V pátek jsem vyrazil na další ročník Champagne Exhibition, přehlídky šampaňských domů v rámci Grand Jour de Champagne. Jako nyní již tradičně se konala v efektní Smetanově síni Obecního domu a představilo se na ní zhruba šestnáct různých producentů. Netvrdím, že to za požadované vstupné nestojí, pro mnohé jistě ano a já jsem možná už nějak zmlsaný, ale přišlo mi to tentokrát takové… chudší a méně zajímavé. A dovolil bych si tvrdit, že podobný pocit musel mít mnohý z těch, kdo byl na některém ze starších ročníků. Ale sešup je znát už několik ročníků. Méně domů, méně různých vín. Nemohu sloužit s úrovní speciálních degustací a banketů, ta mohla být klidně úžasná, ale samotná exhibice ve mně zanechala rozporuplné pocity.
Už ten úvod. Za nijak speciální obyčejné sklo zaplatíte stovku zálohu, na akci s patnáctistovkovým vstupným. To si jako hosté běžně odnášejí sklenky domů nebo je ve velkém rozbíjejí? Chápu, kdyby šlo třeba o příplatkové zapůjčení ideální drahé sklenky od Riedelu (byť i to by v kontextu prestižních akcí ve světě bylo trochu zvláštní), ale takhle to působí nepatřičně. Další překvapení je, že pořadatel se úplně vykašlal na degustační karnet. Nedostanete žádné informace o jednotlivých vinařstvích a vínech, která prezentují. Toto je vyvěšeno ve zkratce u každého stánku, zájemci si mohou opsat, třeba. Jde nejen o diskomfort pro návštěvníka, ale přijde mi to dost nefér i vůči vystavujícím. Ale možná se předpokládá, že návštěvníci vše stejně vědí z loňska. Protože pokud jde o vinařství, nepředstavil se téměř nikdo nový, jen staré známé firmy, často také spíše větší producenti a aktuální masivní trend oblasti v podobě charakterních pěstitelských šampaňských aby člověk pohledal. Navíc se každý dům prezentoval obvykle jen základním vínem, případně dvěma (základní neročníkový brut + rosé, základ + Blanc de Blancs, sem tam ročníkovka). Což bylo ještě o stupeň smutnější vzhledem k faktu, že oddělena pouze plentou se na pódiu sálu podávala příplatková prestižní cuvée. Takové pomrknutí na všechny níže pod pódiem, že prostě zaplatili málo. Netvrdím, že za požadovanou cenu by mělo vystavovat padesát domů celý svůj sortiment a na toaletách téct z kohoutků Krug, ale pokles diverzity i úrovně nabízených vín oproti starším ročníkům je do očí bijící. Co za tím vězí mohou zodpovědět jen dovozci a zástupci šampaňským domů, osobně se ale domnívám, že jde o již ne úplně ekonomicky zajímavé podmínky účasti.
Detaily, jako že mnohé účastnice (ale i účastníci) akci pojímají jako příležitost předvést se v jakoby lepší společnosti, včetně výrazného nánosu svého oblíbeného parfému, už na podobných akcích skoro ani neřeším. Krom takových těch momentů, kdy všichni najednou cítí v aktuálně rozlévaném víně vanilku a pižmo, načež projde kolem dáma a skupinka začne hromadně řešit, který že předražený parfém tohle asi bude. Osobně se chystám načichat si v nejbližší době všechny zásadní kousky, abych mohl na případném příštím Grand Jour machrovat a házet z rukávu „Balenciaga Rosabotanica“ nebo „Elie Saab L'Eau Couture“. I když u nás to budou spíš nějaké ordinérní vlezlé megaznačky… :o)
Ale pojďme k vínům. Nejen účastí vinaře byl celkem hvězdou stánek biodynamického Champagne Fleury. Zde se také nepodávala úplná základka, ale efektní, čerstvé (a to přitom přes sedm let na kalech, směs ročníků 2004 a 2005), živé nedozážované Fleur de l'Europe Brut Nature. A k tomu Cépages Blancs 2005, 100 % Chardonnay částečně školené ve dřevě, intenzivní koncentrovanější vyzrálé víno. Mírně podpultově občas přišla řada na nesířenou Sonate N°10, výrazně minerální mladou živou energickou záležitost, tvrdší, lehce zemitou a radikální. A taky Cuvée Robert Fleury 2002 z magnum lahve, vyzrávané o dva roky déle než běžné lahve. Nazrálé, kořenité, suché, výborně postavené, s výraznějším projevem starého dřeva. Pěkné.
Znovu mne oslovilo Champagne Diebolt-Vallois s Prestige Blanc de Blancs, oproti jejich též výbornému základnímu BdB jen z hroznů z Grand Cru obcí Cramant, Chouilly a Le Mesnil a částečným zráním ve dřevě. Mladistvé, energické, čisté, elegantní, suché, živé, lehkost i při důrazu, mineralita, fakt velmi pěkné. Tenhle dům si musím prochutnat více.
Jako obvykle bylo fajn základní Champagne Brut od R&L Legras, stoprocentní Chardonnay z Grand Cru obcí, energické, minerální a šťavnaté, prezentovaná šarže mi ovšem připadala o něco ovocnější a kulatější než obvykle. Již velkoprodukce Piper-Heidsieck mi vždy přišel jako dost solidní, v kontextu supermarketových značek, jejich základní brut s masivně toastovou vůní, až připálená chlebová kůrka, jde vždy snadno poznat i naslepo. Rosé Sauvage je zase taková divočina, výrazné růžové či spíše lehčí červené bublavé víno skoro, dost specifické, výrazně ovocné. Opět naslepo vždycky dost vyčnívá, růžová Champagne bývají o hodně jemnějšího střihu.
Znovu mne poměrně oslovila produkce Champagne Alfred Gratien, které k nám dováží možná trochu překvapivě Bohemia Sekt (důvodem je, že mají stejného vlastníka, skupinu Henkell & Co). Clasique brut je čerstvá, citrusová záležitost, suchá, živá, plnější a poměrně strukturovaná, sladší ovoce, mineralita, toast, hodně slušné. Na stánku byla také jejich ročníkovka 2000, která si v lahvi na kalech poležela sedm let. Toastové, zralé, efektní, s výraznějším vlivem dřeva. Velmi, velmi výrazná kyselina ale stále poměrně v harmonii, plnější, delší, bohatší, šťavnaté ovoce, potenciál zrát (nebo spíš potřeba, kvůli dřevu, ještě pár let).
