pátek 14. prosince 2007

Vavřinec v Pendolínu

Včerejší den jsem, ke své velké lítosti, skoro celý strávil na cestách. Část doby také ve vlaku, překvapivě jedoucím přesně dle jízdního řádu. V závěrečné fázi cesty dorazila milá slečna s občerstvením a já neodolal lahvičce červeného vína. Jaké je svatovavřinecké ve vlaku? A co na to asi cizinci?

Lahvička o obsahu 0.187l, tedy čtvrtina standardní „sedmičky“, je uzavřena pro tento účel ideálním screw-capem, takže stačí otočit a víno je tu. Svatovavřinecké pochází z produkce Znovínu Znojmo, viněta je tím pádem fajn a dokonce přeložena do angličtiny. Znovín má jiné viněty třeba i pro Slovensko, v tomhle umí chodit. No ale důležitý je obsah. Víno je barvy docela vysoké, vůně neutrálně ovocité s docela příjemnými tóny švestek, odrůdové a vlastně fajn. V chuti s výraznější kyselinkou, trochu drhnoucím tříslem, trpčí a ne úplně harmonické, ale prostě klasické levné jakostní červené z Moravy, ovšem technicky zvládnuté a bez vad. Takové, jaké bych očekával. A rozhodně si ho dám raději, něž některé supermarketové produkty ze spíše chemiček než vinařství (taková ta španělská či chilská za 39,- Kč).

Jak se na tento vzoreček zatváří návštěvy z vinně civilizovanějších zemí? Nepřijde jim nepitelné? Docela rád bych na někom udělal malý pokus, tak třeba příště. Na druhou stranu, co by kdokoliv mohl čekat od vína za euro padesát (počítáme-li s přirážkou cen ve vlaku). Podobné peníze bude v zahraničí stát jen úsměv servírky, než vám lahvičku podá.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails