úterý 13. listopadu 2007

Dvacet zašumění – velký den šampaňského

V pátek 9. listopadu se konal „Grand Jour de Champagne“, ochutnávka třinácti šampaňských domů za účasti jejich zástupců nebo distributorů. Akci pořádal House Champagne Prague pod patronátem Richarda Juhlina, autora obsáhle knihy „4000 Champagnes“. Jak to celé vypadalo, co se chutnalo a celkový dojem z akce, ale i šampaňského tak nějak obecně, se pokusím shrnout na následujících několika řádcích.

Akce byla rozdělena na dvě části – volnou degustaci v odpoledních hodinách a následně banket v hodinách večerních. Účastnil jsem se pouze degustace a vše níže napsané se tedy bude týkat pouze jí. Šampaňská byla prezentována v prostorách Obecního domu, tedy místě k této tak trochu luxusnější komoditě patřící. Každý z producentů měl svůj stůl s víny a osobami schopnými poskytnout informace, zároveň zde bylo i dostatek stolečků na sepsání poznámek, ideálně do jednoduchého ale obsáhlého (odrůdové podíly ve vínech atp.) bločku / karnetu. Celá událost se nevyhnula několika drobným kiksům či „drobnostem“, které bych na degustaci této úrovně nečekal. Když dám za lístek tisícovku a v šatně na mne paní vybafne „pět korun“, rozhodně se trochu zarazím. Stejně tak, když už se ke každému karnetu rozdává něco na psaní, nemusela by to být fixa centropen (obyčejná tužka by určitě vypadala lépe). Sice se degustovalo z krásných sklenek Riedel (Vinum Riesling), ale zároveň velká část stánků neměla plivátko či něco na odlévání vína, v některých případech obsluha navrhla vylít / vyplivnout do nádoby s ledem a lahvemi, což mi přišlo poněkud… nevhodné. A s davem lidí, kterým se občas nedalo pořádně prodrat, samozřejmě nikdo nic neudělá, to je na zajímavých akcích skoro nutné zlo. Konec stížností, jdeme k té jasně kladné části, vínům!

Krom jednoho opomenutého rosé a stánku Perrie Jouët, který jsem asi přehlédl (nebo nenašel), se mi podařilo ochutnat všechny vzorky. Z jednotlivých domů se chutnala především vína „základní“ a sem tam nějaká ta vyšší třída, ale v podstatě nic z řad nejvyšších. Kdo se těšil na Le Clos Saint Hilaire (můj malý sen ochutnat toto víno třeba v ročníku 1996) či Cuvée Sir Winston Churchill mohl být zklamán, já je tam naštěstí nečekal. Podobné kousky je stejně lepší poznat v klidu třeba na nějaké průřezové ochutnávce jednoho vinařství (nebo celou lahví doma, pokud jste ochotni investovat šílené částky), než v poklusu mezi davy. Přesto na ochutnávce nebyl skoro žádný vyloženě slabý článek, všechny vína byla minimálně dobrá, některá výborná a našla by se i nádherná, téměř výjimečná. Necítím se, obzvláště u poklusové degustace něčeho tak zrádného a rozmanitého, jakou jsou šampaňská, na obsáhlý a zasvěcený popis, na to prostě nemám. Ale bez konkrétního pořadí uvedu pětku vín, která mne osobně oslovila nejvíc, nezávisle na ceně (kterou jsem preventivně ani nezjišťoval).

Larmandier Bernier Né D’une Terre de Vertus Non Dosé 1er cru
Blanc de blancs (100% Chardonnay) s velmi efektní kompotovou vůní (podzimní zahrada), elegantní, plnější a delší, s říznou kyselinou a harmonickou chutí. Krásné víno, v téhle podobě Chardonnay skutečně mohu.

Billecart-Salmon Brut Réserve
Postaveno na zhruba stejných poměrech odrůd Pinot Noir, Chardonnay a Pinot Meunier. Ve vůni i chuti koncentrovaná ušlechtilost a elegance, svěžest a harmonie, nic okázalého, ale při troše soustředění o velký kus před většinou ostatních neročníkových vzorků. Snad mezi spoustou aromaticky explozivních vín nezapadlo. Mně se při napití okamžitě vybavila kombinace s olivou v listovém těstě, se kterou jsem toto víno pil poprvé. Jednoduché, ale nezapomenutelné…

Champagne de Venoge Blanc de Blancs Millésimé 2000
Velmi výrazné vůně až přezrálého zahradního ovoce (jablka nejvíce), plnější a delší chuť, perfektně harmonická s krásnou kyselinou. Víno působí hutně, opojně a velmi efektně. I druhé prezentované víno z de Venoge se mi moc líbilo, neročníkový brut Cordon Bleu je naprosto klasické šampaňské, řízné a opět hodně efektní, byť k nějaké prvoplánové líbivosti má hodně daleko.

Mailly Grand Cru Brut Réserve
Ze tří čtvrtin na Pinot Noir postavené víno, o zbytek asambláže se postaralo Chardonnay. Elegantní a komplexní vůně, svěží a krásně ovocitá. Robustnější tělo, delší chuť, šťavnaté a velmi pěkné.

Jacquesson Cuvée No.731
Vyšší barva, svěží ovocitá vůně i chuť, výrazné tóny čerstvých jablečných slupek a později pečených jablek. Dlouhé doznívání. Krásné, klasické šampaňské.

Z těchto „chodících“ degustací mám vždy méně poznámek a moc mne to mrzí, každopádně výše uvedená vína jsou ta, která bych si nejraději přechutnal znovu v klidu a bez obav doporučil. Nenudil jsem se ani u stánku Cattier, Taittinger, Pol Roger, Ruinart či Phillipponnat, všude se dala najít krásně udělaná vína. Trochu zklamání jsem vlastně zažil jen na dvou místech. U stánku Delamotte mi přišlo, že jejich brut je až podezřele moc napěněný a takový trochu… obyčejný. Blanc de Blancs byl zase až zbytečně efektní, trochu do „candy“ tónů, prostě ne úplně to, co hledám a očekávám. U stánku Pommery jsem měl z Brut Royal opět pocit „obyčejnosti“ a navíc byl trochu zmaten některými tóny (až kouřovitost a káva), jako by víno prošlo sudem. Tento stánek také prezentoval Pop Blue Extra Dry, dvoudecové lahvičky šampaňského, které se pijí brčkem. Prý pro mladé. Chutnal jsem raději ze sklenky a šlo o jednoduché, ovocité šumivé víno, které určitě neurazí, ale velký zázrak to není. Ovšem celý ten koncept lahvičky s brčkem se mi úplně nelíbí, takže mne to možná trochu ovlivnilo v pozornosti. Každopádně k „Tesco plechovkám“ to má stále hodně daleko :o)

Suchá šampaňská jsou jedna z nejzajímavějších bílých vín světa. Drahá (velmi často ovšem jen předražená), určená pro výjimečné chvíle (což jim, když na ně vzpomínáte, velmi pomáhá) a udělaná tak, že je jim velmi snadné podlehnout. Nedám dopustit na krásné Crémanty nejen z Burgundska, povedená Cava mne také snadno dostane, velmi mi chutná třeba i Prestige Brut od Bohemia Sektu (za ty peníze opravdu krásné pití, ověřeno hned v sobotu po této degustaci a to víno rozhodně nepůsobilo i při vzpomínkách na den předchozí nějak fádně), ale dobré pravé šampaňské je trochu jako z jiného světa. Chvíli zdánlivě jednoduché a snadno pochopitelné, ale následně šálící smysly, stoupající do hlavy a explodující poezií chutí a vůní. Jsou to vína, která se dokonale hodí pro momenty, kdy potřebujete něco „víc“ než jen běžné dobré víno, ale zároveň jsou schopná atmosféru výjimečnosti vytvořit sama o sobě. Omamné bublinky…

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails