Základní Syrah, Chardonnay a Sauvignon od Errazuriz

Produkce Viña Errazuriz (web), podniku jedné z historicky nejvlivnějších rodin Chile, patří určitě mezi tamní špičku. Nemusí vám novosvětská vína vůbec sedět, ale osobně nemohu Errazuriz upřít výbornou kvalitu od základu po top řady, aniž by cokoliv působilo průmyslově a technologicky šablonovitě, jak mají mnohá chilská vína větších producentů tendenci. Prostě to dělají tak nějak lépe. Je to vidět už na odlišném projevu ročníků, rozhodně nevypadají všechny stejně a je jim necháván prostor. Možná je to vlastními hrozny a jejich kontrolou od počátku, jejich vinařská skupina obdělává skoro 1300 hektarů a 1050 jich přímo vlastní, část jsou staré výsadby, hrají si i s klony či selekcí z obzvláštně povedených keřů. Celkem se snaží o bio produkci a mají i divoce fermentované řady, jimi vlastněná ikonická značka Seña je dokonce biodynamická produkce (mimochodem zajímavá věc, na několika projektech fungujících jako samostatná vinařství spolupracovalo vinařství s Robertem Mondavim, ale když jeho podnik koupila obří skupina Constellation Brands, odmítlo se Errazuriz na další spolupráci podílet a jednotlivé projekty odkoupilo). Což neznamená, že jinak nejedou masivně s pesticidy/herbicidy/insekticidy/etc., byť jejich množství postupně klesá. Ve výročních zprávách jsou roztomilé položky jako částka ušetřená zapojením ovcí a koní do vinic místo techniky :o)

Ikony od Errazuriz

Byla doba, kdy jsem především základní červená od Errazuriz – Carmenére, Syrah či Cabernet z řady Estate, točil doma ve větším. I teď si vždy udržuji nějakou zásobu, protože jde o krásně udělané představitele odrůd a místa původu, velmi slušná vína za dobrou cenu, která baví návštěvy, fungují bezvadně při požadavcích přátel „potřebuju nutně pořádné červené, ale maximálně okolo dvou stovek“ a nemám nejmenší problém je pít při večeři i sám :-) Jak řekl zástupce vinařství: „Kdybychom nedělali výborná základní vína, nikdo by nám nevěřil, že umíme udělat pořádné velké víno.“ Logický přístup, ale člověk často až nevěří, kolik producentů to vidí úplně jinak. Včera pořádal dovozce Errazuriz, firma Kupmeto, průřezovou ochutnávku jejich sortimentem, základní řadou Estate a také vyšší Max Reserva, přihodil i nějakou tu specialitu. A na druhé degustaci představil řadu Icons a další „prémiová“ (resp. tomu už říkají superprémiová, třeba v UK se za „premium“ považuje cena vyšší než 20£) vína, jedny z  červených špiček Chile.

Minivertikála Cabernetu od Errazuriz

Mám moc rád vertikální degustace, srovnávačky téhož vína ve více ročnících. Před pár dny, když se manželka konečně vyhrabala z nemoci, poprosila mne o nějaké „obludnější“ (= silné, plné, koncentrované) červené. A tak jsem využil příležitost a vytáhl Cabernet Sauvignon Max Reserva od chilského vinařství Viña Errazuriz, o kterém jsem tu psal už mnohokrát a mám je rád. Víno se v mých zásobách shodou okolností vyskytovalo ve třech různých ročnících, takže ve sklence nakonec skončila nejmladší aktuálně prodávaná varianta z ročníku 2014, již trochu uleželejší 2012 a postarší ročník 2009. Max Reserva je u Errazuriz „střední třída“ vín, po základní ale nadprůměrně kvalitní Estate a před prémiovými víny označovanými Icons (psal jsem report z degustace, opravdu povedené kousky). Ještě mají řadu specialit, kvalitativně obvykle někde mezi ikonami a Max Reservou, ale zároveň vína něčím zvláštní oproti typické produkci (jediná specifická vinice, spontánní fermentace, netypická směs odrůd nebo třeba sladký pozdní sběr).

Tři úrovně cabernetu od Errazuriz

Především základní červená od chilského vinařství Errazuriz patří mezi jedny z nejčastějších lahví, které sebou vozím na grilovačky, večírky, víkendové chaty a další setkání, na kterých se schází lidé s hodně odlišným vztahem k vínu a vkusem. Samozřejmě nabalím i různé zajímavosti, exotické kousky a „naturálno“, ale upřímně tohle beru pro jistotu, funguje prakticky vždycky. A vyšší řadu mám doma coby rezervu, když chce někdo něco výraznějšího, efektního, jako dárek. Teď jsem doma udělal takový malý pokus. Otevřel vedle sebe najednou tři úrovně Cabernetu Sauvignon, resp. směsí na něm postavených, od základního kousku po jejich ikonické víno. A snažil se dopátrat, nakolik je rozdíl v ceně a kvalitě vidět. Sice mají ještě něco mezi „střední třídou“ a řadou ikon (Aconcagua Alto či Single Vineyard Cabernet Cabernet Sauvignon), ale tím se teď trápit nebudeme, následující tři vína představují hlavní část jejich cabernetové image :-)

Errazuriz, odpověď na Bordeaux z Chile?

Vinařství v Chile sleduji spíše z povzdálí a v celkové spotřebě jsou u mne vína z této země daleko za víny z Evropy, ale se zaujetím je zkouším stále více a nacházím si své oblíbence, protože je rozhodně z čeho vybírat a Chile není jen unifikovaná produkce do našich supermarketů. Pokud si budu chtít vybavit jména těch nejlepších chilských vín, nejspíše mne jako první napadne Almaviva, následována víny jako Seňa, Montes Alpha „M“, Don Melchor od Concha y Toro či Clos Apalta od Casa Lapostolle (ve většině případů jde o kooperaci Chile s vinaři z Evropy či USA; Seňu a Almavivu jsem nikdy nepil, u ostatních jmenovaných zkoušel alespoň jeden ročník a vždy šlo o skvělé červené, ale se stejným problémem, na který narážím i v hodnocení níže v tomto článku). Dvě další špičky Chile do kompletujícího-se seznamu vín dostupných na našem trhu začala právě dovážet firma Kupmeto CZ. Jde o Viňedo Chadwick a Don Maximiliano, k jejichž uvedení uspořádala zajímavou tiskovou konferenci. Tato dvě elitní vína, která se momentálně umisťují na předních místech v sérii degustací srovnávajících je s legendami Bordeaux, se mají stát marketingovým tahákem pro prodej dalších vín z jejich mateřského vinařství Errazuriz. O čem všem se na tiskovce mluvilo a především co se na ní degustovalo?

Na úvod jsem přemýšlel, co všechno tak napsat o vinařství Errazuriz, ale ocením práci dovozce a prostě a jednoduše vás odkáži na tiskovou zprávu k uvedení vín na trh a především webovou prezentaci vín v ČR, která je v podstatě přeloženým webem oficiálním a v kontextu jiných domácích distributorů jde o počin hodný uznání. Málokdo jde do podobných detailů. Navíc na webu najdete u všech vín obrovskou hromadu informací, od popisů vinice a charakteristik toho kterého ročníku (srážky, teplotní maxima a minima, …) až po detaily vinifikace, analytické hodnoty a samozřejmě senzorické hodnocení. Tleskám! Navíc mne i velmi potěšil průběh tiskové konference, která se tak trochu změnila v obecnou debatu o stavu vinařství a vína ve světě i na Moravě (přítomný zástupce z ambasády Chile v ČR si to ale asi tolik neužíval :o). V závěru se to sice už začínalo trochu „zvrhat“ a odbočovat dost od tématu, ale vše bylo včas ukončeno. Jen více takových akcí, rozhodně to nebyla sterilní nuda.

A teď něco k názvu článku, tedy té „odpovědi na Bordeaux“. Zástupci vinařství jezdí po celém světě a učí se, jak vznikají velká vína jinde. Bordeaux je samozřejmě destinací nejlogičtější. Navíc vinařství umisťuje svá vína na sérii slepých degustací a srovnává právě s naprostými špičkami Bordeaux, kde je velmi často překonává. Jak řekl pan Kozák, který vína prezentoval, cílem není snad dokázat, že Viňedo Chadwick či Don Maximiliano jsou rozhodně lepší než Château Latour či Château Margaux, ale naznačit, že jde o vína minimálně srovnatelná a mezi tato „velká vína“ patřící. Pan Kozák ale upřímně a k mé velké radosti poznamenal (s hezkou a často opakovanou větou „chcete PR nebo pravdu?“), že tato vína z Chile jsou přeci jen vyráběna stylem umožňujícím dřívější konzumaci a obvykle nasazována proti velmi mladým a sevřeným ročníkům velkých Bordeaux, což se na jejich umístění může silně podepsat. Navíc všechny tyto degustace (nejčastěji se operuje s tzv. berlínskou) organizuje přímo vinařství a to samozřejmě na objektivitu trochu vrhá stín. Navíc „velikost“ vína (tedy minimálně pro mne) není dána jen senzorickým zážitkem z obsahu lahve, ale i jistým kulturně-historickým kontextem (a je mi jasné, že někdo toto spojení nahradí krátkým slovíčkem „snobismus“, ale o tom jsem tu už psal dříve), proto bych ten výraz pro většinu „bodově vysoce hodnocených vín“ z Chile i dalších zemí nepoužíval, obvykle mají za sebou jen pár ročníků a kdo ví, jaké bude jejich další směřování.

A teď už vás přestanu trápit a přesunu se k ochutnávaným vínům. Bylo jich celkem osm z různých kvalitativních řad. Chutnalo se z velikých sklenek od Rony, které mají k degustačnímu standardu daleko, ale vínům to myslím prospělo. I úvodnímu Chardonnay ze základní řady Estate ročníku 2007, vínu krásně prezentujícímu podobu odrůdy bez použití (či s naprostým minimem) barikového sudu a v ne vyloženě horkém místě původu, se vší její svěžestí, pěknou kyselinou, tropickým ovocem ve vůni (ale ne takovým tím falešným, které najdete v každé druhé technologické lahvi z jakékoliv části světa) a výraznou ovocností i v chuti, slušnou délkou a celkově ideálním projevem do gastronomie. Hodně nad tím, co je běžně považováno za „základ“ produkce v Chile, ovšem i cena tomu odpovídá a nejde o osmdesátikorunové víno do supermarketu, pohybujeme se spíše okolo dvou stovek.

Zaujal Sauvignon Blanc 2007 z řady Speciality, ve které se objevují vína pro Chile něčím ne úplně typická, v tomto případě šlo o „Single vineyard“, tedy původ hroznů z jedné konkrétní vinice. Víno je to hodně navoněné, trochu do sladkých vůní cucavých bonbónů – bonparů, překvapivě plnější a řízné, hezké. Z řady specialit si ovšem brousím zuby spíše na Pinot Noir s podtitulem „Wild fermented“, tedy bez použití umělých kvasinek a prokvašením jen díky těm přímo z vinice. Jinak jsou všechna vína, včetně těch elitních, zakvášena průmyslovými kvasinkami.

Líbilo se mi Carmenére 2007 opět v řadě Estate, tuhle odrůdu mám moc rád a od Errazuriz se povedla. Barva samozřejmě hodně vysoká, vůně mladá až parfémová ovocitost (švestka, višeň) a kořenité tóny, v chuti stále ještě hodně třísla, ovocnost (zase peckoviny), příjemně dlouhá dochuť s trochou neurčitého kávo-čoko-kouřového dojmu. Víno nepůsobilo nějak těžce (přes vysoký alkohol), spíše svěže a krásně pitelně. Zde myslím pro domácí přetestování ještě něco zakoupím :o)

Překvapivě o něco méně mne zaujala vína z vyšší řady Max Reserva, tedy vína vyzrávaná delší dobu v sudech. Jak Merlot 2006 tak Shiraz 2006 jsou vína odrůdová, dost koncentrovaná a v případě Shirazu s až opulentně ovocným dojmem, slušně doplněná sudem, ale zároveň s hodně tříslem a zatím na mne působila dost přímočaře a ani vymíchávání ve sklence nepomohlo. Možná se potřebovala trochu víc rozležet nebo otevřít v karafě. Merlot byl o něco jemnější, Shiraz zase hezky kořenitý. Ale tak nějak bych (v současném stavu lahví a na této degustaci) klidně sáhl po levnějším Carmenére.

Následoval Don Maximiliano Founder’s Reserve 2005 z řady Ikony, tedy vlajková loď a „bijec velkých vín z Francie a Itálie“, víno postavené na Cabernetu Sauvignon s příměsí Cabernetu Franc, Petit Verdotu a Shirazu. Pěkná barva, ale přirozená a již lehce nazrálá. Komplikovanější vrstevnatá vůně, postavená především na pěkném ovoci, ale elegantní, s dobře zakomponovaným dřevem (překvapivě žádná přebarikovaná příšera, se dřevem se tu pracuje rozumně). V chuti plné, ale ne nějak otravně hutné aby se nedalo pít celý večer, hodně ovocné, se zatím výrazným tříslem a příjemnou dochutí. Velmi dobře udělané víno, ale ten „hype“ okolo moc nechápu. Asi je to jenom vkusem, ale víno s možná ne úplně podobným profilem, ale které mne bude bavit víc a poskytne hromady zajímavých chuťových a aromatických nuancí, najdu i v notoricky předraženém Bordeaux za polovinu ceny. Každopádně k tomu, co si běžně představím pod novosvětským cabernetem, to má zatraceně daleko.

Druhou prezentovanou ikonou byl stoprocentní Cabernet Sauvignon Viňedo Chadwick 2005 a zde bych tak trochu mohl zopakovat výše uvedené, snad jen ovocitost ve vůni působila mladistvěji a objevila se trocha živočišných tónů, v chuti mi přišla výraznější kyselina a celek působil koncentrovaněji a s větším potenciálem pro zrání na lahvi a rozvoj do krásy. Určitě jde o skvěle vyrobené víno v „evropském stylu“, prémiový produkt slavného vinařství, a za takové věci se platí. A kdo zaplatí, určitě nebude zklamán. U Viňedo Chadwick bych moc rád ochutnal láhev v klidu domova, ale za požadované peníze opět obrátím svůj zrak (při tomto stylu vín) spíše k Bordeaux.

O sladkou tečku se postaral opět Sauvignon Blanc (z patnácti procent ale i tramín) z řady Speciality, tentokrát ale ročník 2006 s podtitulem Late Harvest. Nabušená sladká medovo-květinovo-kořenitá vůně přecházející v totožný chuťový profil. V ústech je 100 g/l cukru znát opravdu výrazně, bohužel zde není dostatek kyseliny na vyvážení a víno působí ulepeně.

Závěr? Pěkná tiskovka i degustace, rád jsem poznal dvě vína, co bych si běžně domů naslepo ani náhodou nekoupil. Errazuriz zvládá špičkově marketing a vyrábí i výborná vína, ale upřímně bych si spíše vybral v poměru ke konkurenci dražší, ale skvělé základní řadě. Dovozce pořádá ochutnávky v různých částech republiky, seznam je na jejich stránkách, tak si zaskočte udělat obrázek i vy sami. Obzvláště milovníkům Bordeaux bych to doporučil, jde o zajímavou zkušenost.

Zweigelt rosé od Korábů a Sauvignon blanc od Errazuriz

Vedra předchozích dní volala po rázných řešeních a ze zásob zmizelo pár nachlazených mladých vín, ve dnech následujících budu v postupu pokračovat :-) Vypili jsme třeba Zweigeltrebe rosé – samotok 2011 zemské z vinařství Koráb, spontánně kvašené, jen v keramice školené, nefiltrované růžové z trati Víckov v Boleradicích. Typická protáhlá hnědá láhev, viněta vzadu s hromadu detailních informací a to navíc v angličtině (tleskám!), plastová záklopka a slušný celokorek. Hezká růžová barva až trochu směrem do broskvové. Přímočařejší ovocitá vůně směrem jahody a třešňový kompot, respektive až lehce koktejlové třešně nebo ovocné bonbóny, k tomu mírně zemitější tón. Kulatější, ovocné, líbivější snadno přístupné růžové, až takové hebké a „konvenční“, zbytkový cukr poměrně znatelný (skoro se mi nechce věřit, že je ho jen 5 g/l). Kyselina cukr vyvažuje, ale k opravdové svěžesti je možná trochu málo výrazná. Proč ne, tohle by se mohlo líbit, ničím neděsí :-) Osobně bych ale od Autentistů v dalších dnech spíše sáhl po znatelně více fresh růžovce od Osičků. A nebo ještě spíš nachladil nějaké běžnější červené, bezvadně takhle funguje třeba tenčí desítkový Cabernet Moravia od Tomáše Čačíka.

Cabernet od Errazuriz ve třech podobách

Víkend jsem strávil poblíž Brd (ta kůrovcová devastace, viz druhé foto na odkazu, je opravdu depresivní pohled) ve společnosti několika přátel a kdo ví, zda to vzhledem k vývoji epidemiologické situace nebylo na delší dobu naposledy. Jako vždy jsem navezl spoustu vína různých cenových kategorií (ale žádné excesy) a stylů a těšil se, jak na ně budou reagovat běžní konzumenti. Obvykle degustuji spíš v rámci nadšenecké/poloprofesionální vinné bubliny a tam je to prostě vždycky trochu jinak než ve „skutečném světě“. Něco jsem jim naservíroval i naslepo, aby šlo hezky bez předsudků. Třeba sérii tří chilských Cabernetů Sauvignon od Viña Errazuriz (web, dováží Kupmeto, jednu srovnávačku tří úrovní, ovšem s jejich ikonickým vínem na vrcholu, už jsem tu měl loni) a nechal jsem je seřadit je podle kvality/ceny a vybrat favorita.

Ryzlink z Gotbergu a Carmenére od Errazuriz

Ryzlink rýnský 2016 pozdní sběr z vinařství Gotberg (web) si letos odnesl významné ocenění, na Decanter World Wine Awards získal raritnější platinovou medaili a vysokých 97 bodů. Víno už je povětšinou vyprodané, byť bych býval čekal, že při ceně nějakých 350 Kč bude mizet ještě rychleji. Na nedávné ochutnávce jsem vyzkoušel bratříčka medailisty, Ryzlink rýnský pozdní sběr 2016 akátový sud z viniční trati Sonberk. Ten je postaven trochu jinak, je úplně suchý (tamten byl de iure také, ale měl 7,9 g/l cukru a coby polosuchý nemusel být označen díky kyselině 7,5 g/l) a s o trochu vyšším alkoholem, také je školen na kalech ovšem ve velkém akátovém sudu. A stojí o téměř stovku méně, 265 kaček např. u Kupmeto. Poměrně výrazná aromatika, která spojuje florální tóny, něco bylinek a medu s pěknou ovocností do meruňky. Suché, čisté, slušné kyseliny, zakulacené a trochu krémové, líbivé, do široka rozkročené. Medailista je za mne opravdu lepší víno, ale tohle také není špatné, byť coby ryzlinkofil bych bych preferoval o kousíček více kyseliny.

Amforové Xarel·lo, cava z Riojy, Cabernet od Anakena

Už je to více než rok co jsem tu psal o Loxarel Xarel·lo Àmfores 2015, naturálním v amforách kvašeném bílém z oblasti Penedès. Jednu láhev jsem si založil, abych otestoval, zda a jak to vlastně zraje. Důležité pro případné další nákupy nových ročníků a rozhodování, kdy víno otevřít :-) A s potěšením musím uznat, že víno na tom bylo více než dobře. Citronová žlutá barva. Ve vůni se pojí bylinková, herbálnější linka, s citrusy, citronovou kůrou. Přidává se lehce medový tón, podběl a meruňka, vlastně to trochu připomínalo nazrávající ryzlink. V chuti suché, čisté, s velice fajn kyselinou ale již trochu uhlazené, jemně ovocné, dobrá délka a stavba, lehce peckové v dochuti, minerální slaná linka. Výborně pitelné, skvěle drželo v otevřené lahvi, docela zábavné a hlavně charakterní bílé. Rád zakoupím znovu, aktuálně je v prodeji ročník 2017 a dám mu šanci.

Sangiovese z Chile a tradičněji z Toskánska

Otevřel jsem si takhle nedávno Sangiovese 2013 Estate Series od Errazuriz, takže z Chile. Já vím, zbytečné utrácet peníze, řekl by někdo :-) Z červených umí výborně Cabernet a Carmenére, zmiňoval jsem se opakovaně, to se na kvalitního producenta z Chile rozumí. Docela mne zaujal i Pinot Noir, ale i ten už je vpravdě internacionální odrůdou, byť s vrcholnou podobou v tiché podobě v Burgundsku. Pokud jde o Sangiovese, tak jsem chutnal velmi nadprůměrné z Argentiny a pěstuje se leckde jinde, ale královstvím téhle odrůdy furt zůstává Itálie. Upřímně ta chilská varianta nebyla špatná, na můj vkus možná až moc sladce ovocná jak ve vůni tak v chuti, zakulacená a peckovinově marmeládová, ale čistě udělaná, s decentním ovoněním dřevem a tak. Bude se líbit mnohým, já pro příště zůstanu u odrůd ověřených :-)

Trošku divoký víkendový mix

O pátek mírně prodloužený víkend jsem trávil s rodinou v rodném kraji, u rodičů a prarodičů. Tentokrát jsem nezaváhal a předem si nechal k dědovi do sklepa zavést zásoby vína, jinak totiž jezdíme vlakem, takže většinou tahám jen něco málo :-) „Bohužel“ bylo v plánu i oslavit ročník narozeniny dcery, takže jsem se nevyhnul něčemu z tamních sámošek. Konkrétně přípitkové bohémce demíčku. Oceňuji schopnost v těch obřích objemech, ve kterých víno vzniká, a ze suroviny ne vždy ideální, udělat čisté bubliny. Ale stejně to nedávám, ten cukr vše opatlává příšerně a kyselin prostě není dost. Už jsem také nedokázal odolávat dědovu nátlaku konečně otevřít kameninovou karafu s muškátem od Templářských sklepů. Zde mohu jen říci, že oproti témuž před mnoha lety mají balení trochu vychytanější a víno nebylo brutálně zoxidované, jak se celkem běžně dělo, dalo se normálně pít. Jinak jsem u templářů ochoten bavit se o jejich nových marketingových vychytávkách, velmi efektních baleních řady New Cross či „diamantových“ vinětách, ale samotná vína prostě diskutovat nehodlám :-) Možná snad bio řadu, ale tu si kupte raději rovnou z Veritasu Bošovice, kde pro templáře vzniká. Takže asi tak.

Dva novosvětské pinoty

V poslední době se mi tu množí červená z nového světa, musíte mne omluvit. Možná je to tím počasím venku, že jsem přešel na sluncem narvané vysokooktanové palivo :o) Dnes půjde o dvě vína odrůdy Pinot Noir, začneme tím levnějším z Chile. Errazuriz Estate Pinot Noir 2008 je vínem ze základní řady tohoto zajímavého vinařství, o kterém jsem delší report psal již dříve, a také jsem se zde věnoval i jejich vyššímu „wild ferment“ Pinotu. Na webu dovozce pak najdete opravdu detailní popis, dovolím si shrnout to nejdůležitější. Původ ve vinici Escaultura v údolí Casablanca, jen 20 km od Tichého oceánu, což má pozitivní vliv na delší dobu vyzrávání a aromatiku. Keře pocházejí z roku 1996 a jde o klony č. 115 a 777. Ruční sklizeň, kompletní odtřapení, 5-7 dní studená macerace a následně fermentace při teplotách až 32°C. Osm měsíců ve starých francouzských sudech. Burgundská láhev, ovšem místo korku použit screw cap. Producent doporučuje podávat trochu chladnější. Ale vás stejně nejvíc zajímá, jak to celé chutná :o)

Pěkná nehluboká rubínová barva, lákavá. Dost výrazná aromatika, především dobře zralé ale ne přezrálé ovoce, třešně. Trochu kouř, znatelně (skoro bych řekl typicky) marihuana, zemitější tóny. Příjemné. V chuti středně plné, svěží, ovocité, dostatek kyseliny, slušné délka, čisté. Úvod působí plněji a důrazněji, než trochu prázdnější střed, není to úplně vyvážené, ale nezapírá ani odrůdu ani místo původu a po pravdě se dost dobře pije a živě si to dovedu představit ke kusu grilovaného lososa. Aromatika nabízela víc, než pak jednodušší chuť. Wild Ferment varianta (ze stejné vinice) mne bavila o dost víc, ale taky je víc než dvakrát tak drahá.

Druhé víno pochází z USA, konkrétně z Central Coast v Kalifornii. Cycles Gladiator Pinot Noir 2006, jako další vína stejné řady (jde o projekt Hahn Family Wines), získal nedávno reklamu zdarma díky debilitě státu Alabama a zákazu „pornografické“ viněty, o případu jsem tu už psal. Opět láhev burgundského tvaru, plastová záklopka a korek lisovaný z drti. Barva nehluboká řidší třešňová, hned po otevření zavoní příjemně „pinotově“, hodně ovocité, především do třešní. Po chvilce nadechnutí se zvýrazňuje v místě původu prý dost typické aroma coly a bohužel i alkohol, celkově je vůně hodně teplá, přezrálá a působí až ulepeně. V chuti plnější, kulaté, měkké ale až trochu nasládlé, přezrále výrazně ovocné, nedostatečně svěží a s ulepenou nasládlostí i v dochuti. Líbivě jednoduché, dovedu si představit, že spoustu konzumentů to nadchne, mne to ale příšerně nudilo už u druhé sklenky. Zde by hláška z filmu Dobrý ročník seděla (viz nedávno popisovaný Cabernet)…

Obě vína jsem kupoval v rámci nedávné velké slevové akce u Kupmeto, navíc se domluvil s dalšími lidmi a byla to v podstatě „velkoobchodní“ objednávka. Pinot od Errazuriz tak přišel na nějakých snad sto padesát korun a upřímně si ho znovu dám mnohem raději, než o víc než stovku dražší Cycles Gladiator.

Sauvignon, Pinot a Vavřinec

Víkend jsem trávil s rodinou u rodičů a prarodičů a podíval se na zoubek několika lahvím, co si tam poslal už na svátky, které ale nakonec trávil s nemocným dítětem doma. Errazuriz Estate Series Sauvignon 2013 má světlou žlutou barvu. Aromatika pikantně čerstvá, živá, slinosbíhavá, travnatá, trochu štiplavější, zelený angrešt a rajčatový list. V chuti suché, středně plně, živé, hodně kyseliny a říznější, solidní délka, výborně pitelné, osvěžující a dost fajn. Fakt povedený Sauvignon. Už jsem o něm psal dříve, před skoro rokem, teď mi přijde ještě lepší. Nakupoval jsem ve velké slevové akci u Kupmeto ve výsledku snad za sto pade, i cena při větším množství odpovídá. Rozhodně strčí do kapsy kupu populárních novozélandských kousků za více peněz.

3 odrůdy x 3 země původu ve slepé ochutnávce

Minulý týden proběhlo další setkání nad víny v podobě malé degustace u nás doma. Tentokrát se tématem stala vína tří různých odrůd a ze tří zemí původu degustovaná naslepo, respektive pouze se znalostí odrůdy. Ve sklenkách postupně skončil Ryzlink rýnský, Sauvignon Blanc a Chardonnay vždy původem v Čechách či na Moravě, ve Francii a v Chile. Tak trochu jsem navázal na jeden starší degustační souboj, ale mírně jej upravil. V každém setu měl tedy degustující možnost odhadovat, z jaké tak země víno pochází, na závěr jsem spočítal i nějaké ty statistiky úspěšnosti. Hlasitá debata nebyla zapovězena a vyloženě jsem se těšil na „tohle musí byt z Chile, protože…“. Docela to fungovalo a myslím, že byla i zábava, byť to musí posoudit jiní. Na zahřátí přišel ale ještě jeden „slepý pokus“…

Postupně jsem naservíroval jakostní Ryzlink Rýnský 2007 od Lahoferu (vinice U Hájku) a základní alsaský Riesling 2007 od Beblenheimu a dotaz zněl, zda jde o stejnou odrůdu (a případně i ročník). Už zde se ukázalo, že (složitější) zbytek degustace bude nejspíš švanda, stejnou odrůdu tipoval málokdo. Lahofer je lehčí květinový typ ryzlinku, jemný, medový a lipový, pěkně pitelný, byť pro mne trochu postrádá výraznější svěžest. Beblenheim je taktéž lehčí styl, o kus jednodušší než Lahofer, s pěknou kyselinkou a dobře pitelný, ovšem před pár měsíci byl znatelně lepší a začíná upadat.

První kolo souboje zemí a odrůd obstaral Riesling. Za domácí vína nastoupilo Žernosecké vinařství a jejich Ryzlink rýnský 2007 pozdní sběr z Velké Vendule. Víno velmi voňavé, květinové, bohatší do lehce candy tónů, krásně suché, mladičké, čisté a delší. Velmi dobře udělané, ale chce ještě ležet. Původ v ČR tipují 3 z 11 účastníků. Druhé víno je Chile, konkrétně Anakena a Single Vineyard Riesling 2006 z Maulle Valley. Intenzivní a sladší vůně, přezrálé až tropické ovoce, lehce klasické petrolejové tóny, povedené. I v chuti velmi intenzivní, znatelná lipovina, fajn kyselinka a slušně dlouhé, celkově velmi pěkné. Jen naprosto nechápu, kde se tu najednou berou odrůdové znaky, když ještě nedávno bych si u totožné vína skoro vsadil na Sauvignon. Zvláštní. Chile tipují opět tři degustující. A na závěr Francie v podobě Riesling Classique 2005 z legendárního alsaského vinařství Trimbach. Ve vůni velmi sevřené, lehká zatuchlinka a někteří tipují i korek (víno bylo pod plastem, ale sám bych si na korkovou vadu vsadil), jemně petrolejové tóny. Chce dýchat a to hodně, zbyteček později se projevuje o kus zajímavěji a komplikovaněji, ale stále je tu náznak nějaké vady. V chuti krásně suché, opět petrolej, krásná struktura a příjemná délka, hodně dobře udělaný ryzlink. Ale nadšení se nedostavuje, byť i tenhle jejich základ si mne dříve opakovaně získal. Francii tipují dva účastníci. U ryzlinků tedy úspěšnost nijak velká.

Do druhého kalu nastupuje Sauvignon Blanc. Jako první přichází Chile, vinařství Errazuriz a jejich Estate Sauvignon Blanc 2007 z Casablanca Valley. Velmi intenzivní vůně, živé a svěží, kupa rybízového listí a angreštu. A ve stejném stylu pokračuje i chuť, živá a svěží s pěknou kyselinou, dostatečně dlouhá s jemně „karamelově připálenou“ dochutí, ale celkově dost nad tím, co si běžně představím pod Chile. Správně zemi původu ovšem tipuje 7 z 11. Jako druhá se nalévá Francie, Sanccerre 2007 z produkce vinařství Francois Crochet. Víno svěží, čisté a minerální, aromatika nijak přestřelená, spíše jemnější až možná nevýrazná. Totéž se opakuje i v chuti, projev je velice svěží, víno je postaveno na krásné kyselince, je čisté, docela dlouhé a jemně elegantní, ovšem možná až trochu nedůrazné. Pamatuji si ho o něco expresivnější. Francii tipuje pouze jeden účastník. Vzorkem posledním je Morava v podání Františka Mádla, jde o Sauvignon 2005 pozdní sběr z vinice Přední hora ve Velkých Bílovicích. Zdaleka nejhlubší barva i koncentrace, víno voní až kandovaným ovocem a medem, je nazrálejší, intenzivní, tipuji vliv sudu a nejspíš bylo dlouho na kvasnicích. V chuti ovšem krásně suché s dotykem sladkého ovoce, plnější a delší. Typický Sauvignon z velkopavlovicka je to stěží, ale víno rozhodně zajímavé. Původ na Moravě tipuje jeden člověk.

Kolo poslední patří Chardonnay. Jako první opět Chile, Errazuriz a jejich Estate Chardonnay 2007 z Casablanca Valley. Svěží, tropické ovoce, velmi decentní náznak sudu a takové je víno i v chuti, dobře pitelné, čisté a výborně připravené Chardonnay s opět lehce karamelovou dochutí. Chile znovu tipuje sedm z jedenácti. Za Francii bojuje Domaine Thierry Laffay se základním Chablis 2006. Víno je to svěží, lehkého stylu, poněkud řidší byť i díky tomu snadno pitelné, každopádně mne trochu nudí. Možná potřebuje čas na rozdýchání nebo něco, na rozdíl od ostatních vím, že jde o Chablis a snažím se mu dát druhou a třetí šanci, ale prostě neoslovuje. Francii tipují tři účastníci. A nakonec Morava v podobě vinařství Reisten a jejich Chardonnay 2006 pozdní sběr z trati Valtická. Dost koncentrovaná a bohatá vůně, máslová, krémová ovocitost, nejspíš dobu na kvasnicích. Hutnější, ale vlastně docela přímočaré, dal bych tomu čas se opravdu rozvinout. Krásně suché čisté v chuti, plnější, citrusová ovocitost, délka a styl. Zatím mladé a trochu líbivější, nechat vyzrát! Moravu tipují čtyři z jedenácti. A tohle víno chci domů v počtu více než jedné lahve pro pokusy v letech následujících. U Chardonnay úspěšnost v tipování země původu nejvyšší.

Výsledek experimentu? Zažitá klišé o Chile či Moravě nemusí vždy platit a tipnout si místo původu vína není žádná sranda! A Morava umí produkovat fascinující vína. A to, na jeden večer s pár lahvemi, nejsou špatná zjištění :o) Jo a taky už definitivně vím, že potřebujeme větší obývák :o) Proběhl i pokus o párování s rybou, původně se měla stejná ryba (syrový losos a jen lehce upravená Viktorka s koriandrem) testovat jak s Ryzlinkem tak s Chardonnay, ale tohle nějak nevyšlo a vše zmizlo u jednoho vína. Inu třeba příště s nějakým podobným experimentem…

Popíjení v Českém ráji

Uplynulý víkend jsem strávil s rodinou a davem přátel v Českém ráji. Hned na úvod mohu všem doporučit ubytování U Housenky, hlavně pro větší skupinu s dětmi naprostá paráda. Čas jsem plynule rozložil mezi péči o děti, pojídání grilovaného masa a dalších pochoutek, povídání do pozdních nočních hodin o všem možném, běhání (v oblasti je to věčně nahoru a dolů, takže šlo o trénink psychické odolnosti vůči plazení do kopce, obzvláště v kombinaci s nevyspáním, plným pupkem a zbytkovým alkoholem) a samozřejmě konzumaci vína! Navezl jsem takový trochu divoký mix všeho možného a sledoval, co lidem víc chutná, co je u těch vín případně zajímá a tak podobně. Běžní konzumenti řeší trochu jiné otázky než vinní nadšenci, se kterými popíjím přeci jen častěji, ale tolik se zase neliší.

Přímořský Pinot Noir od Errazuriz

Už několik let produkuje můj chilský oblíbenec Viña Errazuriz (web, psal jsem tu o nich mnohokrát) novou řadu vín Las Pizarras, jejich pohled na maximální kvalitu z břidlicových poloh nějakých 12 km od Pacifiku v chladnější oblasti Aconcagua Costa. Konkrétně tak mají Chardonnay, Pinot Noir a Syrah údajně v „Grand Cru“ kvalitě. Za flašku ovšem vysolíte bratru 1800-2500 Kč, takže jsem se rozhodl do experimentu zatím neinvestovat a doufám, že to budu moct časem alespoň ochutnat. Mají ovšem i řadu vín nazvaných jen Aconcagua Costa se stejnými odrůdami (+ Sauvignon, který odtamtud pravidelně pocházel i pro základní Estate řadu), kvalitativně posazených o něco níže, ale levnějších dramaticky. Tahle vína by měla celkem dobře dát obrázek, jak se bude stylově ubírat „velké víno“ téže odrůdy. Flaška přijde u dovozce Kupmeto na nějaké čtyři stovky a to už jsem se utratit odvážil, zkoumání pak začal pinotem.

Pinot od Errazuriz a tříročníkový Karmazín

Před lockdownem jsem udělal mírnou inventuru sklepa a narazil na pár zajímavostí od Viña Errazuriz (web), kupříkladu docela solidní vertikálu Cabernetu Sauvignon v řadě Max Reserva, kterou si pošetřím na nějaké větší setkání s přáteli v lepších časem. Ale různě poschovávána zásoba lahví základní řady Estate, vín na okamžité pití, se kterými mám ale docela dobrou zkušenost pokud jde o stabilitu v lahvi. V klidu obvykle dávají hezkých pár let zrání, měl jsem i desetileté kousky v pohodové kondici. Vypadl na mne také Estate Series Pinot Noir 2015 (nedávno jsem tu psal o vyšší řadě téhle odrůdy od nich), z vinic v údolí Aconcagua, kvašeno v nerezu a polovina vína školena osm měsíců ve francouzských dubových sudech. Psal jsem o něm v mladičké podobě v létě 2016. Světlejší rubínová barva. Trochu sladší, zralejší poměrně expresivní aromatika, červené ovoce, jahody, dotyk sladšího dřeva, herbální „marihuovanová“ linka. Suché, středně plné, s pěknou kyselinou, prakticky neznatelné uhlazené třísloviny, dotyk sladkosti a zakulacené, červeně ovocné, slušně dlouhé. Přišlo mi teplejší/sladší než tenkrát, ale stále se pilo dobře. A jsem rád, že takhle fajn drží nejen jejich Cabernet a Carmenére, ale že mohu případně zapomenout i pinot :-) Vozí Kupmeto.

Voní Chile jako marihuana? Soutěž!

Mám strašně rád vůni uvnitř krabičky cigaret, ale jak ten obsah zapálíte, je z toho najednou dost hnusný smrad. Usušené listy konopí voní ještě lépe, v zapálené podobě je ten kouř přeci jen o dost příjemnější než cigaretový, přesto mi vůně téhle rostliny přijde nejhezčí, když prostě trošku rozemelete mezi prsty. A kouzlo poznámek k ochutnávaným vínům je třeba taky v tom, že vám z nich najednou vypadne zjištění, že vůni marihuany jsem u vína v poslední době cítil třikrát a ve všech případech šlo o „přírodnější“ verzi Pinotu Noir z Chile. Jednou byl ten Pinot sice kupážovaný (Anakena ONA 2005, krásné víno a jeden z objevů loňského roku; vlastně ani nevím, proč jsem ho nezařadil do přehledu, kam by určitě patřilo), podruhé už stoprocentně čistý z Casablanca Valley (o kterém ještě bude řeč) a naposledy šlo o Pinot Noir „Wild Ferment“ 2006 od vinařství Errazuriz.

O vinařství tu mám obsáhlejší článek z degustace a nebudu se tedy opakovat, snad jen že dovozce s víny Errazuriz posbíral pár ocenění a reklamu momentálně staví na vítězství Cabernetu Max Reserva ve Víno Revue („nejlepší Cabernet na českém trhu“). Tenhle Pinot ovšem pochází z řady „Specialties“, která obsahuje různé zajímavosti a věci v Chile ne úplně typické. V dnešní době, kdy lidé neustále hledají nějaké zvláštnosti, ji beru jako dobrý promonástroj spíše než snahu vyrábět vína jinak než ostatní, ale očividně to funguje. Byť specialitou může to být třeba taková samozřejmost, jako „Single vineyard“, tedy víno z hroznů pouze z jedné konkrétní vinice (běžné je míchat mnoho vinic jedné oblasti). Nebo, jako právě v dnešním případě, víno vyrobené bez umělých kvasinek, zakvašené pouze těmi přímo z vinice, kterou je Escaultura v údolí Casablanca. Z webu (v překladu k ročníku 2007, ale u 2006 byl technologický postup hodně podobný, kompletní detailní informace jsou k dispozici v originále) se můžete dozvědět hromadu „technických“ detailů, třeba až na úroveň konkrétních klonů révy (č. 115 a 777). Ohledně spontánní fermentace divokými kvasinkami tu píší celkem lákavě: „Vzhledem k tomu, že kvasinky nejsou uměle vybírány podle technologických kriterií (odolnost vůči SO₂, vůči alkoholu atd.), zažívají během fermentace podstatně větší „stres“. Navíc je použita větší různorodost typů kvasinek. To vše vede k tvorbě různorodých projevů a charakterů ve víně a tím zvyšuje komplexnost vína.“ No prostě to vypadalo, že jde o přírodněji připravený Pinot z Chile a nešlo odolat :o)

Víno je v lahvi burgundského typu, ale místo korku tu najdete screw-cap uzávěr. V zásadě proti němu nic nemám, ale takhle u „divokého“ vína mi to pouhé zakroucení kusem kovu přišlo dost zvláštní. Viněta je docela pěkná, vzbuzuje opravdu dojem ručně nadepsané speciality, navíc je tam obrázek kvasinky :o) Zadní viněta je pak narvaná informacemi, takhle to má vypadat. Barva je moc pěkná, hluboká ale ne nepřirozeně, na okraji lehce oranžovějící. Vůně je pak intenzivní a omamná, pokud jí necháte naplnit velkou sklenku, dominuje ona sušená marihuana společně s tabákem a trochou kouře. Při pořádném zakroužení se vyloupnou sladší ovocité vůně až do džemu (třešeň, jahoda), celé je to dost zvláštní a efektní. Při podchlazení (výrobce doporučuje, my máme v ložnici teplotu vhodnou tak akorát na bílá vína, takže při popíjení u knížky v posteli teplota ve sklence záhy dost poklesne) je projev zemitější, s výraznějším ovocem do třešní, vlastně víc připomíná Pinot jak jej znám. Nic zásadně komplexní či hlubokomyslného, ale vonět k tomu je zábava. Občas lehce zazlobí výraznější alkohol. V chuti plnější, suché a pěkně ovocité, hezky postavené víno. S osvěžující kyselinou, vyvážené a příjemně pitelné, byť závěr trochu hrubší (alkohol a až lehce nahořklé kávové doznívání, nižší teplota pomáhá). Vůbec ne špatné, jen o něco jednodušší než ta vůně.

Zkušenost zajímavá, jako ukázka Pinotu z Chile lze doporučit. V nabídce je momentálně ročník 2007 a cena bohužel dost odpovídá kategorii „Specialties“, za lahvinku dáte i pět stovek. Za toto víno jako takové bych je asi nedal, když to beru jako zajímavý exkurz do projevu odrůdy mimo Evropu, tak se to dá snést :o) Člověk si musí umět své výdaje nějak ospravedlnit.

SOUTĚŽ: Víte, že vinná kvasinka má (nejméně) na dvou místech na Moravě svůj pomník? Ten, kdo první napíše ta dvě místa (snažte se bez Googlu, prosím ) a zároveň pošle VLASTNÍ fotku alespoň jednoho z nich, má u mne láhev přírodního vína :o)

P.S. Praha je zase jednou nádherně zasněžená, tak tu máte jednu fotku, jak to zrovna vypadá na vinici v Gröbovce. A pokud by někoho zajímalo, jak hodnotí výše popsané víno Parkerův Wine Advocate, pak čtěte dále: „The red wines begin with the 2006 Pinot Noir Wild Ferment, a wine raised in French oak for 10-11 months. Light to medium ruby-colored, it reveals notes of cedar, vanilla, raspberry, and strawberry. On the palate it has a silky texture, sweet fruit, an elegant personality, good depth and a pure finish. It is an excellent value in Pinot Noir.“ Tedy nic zvláštního, netypického a ani stopa po marihuaně :o)

4x Carménère od Viña Errazuriz

Podzimně, chladno a lezavo a deštivo… O víkendu jsem vylovil ze sklepa a otevřel několik ročníků Carménère, které se do tohohle počasí docela hodí, od mého oblíbeného (ještě kdyby se jim povedlo jet bio na všech vinicích a ne jen, tak budu úplně nadšený) chilského producenta Viña Errazuriz (web). Nešlo o úplně ideální vertikálu, tří vína byla ze základní Estate řady a jedno z vyšší Max Reserva, ale co už :-) Všechno jsou to nákupy v průběhu let u Kupmeto. Papírově jsou si tři základní Estate ročníky 2014, 2016 a 2017 docela podobné – původ v údolí Aconcagua, alkohol 13.5 %, kyseliny blížící se šesti gramům a zbytkový cukr něco nad dva. Mladší ročníky jsou nerez a ze zhruba tří čtvrtin pár měsíců dubové sudy, u 2014 je poměr naopak. Jo a 2014 deklarují jako stoprocentní Carménère, v mladších je přídavek patnácti procent především Syrahu. Všechno jsou to vína na okamžité pití, teď už je na trhu ročník 2019, spíš než něco co by posílali do soutěží sbírat body a předpokládali nějakou archivaci. Mohou se objevit i se šroubovým uzávěrem, ale já je měl všechny s celokorkem.

Nejlepší červená jsou z…

Nějak takhle při pondělku nemám chuť psát ani o vínech z víkendu, natožpak o nějaké degustaci z týdnů minulých. Snad později. Rozhodl jsem se ale vyrovnat s jednou větou, která mi delší dobu straší v hlavě. Zněla „Autor přistupuje k novosvětským vínům jakoby s přesvědčením, že vína z Bordeaux jsou z podstaty nejlepší na světě“ a přišla jako součást delšího textu v reakci na reportáž z uvedení vín Errazuriz na náš trh. Tenkrát jsem reagoval tak, že srovnání provádí pravidelně samo vinařství Errazuriz a tudíž i já jsem jej v článku použil. Navíc v dnešní době už pomalu přestává být smysluplné výraz „novosvětské víno“ používat, protože většina z těch nových vinařství zemí začala produkovat hromady vín v „evropském stylu“, zatímco Evropa se naopak začala přibližovat stylu vín „novosvětských“ (a jelikož je neumí, i díky hromadě regulací a apelačních zákonů, vyrábět stejně levně, pokorně se vrátí k podobě tradičnější, jinak nebude schopná konkurovat a dojede na to). Každopádně ta výše uvedená věta mi nějak přišla na mysl pokaždé, když jsem pil nějaké slušné víno odněkud ze světa a neustále mne napadala formulace z mnohých zde sepsaných recenzí, tedy „ale za stejné peníze jde koupit...“ Ano, nejspíš jsem postižen pocitem, že i v dnešní době, kdy ceny Bordeaux letí nahoru nesmyslným způsobem, tam lze nejsnáze koupit opravdu skvělé červené víno.

Je to zvláštní. Mám spoustu oblíbených vín z Čech, Moravy i třeba Chile, na která nedám dopustit. Jsou z kategorie levných i drahých, pravidelně skvělá, rozhodně doporučeníhodná. A ta nejlepší vína, která jsem kdy pil či alespoň chutnal, pocházejí v „první desítce“ (kterou jsem si teďka tak narychlo v hlavě sestavil, jinak si žebříček nevedu) sice z Francie, ale je to skoro samé Burgundsko. Přesto – když potřebuji jít na jistotu, kdybych měl zvolit láhev bez předchozího ochutnání a nechtěl riskovat, sáhnu skoro vždy po nějakém trochu známějším Bordeaux. Protože ten kvalitativní výkyv je pro mne nejméně výrazný. Prostě jsem si jist, že u nějakého bariku významnějšího château, pokud budu jen pár let starý (tj. bez většího rizika zničení špatným skladování) možná nebudu v sedmém nebi z nějakých konkrétních nuancí v chuti a vůni, ale ten základ, okolo kterého se současná produkce Bordeaux točí, mne vždy dobře zabaví. Neriskuji. Pokud řešíme nějakou slavnostnější večeři, tak skoro vždy otevírám jako první víno či aperitiv nějakou moji libůstku, víno s příběhem či zvláštnost, kterou host nejspíš neměl možnost pít, ale jako po hlavním červeném (pokud je samozřejmě odpovídající jídlo) sáhnu téměř jistě po Bordeaux. A bez problémů z nižších cenových pater žebříčku, nějakém druhém víně typu L´Heritage de Chasse-Spleen, Blasson d’Issan, Les Allées de Cantemerle, Connétable de Talbot, Lacoste-Borie...

Vlastně nevím, proč tohle neustálé srovnávání. Na jedné večeři nedávno jsem pil Barkan Reserve Merlot 2005 z Izraele (dováží Terra Vinifera), výborné plné víno, šťavnatě ovocné, příjemně doplněné zráním v sudu, dlouhé, intenzivní a krom parádního snoubení s jídlem fungovalo i samo o sobě. Stojí tři stovky, ale vlastně mne ani nenapadlo koupit si láhev domů, když za podobné peníze můžu mít Merlot v podobě Château Croix Mouton od Jean-Philippa Janoueixe. Přitom obě dvě ta vína jsou skvělá, každé jiným způsobem, obě bych si rád doma otevřel. Proč se upínat jen k jedné oblasti, když na Ukrajině prý připravují naprosto fantastický Pinot Noir (nepil jsem, pouze jeden jejich veskrze standardní Cabernet Sauvignon, ale hostitel nemohl ten pinot  vynachválit víc, skoro jsem dostal chuť letět do Kyjeva), teploty stoupají a výborný Merlot, při správném přístupu a redukci hroznů na keři, jde připravit i na Moravě?

Pro mne je to z velké části o té „sázce na jistotu“. Vína z Bordeaux (a bavíme se stále o té lepší produkci, ne průmyslových výrobcích pro supermarkety, v těchto stokorunových vínech je skoro vždy bezpečnější sáhnout po Argentině, Austrálii nebo Chile) nejsou ta, která ve mně nejčastěji rozezní nějakou tu „to je přesně ono!“ (ale sem tam se jim to podaří a pak to stojí za to!) strunu, ale je největší pravděpodobnost, že si je opravdu užiji. U Bordeaux, nezávisle na ceně lahve, se nejméně často dostavuje vyložené zklamání. Netvrdím, že „vína z Bordeaux jsou z podstaty nejlepší na světě“, ale podlehl jsem jim i tak. A když už jsem to napsal takhle veřejně, tak mne snad ta věta přestane obtěžovat :o)

P.S. Kdo pozná, odkud je fotka v úvodním odstavci tohoto zápisku, dostane další bod do místní soutěže. Ještě jsem ji nevyhlásil pořádně, ale už vám ty body píšu ;-)