pátek 2. srpna 2013

Ani A, ani B… Viña AB

sherry_seminarVčera večer jsem páchal degustační seminář na téma sherry. Všichni přihlášení, limitních 28 osob, na akci opravdu přišli, což je téměř zázrak a velmi za to děkuji! :-) A musím poděkovat i Vinografu za chuťovky k různým druhům vín a pěkně připravenou degustační místnost. Ve snaze předat co nejvíce informací jsem nějak neměl tolik času sám si jednotlivé vzorky užít (byť je už znal, ale stejně), pár jich popil alespoň po ukončení oficiální části. Snad se ale vše zadařilo, sám to ovšem posoudit nemohu. Pokud jde o nejoblíbenější víno večera, pak o něm není nejmenších pochyb. Jako jediné se kompletně dopilo a okamžitě zmizelo Amontillado N.P.U. z Bodegas Sánchez Romate, geniální záležitost navíc velmi dobře hodnocená na body a považovaná za špičkové víno. Takže zde se „stobodovka“ a profesionálové i obecný vkus davu shodují. Naopak jsem si odnesl téměř celou láhev Pedro Ximénez Duquesa od stejného vinařství, s kostkou čokoládového dortíku to sice pít šlo, ale samostatně je prostě sladké až příliš :-) A v lahvi nezbylo také příliš Oloroso Don Nuño z Bodegas Lustau, také žádné překvapení. Ovšem dneska bych chtěl psát o jedné sherry, která mne momentálně moc baví.

Připravuje ji González Byass, což je veliký producent nejznámější nedávno popisovaným Fino Tío Pepe (Antonio Flores, jejich současný Master Blender, byl počat v pokoji právě nad solerou s Tío Pepe). Aby se firma rozumně uživila, tak krom sherry dělá i kupu dalších věcí, nejen obligátní jerezské octy a brandy. Mimochodem část budov jim navrhoval Eiffel a turistickou atrakcí je obrovský sud El Cristo o kapacitě 157.000 litrů, který je obklopen dvanácti menšími „apoštoly“, sudy o kapacitě 6000 litrů. Všechny byly určeny na sherry, jen Jidáš je pro vinný ocet. Skladové zásoby v (nejen) systému solera a jsou okolo 45 milionů litrů sherry a brandy. Jejich celý provoz je v podstatě malé město se sérií mnoha budov s různými solerami, ta největší a nejnovější má ve třech patrech v každém 10.000 sudů (první a druhé fino, třetí oloroso). Víno, o kterém dnes bude řeč, se jmenuje Amontillado Viña AB. Svým způsobem by šlo označit za Fino Amontillado (či Amontillado Fino). Základem je Tío Pepe, kterých po čtyřech letech biologického zrání osvěží soleru, kde víno zhruba dalších pět zraje oxidativně. Zajímavé je, že víno už není dolihováno, jak je pro amontillado běžné, na výsledných 16.5 % alkoholu zkoncentruje přirozeně odparem. Výsledkem je sherry až nečekané elegance a jemnosti.

Amontillado-Viña-ABVíno nemá barvu směrem do hnědé, ale spíš tmavší zlatou, možná lehce do měděné. Charakter biologického zrání je velmi výrazný, ony typické acetaldehydové tóny (výraznější než u Tío Pepe), minerální kouřová štiplavost, slanost, to vše ale doplněné oříškovostí, vrstevnaté, nijak zbytečně výrazné ale docela bohaté. V chuti pak lehčí, velmi suché, mírně slané, až trochu štiplavě citrusové (kůra), s delším dozníváním. Elegantní, velmi zajímavé víno, s parádním poměrem ceny ke kvalitě (třístovková záležitost a krom toho, že se fantasticky pije a chutná mé maličkosti, tak průměrně dostává okolo 90 bodů a Falstaff mu dal 96; ale občas dopadne blbě možná právě pro svou netypickou lehkost). A po pravdě úplně volá po tom, aby se jím zapíjelo jídlo, jako úplně ideální to vidím k nějakým mořským nasoleným trochu grilovaným věcem, ale takové chlebíčky s olivami a sušenou šunkou… mňam! Proti N.P.U. to mělo dost těžké, mohlo působit až jakoby řídce, ale šlo o úmyslně zvolené dva různé světy v rámci kategorie amontillado, kde toto myslím dobře demonstrovalo právě předěl od fino k oxidaci.

Pokud by někoho zajímalo, co vše se na semináři (bude-li zájem, rád v nějaké formě zopakuji) chutnalo, pak vězte, že klasické biologické zrání pod flórem v Jerezu zastupovalo Fino La Ina a Fino Jarana z Bodegas Lustau, totožné zrání v Sanlúcar de Barrameda pak Manzanilla La Gitana a Manzanilla Pasada Pastrana z Bodegas Hidalgo. Přechodnou kategorii jak biologického tak oxidativního zrání zastoupilo výše popsané Amontillado Viña AB vinařství González Byass a Amontillado N.P.U. z Bodegas Sánchez Romate. A vlastně také Bodegas Lustau s Palo Cortado Península. Za čistě oxidativání zrání se předvedlo Oloroso Río Viejo z Bodegas Lustau a stejného vinaře Oloroso Don Nuño. No a sladká vína nemohla chybět Solera 1847 Cream od González Byass představuje klasické doslazené oloroso, Pedro Ximénez Duquesa z Bodegas Sánchez Romate pak čisté PX. Náročné to bylo, ne že ne. Vína začínala na 15 % alkoholu, některá i dvacet měla… ale co by člověk neudělal pro vzdělání ;-)

P.S. Fotka ze semináře v titulce pochází od Vinorum, sám jsem nestihl cvaknout ani jednu a zrcadlovku táhnul zbytečně. Pokud někdo máte fotku či dvě, klidně pošlete, zařadím si ji do archivu.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails