čtvrtek 19. května 2016

Dvě charakterní ostrovní vulkanická vína

Vím, že nejspolehlivěji mne vinně uspokojí dobrý (německý) ryzlink nebo charakterní (burgundský) pinot, ale stejně „riskuji“ a prostě si nedokážu odpustit neustále objevování. Čím exotičtější odrůda/místo původu, tím lépe. Ostatně nedávno jsem na tohle téma něco psal a také už dříve, o tomhle nadšeneckém těkání od jednoho vína k druhému, místo abych si koupil bednu či dvě vína, které bezpečně chutná :o) Ale nemůžu si pomoct. V mnoha případech jsou ochutnaná vína zajímavá právě a jen svou exotičností, ale sem tam se zadaří ochutnat něco s opravdovým charakterem. Častěji jde ovšem jen o zkušenost, byť i ty se počítají :-) Naposledy se ovšem zadařilo!

Envínate (aka „Víno sobě“) je mladý projekt tří mužů a jedné ženy. Roberto Santana, Alfonso Torrente, José Martínez a Laura Ramos se potkali na vinařské škole v Alicante a po vystudování rozjeli společné podnikání. Vinaří v galicijské apelaci Ribeira Sacra a na Kanárských ostrovech. Techniky „obvyklé“ – staré výsadby původních odrůd, bez chemie ve vinicích, ruční sběr, spontánní fermentace (obvykle alespoň částečně za přítomnosti celých hroznů), použité starší dřevo (obvykle francouzské sudy 225 až 500l), síra maximálně při lahvování pokud vůbec. Já se mrknul na dvě jejích základní vína z Tenerife, ještě mají jednotlivé specifické vinice a tak, o něco dražší a znatelně hůře dostupné (byť i základů je jen okolo čtyř tisíc lahví každého).

Táganan (místní jméno pro oblast na severovýchodě Tenerife a také v lokálním jazyce znamená „okolo hor“) vzniká na vulkanických svazích, v nadmořské výšce 75 až 300 metrů, s výhledem na Atlantik. Réva je tu pravokořenná, roste na hlavu, bez chemie. Odrůdy jsou… nejisté :-) Některé z nich jsou známé a oblíbené i jinde, třeba Malvasia a Malvasia Negra, jiné poněkud okrajovějšího charakteru (Albillo Criollo, Marmajuelo, Gual, Listan Negro, Listan Gaucho) či známy spíše pod jiným jménem (Listan Blanco je vlastně Palomino, tedy hlavní odrůda pro sherry). A další jsou zatím prostě neidentifikované. Stejně jako věk výsadeb, někde jde ale i třeba o sto let. Vína jsou v burgundských lahvích, s docela elegantní vinětou, s kvalitním celokorkem a hrdlem zalitým voskem. Cena se pohybuje okolo 15€ (maloobchodně jedna láhev), což mi přijde fér.

Táganan Tinto 2014 má granátovou barvu, lehounce fialový tón. Čerstvá, energická trošku divočejší „bezsirně smrádková“ vůně, které ale stačí trochu vzduchu aby se srovnala a pak krásně drží v otevřené lahvi. Moc příjemná ovocnost – maliny, třešně, granátové jablko. Výrazná pepřovost a také fajn minerální linka. V chuti středně plné, suché, šťavnaté, ovocnost kopíruje vůni a i zde černý pepř, velmi pěkně postavené, strukturované červené, které má zároveň takový veselejší a lehce zábavně nervózní projev, jde to zkoumat i se tím jen tak bavit a pít. Baví strašně moc.

Táganan Blanco 2014 tmavší, nazlátlou žlutou barvu. Projev je zde o něco radikálnější než u červeného, divočejší. Vůně je čerstvá, energická, první dojem je slanost a specifická mineralita a zároveň trochu křísnutí křemenem a zaprděnost, vlastně až na tu slanost docela připomíná část projevu některých vín ze Somló, když tak o tom uvažuji. Ovocnost nijak výrazná, trochu hrušky. V chuti suché, středně plné a poměrně důrazné, fajn kyselina, strukturované, delší, netradiční, se slanou dochutí, expresivní. Lehce divočina, ale vyvážená a dobře pitelní, bez vad a žádná reklama na myšiny a těkavky :o) Zaujalo, byť červené znatelně víc.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails