pondělí 29. července 2013

Suchý ryzlink a nejznámější fino sherry

2011er-Maximin-Grünhäuser-Riesling-TrockenRyzlinkové počasí! Vinařství Maximin Grünhäus (Schlosskellerei Carl von Schubert) je poměrně slavný producent moselských ryzlinků, tedy přesněji ryzlinků ze strmého břidlicového svahu řeky Ruwer asi dva kilometry od místa, kde se do Mosely vlévá. Vlastní tři charakterem odlišné vinice, které na sebe ale navzájem navazují – Abtsberg, Herrenberg a Bruderberg. Jsou v nich vyloučeny pesticidy a herbicidy a obecně je tu snaha o organické zemědělství, ve sklepě spontánní fermentace, staré dřevěné sudy a tak, klasika. 2011er Maximin Grünhäuser Riesling Trocken je jejich základní víno, v zásadě „zbytky“ po vyšších řadách. Separátně nalahvují ty nejpovedenější sudy z jednotlivých vinic, staré keře a tak, to ostatní jde jako směs do základky (byť pravidelně ji tvoří z velké části vinice Herrenberg).

Víno je sice pod šroubovým uzávěrem, ale viněta je tedy těžký oldschool, klasika největší. A moc se mi líbí. Na úvod vůně trochu zaprděná, potřebuje rozdýchat. Čerstvá, vzbuzuje dojem šťavnatosti a úplně se z ní rozeslintáte. Meruňka, citrusovost, až lehce kouřová mineralita a prostě „ryzlinkovost“. V chuti suché, s tou správnou parádní kyselinou, dobře postavené a delší. Mosela exceluje v kombinaci zbytkového cukru a kyselin, málokterá sladší vína jsou tak dobře pitelná jako moselské ryzlinky, ale tohle je suché. Šťavnaté, skvěle pitelné, nic složitého ale má to své kouzlo a charakter. Bezva ryzlink, prostě.

tio_pepeA další osvěžení poskytla sklenka sherry Tío Pepe, což je asi nejprodávanější a nejslavnější značka fino na světě, kterou vlastní González Byass. Co se fino a manzanilly týče, tak už mám docela zmlsaný jazýček, ale v rámci větší objednávky ve Španělsku (mimo jiné i kvůli sherry semináři, který proběhne tento čtvrtek) koupil i tohle. Tío Pepe se snaží propagovat jako kvalitní zajímavé bílé víno (mimochodem jeho solera byla založena v roce 1844 a stále jede!) bezvadné k jídlu, možná i díky tomu se jim daří. A naskočili i do módy nefiltrovaných „en rama“ variant, dost povedená věc. Tío Pepe také může za to, že kupě lidí přijde sherry fakt hnusná. Tedy nemohou za to přímo oni, ale spíše restaurace a bary. Je totiž skoro všude a zhusta ponecháno otevřené měsíce mezi destiláty a likéry, při občasné objednávce tak zákazník dostává víno těžce za zenitem a také teplé, kdy fakt nechutná zajímavě. Čerstvé a nachlazené je Tío Pepe ukázkové fino, naprosto suché, šťavnaté, křupavě svěží, s decentní štiplavostí flóru, mandlové, vyvážené. Bezva na jen tak popíjení a k olivám, sušeným šunkám a různým tapas a mořským potvorám. Jen kdyby častěji „nejprodávanější“ znamenalo archetypální projev stylu/místa původu a kvalitu takto bez problémů.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails