsem netrpěl a alespoň ve zrychleném režimu se o poznámky podělím…

Vídeňská burgundská směska a Syrah z Languedocu od tamní legendy

Domácí gastro & alko scéna teď řeší Michelina (taky mám svůj názor, ale není důležitý, snad jen že ani zmínka o El Camino je trestuhodná nedbalost), všude se objevují různé žebříčky top vín a kdo ví čeho dalšího (já se třeba s něčím podělím v lednu) a vůbec je živo. Dozvěděli jsme se také, že „vinnou révu pěstovali na Moravě už ve třetím století“, tedy o hezkých pár set let dříve než se předpokládalo. To jsou věci! Já nějak nestíhám, jak jste si všimli, a už snad ani nebudu slibovat že se zlepší. Každopádně jsem teď ve volném čase sestavoval pár lidem krabici vín na svátky a rovnou k tomu i sepisoval informace, tak se o lehce rozšířené/upravené podělím i s vámi! Dnes to bude „velkoměstské bílé“ a pak zajímavý Syrah z Languedocu.

Průvodce nejlepšími víny ČR a poprvé sto bodů pro suchý Sauvignon

Minulý týden jsem vyrazil na křest/tiskovou konferenci/degustaci u příležitosti vydání publikace Nejlepší vína České republiky – Průvodce 2025–2026 (web). Jedná se už o dvanáctý ročník a aktuálně je v něm 179 domácích vinařských podniků z Čech, Moravy a nově i ze Slovenska a vybráno/obodováno 1060 vín, ta nejlepší z nich i se senzorickým hodnocením. Tiskovky se zúčastnilo i několik vinařů a autorů těch z nejlépe hodnocených vín, bylo to fajn akce s řízenou ochutnávkou 12 vín z letošní špičky (z té pocházejí následující poznámky) a následně volnou degustací desítek dalších. Ne vždy bych se s hodnocením odborné komise (ve složení Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss + Mirec Jajcay, prezident Asociace sommelierů Slovenska, coby garant slovenské selekce) shodnul v tom, jestli to či ono víno opravdu patří úplně do čela domácí produkce, a nebo se s nimi minimálně rozešel v udělených bodech. Jistá „bodová inflace“, která postihla mnoho magazínů a kritiků, se trochu projevuje i zde a nad pár čísly jsem se dost podivoval a rozhodně bych byl níže. Ale to je můj pohled a názor, vycházející z odlišeného vkusu, zkušeností i přístupu k hodnocení. A především jsem se tu k tématu již jednou rozepsal obšírněji. Každopádně se tím dostáváme k nejlepšímu vínu průvodce…

Rings, špičkové bubliny z Pfalze

Jedny z nejlepších bublin, které jsem za dlouho dobu pil, mají původ… v německé oblasti Pfalz, konkrétně část Mittelhaardt. Bohužel opět nejde o nějaký objev, se kterým vás seznámím jako jeden z prvních… vinařství má pět hvězdiček (a titul vinařství oblasti v nejnovějším průvodci) od Eichelmanna a čtyři od Falstaffu, jsou členy VDP a takové ty věci. „Naturálnější“ sekce mého čtenářstva ale nemusí hned utíkat, zároveň mají všechny vinice v bio režimu a tenhle sekt je dokonce nesířený! Weingut Rings (web) z Freinsheimu, 35+ hektarové vinařství (včetně obnoveného monopolu Leistadter Felsenberg nebo elitní polohy Kallstadt Saumagen) s novými výsadbami v poměrně hustém sponu, podnik řízený bratry Steffenem a Andreasem Rings a zaměřující se na seriózní, suchá a docela striktní vína s potenciálem zrání. Zdaleka to u nich není jen o obligátním ryzlinku. Mají i nějaké ty výsadby bílých burgundských odrůd, něco Sauvignonu, nějaké ty cabernety a Merlot a dokonce trochu Syrahu a umí z toho skvělé věci. Excelují ale především v Ryzlinku a zásadně se zaměřují také na Pinot Noir, i s ním umí divy. Před pár lety také dodělali úplně nové vinařství, z většiny zapuštěné pod zemí, které je ještě posunulo dál.

Z čeho pít víno, smutné zprávy ze světa vína a viněta Moutonu

Patlal jsem teď na sociálky video s vinnými sklenkami a chtěl ho odkázat na blog na tematický článek, ale zjistil, že by si zasloužil aktualizaci! Vlastně nejblíže tomu důležitému ve zkratce jsem psal v textu Za co okolo vína utrácím a za co už ne a více se tématu věnoval před dávnými deseti lety v článku Z čeho pít víno. Obecné rady v obojím jsou myslím stále platné, můj domácí přístup se trochu vyvinul. Prakticky úplně jsem opustil univerzálku od Zalto a 90 % vín v současnoti piju ze dvou různých riedelovek, Veritas Pinot Noir a Veritas Champagne. Sem tam proložím nějakou sklenicí na Bordeaux styl vín, větší burgundskou sklenicí „montrachetkou“ na některé oranžády či bílá s výraznějším dřevem či výše zmíněným Zaltem (nebo spíše Linden Nº 3 White od sklárny Izaak Reich). A tím to hasne. Jak to máte teď vy? Co je váš nejčastější skleničkový „pracovní nástroj“? :-)

Hodnotil jsem Salon vín a už zná šampiona

Byl jsem pozván, abych se zúčastnil finálového kola hodnocení pro Salon vín 2026, prosévání čtyř stovek vín vzešlých z nominačních soutěží do nejlepší stovky. Pozvání si moc vážím. Přes veškeré výtky, které jsem k Salonu v minulosti psal, je to stále hodně prestižní záležitost a každý ročník dobrá ukázka špiček v rámci „standartní“ domácí produkce. Spousta mých oblíbenců se soutěže neúčastní, mnozí ani nemají dost volného vína, aby si mohli dovolit vyhradit 700+ lahví a vyčkávat s jejich prodejem pro případ umístění, ale tak to prostě je. Zařazen jsem byl do komise zabývající se tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A rozhodně se tam našlo pár kousků, které bych si doma rád otevřel. Vín, u kterých jsem úplně nechápal, jak se vůbec mohla do finále propracovat, vlastně nebylo tolik :-)

3x Beaujolais Nouveau 2025

Pokaždé, když mám degustaci či přednášku na téma Beaujolais, snažím se co nejvíce akcentovat sdělení, že Beaujolais není jen Nouveau. Tahle oblast má stále ještě reputační problém a jak jsou jiné tradiční a známé regiony definovány svými nejlepšími víny, tak v případě Beaujolais se lidem stále vybavují především mlaďoši. Ale zároveň… prostě Beaujolais je také Nouveau. Je to jejich zásadní prodejní artikl – bavíme se o zhruba pětině až čtvrtině vinic věnovaných tomuto vínu – a nejde se mu úplně vyhnout. Ty nejlepší ukázky jsou ve skutečnosti chutná „chlastací“ vína. Ty nejhorší ne děsivější než jiná špatná průmyslová vína puštěná na trh o pár měsíců později. A vlastně to je i celkem zajímavý pohled na projev nového ročníku. Ten aktuální, 2025, je objemem menší ale kvalitní. A v případě mladých vín by měl být konzistentně poměrně slušný napříč výrobci. Mimochodem obecný a dramatický propad obliby červeného nejen ve Francii a také menší zájem o mladé Beaujolais stále trva, letošní produkce je opět nižší než loni – i přes navýšení množství růžového – a možná spadne pod hranici 100.000 hektolitrů. Tohle číslo je furt slušné, ale je to určitá psychologická hranice :-)

„Bordó“ směs a nádherný Pinot aneb elitní červená Morava

Když se řekne červené z Moravy, tak se mi samozřejmě automaticky vybaví typická směs Cabernet Sauvignon a Merlot. Ne, to je vlastně při debatě o Bordeaux, omlouvám se! :-) Každopádně (nakolik to není zásadní artikl a ve smysluplné kvalitě obvykle stojí nemalý peníz) bordó směsky samozřejmě najdete i na Moravě. A jedna z nich se dokonce vykutáleně až trochu drze jmenuje Bodro. Už v minulosti jsem ji dost vysoko hodnotil ve slepé degustaci na soutěži a teď o víkendu si dal i celou láhev. Víno J. Stávek (web) Bodro 2021 je již výše nastíněná kombinace CS+Me školená dva a půl roku v malých dubových sudech, nefiltrováno. Výsledkem je tmavší rubínová záležitost s moc pěknou ovocností, klasicky černý rybíz a taky ostružiny, ale i červenější ovoce (višně) a k tomu výraznější kořenitost, vypálené dřevo a něco vanilky. Suché, čisté, středně plné, šťavnaté, slušně koncentrované, něco svíravosti ale tříslo poměrně jemnozrnné a sladší, fajn délka. Precizně připravené. V pohodě k pití teď, archivace bych se ale vůbec nebál. Upřímně je to opravdu moc pěkný. Bordeaux to není a to je dobře, když jsou hrozny z okolí Němčiček :-) Běžná cena byla okolo 350 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě přijde naprosto v pohodě. Spousta Bordeaux v téhle cenové kategorii podobné kvality nedosahuje. Kdybych byl donucen bodovat, určitě skončím v zóně 90-92 :-)