Včera se médii prohnalo strašidlo pojmenované spotřební daň z vína. Vyděsilo (alespoň dle počtu komentářů) například čtenáře iDnes, iHned, Novinek a zjevilo se i na obrazovkách v hlavní zpravodajské relaci ČT. Dalo se to očekávat – oblíbený alkohol, jehož spotřeba stále stoupá, ve spojení s univerzálně nenáviděným výrazem „daň“, to je téma co zaujme davy. O spotřební daní u vína se mluví už dlouho a nedávno se dostala i do protikrizového balíčku NERVu s tímto zněním: „Zdanění tichého vína - zvýšení spravedlnosti zdanění, roční konzumace 150 milionů litrů (dosud bez daně), Zrušit lze i vinařský fond, jde jen o horizontální spravedlnost, bez fiskálního efektu.“ V současné době je spotřební daň uvalena jen na vína šumivá a meziprodukty, ministr financí Miroslav Kalousek mluvil o dani na klasická vína tichá a částce někde okolo deseti korun na litr. Problém ale není jen v tom, že by vinné potěšení podražilo a teoreticky jen o pár korun (v případě slušné sedmičky jednotky procent, u levných stáčených a různých krabic třebas o čtvrtinu i více).
Vinařství v ČR pomalu ale jistě získává jméno, a to jak doma tak v zahraničí. I přes to, že musí bojovat se stále širším sortimentem snadno dostupných zahraničních vín za leckdy až neuvěřitelně nízké ceny, se mu daří zákazníky zaujmout. Po vínech z Čech a Moravy leckdy sahají i ti, co by ještě nedávno přísahali jen na kousky z Francie či Itálie. Každé další navýšení ceny (v kombinaci s opakovanými zprávami o podvodech) může nastolenému trendu ublížit, a to i přes fakt, že spotřební daň by se vztahovala též na vína dovozová. Bohužel je tu ale navíc všechna ta administrativa, výrazně složitější logistika, kontroly, prokazování… když slyším výrobce destilátů a různých likérů, jaký s tím mají opruz, tak to opravdu vinařům, hlavně těm menším s pár tisícovkami lahví, nepřeju. Tohle všechno by se do zvýšení ceny také promítlo, vinař by určitě nechtěl nést náklady sám. Mluví se o tom, že zavedení daně by mohlo být pro leckteré vinaře likvidační. Osobně ale nevidím problém jen v nárůstu ceny (byť vlastní nezdaněný dovoz z dovolené a též „z dovolené“ jakožto klasický šedivý import se tím stane ještě lákavějším).
Mám spíš obavu, že leckterým zajímavým menším producentům (a mnoho z nich víno živí jen z části a stále chodí do běžného zaměstnání) by tohle všechno navíc mohlo přijít jako takový opruz (je to krásně vidět u zemských vín, ke kterým se uchylují z důvodu snazší administrativy), že část vinic prodají nějakému velkému producentovi a budou si vyrábět víno „pro vlastní potřebu rodiny“ na menší ploše. Jinak řečeno prodávat pokoutně a stát z toho neuvidí vůbec nic. A tohle fakt nechce nikdo, znamenalo by to menší pestrost nabídky a horší dostupnost. Navíc jedno (byť relativně malé) zdanění už tu je, v podobě odvodů do Vinařského fondu. Což je příběh sám pro sebe a stačí se zeptat pár producentů, zda mají pocit, že existence tohoto podniku je jakkoliv přínosná (ti, co produkují ve velkém Svatomartinské či růžová, možná fond ocení). Když spotřební daň, tak ale zrušit Vinařský fond… tohle bude slyšet, věřte tomu. Tak třeba pan Machovec & spol. umí dobře lobovat a spotřební dani zabrání bojem o vlastní křesla :-)
Minulý týden jsem, pravda při přebírání lahví od jednoho menšího vinaře co měl cestu do Prahy a dal si tu i večeři, s chutí popil točenou nefiltrovanou dvanáctku z Únětic. Na víkend vezl dědovi, který je na malém městě odkázán na velkoprodukci, dva zajímavé kousky z Varnsdorfu – skvělou IPA Samurai a „letní“ hořkou jedenáctku APA Sumeček z pivovaru Kocour (a při jejich nákupu si stihl na baru dát jednoho malého Raptora od Matušky). I přes spotřební daň a otravnou administrativu je boom malých pivovarů a zájem o rukodělná kvalitní piva v poslední době enormní, takže možná nebude tak zle ani u vína. Přesto… čas udělat si zásoby, než víno příští rok podraží? Když jsem počítal nárůst ceny řekněme opatrných osm korun na sedmičku, tak mi vyšlo, že bych ročně zaplatil (běžná spotřeba + degustace) tak o čtyři tisíce víc. A to už je několik moc pěkných lahví :-)
No ale aby to dneska nebyla jen taková nuda, tak se podělím o poznámky k jednomu bezva pivu (už to začíná, odklon od vína), Aecht Schlenkerla Eiche Doppelbock. Silná vánoční specialita od tradičního producenta z (u nás politicky neblaze proslulého) Bambergu. Takový tekutý chléb připravený z nakuřovaného sladu, ovšem není zde použit tradiční bukový kouř, ale dubový. Koupeno v klasické půllitrové pivní lahvi. Pěkná tmavší oříšková hnědá barva. Příjemná efektní vůně, ovocitá, uzená, kouřová takovým tím „pěkně vyschlé dobře hořící polínko“ fajn způsobem, nic štiplavého. Velmi silné, hutné, bohaté, nasládlé ale ne příliš a dobře to vyvažuje hořkost, velmi dlouhé s elegantním dozníváním kouře a kvalitní slaniny. Chvílemi evokuje žvýkání kůže ze slaniny, prostě takový kožený dojem. I přes alkohol 8% se bezvadně pije, až nebezpečně dobře. Kouře je tam hodně, ale není to jediné, co v pivě najdete (což se u kouřových občas děje). Jo, to jde! Čert vem víno, tohle má podobné kouzlo ;-)
