Ať v novém roce nepřijde ani kapka vína nazmar! Do roku 2026 přeji z Jižního svahu vše nejlepší, nejen zdraví a štěstí, ale i pravidelný přísun chutných a zajímavých vín. A pokud nějaká taková otevřete již v tomto svátečním čase, pak mne potěší, pokud se v komentářích podělíte o své zážitky :-)
Strávil jsem nedávno prodloužený víkend s rodinou a přáteli v Rakousku. Zatímco ostatní lyžovali, já si oběhl místní jezero (v každém směru jednou, aby to nebyla nuda) a postaral se o nákupy. A samozřejmě neodolal vinné nabídce místních sámošek. Šlo o spíše menší varianty Sparu a Billy, ale i tak bylo z čeho vybírat. Pokud vlezete do vinné sekce rakouského hypermarketu Interspar, tak tam je selekce samozřejmě na ještě úplně jiné úrovni (i když teda celý velký regál nealko vín o aktuálních trendech napovídal mnohé…). Cestou domů jsem neodolal a nabral si tam lahve od pár skvělých vinařů (Erwin Sabathi, Umathum, Krutzler, Heinrich, Feiler-Artinger, Markus Huber, Paul Achs…), při šesti kusech vám dají ještě pět procent slevu a hezkou krabici s uchem na odnos, to se to pak hromadí :-) No nic, zpět k těm malým obchodům. I tam jsem něco pořídil. Samozřejmě nešlo o náhodný výběr, ale volbu poučeného konzumenta. Vína od velmi dobrých výrobců, typicky z bio certifikované (či dokonce směrem biodynamické) produkce a slušně vyrobená. A ano, ne láhve za 3,99 €, ale spíše v kategorii 8–12 €, a chutnající znatelně lépe než základní supermarketovky. Prostě „supermarketové víno“ nemusí být nutně levná spotřebka úplně bez duše, nakolik vína, která opravdu chci pít, obvykle kupuji přímo u svých oblíbených dovozců či vinařů. Ale s touhle sámoškovou selekcí jsem netrpěl a alespoň ve zrychleném režimu se o poznámky podělím…
Domácí gastro & alko scéna teď řeší Michelina (taky mám svůj názor, ale není důležitý, snad jen že ani zmínka o El Camino je trestuhodná nedbalost), všude se objevují různé žebříčky top vín a kdo ví čeho dalšího (já se třeba s něčím podělím v lednu) a vůbec je živo. Dozvěděli jsme se také, že „vinnou révu pěstovali na Moravě už ve třetím století“, tedy o hezkých pár set let dříve než se předpokládalo. To jsou věci! Já nějak nestíhám, jak jste si všimli, a už snad ani nebudu slibovat že se zlepší. Každopádně jsem teď ve volném čase sestavoval pár lidem krabici vín na svátky a rovnou k tomu i sepisoval informace, tak se o lehce rozšířené/upravené podělím i s vámi! Dnes to bude „velkoměstské bílé“ a pak zajímavý Syrah z Languedocu.
Minulý týden jsem vyrazil na křest/tiskovou konferenci/degustaci u příležitosti vydání publikace Nejlepší vína České republiky – Průvodce 2025–2026 (web). Jedná se už o dvanáctý ročník a aktuálně je v něm 179 domácích vinařských podniků z Čech, Moravy a nově i ze Slovenska a vybráno/obodováno 1060 vín, ta nejlepší z nich i se senzorickým hodnocením. Tiskovky se zúčastnilo i několik vinařů a autorů těch z nejlépe hodnocených vín, bylo to fajn akce s řízenou ochutnávkou 12 vín z letošní špičky (z té pocházejí následující poznámky) a následně volnou degustací desítek dalších. Ne vždy bych se s hodnocením odborné komise (ve složení Michal Šetka, Ivo Dvořák, Jakub Přibyl, Roman Novotný a Richard Süss + Mirec Jajcay, prezident Asociace sommelierů Slovenska, coby garant slovenské selekce) shodnul v tom, jestli to či ono víno opravdu patří úplně do čela domácí produkce, a nebo se s nimi minimálně rozešel v udělených bodech. Jistá „bodová inflace“, která postihla mnoho magazínů a kritiků, se trochu projevuje i zde a nad pár čísly jsem se dost podivoval a rozhodně bych byl níže. Ale to je můj pohled a názor, vycházející z odlišeného vkusu, zkušeností i přístupu k hodnocení. A především jsem se tu k tématu již jednou rozepsal obšírněji. Každopádně se tím dostáváme k nejlepšímu vínu průvodce…
Jedny z nejlepších bublin, které jsem za dlouho dobu pil, mají původ… v německé oblasti Pfalz, konkrétně část Mittelhaardt. Bohužel opět nejde o nějaký objev, se kterým vás seznámím jako jeden z prvních… vinařství má pět hvězdiček (a titul vinařství oblasti v nejnovějším průvodci) od Eichelmanna a čtyři od Falstaffu, jsou členy VDP a takové ty věci. „Naturálnější“ sekce mého čtenářstva ale nemusí hned utíkat, zároveň mají všechny vinice v bio režimu a tenhle sekt je dokonce nesířený! Weingut Rings (web) z Freinsheimu, 35+ hektarové vinařství (včetně obnoveného monopolu Leistadter Felsenberg nebo elitní polohy Kallstadt Saumagen) s novými výsadbami v poměrně hustém sponu, podnik řízený bratry Steffenem a Andreasem Rings a zaměřující se na seriózní, suchá a docela striktní vína s potenciálem zrání. Zdaleka to u nich není jen o obligátním ryzlinku. Mají i nějaké ty výsadby bílých burgundských odrůd, něco Sauvignonu, nějaké ty cabernety a Merlot a dokonce trochu Syrahu a umí z toho skvělé věci. Excelují ale především v Ryzlinku a zásadně se zaměřují také na Pinot Noir, i s ním umí divy. Před pár lety také dodělali úplně nové vinařství, z většiny zapuštěné pod zemí, které je ještě posunulo dál.
Patlal jsem teď na sociálky video s vinnými sklenkami a chtěl ho odkázat na blog na tematický článek, ale zjistil, že by si zasloužil aktualizaci! Vlastně nejblíže tomu důležitému ve zkratce jsem psal v textu Za co okolo vína utrácím a za co už ne a více se tématu věnoval před dávnými deseti lety v článku Z čeho pít víno. Obecné rady v obojím jsou myslím stále platné, můj domácí přístup se trochu vyvinul. Prakticky úplně jsem opustil univerzálku od Zalto a 90 % vín v současnoti piju ze dvou různých riedelovek, Veritas Pinot Noir a Veritas Champagne. Sem tam proložím nějakou sklenicí na Bordeaux styl vín, větší burgundskou sklenicí „montrachetkou“ na některé oranžády či bílá s výraznějším dřevem či výše zmíněným Zaltem (nebo spíše Linden Nº 3 White od sklárny Izaak Reich). A tím to hasne. Jak to máte teď vy? Co je váš nejčastější skleničkový „pracovní nástroj“? :-)
Byl jsem pozván, abych se zúčastnil finálového kola hodnocení pro Salon vín 2026, prosévání čtyř stovek vín vzešlých z nominačních soutěží do nejlepší stovky. Pozvání si moc vážím. Přes veškeré výtky, které jsem k Salonu v minulosti psal, je to stále hodně prestižní záležitost a každý ročník dobrá ukázka špiček v rámci „standartní“ domácí produkce. Spousta mých oblíbenců se soutěže neúčastní, mnozí ani nemají dost volného vína, aby si mohli dovolit vyhradit 700+ lahví a vyčkávat s jejich prodejem pro případ umístění, ale tak to prostě je. Zařazen jsem byl do komise zabývající se tichou a suchou částí mikulovské podoblasti. A rozhodně se tam našlo pár kousků, které bych si doma rád otevřel. Vín, u kterých jsem úplně nechápal, jak se vůbec mohla do finále propracovat, vlastně nebylo tolik :-)
Pokaždé, když mám degustaci či přednášku na téma Beaujolais, snažím se co nejvíce akcentovat sdělení, že Beaujolais není jen Nouveau. Tahle oblast má stále ještě reputační problém a jak jsou jiné tradiční a známé regiony definovány svými nejlepšími víny, tak v případě Beaujolais se lidem stále vybavují především mlaďoši. Ale zároveň… prostě Beaujolais je také Nouveau. Je to jejich zásadní prodejní artikl – bavíme se o zhruba pětině až čtvrtině vinic věnovaných tomuto vínu – a nejde se mu úplně vyhnout. Ty nejlepší ukázky jsou ve skutečnosti chutná „chlastací“ vína. Ty nejhorší ne děsivější než jiná špatná průmyslová vína puštěná na trh o pár měsíců později. A vlastně to je i celkem zajímavý pohled na projev nového ročníku. Ten aktuální, 2025, je objemem menší ale kvalitní. A v případě mladých vín by měl být konzistentně poměrně slušný napříč výrobci. Mimochodem obecný a dramatický propad obliby červeného nejen ve Francii a také menší zájem o mladé Beaujolais stále trva, letošní produkce je opět nižší než loni – i přes navýšení množství růžového – a možná spadne pod hranici 100.000 hektolitrů. Tohle číslo je furt slušné, ale je to určitá psychologická hranice :-)
Když se řekne červené z Moravy, tak se mi samozřejmě automaticky vybaví typická směs Cabernet Sauvignon a Merlot. Ne, to je vlastně při debatě o Bordeaux, omlouvám se! :-) Každopádně (nakolik to není zásadní artikl a ve smysluplné kvalitě obvykle stojí nemalý peníz) bordó směsky samozřejmě najdete i na Moravě. A jedna z nich se dokonce vykutáleně až trochu drze jmenuje Bodro. Už v minulosti jsem ji dost vysoko hodnotil ve slepé degustaci na soutěži a teď o víkendu si dal i celou láhev. Víno J. Stávek (web) Bodro 2021 je již výše nastíněná kombinace CS+Me školená dva a půl roku v malých dubových sudech, nefiltrováno. Výsledkem je tmavší rubínová záležitost s moc pěknou ovocností, klasicky černý rybíz a taky ostružiny, ale i červenější ovoce (višně) a k tomu výraznější kořenitost, vypálené dřevo a něco vanilky. Suché, čisté, středně plné, šťavnaté, slušně koncentrované, něco svíravosti ale tříslo poměrně jemnozrnné a sladší, fajn délka. Precizně připravené. V pohodě k pití teď, archivace bych se ale vůbec nebál. Upřímně je to opravdu moc pěkný. Bordeaux to není a to je dobře, když jsou hrozny z okolí Němčiček :-) Běžná cena byla okolo 350 Kč, což mi vzhledem ke kvalitě přijde naprosto v pohodě. Spousta Bordeaux v téhle cenové kategorii podobné kvality nedosahuje. Kdybych byl donucen bodovat, určitě skončím v zóně 90-92 :-)
Otevřel jsem Svatomartinské! Je červené, přímočaře ovocné, teče to. Sklenka se při vymývání usazenin zbarvila do netypické podezřelé světle modré barvy, ale třeba je to… přirozené. Je to špatné víno? Nemá žádné vady a je technicky zvládnuté. Je dobré / chutné / zajímavé? Řekl bych to tak, že slouží určitému účelu, který se liší od toho, co jako dobré víno v životě potřebuji (uvažoval jsem o slově chci, ale co si budeme nalhávat…) já. Mnoho jiných osloví, potěší a užijí si ho. Hodí se k huse? Méně než dobře vychlazený český ležák nebo trochu nazrálejší moravský pinot s výraznější kyselinou, který jsem k ní otevřel já. A bez ohledu na to, co si o podobných vínech myslím, jich nejspíš i příští rok na trhu přistane zase skoro dva miliony lahví. Prosím pijte vína z Čech a Moravy, i kdyby to měla být Svatomartinská! Nakolik jsou některá lepší než jiná, bylo by obecně o hodně (hodně!) lepší, kdybyste pili spíš běžné poctivé kousky než uspěchané mlaďochy, ale všechno lepší než domácí produkci ignorovat úplně… Čímž bych toto téma protentokrát uzavřel! :-)
