Spotřební daň na víno s jedním pěnivým

Včera se médii prohnalo strašidlo pojmenované spotřební daň z vína. Vyděsilo (alespoň dle počtu komentářů) například čtenáře iDnes, iHned, Novinek a zjevilo se i na obrazovkách v hlavní zpravodajské relaci ČT. Dalo se to očekávat – oblíbený alkohol, jehož spotřeba stále stoupá, ve spojení s univerzálně nenáviděným výrazem „daň“, to je téma co zaujme davy. O spotřební daní u vína se mluví už dlouho a nedávno se dostala i do protikrizového balíčku NERVu s tímto zněním: „Zdanění tichého vína - zvýšení spravedlnosti zdanění, roční konzumace 150 milionů litrů (dosud bez daně), Zrušit lze i vinařský fond, jde jen o horizontální spravedlnost, bez fiskálního efektu.“ V současné době je spotřební daň uvalena jen na vína šumivá a meziprodukty, ministr financí Miroslav Kalousek mluvil o dani na klasická vína tichá a částce někde okolo deseti korun na litr. Problém ale není jen v tom, že by vinné potěšení podražilo a teoreticky jen o pár korun (v případě slušné sedmičky jednotky procent, u levných stáčených a různých krabic třebas o čtvrtinu i více).

Zobraz celý článek →

Devět bílých z Dobré vinice

Minulý týden se v Salónu Paukert, fajn prostoru v domě kde sídlí vyhlášené lahůdkářství (kde se teda názory dost různí a nadšení, které panovalo při jeho znovuotevření, už nepanuje), konala ochutnávka jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších domácích vinařství – Dobré vinice. Vinař, Petr Nejedlík, nemohl dorazit, a tak jej za prodejce zastoupil Luboš Osička. Ten má naštěstí k těmto vínům velmi blízko, z jejich vlastního rodinného sklepa a ostatně i velkobílovických vinic sledoval vznik leckterého z nich, a pamatuje si mnohá vinařova přirovnání, takže návštěvníci o mnoho nepřišli :-) Snad jen Luboš byl až překvapivě komisní a vína představoval nečekaně vážně, což tedy mohlo přijít divné jen těm, co se s ním vídají častěji. Petr Nejedlík naopak leckdy i z degustací pro profesionální klientelu udělá až nečekanou show :-) Informací jsme dostali dost a vína potvrdila, že Dobrá vinice si drží vysokou úroveň. A rozhodně nenabízí vína, která se nutně musí zalíbit každému.

Zobraz celý článek →

Výsledky ankety „Nechali jste si dělat vlastní viněty na víno?“

Vlastní viněta na víno? Z výsledků právě uzavřeného průzkumu vyplynulo, že ze 188 hlasujících na tomto blogu více než polovina, 58%, nikdy nic podobného nezkusila a ani neplánuje. To se ale celkem dalo čekat :-) Pro 13% hlasujících je vlastní viněta naopak normální věc, protože jde o dovozce či vinaře, a 10% o nějaké té vlastní vinětě uvažuje. Přes 7% už vlastní vinětu vyzkoušelo, pro víno určené jako dárek nebo prostě jen tak. Sám jsem viněty na míru využil už několikrát, je to docela užitečná věc co umí za pár korun navíc udělat i z normálního vína něco „zvláštního“ a speciálního pro tu či onu příležitost, a funguje lépe než by člověk čekal :-) No a našlo se tu dokonce i pár padělatelů slavných velkých vín! :-) Kompletní výsledky viz níže.

Zobraz celý článek →

Falšované zprávy o zdravotních účincích vína, pilulka proti účinkům alkoholu, tetování

O co snadněji se píší zápisky jako Kardiolog radí: pijte víno každý den!, jen co je pravda. Ale nelze zamlčet i jiná fakta :-) University of Connecticut obvinila jednoho ze svých výzkumníků (viz článek na NYTimes a ořezaná verze na Novinky.cz) jménem Dipak K. Das, že opakovaně falšoval výsledky výzkumu resveratrolu a potažmo červeného vína a připisoval mu vyšší pozitivní účinky, než je realita. Vědec se brání, že chyby nejsou úmyslné, ale nejspíš k nim došlo v rekonvalescenci po prodělané mrtvici. Každopádně šlo jen o výzkum určitých okrajových vlastností této látky (další expert na resveratrol z Harvardu se dokonce vyjádřil, že o Dipaku Dasovi dosud neslyšel), takže žádná tragédie :o) Praktické zkoušky umírněné pravidelné konzumace vína stále dopadají dobře a pozitivní efekt má vlastní alkohol, resveratrol je spíš bonus navíc. Případ má vlastně větší dopady na obecnou problematiku rozdělování peněz na výzkum :-)

Zobraz celý článek →

Dva novozélandské pinoty

Občas mám děsnou chuť na pinot z nového světa a nejraději bych sahal (úspěšnost „to mi fakt chutná“ je největší) po těch z Nového Zélandu, ale nabídka v ČR není zrovna velká a ceny poměrně vysoké. Ale to po pravdě skoro všude, NZ se snaží udržet obraz „prestižního“ producenta, dokonce jejich vinařské organizace tlačí proti vývozu vína v tancích ve velkém a podobně. Což samozřejmě nefunguje a v super/hypermarketech po světě najdete jejich vína za pár mincí některé z mnoha nestabilních světových měn. Ale průměrná láhev novozélandského pinotu či sauvignonu je prostě trochu dražší. V nedávné době jsem odšrouboval a, na NZ netypicky, ošpuntoval dva vzorky. Oba v ceně zhruba 14€ i s poštovným z Německa (Vinexus). Tak se na ně mrkneme…

Zobraz celý článek →

Důvěrné sdělení o dvou Chardonnay

Champagne J.L. Vergnon Blanc de Blancs Grand Cru Confidence Millésime 2003 Brut Nature v dlouhém názvu říká hodně podstatných informací. Pochází ze zajímavého domu J.L. Vergnon, o kterém jsem tu psal už několikrát (nejdříve v Cenově dostupnější a moc fajn šampaňské, následně Vánice s ročníkovým šampaňským a Talbotem a nakonec jsem se vrátil k vzorku z prvního článku v Letní osvěžení aneb šumivé víno na ledu?). Jedná se o blanc de blancs, takže čisté Chardonnay, a pochází z vinic v obcích klasifikovaných jako Grand Cru, konkrétně Le Mesnil-sur-Oger a Oger. Jde o víno ročníkové, z komplikované (velmi horké) nulatrojky, a lahvované bez dosážního likéru, takže naprosto suché. U cuvée Confidence lze ještě dodat, že pochází ze starých vinic a tichý základ je z poloviny školen v dubových sudech. Na lahvi na kalech leží víno zhruba čtyři roky. Vinař ho navíc doporučuje servírovat v normálních větších vinných sklenkách a při teplotě okolo 12°C, žádné podchlazení a úzké flétny. Jak tedy chutná?

Zobraz celý článek →

Období hypotékové, s víny okolo stovky

Dneškem začíná Prague Wine Week, týden plný různých vinných akcí, který startuje galadegustací s (nejen) vítězi Prague Wine Trophy. Po pravdě v říjnu a listopadu vypadá program degustací v Praze, i bez nějaké centrální organizace, ještě nabitěji než teď, ale i tak trocha vinných aktivit v jinak poklidnějším lednu potěší :-) Vzhledem k tomu, že se nejspíš budeme brzy stěhovat do vlastního a započne nám éra hypotéková, tak se místo propracovaných gastronomických snoubení jídla s vínem v restauracích budeme asi doma věnovat párkům s bramborovo-hráškovou kaší (teda ten párek je ze současné nabídky dost luxusní varianta, je v něm totiž opravdové maso), budu tu doporučovat vína okolo stovky a ptát se na dobré tipy v této kategorii. A nakonec, abych měl z čeho zatáhnout kuchyňskou linku, začnu rozprodávat zásoby Bordeaux ze sklepa :-) Nebo je odpíjet, to by tu byl blog ale dost monotematický :-)

Zobraz celý článek →

Prohlášení o nákupu vína, Parkenstein, kvasinky

Nejsem si úplně jist, jak tohle funguje, protože právník nejsem… ale už jste odevzdali prohlášení o nákupu vína za loňský rok? :-) Nové ustanovení § 29 odst. 5 zák. č. 321/2004 Sb. vinařského zákona praví, že „Každý, kdo v kalendářním roce nakoupil rmut, mošt nebo víno, je povinen odevzdat do 15. ledna následujícího roku prohlášení o nákupu ke dni 31. prosince za celý předcházející kalendářní rok.“ :-) K tomuto bodu, a tomu kdo je vlastně každý, se rozepsal na Vinografu Jan Horešovský. Tak nějak bych nečekal, že se něco podobného bude vztahovat i na konzumenty, ale u našich zákonů nikdy nevíte. Do patnáctého už výkaz každopádně podat nestihnu. A že těch nákupů nebylo málo, raději to ani nechci počítat…

Zobraz celý článek →

Dva mladé německé ryzlinky a jeden vyzrálý

Tak jsem zase otevíral několik německých ryzlinků, je to taková sázka na jistotu. Ne že bych nezbožňoval třeba ty z Alsaska, to je jasné, ale na německých je prostě něco… jen těžko napodobitelného. U špiček z Alsaska se cítím trochu jako v galerii starých holandských mistrů a s vážnou náladou zkoumám každý namalovaný stín, Německo je pro mne, tedy především ty mladší kousky, takový moderní design, ostré hrany a nakopnutí představivosti. Teda… takhle to cítím zrovna teď a vždycky přijde nějaká láhev, která vyvolá dojmy úplně jiné :-) Ale konec plků, šup na víno. Co třeba takový Dr. Randolf Kauer 2009 Bacharacher Kloster Fürstental Riesling Kabinett feinherb?

Zobraz celý článek →

Mladý Ševčík, staré Žernoseky

Leden je období, kdy některá vinařství už mají podstatnou část produkce v lahvích a vesele se připravují na prodej. Pozoruji jistý vzor… taková vinařství mne obvykle příliš nebaví :-) Což ale neznamená, že už teď nemůže v lahvích zajímavé víno být, stejně jako třeba na svatého Martina. Včera večer jsem na Žižkově ve Veltlínu ochutnal sklenku mladého vína od Oty Ševčíka, směsi Modrého portugalu a Svatovavřineckého, a opět si ověřil, že u dobrých vinařů bude ročník 2011 na červená báječný a že loňské portugaly, kterých už měl několik vyloženě úchvatných, bude radost pít :-) Tenhle konkrétní kousek mi strašně připomněl dobré vzorečky přímo ze sudu, a nabídl náznak návštěvy sklepa i v pražských podmínkách. Mladičké, výrazně čerstvě ovocně aromatické, mísí se tam krásně zralé třešně a k tomu čerstvé hrozny a mošt, sbíhají se z toho sliny. Suché, středně plné, živé s více než náznakem perličky, ovocité, šťavnaté, lehce vápenitě minerální, s delším trochu zemitějším dozníváním. Vypil jsem sklenku s chutí. A kdybych nemusel do školy, tak dal další.

Zobraz celý článek →