pondělí 20. listopadu 2017

(re)Evoluce granátu z Dolomit

foradori-granato-1998Granato, stoprocentní odrůda Teroldego ze stínu italských Dolomit, zásadní víno z produkce Elisabetty Foradori (viz dřívější zápisek), víno důležité pro region jako takový a obecně považované za možná nejlepší Teroldego vůbec. A jedna z hvězd sortimentu dovozce Via del Vino. Před pár dny dorazil do Prahy, na jednu z mála zastávek při tour k třicetiletému výročí jejich zásadního vína, Theo Foradori (prostřední ze tří synů Elisabetty, navíc má ještě o rok mladší sestru). Aby zde mimo jiné prezentoval i unikátní vertikálu Granato od ročníku 1998 (v double magnum lahvi) po ročník 2015. A promluvil o minulosti, současnosti a budoucnosti vinařství. O tom, jak jeho matka aktivně a včas přenáší zodpovědnost na své děti, jak se podnik stále více snaží věnovat i dalším plodinám a nejen révě. O biodynamice i marketingu, révě i byznysu, víně i… mnoha dalších věcech. Akci v restauraci Aromi, s víny doplněnými několikachodovou večeří inspirovanou severní Itálií, jsem si opravdu užil. Samozřejmě díky spoustě výtečného vína, skutečně nešlo o pár malých degustační vzorků, ale také pro více než fajn povídání. Theo byl vyloženě vtipný a vše pojal velmi uvolněnou formou, na tomto typu degustačních večeří spíše vzácnou.

theo-foradoriCo je tedy Granato? Jak již naznačeno výše, jde čistě o tamní specifickou odrůdu Teroldego (u které se nyní ukazuje, že by měla být sourozencem francouzské odrůdy Dureza, jednoho z rodičů Syrahu), s jejími specifickými kyselinami, velmi temnou barvou a schopností zrát. Hrozny pochází z Campo Rotaliano, pláně mezi toky Adige a Noche, z původních klonů a starších výsadeb (nejstarší 1938, nejmladší 1956) před industriální revolucí, vedených ještě na pergole. Jde o směs tří různých poloh (Vignai, Cesura a Regin) o celkové rozloze čtyři hektary. Samozřejmě biodynamika, ruční sklizeň, spontánní fermentace, minimální síření a to spíše až při lahvování. Víno vznikalo v tak trochu mezinárodním (rozuměj Bordeaux) stylu, s výraznějším vlivem dřeva včetně nových barrique sudů. Tedy žádné amfory, se kterými si dnes Foradori a jejich špičková Teroldega mnozí spojí. Postupně se měnilo, podíl malých sudů v poměru k těm velkých výrazně snižoval a poslední ročník, kde barrique najdete, je 2008. V ročníku 2015 je dokonce část vína zpracována karbonickou macerací.

Dobrovolně přiznávám, že Granato mi sice (při těch pár řídkých setkáních v minulosti) velmi chutnalo, ale tak nějak… z vín, která Forodari připravuje, mne opravdu zasáhla spíše jiná. Schopnost uchvátit kritiky po celém světě, přitáhnout pozornost k regionu i vinařství a nakopnout výš reputaci odrůdy (nebo ji předvést vůbec poprvé, pro mnohé) a nadchnout pro ni další vinaře v oblasti mu ale upřít nejde. A deset ročníků tohoto vína za sebou byla zkušenost, kterých se dostává spíše výjimečně. Postupovali jsme od minulosti do současnosti a dobře se bavili.

foradori-granato-2001-2009

Úvodní ročník Granato 1998 překvapil, nabídl velmi elegantní zralejší vůni, jemnější, se světlejší barvou a hromadou depotu, vybalancované, s výtečnou šťavnatou kyselinou, delší, elegantní. Jak jsem měl u starších Granato poznámky „bx styl“, tak zde to vyzrálo o něco „burgundštějším“ směrem. K vínu jsem se vracel s velkou chutí a nadšením. U 2001 už je to ovšem víno tmavší, stále s ještě lehce fialovým tónem, hutnější tmavě ovocné, s živočišnou linkou, koncentrované, plné, silné, s bezvadnou kyselinou s výraznějším vlivem dřeva. Ochutnal jsem ho ze tří různých lahví, jedna působila až stále trochu syrově mladě, další byla znatelně zralejší. Stále ovšem nabušenec. Efektní, vyladěný, perfektně pitelný. Ročník 2002 o něco tenčí, zemitější, hodně vyzrálý a vyvinutý. Ročník 2003 opět poměrně koncentrovaný, s již znatelnou nazrálostí ale stále i hodně výraznými tříslovinami, s potenciálem dál zrát. Ročník 2004 pikantnější ovocnost, šťavnatost, marmeládové tóny, vybalancované skvěle pitelné víno, hodně příjemný kousek.

foradori-granato-2010-2015

Ročník 2009 vyloženě mladistvé, sladké tmavší ovoce, koncentrace, čerstvost, plnější energická chuť, tmavé ovoce, dotyk živočišnosti a pryskyřice. Trocha kůže, nějaké to koření jako badyán. Strukturovaná, parádní záležitost. V ročníku 2010 jako bychom se definitivně odpoutávali od nějaké „stylově trochu jako“ škatulky a prim v projevu mělo něco jiného. Je to velmi čerstvé, takové ryze energicky ovocné, mladistvé, svíravé, šťavnaté, zábavné, teprve na začátku cesty ale velmi chutné. A v podobném duchu pokračují i ročník 2011 a 2013, s intenzivní čerstvou ovocnosti, šťavnatostí, svíravostí, parádní ovocností a moc fajn strukturou. Vína mladá, trochu sevřená, ale výtečná. Ročník 2015 je pak vyloženě naturální, energická, velmi živá mladičká záležitosti, s jasně hodně nízkou či téměř nulovou sírou, lehce živočišná, efektní, zábavná. Hodně fajn víno, byť na mne pocitově možná až příliš „bezstarostné“.

aromi-kuchyne

Velmi mne bavila poloha ročníku 2009, tak nějak „akorát“ na pomezí seriózního velkého vína a záležitosti, kterou chcete klopit ve velkém. Ale upřímně ve všech polohách to bylo báječné, i v té „bordeauxské“ :-) Bavil jsem se s vinařem (i když Theo je zodpovědný spíše za jiné věci, sklep má od roku 2013 v rukou jeho starší bratr), zda je přesvědčen, že patnáctka bude zrát podobně dobře jako vína z „barrique“ období a prý ano, možná i lépe. Osobně si nedovedu představit, že ročník 2015 bude za 15 let ve stejné kondici, ale to lze ověřit jedině experimentálně. Za těch patnáct let :-) Na druhou stranu mne z červených od Foradori nejvíce fascinuje její Teroldego Sgarzon, z jediné specifické vinice, a Granato teď jako by šlo trochu podobným směrem.

Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails