čtvrtek 7. dubna 2011

Most na Mosele, Jamek, víno a jídlo, identita středoevropského vína a další články

mosela_mostMálokterému vinnému nadšenci, a ryzlinkofilům obzvláště, asi unikla informace, že v Německu započala výstavba velkého mostu, který má přetnout údolí řeky Mosely a přímo zasáhnout do jedněch z nejslavnějších tamních vinic mezi obcemi Uerzig a Rachtig. Na fotografii vlevo v titulce je vidět vizualizace mostu, dále v článku najdete i letecký pohled, který je ještě mnohem výmluvnější a jasně ukazuje, jakým způsobem by most zasáhl do krajiny a ovlivnil i pěstování vína. Proti výstavbě se zvedla vlna odporu ve vinných kruzích, přímo z míst předpokládaného začátku mostu promluvil třeba Hugh Johnson, hlasitá byla Jancis Robinson a samozřejmě místní vinaři. A nejen ti, protože praktický přínos mostu je poměrně nejistý (dopravní obslužnost samozřejmě zlepší, je jen otázkou zda dostatečně významně). Ostatně kupu informací najdete na webu www.germanwineroute.com (ze kterého jsou i zde použité fotky). Nejnovější zpráva mluví o tom, že se (především díky vlivu Strany zelených) podařilo projekt výstavby pozastavit a otevírá se šance k jeho úplnému zastavení. Čas oslavit to sklenkou mladého kabinetního ryzlinku, nějaké pořádné Spätlese bych ponechal až na později :-)

udoli_mosely_most
A sklenku je možno pozvednou ještě jednou, tentokrát naplněnou veltlínem (nebo ještě lépe znovu suchým ryzlinkem) z Wachau, jako vzpomínku na vinaře Josefa Jamka, který nedávno zemřel ve věku 92 let. Byl jedním z těch, kdo se významně zasloužili o dobré jméno vín z Rakouska a především rozvoj oblasti Wachau.

Narazil jsem na dva zajímavé texty na téma jídlo a víno. Kupříkladu to vypadá, že Master of Wine jménem Tim Hanni přišel s upraveným konceptem správného párování, které vyvrací mnoho starých mýtů, a jeho prací nahradil původní materiály i Wine & Spirit Education Trust (WSET). V zásadě prezentuje takové informace, které už nějakou dobu v praxi aplikují ve svých restauracích špičkoví šéfkuchaři a jejich someliéři. Článek nabízí jednoduchý test vlivu kyselosti a slanosti v jídle na projev vína… napijte se tříslovinového červeného, pak olízněte sůl a zakápněte trochou citronu a napijte se znovu vína – uvidíte, jak bude působit hladčeji a kolik ze svíravého pocitu z něj zmizí. Bohužel zároveň dodává rozdělení konzumentů na několik skupin dle jejich senzorické citlivosti, což v podstatě znamená, že vyjít kombinací vstříc někomu, koho neznáte, je velmi těžké. Snažil jsem se v těch skupinách najít, ale nějak mi přijde, že dle nálady spadám (krom skupiny Sweet) do všech :-)

V The New York Times naopak vyšel článek s titulkem Wine Divorced From Food? Let’s Be Adults About It, který pracuje s informací, jak velké procento lidí nepije víno k jídlu, ale jen tak, samostatně. A že na tom vlastně není nic špatného, jen při sestavování vinného lístku podniku je nutné myslet i na tohle, protože některá vína samostatně fungují lépe než jiná. Co vy a víno k jídlu? Je to pro vás zásadní záležitost a bez jídla popíjíte málokdy, nebo si naopak víno užíváte spíše až po jídle či úplně bez něj? Možná i téma na další anketu…

Poměrně fajn čtení je Central European wine identity: myth or reality? od Julie Sevenich. I přes to, že „středoevropské víno“ asi nikdy nebude nápisem na vinětě, nachází určitě jasné spojnice ve vinné kultuře zemí v této oblasti obsažených. No jak by také ne!

Zaujal ještě týden ze života novináře z časopisu Wine & Food (závidět?), v Hospodářských novinách vyšel článek o vůních vína, zahraniční weby momentálně bouří tématem speciálních degustačních večeří, které pořádá muž číslo dva časopisu Wine Advocate, Antonio Galloni, a které podle všeho ne úplně zapadají do kodexu neutrality, který pro časopis stanovil Robert Parker. Furt se něco děje :-)

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails