Tak a je tu nové číslo časopisu Víno & Styl, který považuji za asi nejzajímavější tematické periodikum, co na tom našem malém písečku někdo zplácává. V prvních číslech možná bylo trošku vidět ovlivnění některými z dovozců, ale nyní to již tolik nevyčnívá. Další číslo je tedy na stáncích a přináší, krom mnoha jiných zajímavých témat, test Müllerek okolo dvou stovek a zároveň pravých šampaňských za ceny okolo tisícovky.
Osobně mne nejvíc zaujala ta vína z Champagne. Nedávno jsem tu totiž psal o jedné zajímavé degustaci a v časopise si mohl srovnat poznámky a názor na mnohá z ochutnaných vín hned s několika domácími sommeliéry. V Champagne si nějak jistý v kranflecích nejsem a něco podobného se vždy hodí. Článek efektně předvedl, jak je bodování vína ošemetná věc i mezi profíky. Vína totiž hodnotil Ivo Dvořák společně se třemi dámami – Klárou Götzovou, Ditou Skřivánkovou a Klárou Kollárovou. U každého vína je ale uveden nejen průměr od všech čtyřech degustátorů, ale zároveň i body od každého z nich. Už pro tuto drobnou zajímavost stojí zato časopis zakoupit. Rozdíly jsou zásadní. Osobně mne velmi překvapilo nízké bodové hodnocení šampaňského Mailly Grand Cru
A pokud se na tabulky spoléhat nechcete, mrkněte na jednu z posledních Winelibrary TV Garyho Vaynerchucka, ve které hodnotí vína z různých krabicových balení. U mládeže v Austrálii a ve Velké Británii je to dnes prý trendy (a cool, nebo jak se to říká). No nevím. V létě jsem čtrnáct dní, v lesích na Šumavě, konzumoval španělské červené a bílé z bag-in-box balení. Chlazeno v potoce, popíjeno z dovezené OIV sklenky, a v poměru cena-výkon ušlo. Nachladit nějaké Chablis nebo Bordeaux by sice šlo též, nejspíš bych si ho po večerech i užil, ale logistika u patnáctilitrového boxu s pípou je zásadně snazší. Takže krabicím předpovídám velkou budoucnost, rozhodně se budou ve sklepě lépe rovnat a skládat než kulaté lahve :-) Čím to je, že na mne (tedy bag-in-box, tetrapak nepočítám) krabice působí mnohem méně děsivě, než třeba dříve popisované plechovky?
