Třikrát povedená Jura

Ve volném čase stále dokončuji přípravy na přednášku na téma Jura, součást páteční tematické degustace několika dovozců. Na degustaci míst zatím dost, na přednášku už pokud vím zbývá jen asi pět, pokud by měl ještě někdo zájem tak si pospěšte :-) Coby tematický doprovod k souboji s prezentací jsem zvolil třeba Château d'Arlay (web, o vinařství jsem psal opakovaně a více třeba zde) Côtes du Jura Blanc Tradition 2018. Lahvováno v lednu 2022 po třech letech v použitých dubových sudech, jde o kombinaci třetiny odrůdy Savagnin a dvou třetin Chardonnay ze starých keřů a bio vedených výsadeb, kvašených již společně. Pro mne je trochu matoucí Tradition v názvu, které je obvykle vyhrazeno sice této odrůdové kombinaci, ale zároveň z nedolévaných (nebo jen částečně / některých) sudů, zatímco toto je kompletně ouillé, dolévané. Láhev burgundská, kovová záklopka a aglomerovaný korek. Ve vůni podzimní ovoce, zralé malvice, pečený citron, lehce oříšková a pikantnější linka. Suché, plné, poměrně intenzivní, zakulacené, žluté ovoce a lehká oříškovost, delší teplejší dochuť jasně upomínající na vysoký alkohol a zároveň se slanou příjemnou linkou. Dost zajímavá věc, které extrémně pomohl čas, první setkání v červnu 2022 bylo trochu zklamání. S tímhle se slajdy tvoří o dost lépe, nakolik by v současném vedru možná bylo lepší sáhnout po crémantu :-)

Vertikála pravokořenného ryzlinku a kalamár

Už je to nějakých dva a půl roku, co jsem se tu rozepisoval o „Der Wurzelechte“ Graacher Domprobst Riesling trocken z Weingut Eifel-Pfeiffer (web), ryzlinku z pravokořenných keřů na jedné ze špičkových moselských tratí. Bylo to hlavně o ročníku 2019 a v článku najdete dostatek detailů k samotnému vínu i vinařství. Minulý týden jsem měl to štěstí dát si další ročníky tohoto vína v moc fajn vertikále – 2023, 2022, 2021, 2020 a nečekaně i 2017. Vína jsou u dovoze CCVino stále dostupná a cenově +/- pár korun za 440 Kč dle ročníku, jen sedmnáctka už je jen na příděl :-)

Cisteller – nový přírůstek v Corpinnatu

O víkendu jsem vyrazil na třetí ročník pražského Corpinnat Day, představení produkce tohohle skvělého bublinového sdružení z Penedès. O loňsku jsem se rozepisoval celkem obšírně (a v článku je pár dost zajímavých čísel) a totéž platí o samotném sdružení. Poctivě jsem si projel všechny vzorky, z 15 současných členů sdružení bylo alespoň jedním vínem zastoupeno 11 z nich (chyběla Júlia Bernet, Descregut, Viader a Mas de la Basserola) a podstatná část nabízela spíš hezký průřez sortimentem. Určitě k tomu ještě něco napíšu, každopádně dneska bych se rád zmínil o vinařství Cisteller. Jeho přijetí do sdružení mne trochu překvapilo, vinařství v podstatě teprve s bublinami začíná, nemůže nabídnout starší kousky – jak se na Corpinnat sluší (a je v pravidlech) – a jde spíše o producenta tichých vín co připravil sotva pár ročníků. Ale teda očekávat od nich jde skvělé věci a mají za sebou rodinný podnik co můžete znát asi spíš – Castell Sant Antoni. Ten produkuje i u nás dost populární cavu Jazz Nature (po skle je má jako základní bubliny třeba moje milovaná restaurace El Camino) nebo parádní Torre de l’Homenatge.

Jurská pozvánka s lahví Chardonnay

Už za 14 dní budu zase povídat nějaká moudra o víně (teda já tím trápím přátele furt, ale tohle je s větším publikem…), tentokrát na téma Jura. Akce je ve stejném konceptu jako před pár měsíci Beaujolais – vína od několika různých dovozců na jednom místě + tematická přednáška. Protentokrát jsem se jí opět ujal já, specialista na podceňované a/nebo lehce obskurní regiony ;-) Každopádně součástí prezentace bude i několik vzorků reprezentujících různé styly/kategorie jurských vín a dostatek informací k tomu, abyste si dále mohli rozšiřovat obzory na volné degustaci. Místa ještě jsou, dorazte!

Velká vína od Nikolaihof

Na nedávno proběhlém festivalu Praha pije víno byla spousta výborných vín, ale v mém „Top 5“ by se nejspíš našla hned dvě od jediného vinařství. Bohužel šlo také o jedna z možná nejdražších vín na festivalu, ale… to je život :-) Hromada dalších parádních věcí byla naopak cenově bezproblémově dostupná, takže děti hlady nezahynou. Přesto bych se chtěl dnes krátce věnovat mému favoritovi, krom oněch top kousků s obecně extrémně kvalitní sadou představených vín, kterým je protentokrát vinařství Nikolaihof (web, dováží Veltlín). Legendární producent z obce Mautern ve Wachau, s 22 hektary na obou březích Dunaje, jedno z nejstarších rakouských vinařství dodnes pracují se sklepy ze 4. století. Od roku 1894 v rukou rodiny Saahs, přes půl století v biodynamice a první takto certifikované. Jak je jejich dobrým zvykem, tak neprezentovali jen čerstvé mlaďochy, ale předvedli i to v čem jsou za mne nejsilnější… charakterní dlouho ve velkých dubových sudech (2 až 12 tisíc litrů) školená bílá s potenciálem mnoha delších let zrání v lahvi.

Dr. Kauer, Dr. Wehrheim a ryzlinková kůra

Za poslední dva týdny jsem nashromáždil kvanta degustačních poznámek z větších akcí, už tak nějak tuším co z toho zpracuji, pár objevů jsem zase jednou učinil :-) V mezičase alespoň něco málo z lahví doma. Otevřel jsem třeba Weingut Dr. Kauer (web, nákup u Vinonauta) Riesling Wolfstanz 2023, tedy suchý rýňák z německé oblasti Mittelrhein. O vínech od oblíbeného profesor ekologického vinohradnictví na univerzitě v Geisenheimu už jsem tu psal několikrát. Čtyři hektary na strmých svazích v okolí Bacharachu (Wolfshöhle, Kloster Fürstental) a přilehlých obcí Oberdiebach (Fürstenberg) a Oberwesel (Oelsberg), precizní minerální vína v lahvích, dnes tvořená již i rukou mladé Anne Kauer. Tohle vesnické víno je v podstatě suchý kabinet z Bacharacher Wolfshöhle, trati dost strmé a dominantně břidlicové. Vinařství pro suchá vína opouští značení dle přívlastků a budou primárně dle místa původu. Láhev pistole pod šroubem. Fresh, energická vůně co není úplně o ovoci – nakolik tam třeba citrusy do grepu a trochu peckovin samozřejmě najdete – ale spíše tak nějak kamenitá, vlhký šutr, trochu mořské a slané, kořenitá linka. V chuti suché, lehčí, s výraznější kyselinou a přísnější, zase celkem kamenité, grepová kůra, dobrá dochuť. Je tam určitě pár gramů cukru, ale vysoká kyselina ho solidně smázne. Za mne dost ortodoxní záležitost pro milovníky stylu, mne to baví velmi ale zdaleka nesedne každému :-)

Dobrá vinice – novinky, archivy a návrat Oxany

Po nějaké době jsem zase vyrazil na ochutnávku Dobré vinice, jednoho z pro mne vůbec nejdůležitějších producentů při mé cestě za objevováním krás vína. K některých jejich legendárním kouskům se s přáteli vracíme dodnes, k vínům co mají za sebou 10-20 let zrání a stále jsou fantastická. Se slzou v oku vzpomínám na vypité zásoby Sauvignonu Oxana, vína co úplně překopalo pohled na svět vína mnohým a i já o něm napsal kvanta textu, například článek Experiment Oxana – 100 hodin v karafě. Dobrá vinice byla domácím pionýrem v ledasčem, od top bílých vín především v podobě cuvée a s výrazným vlivem dřeva, přes ekologický přístup ve vinicích až po používání kvevri. Na naturální scéně vyšlapala cestu mnoha dalším producentům, pokud pro ně přímo neposloužila coby inspirace. Už dlouho jsem o nich nic nepsal a možná proto, že to za pár dní budou dva roky, co zemřel zakladatel a hlavní tvář vinařství Petr Nejedlík, rozhodl jsem se tu zas pár poznámek vyplodit. Zodpovědnost za vinařství převzala Andrea Nejedlíková a investuje spoustu času a energie do toho, aby jméno Dobré vinice nezaniklo. A hlavně zůstalo jménem dobrým a vinařství si udrželo místo v srdcích vínomilců a prostor na vinných lístcích restaurací.

Výtečné Régnié aneb zkoumáme další cru

Když jsem připravoval velkou degustaci a prezentaci Beaujolais pro moravské vinaře (ve výsledku 18 vzorků a snad zajímavá přednáška), byl jedním z požadavků – krom obsáhnutí různých přístupů a vinařských filozofií – alespoň jeden zástupce z každého cru. U některých bylo těžké vybrat ze spousty skvělých možností a zvolil jsem možnost porovnat odlišné styly, u jiných jsem se trochu potrápil. Rozhodně mezi ně patřilo Régnié, 550 ha apelace v okolí obcí Régnié-Durette a z menší části Lantignié, oblasti povýšené na samostatné cru až v roce 1988 a jako posledních. Z místních vinic především na žule a s nějakými těmi náplavami vznikají, hlavně tedy z hodně starých keřů, hodně fajn vína. Možná o něco dřív pitelná a s o něco menším potenciálem zrání než z Fleurie, Morgonu či Moulin-à-Vent, ale umí být fakt pěkná. Jen na našem trhu jich moc není. Nakonec jsem díky hledání této specifické apelace objevil nabídku od vinaře, kterého do té doby neznal. Dnes ve sklence tedy Frédéric Berne (web, dováží Miloslav Lerch) a jeho Régnié „Aux Bruyères“ 2022.

Muškát z amfor a měsíční kapky

Nedávno jsem se tu zmiňoval o vinařství Pepe Mendoza (web, v nabídce BioSueňo) a jednom jejich opravdu chutném červené, teď neodolal a pořídil si a otevřel také jejich kousek zvaný Pureza 2022. Je to Moscatel de Alejandría (Muškát alexandrijský) z výsadeb v roce 1943 na železitých jílech s vápencem, konkrétně je to klon Glos, keře vedené jako gobelet a bez zavlažování. Připraveno spontánní fermentací, bez jakýchkoliv aditiv krom síření. Víno maceruje a kvasí v amforách/tinajas (220, 250 a 350l, vše španělské rukodělné z dílny legendárního Juana Padilla, od kterého je má třeba COS, Foradori či Cornelissen), kontakt se slupkami dle ročníku a obecně se čím dál víc zkracuje. Následně půl roku zrání ve stejných amforách. Malolaktika potlačena, v některých amforách možná decentní vrstva flóru. Láhev burgundská, kovová základní, celokorek.

Chutné Fleurie co nesmí být ze Champagne

Otevřel jsem doma teď několik dost fajn Beaujolais, lahví které si z různých důvodů zaslouží trochu více textu. A tak je postupně odhrnu. U dnešního vína je navíc zajímavý vývoj se jménem vinice na vinětě. O Domaine des Marrans (web) jsem se tu v minulosti krátce zmiňoval u jejich mladých vín ale i pár kouscích z výjimečných terroir, ale nikdy nějak obšírněji. Vinařství rodiny Mélinand sídlí ve Fleurie a na především starých vinohradech vedených klasicky na hlavu (resp. gobelet) hospodaří v bio režimu. Dnes za produkcí stojí mladý Mathieu, který se do vinařství vrátil v roce 2009 po praxi ve světě (Austrálie, Nový Zéland). Ve sklepě jedou klasicky, především semi-karbonická macerace, kvasí spontánně, vína školí ve starších sudech a lahvují nečiřená a nefiltrovaná a jen rozumně přisířená. Mají zhruba 20 ha a krom mladého vína, trochy bílého a Beaujolais-Villages (taktéž ve verzi ze starých keřů) produkují Chiroubles z polohy „Aux Cotes“, Morgon ze spičkové vinice Corcelette a základem je několik různých Fleurie. Clos du Pavillon, čtyřhektarová poloha patřící k vinařství, které v roce 1970 zakoupili. Les Marrans je odtamtud jen pár set metrů, u téhle vinice vybudovali sklep v roce 1989, když jim přestala stačit kapacita toho původního. A také lieu-dit En Champagne. A právě na to se dnes podíváme.