čtvrtek 24. února 2011

Základní divoké burgundské od Ponsota

ponsot_pinson_2007Zajímavá věc. Při zkoumání vín Burgundska se snažím chutnat především kousky z různých míst původu a hledat v nich nějaký jejich specifický styl projevu, terroir. Ale zjišťuji, že při slepých nákupech a snaze neutratit mnoho se slavným jménům vinic vyhýbám a, terroir neterroir, raději sahám po třeba úplně základním Bourgogne… ovšem od prestižních producentů. Tak nějak to často dopadá, jde-li pouze o zážitek s vínem jako takovým, o kus lépe. Včera jsem sáhl po základní červené nulasedmičce (z tohohle ročníku jsem ochutnal spoustu vín a pro červená burgundská nebyl rozhodně z nejlepších, ale bavila mne na něm šťavnatost a přístupnost) z Domaine Ponsot (web). O vinařství jsem se tu už párkrát zmiňoval – Večer ve znamení rudé tekuté historie a Od Velkých Bílovic po Chambolle-Musigny. Historický podnik, pionýři v práci s klony pinotu z jejichž vinic pochází spousta těch v současnosti v Burgundsku nejpoužívanějších, vinařství připravující špičkové Aligoté, tradicionalisté s mnoha velmi moderními přístupy.

Husté výsadby, staré keře, masivní redukce hroznů / minimální výnosy. Hrozny pěstují bez pesticidů, insekticidů a další běžné chemie, nebyl by pro ně nejspíše problém získat certifikaci bio/organic, ale sami se tak neoznačují. Prostě mluví o respektu k přírodě a rozumném přístupu. Vína přetáčejí, lahvují a další úkony provádějí v souladu s měsícem a dalšími vesmírnými tělesy, prostě následují leckteré biodynamické praktiky, ale ani tohle označení neužívají. V podstatě nepoužívají nové barikové sudy, spíše nakupují několik let staré od spřátelených spolehlivých vinařů, ale zase v nich nechávají vína ležet poměrně dlouho (dva a půl roku, třeba). Po sesbírání hroznů tyto dostávají lehký poprašek síry, ale ta se v celém procesu už dále nevyskytuje, raději pracují pod ochrannou atmosférou dusíku. Vína nedostávají dávku síry ani před lahvování, které probíhá bez čiření a filtrace, a přesto se bez větších problémů udrží a zrají mnoho (desítky) let. Často prý rychle ztrácejí barvu. Některá jsou z počátku opravdu hodně podivně jakoby vyschlá a nepřístupná, v době kdy stejné ročníky a apelace od ostatních vinařů už jdou v pohodě pít, ale pak se zázračně dostávají do formy a rozkvetou. A nebo taky ne.

ponsot_kontrolni_bodKvůli minimu síry zavedl Ponsot na vinětách štítky, které se zbarví v případě, že víno prošlo nevhodným skladováním, dostalo se mimo určitý teplotní rozsah. Ze začátku to moc nefungovalo, teď už prý ano (nový dodavatel). Vína jsou v těžkých pevných burgundských lahvích, s tlustou kovovou záklopkou a pod plnými špičkovými korky s potiskem ke konkrétnímu vínu (platí i pro základní víno z tohoto článku). Ale Laurent Ponsot už dlouho experimentuje i s jinými způsoby uzavření, protože počet lahví korkem poškozených je pro něj nepřijatelně vysoký. Zní to jako hereze, ale třeba i pro top Grand Cru polohy jako Griotte-Chambertin zkouší alternativu, momentálně je to Ardea Seal (viz text zde). Kvůli podvodům každá jimi vyprodukovaná láhev nově dostává speciální identifikační kód a její pravost můžete ověřit na webu. Viz video níže, kde mluví jak vinař tak jeden z největších znalců Burgundska, Clive Coates. V ročníku 2003 všechna vína dali do magnum lahví, prý protože potřebují zrát ještě déle než je obvyklé a díky většímu formátu to snad více zákazníků dodrží. Žádná nuda :-)


Hrozny pro Bourgogne Rouge Cuvée du Pinson 2007 z Domaine Ponsot pocházejí ze zhruba půl hektaru vinic v oblasti Chambolle-Musigny, z keřů okolo třiceti let starých, hustota výsadby 12000 keřů/ha. Vinifikováno bez přidaných enzymů a podobných berliček, navíc prakticky bez síry. Školeno na starých (5 – 50 let) sudech rok a půl, lahvováno bez filtrace a čiření. Na vinětě s kontrolním kolečkem v barvě bílé (= v pořádku) se dozvíme alkohol 12% a že bylo připraveno 2312 lahví. Pěkná spíše tmavší rudá, mírně nazrálý okraj, dokonale čistá. Svěží, na úvod přímě ovocitá vůně, trochu trpčí třešně. Postupně se otevírají další aromata, zemitost a bylinkovost, lehce těkavka a tmavší ovoce, trocha zeleniny. Živé, svůdné a jednoduše uchopitelné, ale zároveň s dostatkem zajímavých vrstev na zkoumání. Bezva burgunda. Suché, ovocité a mladistvé v chuti, poněkud divočejší. Trochu trpčí, dost kyselin, slušná délka, nějaké to tříslo. Na základní Bourgogne překvapivě kvalitní stavba a víno krásně pitelné už teď, které ale bude bez problémů zrát ještě mnoho dalších let. Momentálně je to takový ten styl osvěžujícího červeného s pikantní kyselinou tančící po jazyku, který láká k dalším a dalším douškům a k popíjení k jídlu. Hodně mne to bavilo a lituju, že jsem za 13€ nevzal víc lahví.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails