pondělí 24. července 2017

Ze zásob, sámošek a Lidlu

kopicka-nejsme-tu-samiMinulý týden jsem v lesích a luzích Šumavy pil či alespoň ochutnal celkem divokou sbírku lahví. Od zajímavých kousků co jsem si přivezl z vlastních zásob, přes domácí sámoškovky (nákupy dalších účastníků dle základní sady instrukcí, ale ne vždy to šlo) po set lahví pořízených v Lidlu (neodolal jsem a v rámci dopoledního výběhu to vzal přes kopce Vimperka). Projedu je ve značně zrychleném sledu, dělal jsem si ostatně spíš jen velmi hrubé poznámky. Bavilo mne Nejsme tu sami od Ondry Kopičky, v téhle směsce ledasčeho z Modřanské vinice bych snad původ i poznal. Je to svěží i docela plné, takové milerkově-muškátovo-mýdlově kytkové, zábavné, čisté, bezvadně pitelné a zajímavé. A ta stříkaná viněta! Bio moselský Weingut Martin Schömann 2014 Devon Riesling trocken mladý, přísný, minerální kousek, fajn pití. Padl Modrý Portugal 2013 Johann W ze Zámeckého vinařství Třebívlice, takže Čechy (konkrétně viniční trať Pod Šepetelským vrchem). Lehčí, peckovinově višňově ovocné a kořenité, s výraznou kyselinou, výborně pitelné příjemné chladnější červené. Úplně jiný svět než Estate Cabernet Sauvignon 2014 od Errazuriz, jejich základ v odrůdě původem z údolí Maipo a Aconcagua. Výraznější, černorybízová záležitost, dost slušná, byť tentokrát mi z toho docela znatelně lezlo dřevo i když ho tam není moc.

beck-inkPadla další láhev Pinot Noir 2015 z Krásné hory a rovnou jsem objednal pár kartonů, tohle je parádně vyvážený středně plný voňavý charakterní pinot burgundského střihu a baví mne strašně moc. Pro mne asi nejzábavnější z trojice vín, která jinak sdílí dost z tohohle skvěle pitelného červeného stylu, dal jsem ještě trochu tvrdší slivovicově peckovinový Beck Ink 2013 od Judith Beck a také starou dobrou Ráspi Kékfrankos 2013 jdoucí v podobném duchu. Proložil to lahví Château Bois de Favereau Bordeaux Supérieur „Cuvée Jean-Jules“ 2014, za ty prachy dost sympatického tmavě ovocného a dřevem navoněného Bordeaux, solidně postaveného. Dvakrát mne neoslovila láhev Ryzlink vlašský 2015 neskorý zber Limbašské vinohradnické družstvo, takové trochu uni technologicky čisté bílé prostě. Ale s radostí jsem popil Neuburské 2012 a Cuvée Linda 2012 od Tomáše Čačíka, u obou se hodně rozplýval před lety a nakoupil toho kvanta. Po těch letech se hodně uhladilo a stále mne o něco víc sedí základ, už je to měkčí, kulaté, krémové, takové do kořenito-toastova, stále charakterní a zajímavé. Jako vždy bylo povedené Boeri Moscato d’Asti Ribota 2016, se svojí muškátovo-ovocně-citrusovo-mýdlovou vůní a výrazně sladkou chutí s decentním perlením a nějakou tou osvěžující kyselinou. Klidně bych zvládl cukru o chlup méně, ale když se hodně nachladí tak dost fajn.


Táborová trouba, ukázkový #precisioncooking :-) #summercamp #fire #cooking #fun #dessert

A post shared by Jan Čeřovský (@belcarnen) on


habanske-mullerSet z vesnických sámošek odsunu mnohem rychleji. Dvě různé lahve z Vinařství Zaječí a jejich Collection Mondiale, Rulandské šedé a Tramín červený, jsem jen ochutnal a nepil. Technicky čisté a to je tak vše. Jinak u všech těch vín z domácích vinařství v sámoškách už řešili povinné (zatím, vypadá to s ní nahnutě, podnikatelské prostředí v téhle zemi je fakt na pytel) české vlaječky na záklopce, tady u Zaječí alespoň bez studování zadní viněty bylo poznat, že jde o dovoz. O něco lépe si vedla už čistě domácí „vlaječková“ základní suchá jakostní vína z Habánských sklepů, byť oproti dřívějšku jakoby tak nějak… nevím… působí prostě prázdněji, unifikovaněji, než ještě před třeba pěti a více lety. Nic moc mi neřekl Ryzlink vlašský 2016, Sauvignon 2015 ani Chardonnay 2016. Fajn suché vyvážené ovocné ale bylo jejich Svatovavřinecké rosé 2016 a bavil mne Müller Thurgau 2016, jemnější decentně muškátová svěží záležitost, příjemná a jako by tam bylo něco navíc. A i peckovinová, trochu tvrdší a dobře pitelná Frankovka 2015 nebyla blbá. Z Vinných sklepů Valtice celkem chutnalo Svatovavřinecké rosé 2016 jakostní Gastro Collection, suché ale trochu zakulacenější a důraznější, solidní pití. Jejich základní veltlín mne nijak neoslovil. A taky jsme měli Soare Mucha Sekt Chardonnay Brut, oproti nedávné „základce“ je původ tentokrát v Itálii a přišlo mi to jako řidší trochu přivoněná nuda (= i bohémka brut je znatelně lepší pití).



lidl-gravesNo a tím se plynule přesouváme do Lidlu. V nákupech jsem se, s ohledem na ostatní účastníky kteří mou vinnou úchylku tolik nesdílí, držel v nízké cenové kategorii :-) Vybočil jsem jen výjimečně a pár zajímavě vypadajících kousků v cenách už přes dvě stovky tam ponechal jiným. Jihoafrický Vredebosch Chenin Blanc 2016 Western Cape je archetypální „neutrální“ decentně citrusové svěží čisté středně plné přímočaré bílé, svým způsobem velmi smysluplné. Domů si ho nekoupím, ale chápu proč někdo za 65 Kč opakovaně ano. Lidlovské Soave Classico 2015 stojí o pětikačku více a chutná o třicet levněji, řídká nuda :-) Gerhard Keller Linderhof Jahrgangs sekt 2015 trocken mne baví plastovým hříbečkem coby špuntem. Sice trocken ale znatelně nasládlé a trochu citrusový projev á la šumivý celaskon. Devět pětek, příplatek za bublinky! Cepa Lebrel Rioja Blanco 2016 je víno čisté, citrusové a lehce herbální, korektní ale nic víc. Cena už stovka. Rosecreek Chardonnay 2016 South Eastern Australia je takové to archetypální žlutě ovocné trochu máslové zralejší a lehce plnější cháčko, zakulacené a tak nějak falešně jakoby ovoněné dřevem do vanilky. Zlatej základní Chenin, teda, co si na nic nehrál! Ale tohle taky stálo 65 Kč a myslím, že běžné zákazníky bude bavit dost. Vignobles Raymond Bordeaux Graves 2015 je suchá, čistá záležitost aromaticky do bezu, bílého rybízu a květinových tónů. Čisté, vyvážené, má to o něco zajímavější stavbu než předchozí vína. Příplatek za prestižní apelaci, 129 Kč.

valpolicella-lidlA teď už růžová a červená. Spring Valley California Zinfandel rosé 2015 je otřesná falešná nasládlá ovocná záležitost, u které se mi okamžitě vybavil Francis Duflot a citát z Dobrého ročníku: „In California, they don't make wine. They make Hawaiian Punch.“ Což není pravda, ale sem to sedí. Cena šest pětek. Pobavilo Sun Tree Pinot Grigio Rosato Provincia di Pavia 2016, což je vlastně „oranžáda“, respektive růžové z Rulandského šedého. Za sedmdesát korun dostanete čistou ovocnější růžovku, lehce nasládlou ale s dobrou kyselinou, akceptovatelnou (ale ty habány jsem pil raději). Cá de Monaci Sangiovese Rubicone 2015 je středně plné, čisté tmavě ovocné a decentně kořenité červené, přímočaré, s fajn kyselinou. Salámová pizza víno co vypadá na víc než ta stovka co stojí, ale cena spíš sedí :-) Zaujalo Appasimento 2015 Rosso Veneto, což je koncentrované, tmavé, silné, alkoholické a lehce nasládlé červené z částečně sušených hroznů. Efektní záležitost, byť dost přímočará, věřím že by zvládlo a prospěla by tomu trocha dřeva. Cena 119 Kč. Rozhodně nejlepšího výsledku dosáhla Tenuta Pule Valpolicella Ripasso Classico Superiore 2014, aromaticky bohatší červené s tóny tmavších a červených peckovin, trocha sušeného ovoce a dotyk živočišnosti. Suché, středně plné až lehce plnější, něco tříslovin, fajn ovocnost, dotyk dřeva. Vyvážené, typické a celkem charakterní víno, které bych neměl problém pít. Studium založené účtenky ukazuje, že stálo 159 Kč. Tudíž nejdražší vzorek to vyhrál, sakra! :-) A tím studium běžné spotřební produkce zase na nějakou dobu ukládám k ledu, uf…


Komentáře používají Disqus
 
Related Posts with Thumbnails