Minulý týden dorazil do Prahy Ota Ševčík, jeden ze zakládajících členů Autentistů a pro mne člověk patřící mezi nejzajímavější moravské vinaře vůbec (vyznal jsem se třeba loni v březnu, nikdy nezapomenu na to, jak jsem poprvé ochutnal jeho frankovku a také cabernet). Ve vinotéce Fajnšmekr představil vína ročníku 2012 a první pohled na třináctky, má toho málo (dva hektary obdělávané v bio, celkem asi 11.000 hlav) a kupa je okamžitě vyprodána, takže každá možnost přechutnat a popřípadě i nakoupit se cení. Promluvil o vínech, pravokořenné révě, nadšení pro vliv podnoží, o klonech i sélection massale z těch nejlépe fungujících keřů, o přeštěpování, starých výsadbách na Kraví Hoře i novějších výsadbách v horních i dolních Čtvrtích, o nástrahách různých ročníků (třeba letos, možná i díky velmi mírné zimě, dost řádí housenky vykusující rašící očka – různorožec trnkový a taky osenice, některé fotky ze sběru ve vinicích vypadají jak při natáčení hororového filmu), zrání vín, pár dnech na slupkách pro bílé, školení v akátu a dubu, o chuti lahvovat a prodávat později a důvodech proč je to složité a mnoha dalších věcech. Bavil jsem se skvěle, v kombinaci s přesvědčivým obsahem sklenek šlo určitě o jednu z nejzajímavějších degustací v poslední době.
Neuburské 2013 stočené ráno ze sudu bez síření, odbouraná kyselina, pravokořenné staré výsady na Kraví hoře, školeno v akátu. Mladé, živé, čerstvé, krémově ovocné, suché, energické, svěží, dobře postavené, sladkost ovoce, dotyk dřeva, složitější a strukturované, mineralita. Celkový dojem výborný, jen je to ve vývinu a chce čas. Pocitově „drahé bílé“, prostě, líbilo se hodně.
Grefty 2012 jsou směs 60 % Veltlínské zelené a zbylých 40 % Ryzlink vlašský, školeno rok a půl v pětistovce akátu (nové, ale akáty před použitím vymývá). Víno nechtělo dokvášet a dojelo až loni v létě, na lahvi teprve tři týdny. Čerstvé, citrusovost, minerální tón, krémovost až zvláštní „kokosové mléko“, úplně suché, šťavnaté s bezvadnou kyselinou, pěkně postavené, delší s mírnou ne nesympatickou hořčinou v doznívání. Solidní kousek.
Sauvignon 2012 ze Čtvrtí má tmavší nazlátlou barvu, na úvod trochu divočejší zaprděnější vůni postupně se otevírající do sladšího ovocného projevu, angreštu, poměrně seriózního, se vzduchem se objevují další zajímavé odbočky. Suché, plnotučné, teplejší, důraznější ovocné v projevu, zralý angrešt, tropické ovoce, něco dřeva, kulatější, slušná kyselina, trošku hrubší stavba. Mírně mi to evokovalo některá bílá od Rhôny. Trochu mimo můj vkus, ale velmi slušné.
Hibernal 2012 (naštěpovaný na keře původně Cabernetu Moravia) je víno hutnější, již trochu nazrálejší, medové tóny, krémovější ovocný projev a opět až to kokosové mléko, trochu dřeva. Suché, plné, hutnější ale kyselin tam je dost, slušně postavené, zajímavé, ale takové trochu unavenější, teplejší, chybí tomu nějaký lehčí tón. Pamatuji si to trochu svěžejší.
Pinot Blanc 12 připravený v nové třístovce akátu záměrně oxidativně měl poměrně výraznou, čerstvou, jablíčkově ovocnou komplexní vůni, i v chuti výtečně čerstvé, bohatší, dlouhé a strukturované, živější než jiné jeho bílé dvanáctky, velmi zajímavé byť dost odlišné. Na víno se zapomnělo a pilo až po červených, věnoval jsem mu trochu méně času než ostatním, ale dojem zanechalo.
Modrý portugal 2013 z Kraví hory, ze starších keřů a jen lehce sířený, zpracovaný jen ve skle. Víno mladičké, ještě trochu divočejší, čerstvé, ale již v docela dobře pitelné podobě. Suché, středně plné, šťavnaté, hezky postavené a delší, na čistě sklo již rozvinuté, přímočařejší ovocné ale s jistou dávkou elegance. Hezké „normální“ červené, to bych pil s chutí.
Kuhberg 2013 je „cuvée z nouze“ zbývajícího vína co už nešlo samostatně, jméno starý německý název Kraví hory. Polovina vavřince a pak zhruba rovným dílem pinot a cabernet, to celé ve francouzské 225l sudu, stočeno přímo z něj bez síry na ochutnávku. Seriózní červené, červeně ovocité, mladistvé, na úvod s vůní „vlhké vápenité zdi“, kterou mám v poznámkách k dost červeným od Oty z minulosti. Suché, bohaté, s velmi pěknou kyselinou, strukturované, sympatické vyvážené mladičké červené na cestě. Líbilo hodně.
Pinot Noir 2013 s trochou vavřince k tomu je víno mladičké, trošku sevřené, peckovinové do třešní, pikantně šťavnaté s bezva kyselinou, ovocné, poměrně strukturované, chce čas. Tohle bude hodně pěkné, za mne myslím lepší než dvanáctka.
Frankovka 2012 je směsí tří sudů, primárně Kraví hora, část velmi staré keře (skoro 80 let) a k tomu i „jen“ čtyřicetileté a mladší desetileté výsadby. Vlajková loď vinařství, pro mnohé. Přišlo mi jako naprosto famózní velmi mladé zhruba před rokem, okolo vánoc už prodáváno v lahvích pak velmi syrové, rozstřelené a až nepřístupné. Momentálně už se začíná vracet tam kam patří, ale mám obavu, že podstatná část už je vypita a jen málo se ho se dožije lahvové zralosti. Mladé, čerstvé, seríózní strukturované červené s páteří minerality, šťavnaté červeného ovoce (peckoviny), dobře zakomponované dřevo, delší, vrstevnaté, klasická věc.
Pinot Noir 2012 z nového François Frères sudu má pěknou bledší barvu, je to víno voňavé, trochu syrovější s výraznějším projevem dřeva, suché, šťavnaté, vyzráleji ovocné, plnější. Tohle bude taky fajn, byť na rozdíl od frankovky mi tam chybělo něco navíc. Ale z pinotů od Oty jsou lidi obecně dost nadšení a vyprodává se okamžitě.
