čtvrtek 3. února 2011

Nezvyklá degustační sada – Leroy, Tichý, Vollenweider, Nové vinařství…

tichy_ryzlink_rynsky_2007Při návštěvě kamaráda z Japonska, ze které jsem už psal o báječném vyzrálém suchém Semillonu, jsme otevřeli, ochutnali a v nadšeném povídání o víně nad vínem i vypili spoustu lahví. Byl to dost nesourodý degustační set, dnes se mrkneme na jeho zhruba polovinu, tu řekněme „spíše konveční“. A začneme rovnou asi nejslavnějším jménem v sadě. Ve sklenkách nám skončil zbytek předchozí den otevřeného Bourgogne 1997 z Maison Leroy, základního bílého burgundského od velmi prestižního producenta, ovšem ve věku čtrnácti let. O tomhle víně jsem tu už docela psal a zmiňoval se také, že na internetu k němu najdete neuvěřitelné množství naprosto odlišných názorů a to i od stejných hodnotitelů. Prostě se velmi mění v čase a navíc vykazuje výrazné rozdíly mezi jednotlivými lahvemi. Jak chutnala tahle? No… po pravdě… dostat ji naslepo, tak budu strašně rád, že mi někdo nalil mé oblíbené Pinot-Chardonnay 2004 z Dobré vinice :-) Což berte jako pochvalu jak Leroy, jejichž základka se takto projevuje po 14 letech, tak Dobré vinici, které se tenkrát povedla fakt bezvadná „burgunda“. Prostě vyzrálé moc pěkné barikované burgundské kvalitou rozhodně překračující základní kategorii Bourgogne, s pevnou kyselinou, delší, výborně pitelné. Bavilo a hodně.

Dalším vínem byl polosuchý Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr Richarda Tichého z Hrušek (trať Hastrmany), i o tom jsem se tu už zmiňoval, v článku Ryzlinky a báječné české kozí sýry. O Tichém se často na svém blogu zmiňuje Tom, nedávno psal i o návštěvě vinařství, takže vás odkážu tam. Aromaticky ukázkový efektní čistý rýňák – květiny, med, lehce barvy & laky, trochu bylinné / čajové výluhy a náznak něčeho, co mi nejvíc připomíná likér kmínku. Celkově elegantní, vrstevnaté, lákající k napití. V chuti cukr znát, ale víno je projevem spíše suché, krásná kyselina si to všechno srovnává v harmonický, příjemný projev. Něco minerality, skvělá pitelnost. Chuť proti vůni o kus jednodušší, ale celkově více než fajn víno za rozumné peníze.

Weingut Vollenweider Riesling Wolfer Goldgrube Spätlese 2007 je ukázková mladá Mosela ve své sladší nízkoalkoholické (pouhých 8%) podobě. Vinař, Švýcar Daniel Vollenweider, podnik založil teprve nedávno, v roce 1999, a dobrovolně přiznává, že prvotním impulzem byl špičkový ryzlink od Egona Müllera (jedna z největší hvězd vinařství v Německu, viz report z degustace přímo s vinařem). Vinařství se postupně rozrostlo na dnešní 4ha, většina se nachází ve strmé poloze Wolfer Goldgrube, kde navíc mají i hodně starých keřů, často pravokořenných. Tenhle ryzlink je v klasické protáhlé zelenomodré láhvi, uzavřen plným kvalitním delším korkem pod silnou kovovou záklopkou. Vůně hodně výrazná, až trochu exoticky ovocitá, jasně sladší, trochu kořenitá s náznakem barev a laků, fajn. V chuti velmi mladé, což se projevuje i lehkým perlením na jazyku v úvodu, hodně sladké s krásnou kyselinou hlásící se o slovo, ale svůj boj zatím prohrávající. Pěkně dlouhé, dobře postavené, fajn. Avšak potřebuje zrát ještě mnoho let, pak to bude paráda. Kdybych jen nekoupil jedinou láhev „na zkoušku“, že jo. Normálně tyhle nízkovoltážní moselské ryzlinky vyzunkneme během pár desítek minut a smutně koukáme na prázdnou láhev, tady to jsme kvůli převaze cukru nedopili. Ale o dva dny později moc pěkně zafungovalo s krémovou svíčkovou omáčkou, kdo by to byl čekal.

leroy_tichy_nove-vinarstvi_vollenveider
A na závěr Cuvée Fénix z Nového vinařství, které jsem hostovi otevíral hlavně jako zajímavost a kvůli příběhu, nakonec ale překvapivě zaujalo. O Fénixu tu byl celý článek (a jeho rozšířená verze, včetně krátkého rozhovoru s Markem Špalkem, by měla vyjít ve Vinařském obzoru) a degustační poznámky bych měl i nyní prakticky stejné. Od prosince minulého roku jsem měl alespoň sklenku ze zhruba šesti lahví a po pravdě mne to baví stále víc. Jasně, je to technologické mladé víno, ale díky té výrazné kyselině velmi osvěžující, snadno se to pije a myslím, že by se mohlo v lahvi i trochu vyvinout k lepšímu (tak dvě zkusím na půl roku či rok uložit).

Časem se možná dostanu k druhé polovině otevřených vzorků a vínům tak trochu jiným, kde byla třeba Dobrá vinice a jejich Pinot Noir, Hollóvár (Takács Lajos) a jejich Sauvignon ze Somló, fantastické Bočky od Richarda Stávka či Masieri, parádní přírodní bílé vinařství La Biancara (Angiolino Maule) z Veneta. Náročný večer!

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails