V odrůdách je někdy trochu bordel. Třeba takové Carménère, dnes svým způsobem vlajková loď Chile kde je ho s přehledem nejvíce, je odrůda prapůvodem z Bordeaux. V části Itálie ji dokonce říkají Bordo a zároveň ji tam jde dodnes najít chybně vysázenou jako Cabernet Franc. V Chile si ji zase masivně pletli s Merlotem a v Číně, kde je dnes s oblibou vysazována a nejspíše tam dorazila již na konci devatenáctého století, bývá nazývána Cabernet (s dovětkem Gernicht či Gernischt, případně čínský původ evokující Shelongzu :-). Každopádně světe div se, ale slávu Bordeaux pomáhalo budovat dříve Carménère, než dnes zásadní Cabernet Sauvignon, vymizelo až po fyloxerové nákaze a dnes je ho v regionu jen pár hektarů (najít jde třeba ve víně Clos Louie). Ovšem pozor, zásadní bordeauxská odrůda zvané v historických pramenech Carmenet, u které by svádělo spojit si ji právě s Carménère, je ve skutečnosti Cabernet Franc :-) Vzhledem k příbuzenskému vztahu těchto dvou odrůd, a ostatně i s Merlotem a Cabernetem Sauvignon (všichny mají Cabernet Franc za rodiče), se tím netřeba trápit. Důležitý je obsah lahve :o) Takže dneska jedno Chile…
Carménère 2010 Max Reserva z údolí Aconcagua od Viña Errazuriz (nedávno jsem psal o cabernetu ze stejné řady a také o „ikonách“ tohoto vinařství, vozí Kupmeto) je fajn ukázkou odrůdy v její povedenější podobně. Macerace 13 – 32 dní (dle vývoje toho tanku), následně přetočeno do dubových sudů (80% francouzské, 20% americké) z nichž pětina byla nových, kde zůstalo rok. Velmi temná, Intenzívní, sladce vyzrálá vůně, temná, lesní ovoce, borůvka, sladké dřevo, decentní koření jako hřebíček. Suché, plné, výrazné a tmavě ovocité i v chuti, dobrá kyselina, výborně zapracované dřevo, uhlazenější tříslo, hořká čokoláda v dochuti. Až „líbivé“, ale v rámci stylu poměrně seriózní, kvalitně udělaná moderna. Takové to hedonistické víno, jak by řekl Robert Parker, zároveň ale nepůsobí nějak falešně.
O něco později jsem otevřel jejich základní Estate Carménère 2011, které má aromaticky společné tmavé ovoce, borůvky a trochu sladší (skořice, hřebíček) kořenitosti, fialkový tón a trochu herbálních „nezralejších“ vůní, zelený pepř (možná i proto je snadné si ne úplně vyzrálé Carménère splést s Cabernetem Franc). Suché, dobrá kyselina, tmavá ovocitost, lehce toastované dřevo, mírně mimo harmonii alkohol, hodilo by se trocha zrání. Slušně dlouhé, na základní víno nadprůměrné a ne úplně přímočaré, víno na běžné pití co ale nenudí. „Běžné konzumenty“ to ovšem obvykle docela nadchne.
