Minulou sobotu se uskutečnilo neformální setkání SCUKařů (mezi které jsem se zařadil, ale bohužel se mi množí poznámky k mnoha restauracím a nedaří se mi o nich psát ani sem, ani tam) zaměřené na úplný úvod do problematiky vína – od toho, co to vlastně víno je a jak se typicky produkuje (to jsem si dovolil, snad dostatečně pochopitelně, odpřednášet já), přes téma lidských smyslů a principu degustace (postaral se pan Cuketka), vinařskou legislativu a všemožné nápisy na vinětách, až po téma vína v restauraci, tedy čtení vinného lístku, problém marží a taktéž reklamování vína kvůli některým typickým vadám. „Nudná“ teorie byla proložena ochutnávkou jedenácti vín (dobrých, k tomu něco ukázek problémů), kde šlo o na první pohled trochu nesourodý chaos, ve skutečnosti o snahu prezentovat několik „osobností“ ve světě vína, různých typických zástupců určité kategorie, stylu výroby. K vínům si níže dovolím své degustační poznámky :-)
William Fèvre – Chablis 2009
Ukázka nebarikovaného čistého minerálního Chardonnay. Ve vůni mladé, čisté, decentně ovocité do citrusů se zajímavou „vápenitou“ linkou, nijak komplikované ale veskrze příjemné. I v chuti krásně čisté, živé, bezva kyselina, trocha sladšího ovoce až do krémového projevu (překvapivé), příjemná délka. Povedené gastro víno, pro mne poněkud dražší než bych si představoval (u nás okolo pětistovky maloobchodně). Vinařství samotné má docela zajímavou historii, William Fèvre se významně zasloužil o rozvoj Chablis, tvrdě bojoval proti označování všemožných bílých vín (především v USA) tímhle jménem, sám produkoval výborná vína povětšinou na export, a stal se jedním z největších majitelů Grand Cru poloh. Dost netypicky, tedy pokud jde o Chablis, používal k vinifikaci dubové sudy. K obratu došlo v roce 1998, kdy podnik prodal firmě Henriot Champagne (která vlastní další podniky v Burgundsku, například Bouchard Père et Fils), a začal se věnovat jiným aktivitám… například vinaření v Chile a konzultacím a výpomoci v tomto oboru různě po světě.
Hollick – Reserve Chardonnay 2002
Odskok do Austrálie, konkrétně oblasti Coonawarra, a další klasické podobě Chardonnay, tedy výrazně barikované. V tomto konkrétním případě si pomleté hrozno před lisováním poleželo 24 hodin na slupkách, úvod kvašení proběhl v nerezových tancích a následně šlo víno do francouzských dubových sudů kde dokvasilo a leželo na kvasničních kalech za jejich stálého promíchávání deset měsíců. Už od pohledu hutné, temná zlatá barva. Výrazné aromatika, přezrálé ovoce, med, lahvová nazrálost a bohužel i mírná oxidace, vanilka a vůbec masivní projev dřeva. Suché a plné v chuti, sladší ovoce a med, ale zároveň docela dost kyseliny, kvanta dřeva a karamelové sladší doznívání. Pro mne naprosto nesnesitelně přestřelené, ale podobný styl vína má strašnou spoustu obdivovatelů. Cena okolo pětistovky.
Hirsch – Grüner Veltliner Heiligenstein 2009
Ukázka veltlínu z Rakouska, konkrétně oblasti Kamptal, poměrně prestižní vinice Heiligenstein a z keřů 25+ let starých, hezky v lahvi se šroubovým uzávěrem. Aromatika především květinová, mladá, trochu pepře a ovocitosti, spíše jemnější a nijak komplikované, ale dost příjemné. Suché, živé a čisté v chuti, spíše lehčí a dobře pitelné, vyvážené. Příjemný „jídelní“ veltlín, který se dá po večerech i zkoumat a nenudí. Cena asi 10€.
Dobrá vinice – Národní park 2009
Drobný „odskok“ k hodně netypické Moravě, ukázce vína bez síry a lehce oxidativního projevu. O víně jsem se dost rozepisoval už dříve. Cena 130 – 150,- Kč.
Leoš Horák – Sauvignon blanc 2009 polosladký pozdní sběr
Původ ve Vrbici, viniční trať Ochoze. Výrazná aromatika, květinová a poněkud bonbónové ovoce, žlutý meloun. V chuti plnější, znatelný zbytkový cukr doplněn kyselinou, ale na vyvážený (nelepivý) dojem pro mne nestačí. Přesto docela slušně pitelné líbivé víno a dobrá ukázka poměrně typické současné produkce na Moravě. V e-shopu nalezeno za 280,- Kč.
Školní statek Mělník – Ryzlink rýnský 2006 pozdní sběr
Jako „petrolejový rýňák“ se prezentovat můj oblíbenec z vinice Budyně, o kterém jsem se tu nadšeně rozepisoval a to dokonce několikrát. Petrolejovo-bylinkovo-medová klasika s výraznou kyselinou a víno, které je možná trochu méně plné než by bylo ideální, ale stále bezva. Zároveň ukázka toho, že domácí vinařství není jen Morava. A také faktu, že i naše bílá vína umí zrát v lahvi a nerozpadnout se do roka a do dne. Kupoval jsem za 160,- Kč a tohle byla, bohužel, poslední láhev.
Domaine le Mazel – Cuvée Mias 2005
Bio zemské (Vin de Pays) víno z oblasti Ardèche vyrobené z odrůdy Viognier bez síry a vůbec s velmi málo zásahy, i přetáčení probíhá jen díky gravitaci a vínu se „chtělo“ dokvášet celých 18 měsíců a tak bylo i ponecháno, lahvováno bez filtrace a čiření. Už vzhled je opalizující, víno rozhodně není jiskrně čiré :-) Na úvod takové podivně zasmrádlé, ale postupně se z toho vylupuje vyzrálé ovoce, mírně štiplavé a zvláštně jakoby vhodné a vínu sedící těkavky, trochu chlívku, něco dřeva. S teplotou a mícháním se neuvěřitelně mění, otevírají další a další vrstvy. Zábavná záležitost na hraní si celý večer. V chuti je to mnohem čitelnější, suché, čisté, živé, sladší ovoce, dobrá kyselina, příjemná délka, i přes vysoký alkohol (14.5%) bezvadná pitelnost. Baví mne, ale je to takové dost extremistické víno. Cena okolo 450,- Kč.
Vinařství Polehňa – Frankovka 2009 pozdní sběr
Původ v obci Uherský Ostroh a viniční trati Plachty. Příjemná ovocitá vůně, čistá, trochu kořenitosti a selštějších tónů, fajn. V chuti suché, středně plné, mírná perlička a pocit rozkvašení, k tomu výraznější hořčí dojem ke konci. Mělo jít o představitele lehčí červené Moravy, mám ale trošku obavu, že víno nebylo úplně v kondici. Cena okolo 150,- Kč.
Domaine Bouchard Père et Fils – Monthélie 2006
Velmi příjemná bezva aromatika, sladce ovocitá do třešní a jahod, milá, snadno přístupná ale ne jednoduchá. Krásný pinot ve své méně složité podobě. Suché, čisté a ovocité v chuti, středně plné, znát třísloviny a pěkná kyselina, opravdu výborně pitelné. Stále poměrně mladě působící a bude v klidu zrát, ale tahle aktuální podoba mne dost baví, hodně povedená záležitost. Nedávno jsem od stejného vinařství otevíral bílý 1er Cru Saint-Aubin a tak se asi rozepíšu více později. MO cena téhle lahve u nás k sedmi stovkám, což je přeci jen částka, kterou jsem ochoten platit až za komplexnější vína.
Ota Ševčík – Cabernet Sauvignon 2009
Mírně upraveno 15% odrůdy Pinot Noir, představitel seriózního poctivě připraveného červeného z Moravy. Velmi temné víno, aromaticky stále hodně mladé, cabernetové, kořenité, trochu makového koláče. V chuti suché, mladé, plnější a znát dřevo a výrazné třísloviny. Má to bezva stavbu a chce čas, aby se opravdu předvedlo. Což už píšu potřetí (viz články Autentická fotozpráva o vinařsko-kulinářské návštěvě omrzlých Bořetic a Autenticky, mladě a pouze z hroznů) a doufám, že se vůbec nějaká část tohoto vína lahvové zralosti dočká :-) Cena zhruba 220,- Kč.
Château Beaumont 2004
Jakožto protipól červeného Burgundska přišlo i totéž z Bordeaux, v podobě vína, o kterém jsem se tu rozepisoval už několikrát. Tentokrát mé poznámky mluví o trochu divočejší tmavě ovocité vůni, mírně živočišné, pěkně nazrálé s dobře čitelným a zakomponovaným dřevem. Suché, výrazné, stále ještě dost znát tříslo ale víno už se uhlazuje. Pěkně dlouhé, šťavnatě ovocité, pitelné. Líbilo se mi. Maloobchodně dneska 400+.
Errazuriz – Cabernet Sauvignon Max Reserva 2008
Na porovnání Cabernet v klasické výrazné podobě z Chile. Vín od Errazuriz (článek o degustaci), byť spíše v základní řadě Estate, jsem nakoupil za poslední rok a půl docela hodně. Sice je to Chile se vším co k tomu patří, ale obvykle pěkně zvládnuté a baví návštěvy i mne. Tenhle kousek je hodně temný a až moštově ovocný, hutný, s výrazným vlivem dřeva, bohatý. V chuti suché, plné, opět až moštově výrazná ovocitost, k tomu kupa třísla, fajn kyseliny, dřevo a dobrá délka. Vyvážené hutné červené, dobře udělaná moderna, která ale bude myslím pěkně zrát. Běžná MO cena 450,- Kč.
Mimochodem… akce se konala ve sklepní části bistra Florentýna, je to už druhá akce na které jsem tam byl (o setkání pražského slowfoodu nad tématem masa s jeho slepou degustací se pokusím něco napsat) a navíc opakovaně zašel i na jídlo, od večeře s rodinou pár týdnů po otevření po „jen tak“ nedělní oběd včera. Podnik známé foodbloggerky a autorky Kuchařky pro dceru se zatím stále tak nějak rozjíždí, ale poměrně jistě a dobrým směrem. Jídla mne tam bavila už na začátku (tip pro pravé chlapy z nabídky salátů: nahrubo krájené zelí s marinovanými vepřovými žebry, skutečně devastačně sytý předkrm), konečně se jim ale daří i likvidovat výzdobu předchozího podniku na tom místě (Kuře v hodinkách, na cestě k toaletám i dalších místech stále ještě hodně vykukuje), už mají vývěsní štít a hlavní restaurační prostor je nově laděn do jarně světle zelené – fotky, nabídka dne i ubrousky, to se mi líbí. Navíc konečně změnili i vinný lístek. Už nějakou dobu servírují místo spotřebních a všude viděných záležitostí z běžné nabídky firem dovážejících gastropotřeby sadu vín ze sortimentu Veltlin.cz (který má svůj obchod/vinný bar pár kroků od nich, navíc je spojení tradičních vín Rakousko-Uherska a původní české kuchyně, o kterou se snaží Florentýna, dost logické), jsou tam vína od Autentistů, ale třeba taky vinařství Wimmer-Czerny z Wagramu (mají dokonce jeho základní veltlín na rozlévání), s opravdu sympatickými cenami. Určitě zajdu na jídlo i skleničku znovu.
